Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

27. března 2013

Hugo Haas v USA

Všechny filmové fanoušky srdečně zveme na výstavu zaměřenou na americké období v tvorbě Huga Haase. Následuje kompletní tisková zpráva s veškerými detaily. Budeme se těšit na viděnou!

2. dubna 2013 od 18.30 hodin proběhne v prostorách Uměleckého centra UP na Konviktu (v 1. patře vedle Auditoria maxima) vernisáž výstavy „Hugo Haas v USA 40–62“. Výstava potrvá do 30. dubna 2013 a doprovodí ji dvojice přednášek a projekcí, které se uskuteční 9. a 11. dubna 2013.
 
Výstava „Hugo Haas v USA 40–62“ se prostřednictvím vzácných archivních materiálů pokouší přiblížit dosud nedostatečně zmapovanou část života a kariéry tohoto významného umělce. Vystaveny jsou Haasovy dopisy zasílané z exilu přátelům do Československa, dále úřední dokumenty, články z dobového tisku a vybrané propagační materiály (plakáty, fotosky, propagační karty). Dopisy byly zapůjčeny z Památníku národního písemnictví – literárního archivu. Ostatní materiály pocházejí ze soukromé sbírky Milana Haina, který se americkému období Haasovy kariéry odborně věnuje již několik let. Podle něj jsou Haasovy americké filmy stále nedostatečně doceněny: „Haasova americká tvorba je pozoruhodná z mnoha různých důvodů. U nás je však bohužel až příliš často předmětem nejrůznějších mýtů či anekdot, které se skutečným stavem věcí nemají moc společného. Naše výstava chce tuto význačnou kapitolu Haasovy kariéry zbavit mystičnosti a věcným, ale zároveň atraktivním způsobem ji představit široké veřejnosti.“


K většímu povědomí přispěje vedle samotné výstavy také dvojice projekcí doprovozených přednáškami. V úterý 9. dubna se ve filmovém sálu v podkroví Konviktu od 18.30 hod. uskuteční přednáška Milana Haina, která Haasovo působení v USA zařadí do obecného historického kontextu. Následovat bude od 20.00 projekce tamtéž. Ve čtvrtek 11. dubna proběhne od 18.30 v divadle Bílá nora přednáška Veroniky Zýkové o vztahu Haasovy československé a americké režijní tvorby a následně se bude konat ve filmovém sálu od 20.00 projekce.
 
Lucie Klevarová, koordinátorka akce, připomíná, že výstava i projekce jsou otevřeny všem zájemcům: „Zvolili jsme prostory bývalého jezuitského konviktu nejen pro jejich neopakovatelnou atmosféru, ale také kvůli možnosti využití bezbariérového přístupu do velké části objektu. Vycházíme vstříc rovněž sluchově handicapovaným spoluobčanům – oba filmy jsou opatřeny českými titulky pro neslyšící.“
 
Vstup na všechny akce je zdarma.
 
Projekt byl podpořen z programu Think Big, který realizuje Nadace Telefónica ve spolupráci s Nadací rozvoje občanské společnosti.
 
Dalšími partnery výstavy jsou online časopis 25fps.cz a Umělecké centrum Univerzity Palackého v Olomouci.
 
 
Lucie Zubková
+420 603 146 753
e-mail: lucie.zubkova@gmail.com

24. března 2013

Mildred Pierce (1945)

Mildred Pierce
USA, 1945, 111 min.

Michael Curtiz bývá obvykle vnímán jako "pouhý" řemeslník, rutinér a režisér jediného výjimečného filmu - legendární Casablancy (1942). Pokud se ovšem na jeho filmografii podíváme pozorněji, zjistíme, že takový pohled je reduktivní a v podstatě neudržitelný. Curtiz je totiž podepsán pod celou řadou pozoruhodných snímků; vedle westernů (Dodge City), dobrodružných filmů (populární série s Errolem Flynnem), muzikálů (Yankee Doodle Dandy), gangsterek (Hříšní andělé) či komedií (We're No Angels) mezi nimi najdeme i několik povedených noirů (The Unsuspected, The Breaking Point), jimž bezesporu vévodí Mildred Pierce, adaptace stejnojmenné knižní předlohy Jamese M. Caina.

Jak si již před lety všimla feministická kritička Pam Cook, filmová Mildred Pierce je rozdělena do dvou částí. Rámcové vyprávění, v němž dvakrát přihlížíme vraždě Monteho Beragona (Zachary Scott) - jednou v úvodu, podruhé (a trochu jinak!) v závěru - je ryzí noir: dominují mu noční, expresivně nasvícené záběry a matoucí způsob vyprávění, přivádějící diváka na mylnou stopu. Na základě vstupní sekvence totiž většina z nás začne z vraždy podezřívat Mildred (Joan Crawford), která je zprvu kódována jako typická femme fatale. Vložená retrospektiva, tvořící dominantní část stopáže, ovšem představuje klasické hollywoodské melodrama, v němž sledujeme snahu Mildred vypracovat se z uťápnuté ženy v domácnosti ("Co si pamatuji, vždycky jsem byla v kuchyni.") na majitelku úspěšného řetězce restaurací a souběžně s tím se zavděčit zkažené dceři Vedě (Ann Blyth). 

Mildred jako (falešná) femme fatale
Mildred jako žena v domácnosti
Mildred jako úspěšná podnikatelka
Mildred jako "tough guy"

Pozn.: Zajímavé je, že "noirové" prvky (tedy vražda Monteho a její následné vyšetřování, retrospektivní způsob vyprávění a Mildredin voicover) v předloze absentují a do filmu byly začleněny na popud producenta Jerryho Walda, který chtěl navázat na úspěchy snímků Pojistka smrti a Sbohem buď, lásko má. Věrnější adaptaci Cainova románu představuje televizní série Todda Haynese z roku 2011.

Ačkoliv se ve filmu objevuje několik výrazných mužských postav (vedle Monteho se jedná o Mildredina prvního manžela Berta a jeho bývalého obchodního partnera Wallyho), dá se říci, že nejsilnější romance vzniká mezi Mildred a Vedou. Dokonce lze v interpretaci zajít tak daleko, že Vedu můžeme označit za femme fatale (poté, co tuto roli převzala právě od Mildred) a její matku za verzi noirového drsného chlápka (tough guy), který se ji snaží získat bez ohledu na závazky vůči lidem okolo. Curtizův snímek ovšem překračuje tuto osobní rovinu a reflektuje i dalekosáhlejší problematiku: například proměnu společenského postavení žen během války, rozklad nukleární rodiny, utopičnost amerického snu či nepřeklenutelnost třídních rozdílů, kdy příslušnost ke společenské třídě není dána majetkem, ale rodově. 

Pokud ani po přečtení tohoto kratinkého textu nejste přesvědčeni o tematické komplexnosti a formální vytříbenosti Mildred, odkazuji vás na tento seznam studií, analýz a kapitol v knihách, v nichž se dočtete mnohem, mnohem víc.

Režie: Michael Curtiz
Produkce: Jerry Wald (Warner Bros.)
Scénář: Ranald McDougall, podle stejnojmenného románu Jamese M. Caina
Kamera: Ernest Haller
Hudba: Max Steiner
Výprava: Anton Grot
Střih: David Weisbart
V hlavních rolích: Joan Crawford, Ann Blyth, Zachary Scott, Jack Carson, Eve Arden, Bruce Bennett a další

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 28. září 1945

Odkazy

20. března 2013

Out of the Fog (1941)

Out of the Fog
USA, 1941, 85 min.

Out of the Fog je na první pohled typické warnerovské dílo: sociálně laděné drama o existenčních problémech nižší střední třídy. Jonah Goodwin (Thomas Mitchell) a jeho kamarád Olaf Johnson (John Qualen) se celé dny plahočí a dřou do úmoru kostí, přičemž jediným únikem z ubíjejícího života je jim večerní rybaření. Goodwinova dcera Stella (Ida Lupino) se rovněž začíná hroutit pod tíhou rutinní všednodennosti, kterou pro ni představuje práce telefonní operátorky a veskrze nudný život v brooklynských docích. Vzrušení do jejich životů vnese gangster Harold Goff (John Garfield), který pod výhrůžkami žhářství "prodává" místním rybářům ochranu před sebou samým. Zoufalý Jonah i jeho bouřící se dcera Stella se rázem dostanou pod Haroldův zhoubný vliv.

Zápletka Litvakova filmu, potažmo divadelní hry Irwina Shawa The Gentle People, která byla jeho předobrazem, je velmi archetypální a díky její přímočarosti se dá snadno předvídat, jakým směrem se bude vyvíjet. John Garfield je zosobněné zlo, bezcharakterní ničema, který si jde nekompromisně za svým. Jeho postava Harolda Goffa, který okamžitě učaruje deprimované Stelle, je vlastně ryzím ztělesněním typu homme fatal, okouzlujícího a bezcitného mužského protějšku emocionálně chladné noirové femme fatale.

John Garfield snad nikdy nebyl zákeřnější

Právě Garfieldova přítomnost je předností celého snímku. Jeho nepřehlédnutelný herecký projev na sebe strhává veškerou divákovu pozornost: postavě vyděrače propůjčuje své charisma a ráznost, která mu byla tolik vlastní. Garfield je typický muž ulice, životem ostřílený desperát, který touží alespoň na chvíli být někým. S jeho odchodem ze scény v závěrečné části proto film okamžitě ztrácí na poutavosti. Nutno však uznat, že na vině slabšímu a do jisté míry didaktickému rozuzlení byl nepochybně z velké části nutný ústupek Produkčnímu kodexu. Klíčová scéna Shawovy hry, v níž vydíraní rybáři v zoufalství naplánují a poté náležitě vykonají úkladnou vraždu svého protivníka, musela být ve filmu logicky pozměněna (Harold umírá nešťastnou náhodou) a všechny zainteresované tak čeká možná až přespříliš optimistický happy end.

Přes všechny výtky však Out of the Fog určitě stojí za vidění: vedle hereckých výkonů všech zúčastněných hlavně díky všudypřítomnou mlhou protkané atmosféře, na níž má nemalý podíl mistrovský kameraman James Wong Howe.   



Režie: Anatole Litvak
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)
Scénář: Robert Rossen, Jerry Wald, Richard Macaulay podle hry Irwina Shawa The Gentle People
Kamera: James Wong Howe
Hudba: Heinz Roemheld
Střih: Warren Low
Výprava: Carl Jules Weyl
Hrají: John Garfield, Ida Lupino, Thomas Mitchell, Eddie Albert, John Qualen, George Tobias ad

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 14. června 1941

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

7. března 2013

Carl Rollyson: Hollywood Enigma: Dana Andrews

Dana Andrews (1909–1992) je nedílnou součástí noirové ikonografie podobně jako Robert Mitchum, Alan Ladd nebo Humphrey Bogart. Vedle ústředních rolí v pozdních noirech Fritze Langa z novinářského prostředí While the City Sleeps a Beyond a Reasonable Doubt (oba 1956) jsou to především enigmatické postavy ve třech klíčových noirech Otto Premingera, kterými se zapsal do paměti řady z nás. Konkrétně role ambivalentního detektiva Marka McPhersona v Lauře (1944), jež nedávno v Americe vyšla na blu-rayi (zatím ale jen pro Region 1), jej katapultovala mezi největší hollywoodské hvězdy své doby.

Nejen postavy, které ztvárňoval, ale i Andrews sám pro své okolí představoval jakousi enigmu, jak ukazuje jeho příznačně nazvaný životopis, který stejně jako námi nedávno recenzovaná biografie Barbary Stanwyck vyšla v sérii Hollywood Legends amerického nakladatelství University Press of Mississippi. Carl Rollyson, univerzitní pedagog se zaměřením na žurnalistiku a mimo jiné autor životopisů Marilyn MonroeNormana Mailera či Susan Sontag, v hercově "konečně kompletní biografie" (jak se píše na přebalu) usiluje přiblížit tajemství chudého chlapce z Texasu, který v mládí odešel realizovat svůj americký sen do Los Angeles.


Rollysonova snaha docenit herecký odkaz Dany Andrewse spočívající v jeho mistrovství v minimalistickém stylu a tzv. podehrávání však ústí v tematicky nekonzistentní text. Knihu otevírá poměrně rozvláčné líčení hercova dětství a dospívání pod přísnou rukou otce-pastora a jeho z velké části "epistolárního" vztahu k první lásce, Normě Felder. Hojné citace dlouhých a nikterak záživných pasáží z jejich korespondence v době, kdy se Andrews na přelomu 20. a 30. let snažil prorazit v LA, brzdí tempo vyprávění a současně tlumí čtenářský entuziasmus. K Andrewsově kariéře u filmu, jež vedla přes divadelní začátky v Pasadena Playhouse, kde potkal svoji druhou ženu Mary, a jež odstartovala sedmiletým kontraktem s nezávislým producentem Samuelem Goldwynem, se autor dostává až po dlouhých sto stranách.

Při následujícím pokusu o rozbor "enigmatických kvalit" Andrewsových filmových postav se autor pohybuje pouze v rovině interpretace a nedostane se dál, než k čtenářsky neatraktivním obsahovým analýzám vybraných snímků. O zákulisí vzniku jednotlivých filmů se většinou dozvíme pouze tolik, kolik Rollyson vyčetl v memoárech Andrewsových hereckých kolegů, které samozřejmě nelze považovat za hodnověrné prameny. Čtenáři zběhlému v dějinách klasického Hollywoodu vlastně autor nenabízí nic, co by se už jinde nedočetl. Jako násilím vložená působí 15. kapitola o notoricky známé problematice slyšení HUAC, kterou je v biografii herce, jehož tato aféra nijak nezasáhla, vskutku zbytečné rozebírat. Autorova práce s dobovými ohlasy v médiích je minimální, což by ani nevadilo tolik jako skutečnost, že svůj "výzkum" shazuje nahodilými citacemi komentářů z IMDb.

Dana Andrews jako Mark McPherson v Lauře (1944)

Rollyson sice z hercových deníků a rozhovorů, které s ním pořídili jiní novináři, vyčetl jeho názory na režiséry, s nimiž pracoval (akcentuje zásadní vliv Lewise Milestonea), nicméně o spoustě filmů se toho příliš nedozvíme. Například poutavý noir Where the Sidewalk Ends Otto Premingera, s nímž Andrews spolupracoval celkem pětkrát, je zmíněn na jednom odstavci. Na druhou stranu ale kniha umožňuje pochopit paradox herce, jenž prorazil v době, kdy spousta jeho kolegů bránila vlast ve válce, a pro něhož, ač sám na jejích polích nikdy nebojoval, byly zásadní právě role ve filmech s válečnou tematikou (The Purple HeartA Walk in the SunNejlepší léta našeho života). Kniha rovněž zdařile popisuje Andrewsovo stereotypizované obsazování od 50. let ve filmech, jejichž kvalita upadala paralelně s jeho pracovním nasazením, které postupně tlumila letitá notorická závislost na alkoholu.

Jak už bylo řečeno, Rollysonova kniha rozhodně nemá ambice komplexně reflektovat celou hereckou tvorbu Dany Andrewse. Takový rozcestník nabízí spíše encyklopedicky zaměřená monografie nakladatelství McFarland Dana Andrews: The Face of Noir od Jamese McKaye z roku 2010. Je to tedy spíše otázka úhlu pohledu na hercův odkaz, která při výběru z těchto dvou publikací bude pro čtenáře hrát roli.

ROLLYSON, Carl: Hollywood Enigma: Dana Andrews. Jakson : University Press of Mississippi, 2012. 314 str.
Knihu si můžete objednat zde.