Singapore (1947)

Singapore 
USA, 1947, 80 min.

Po pěti letech strávených u amerického námořnictva se pašerák perel Matt Gordon (Fred MacMurray) vrací do Singapuru, kde před vstupem USA do války zanechal svou kořist v hodnotě čtvrt milionu dolarů. Pozorně sledován policií i místními lumpy, pokouší se Matt k pečlivě ukrytým perlám dostat a nenápadně je propašovat ze země. Netuší však, že při svém snažení narazí na minulost v podobě krásné Lindy (Ava Gardner), o níž byl přesvědčen, že zahynula během leteckého útoku. Problém nastává ve chvíli, kdy Matt zjišťuje, že Linda je vdaná a na události předcházející náletu si nevzpomíná.

Sbližování Matta a Lindy je předmětem retrospektivy

Singapore nenabízí žádnou překvapivou podívanou, většinu postupů a motivů důvěrně známe z jiných noirů či klasických hollywoodských snímků. Film Johna Brahma například využívá kombinaci retrospektivního vyprávění a voice-overu k tomu, aby osvětlil Mattův vztah k Singapuru a Lindě, již má s touto exotickou zemí neodmyslitelně spjatou. Samo dějiště skýtalo určitý potenciál pro neotřelost a neobvyklost, ve skutečnosti ale působí docela anonymně (nijak zásadně se neliší od hollywoodských filmů odehrávajících se v jiných exotických zemích), což je jistě důsledek natáčení v ateliérech Universal Studios. Motiv amnézie zase známe například z Mankiewiczova Somewhere in the Night (1946) nebo The Crooked Way (1949) Roberta Floreyho, kde s ním bylo pracováno soustavněji a pro diváka zajímavěji.

Přesto bych jeden moment z filmu vyzdvihl. Když se Matt dostane do problémů, začne svým protivníkům s velkou dávkou přesvědčivosti tvrdit, že jej Linda oklamala a perly mu ukradla. A jim - stejně jako nám divákům - toto vysvětlení nezní zcela nepravděpodobně, protože, poučeni řadou noirů s femme fatale, dobře víme, čeho všeho jsou ženy ve zkaženém noirovém světě schopny (stačí si vzpomenout na o rok starší Zabijáky rovněž s Avou Gardner). Singapore tak zručně využívá archetypu "pavoučí ženy" a obrací jej nejen proti divákům, ale rovněž proti postavám v rámci fikčního světa filmu.

Bohužel další zvraty ve filmu nepůsobí zdaleka tak promyšleně, a tak jediné, co film v závěru drží pohromadě, je spolehlivé režijní vedení Johna Brahma, jehož cit pro výstižné kompozice je patrný hned několikrát (záběry s ventilátorem; závěrečný záběr, kterému se úspěšně daří vyhnout patosu a sentimentu).

Netypický závěrečný záběr

Totožný námět byl opětovně zpracován v roce 1957 - ve filmu s názvem Istanbul si hlavní roli zahrál Errol Flynn.

Režie: John Brahm

Produkce: Jerry Bresler (Universal Pictures)

Scénář: Seton I. Miller, Robert Thoeren

Kamera: Maury Gertsman

Hudba: Daniele Amfitheatrof

Výprava: Bernard Herzbrun, Gabriel Scognamillo

Střih: William Hornbeck

V hlavních rolích: Fred MacMurray, Ava Gardner, Ronald Culver, Richard Haydn, Spring Byington a další

Distribuce: Universal Pictures

Premiéra: 13. srpna 1947

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

The Locket (1947)

The Locket
USA, 1947, 86 min.

Hitchcockova Marnie rozhodně nebyla první filmovou kleptomankou. Do duše traumatickým zážitkem z dětství zatížené krasavice, která kouzlem osobnosti a líbezným, nevinným úsměvem obalamutí nejednoho muže, se o necelých dvacet let předtím pokusil nahlédnout jeden z nekorunovaných králů béčkových produkcí John Brahm (pravděpodobně jste o něm již slyšeli ve spojitosti s noiry Hangover Square (1945) a The Brasher Doubloon (1947)). A jeho pokus rozhodně nebyl z těch, které by nestály za zmínku. 

Jestli se vám The Locket (1947) kvůli něčemu nesmazatelně vryje do paměti, tak především zajímavou narativní strukturou, neboť jeho příběh je zprostředkován skrze trojitou retrospektivu. A ona retrospektiva v retrospektivě, která je součástí další retrospektivy, vám rozhodně jen tak nedovolí vypnout mozek. Jednoduše byste se totiž mohli ztratit v ději.

Syžet snímku začíná ve svatební den Johna (Gene Raymond) a Nancy (Laraine Day). Chvíli před obřadem Johna navštíví doktor Blair (Brian Aherne), aby ho před jeho nastávající ženou varoval a sňatek mu vymluvil. Dle jeho slov je Nancy, která byla nějakou dobu jeho ženou, nenapravitelná lhářka, zlodějka a navíc - vražedkyně. A tak začíná první retrospektiva, v níž se dozvídáme o minulosti jejich vztahu a jejíž součástí je další vzpomínka, tentokrát zhrzeného milence Nancy, malíře Normana (Robert Mitchum), který se předtím obdobně marně snažil varovat doktora Blaira. Součástí jeho vyprávění je pak vzpomínka samotné Nancy na onen traumatický zážitek z dětství, díky kterému trpí nutkavou obsesí krást drahé šperky.

Laraine Day je v roli notorické lhářky natolik přesvědčivá, že občas váháte nad tím, zda má opravdu dvě tváře. I když není zcela čistokrevnou femme fatale, své mužské protějšky ničí jako na běžícím páse. Postava Roberta Mitchuma tak ne náhodou opět končí smrtí (jak je tomu v jeho filmografii často).

S pozoruhodnou narativní strukturou jde ruku v ruce i zajímavý vizuál, pod kterým je podepsán nám tolik známý Nicholas Musuraca (mimochodem - s Mitchumem se potkal například u noirů Pryč od minulosti a Where Danger Lives či noirového westernu Blood on the Moon) a jehož zásluhou si tento Brahmův psychologický noir z hlavy taktéž jen tak nevymažete.

Režie: John Brahm
Produkce: Jack J. Gross (RKO)
Scénář: Sheridan Gibney
Kamera: Nicholas Musuraca
Hudba: Roy Webb
Střih: J. R. Whittredge
Výprava: Albert D'Agostino, Alfred Herman
V hlavních rolích: Laraine Day, Brian Aherne, Robert Mitchum, Gene Raymond a další

Distribuce: RKO
Premiéra: 19. března 1947

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

The Brasher Doubloon (1947)

The Brasher Doubloon
USA, 1947, 72 min. 

The Brasher Doubloon byl vždy na mém noirovém wishlistu, ale dlouho se mi jej nedařilo sehnat. Jedná se o adaptaci Chandlerova románu Vysoké okno, pod kterou je podepsaný rozhodně ne nezajímavý exulantský režisér John Brahm. Na rozdíl od jiných marlowovských filmů byl až donedávna v podstatě nedostupný - a ani teď není k dispozici v ideální obrazové a zvukové kvalitě. Snad se Twentieth Century Fox osmělí a brzo jej vydají na DVD - film by si to rozhodně zasloužil. 

Do 72 minut stopáže je vměstnána solidní porce dějových zvratů: Philip Marlowe (George Montgomery) je na přání bohaté vdovy paní Murdockové (Florence Bates) povolán k případu odcizené zlaté mince. Během pátrání naráží na pestrou plejádu podezřelých - od psychicky narušené sekretářky Merle (Nancy Guild), přes rozmazleného synáčka Leslieho (Conrad Janis) až po nebezpečné gangstery, pro které je násilí a vydírání na denním pořádku. O tři mrtvoly později se zdá, že Marlowe konečně celé záhadě přišel na kloub.

Ze všech postav, které nám film postupně prezentuje, je Marlowe tou nejméně zajímavou. V podání George Montgomeryho je proslulý detektiv necharismatickou a dokonce až fádní postavou, které straníme spíše ze zvyku a nutnosti. Naopak obsazení vedlejších aktérů se povedlo - od excentrické paní Murdockové až po násilnického Vanniera se jedná o groteskní postavy, typické obyvatele noirového světa.

Ještě pozoruhodnější je však Brahmův snímek po stylové stránce: režisér uplatňuje množství noirových trademarků, aniž by na ně ovšem samoúčelně upozorňoval či je nadužíval. Jedná se tedy o vizuálně propracovaný a výrazný film, ale rozhodně ne o "barokní" noir ve stylu Orsona Wellese. Brahm například omezuje užití hudby na minimum - hraje většinou jen během přechodů z jedné lokace do druhé. Ve spolupráci s kameramanem Lloydem Ahernem (např. Siodmakův Pláč města) se mu podařilo vytvořit klaustrofobickou atmosféru, kterou vyvolávají výrazné (a vlivem větru často se pohybující) stíny žaluzií nebo stromů, asymetrické obrazové kompozice, subjektivní kamera (skupina zlosynů shlížejících na ležícího Marlowa) a střídmě užívané velké detaily obličejů všech groteskních postaviček. Do noirového cyklu dále The Brasher Doubloon pomáhá začlenit Marloweův voiceover (“How I hate the summer winds. They come in suddenly off the Mojave Desert, and you can taste the sand for days.”) a typická ikonografie včetně ošuntělých kanceláří, temných losangeleských uliček a blikajících neonových nápisů. 

I přes nedostatky (nevýrazný protagonista, kondenzace 250stránkové předlohy do 72minutové stopáže) si Brahmův noir nezadá s jinými filmovými adaptacemi Chandlerových detektivek. 

Režie: John Brahm

Produkce: Robert Bassler (20th Century-Fox)

Scénář: Dorothy Hannah, Dorothy Bennett, Leonard Praskins; podle románu Raymonda Chandlera

Kamera: Lloyd Ahern

Hudba: David Buttolph

Výprava: James Basevi, Richard Irvine

Zvuk: Eugene Grossman, Harry M. Leonard

V hlavních rolích: George Montgomery, Nancy Guild, Conrad Janis, Roy Roberts, Fritz Kortner ad.

Distribuce: 20th Century-Fox

Premiéra: 6. února 1947

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD