Jiná žena (1954)

The Other Woman
USA, 1954, 78 min.

Haasův sedmý americký režijní počin můžeme vnímat minimálně dvěma způsoby. V první řadě se jedná o klasický příklad filmu noir, v němž je nevinný člověk doveden na scestí. Stárnoucí filmový režisér Walter Darman (Hugo Haas) vyhodí z natáčení svého nového filmu aspirující herečku Sherry (haasovská stálice Cleo Moore), která se mu rozhodne pomstít velmi svérázným způsobem. Začne jej svádět, přiměje jej strávit noc ve svém domě a pak mu vyhrožuje veřejným skandálem, který by ženatému Darmanovi zničil osobní život i kariéru. Darman se proto rozhodne pro krajní řešení a Sherry zavraždí. 

Klasická noirová zápletka o člověku donuceném okolnostmi k zoufalému činu za hranicemi zákona je zkombinována s jízlivým komentářem k fungování amerického filmového průmyslu. Darman kdysi býval uznávaným evropským režisérem, v Americe však pro jeho schopnosti nemají pochopení. Jeho tchán, vlivný producent, jej kritizuje pro formalismus ("zamiloval se do úhlu kamery") a sklony k psychologizování, o něž diváci nemají zájem. Místo toho mu nabízí vlastní recept na kvalitní (tedy divácky úspěšný) film: "Vezmi hrst sexu, smíchej ho s násilím, odlechči to legrací, správně to načasuj, vraž tam happy end a nemůžeš se splést." S tím se Darman pochopitelně nehodlá smířit a kontinuálně brojí proti - z jeho pohledu nepřijatelným - hollywoodským praktikám, jako jsou testovací projekce a předpremiéry, zásahy producentů či násilné vkládání happy endů.

Haas staví do opozice umění a komerci, ambice a peníze, Evropu a USA a tím se nepochybně vyslovuje i k vlastní zkušenosti s Hollywoodem - a to i navzdory faktu, že většinu jeho amerických filmů bychom asi za umělecky ambiciózní, formalistické či psychogolicky propracované neoznačili. Že Darman, potažmo Haas, proti hollywoodské mašinérii nemá šanci, je jasné od prvního záběru, v němž vidíme Darmana za vězeňskými mřížemi. Po chvíli se ukáže, že se jedná pouze o filmovou kulisu, stejný záběr se však objevuje i v závěru. Tentokrát již za skutečnými mřížemi Darman opakuje tchánovu formuli na úspěšný film a dodává: "Lituji, v tomhle filmu žádný happy end není."

Svým způsobem se jedná o vrcholný snímek z Haasovy exilové tvorby. Jako kriminální příběh příliš neobstojí, jako demytizace Hollywodu a autorský komentář tvůrce k vlastnímu osudu exilového režiséra je ale rozhodně hodný pozornosti.

Režie: Hugo Haas

Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions)

Scénář: Hugo Haas

Kamera: Eddie Fitzgerald

Hudba: Ernest Gold

Výprava: Rudi Feld

Střih: Robert S. Eisen

Zvuk: Earl Snyder

V hlavních rolích: Hugo Haas, Cleo Moore, Lance Fuller, Lucille Barkley, Jack Macy, John Qualen a další

Distribuce: Twentieth Century Fox

Premiéra: 2. prosince 1954

Česká televizní premiéra: 23. prosince 2007 (ČT1)

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Hit and Run (1957)

Hit and Run
USA, 1957, 86 min.

"Haas (...) se stal jedním z nejhorších scenáristů-režisérů-herců na světě a zdál se odhodlaný věnovat celou svou kariéru špatným remakům snímku Pošťák vždycky zvoní dvakrát." (1) 

Zatímco v druhé části citace je kus pravdy (některé - ale zdaleka ne všechny - americké filmy Hugo Haase svou fabulí opravdu připomínají Cainovu literární předlohu a její následné filmové verze), s odmítavým hodnocením Haasovy kariéry prostě souhlasit nemůžu. Zvláště pro ty z nás, kteří mají slabost pro béčkovou estetiku a pokleslost, mohou filmy českého emigranta skýtat nejedno potěšení. 

Hit and Run do jisté míry kopíruje Pošťákovu ústřední zápletku: snahu dvou mladých milenců odstranit postaršího muže (v obou případech majitele čerpací stanice) a získat jeho majetek. V dalších fázích příběhu však dochází k podstatným obměnám: Julie (Haasova oblíbenkyně Cleo Moore, s níž natočil sedm filmů) není zrádnou a chtivou femme fatale, ale spíše slabou a naivní dívkou, která dlouho vzdoruje nadbíhání pohledného automechanika Franka (Vince Edwards) a na manželově vraždě nemá přímý podíl. Strůjcem  a vykonavatelem promyšleného plánu je výhradně Frank, mladý floutek bez úcty k autoritám. Můžeme jej tak vnímat jako reakci na vzrůstající kriminalitu mladých lidí v USA 50. let (viz filmy o problémové a rebelující mládeži apod.). Nejvýraznější zvrat filmu představuje příchod dvojčete zavražděného Guse Hilmera David (oba pochopitelně Hugo Haas), jehož existence byla naznačována prostřednictvím tajemných dopisů odesílaných z věznice v San Quentinu. 

Haasovi se vcelku daří v divákovi vzbuzovat pocity nejistoty, pro noir tak typické a určující. Nejdříve se snažíme dovtípit, co je obsahem Gusovy tajemné korespondence (jedna z mála noirově nasvícených scén ukazuje Guse pálícího dopisy v kotli), později se narace znovu ukazuje jako značně omezená, když nám zatajuje klíčové informace týkající se Davidovy (?) identity. Mimochodem, Haas si svou roli očividně užívá a zvláště v druhé půli je prostě neodolatelný.

Haas jen málokdy dokáže úspěšně překonat vlastní limitace (sklony k přílišné popisnosti a melodramatičnosti - např. skrze přehnaně doslovný hudební doprovod nebo nadbytečné detailní záběry, o dialozích nemluvě), přesto jeho filmy obsahují velmi zajímavé momenty (dobře využitý motiv dvojčat; chytlavá ústřední skladba; několik inscenačně povedených scén; přítomnost "evropského" humoru) a nejsou hodny takového odsouzení, jakého se jim mnohdy dostává (viz citace).

(1) LYONS, Arthur. Death on the Cheap. The Lost B Movies of Film Noir! New York: Da Capo Press, 2000. s. 71.

Režie: Hugo Haas

Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions)

Scénář: Hugo Haas; podle námětu Herberta O. Phillipse

Kamera: Walter Strenge

Hudba: Franz Steininger

Výprava: Rudi Feld

Střih: Stefan Arnsten

Hrají: Hugo Haas, Cleo Moore, Vince Edwards, Dolores Reed, Mara Lea a další

Distribuce: United Artists

Premiéra: 15. března 1957

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD