Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

Zobrazují se příspěvky se štítkem1956. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkem1956. Zobrazit všechny příspěvky

1. září 2022

Los tallos amargos (1956)

Los tallos amargos
Argentina, 1956, 90 min.

Argentinský snímek Los tallos amargos byl dlouhou dobu velmi špatně dostupný a z toho důvodu za hranicemi země svého původu v podstatě neznámý. Do širšího povědomí se dostal díky spojenému úsilí Eddieho Mullera z Film Noir Foundation, filmového archivu UCLA, Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu (Hollywood Foreign Press Association) a argentinského historika a cinefila Fernanda Martína Peñi. Posledně jmenovaný objevil v pozůstalosti jednoho z producentů filmu původní negativ, který posloužil jako základ restaurované verze, jež byla uvedena na Mullerově přehlídce Noir City v roce 2016 a ještě téhož roku se objevila také v programu newyorského Muzea moderního umění (MoMA). Následně snímek uvedla stanice TCM v rámci Mullerova pořadu Noir Alley a od loňska je k dispozici i blu-ray vydání od společnosti Flicker Alley.

Noirová komunita se vesměs shoduje, že jde o zapomenuté mistrovské dílo a já po jeho zhlédnutí nebudu s tímto názorem polemizovat. Los tallos amargos (v překladu něco jako hořká stébla) jsou příběhem novináře Alfreda Gaspera (Carlos Cores), který není spokojený se svým výdělkem ani společenským statusem. Místo sepisování banálních příběhů touží po dobrodružství a něčem velkém. Navíc jej pronásledují noční můry, jejichž hlavním aktérem je jeho pravděpodobně již zesnulý otec, který měl za sebou zářnou vojenskou minulost v nacistickém Německu. Alfredův život se brzy skutečně změní, ale nikoliv k lepšímu. Klíčové je jeho setkání s evropským (podle všeho maďarským) exulantem Liudasem (Vassili Lambrinos), který přišel do Argentiny hledat lepší život. Alfredo a Liudas společně rozjedou falešný korespondenční kurz, který má ze zájemců, aspirujících novinářů, vylákat peníze. Po chvíli ale Alfredo pojme podezření, že jej Liudas podvádí a rozhodne se vzít situaci do vlastních rukou. To byla ovšem osudová chyba...

Celý film je charakteristický atmosférou zmaru a paranoie. Příběh nevyhnutelně směřuje k tragickému vyústění, které je mimořádně efektivní a byl by hřích ho tady prozradit. Pro režiséra Fernanda Ayalu šlo o teprve druhý snímek celovečerní stopáže, ale na promyšlenosti vyprávění nebo řemeslné úrovni to vůbec nejde znát. Film uplatňuje flashbacky (dvou různých původců) v kombinaci s voice-overem, aby podpořil dojem bezvýchodnosti a fatalistického předurčení nevyhnutelné tragédie. Důležitou roli hraje i rozsáhlá snová sekvence, která připomene to nejlepší z německého expresionismu nebo práci Salvadora Dalího na Rozdvojené duši (Spellbound, 1945).

Kamera Ricarda Younise je skvostná a není divu, že ji časopis American Cinematographer zařadil do výběru nejlépe nasnímaných filmů všech dob. Některé zdroje uvádějí, že Younis se proškolil u samotného Gregga Tolanda, ale možná se jedná pouze o široce přijímaný mýtus. Tak či onak, jeho kompozice a kontrastní svícení dodávají filmu na temnosti a bezvýchodnosti. Hudbu měl na starosti slavný Ástor Piazzolla, tvůrce stylu nuevo tango, které tradiční tango obohatilo o prvky jazzu a klasické hudby. I v Los tallos amargos je použitá hudba velmi eklektická a v jedné scéně dokonce zaznívá úvod Smetanovy Vltavy. Herci jako Carlos Cores a Julia Sandoval patřili v Argentině 50. let mezi přední hvězdy, ale pro české, respektive evropské publikum budou nejspíš neznámí. U herečky s noirovým jménem Gilda Lousek podezřívám český původ, ale nepodařilo se mi jej potvrdit. 

V součtu jde o opravdový úkaz, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek noiru. Za organizační tým Noir Film Festivalu můžu slíbit, že se pro některý z budoucích ročníků pokusíme zajistit jeho projekci na velkém plátně. 

Režie: Fernando Ayala
Produkce: Artistas Argentinos Asociados
Scénář: Sergio Leonardo podle románu Adolfa Jascy
Kamera: Ricardo Younis
Hudba: Ástor Piazzolla
Střih: Gerardo Rinaldi, Antonio Ripoll
Výprava: Germán Gelpi, Mario Vanarelli
Hrají: Carlos Cores, Julia Sandoval, Vassili Lambrinos, Gilda Lousek, Pablo Moret a další

Distribuce: Artistas Argentinos Asociados
Premiéra: 21. června 1956

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

18. února 2014

C.I.D. (1956)

C.I.D.
Indie, 1956, 141 min.

Pokud nějaké indické filmy vykazují spřízněnost s klasickým filmem noir, pak jsou to v prvé řadě ty, které vznikly v režii či produkci Guru Dutta. Nejinak je tomu i v případě snímku C.I.D., jejž vyrobila Duttova nezávislá produkční společnost a pod jehož režií je podepsán Duttův žák Raj Khosla. Základní zápletka je až krystalicky čistá a všem noirovým fanouškům bude důvěrně známá: policejní inspektor Shekhar (Dev Anand) vyšetřuje vraždu vydavatele novin, když se sám stane hlavním podezřelým a přichází o místo. Následně musí veškeré své úsilí zaměřit na očištění svého jména a nalezení pravého pachatele. 

Shekharovi v jeho pátrání asistují dvě ženy - šéfova dcera Rekha (Shakila), která pro hrdinu představuje jistotu a bezpečí, a svůdná Kamini (Waheeda Rehman), která nejprve asistuje zločincům, aby se v závěru postavila na stranu zákona a spravedlnosti. V úvodu jsou obě ženy představeny jako antagonistické typy, ale postupně dochází ke smazávání nejvýraznějších rozdílů mezi nimi a film tak vytváří napětí nejen vzhledem ke kriminální zápletce, ale i k romantické linii: do poslední chvíle si nemusíme být jisti, kterou ženu Shekhar upřednostní. 

Diváka navyklého na konvence amerického filmu noir patrně při sledování Khoslova snímku čeká kulturní šok. Filmaři se sice evidentně inspirovali západními vzory (Dutt obdivoval například Asfaltovou džungli), ale jinak látku vkládají do čistě indických žánrových vzorců. Noční automobilová honička je například následována hudebním a tanečním výstupem, v němž skupina vesničanek s úsměvy na rtech nabírá vodu v řece. Celková nálada filmu je tedy mnohem radostnější než u jeho amerických protějšků. K tomu nemálo přispívají i některé vedlejší postavy v čele se zlodějíčkem v podání Johnnyho Walkera

Sekvenci noční automobilové honičky (ještě navíc za deště)...
...střídá hudebně-taneční výstup odehrávající se za slunného rána.

C.I.D. (zkratka pro Criminal Investigation Department) byl první velkou hereckou příležitostí pro Waheedu Rehman, která se stala Duttovou múzou a ztvárnila důležité role v jeho mistrovských dílech Neutuchající žízeň (1957) a Růže z papíru (1959).

Duttův herecký objev - nádherná Waheeda Rehman.
Pokud vás americké noiry už nudí nebo si od nich jednoduše chcete jen krátkodobě odpočinout, určitě některé z Duttových či Khoslových kriminálek vyzkoušejte. Na náhlé střídání poloh a nálad (pro indický populární film zcela běžný jev) si po chvíli zvyknete a dál se už budete jen dobře bavit.

Režie: Raj Khosla
Produkce: Guru Dutt (Guru Dutt Films Pvt. Ltd.)
Scénář: Inder Raj Anand
Kamera: V. K. Murthy, Anwar Pabani
Hudba: O. P. Nayyar
Výprava: G. V. Divker, Biren Nag
Střih: Y. G. Chawhan
V hlavních rolích: Dev Anand, Shakila, Waheeda Rehman, Johnny Walker, K. N. Singh a další

Odkazy

22. dubna 2012

Zabíjení (1956)

The Killing
USA, 1956, 85 min.

Zabíjení je známější z dvojice noirů, které Stanley Kubrick natočil v začátcích své filmové kariéry. Snímek, který zásadně ovlivnil například Tarantinovy Gaunery (Reservoir Dogs, 1992), proslul zejména díky experimentování s linearitou vyprávění, kdy se opakovaně vracíme v čase a z různých perspektiv přihlížíme troufalé loupeži dvou milionů dolarů během koňských dostihů.


Extradiegetický vypravěč nám v úvodu představuje všechny členy zlodějského týmu - kriminálníka Johnnyho (Sterling Hayden), který se po pěti letech vrátil z Alcatrazu s plánem na poslední velkou loupež, účetního Marvina (Jay C. Flippen), jehož k Johnnymu pojí homoerotické pouto, zkorumpovaného policistu Randyho (Ted de Corsia), barmana Mikea (Joe Sawyer), jenž se stará o nemocnou ženu, a slabošského pokladníka George (Elisha Cook, Jr.), kterého zcela ovládá jeho chamtivá manželka Sherry (Marie Windsor). Autoritativní "boží hlas" nás postupně provází všemi střípky děje a díky časovým údajům (co na tom, že místy diskrepantním) nám pomáhá složit Kubrickovu pečlivě promyšlenou skládačku. 

Scénář k Zabíjení, jež vzniklo podle románu Clean Break Lionela Whitea, si Kubrick napsal sám, přičemž jako autor dialogů na něm spolupracoval romanopisec Jim Thompson (připomeňme několik filmových verzí jeho románu The Killer Inside Me či adaptaci jeho románu A Hell of a Woman, kterou pod názvem Série Noire /1979/ natočil Alain Corneau). Thompson, který s Kubrickem posléze spolupracoval na Stezkách slávy (Paths of Glory, 1957), dodal promluvám postav patřičný "hard-boiled" nádech.

"Johnny, you've got to run!" - "Yeah, what's the difference?"

Johhny chycený v pasti: stín na jeho tváři předznamenává jeho blížící se zatčení
Důvodů, proč obdivovat Zabíjení, je spousta, počínaje hereckým ansámblem v čele s robustním Sterlingem Haydenem, který Kubrickův caper spojoval s dalším mezníkem tohoto subžánru, Hustonovou Asfaltovou džunglí (The Asphalt Jungle, 1950), a jemuž znamenitě přizvukovali nepřehlédnutelný "noirový král vedlejších rolí" Elisha Cook, Jr. či v epizodních rolích "spojek" Timothy Carey (ostřelovač) a Kola Kwariani (wrestler).

Zabíjení bylo mimochodem prvním Kubrickovým filmem, na kterém nepracoval jako kameraman. Hollywoodský veterán Lucien Ballard (LauraBerlin Express ad.) snímku propůjčil podmanivý vizuál kombinující semidokumentárně snímané exteriéry s expresivně nasvícenými interiéry, který dá okamžitě vzpomenout na práci Johna Altona (zejména) v noirech Anthonyho Manna.



Režie: Stanley Kubrick
Produkce: James B. Harris (Harris-Kubrick Production)
Scénář: Stanley Kubrick podle románu Clean Break Lionela Whitea; dialogy Jim Thompson
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Gerald Fried
Střih: Betty Steinberg
Hrají: Sterling Hayden, Coleen Gray, Vince Edwards, Elisha Cook Jr., Marie Windsor ad.

Distribuce: United Artists
Premiéra: 20. května 1956

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

25. listopadu 2010

Tím hůř, když padnou

The Harder They Fall
USA, 1956, 109 min.

Občas se i stará hollywoodská klasika prodere na česká plátna, jako například poslední snímek Humphreyho Bogarta Tím hůř, když padnou (The Harder They Fall, 1956) režírovaný Markem Robsonem, který byl minulý týden promítán na brněnské přehlídce Visions of Light.


Přestože Robsonův snímek naplno odhalil korupci v boxu, nebyl prvním, který se této problematiky dotkl: už na konci 40. let se totiž okrajově objevila v hollywoodských noirových snímcích Tělem a duší (Body and Soul, 1947) v režii Roberta Rossena a v Podvodu (The Set-Up, 1949) Roberta Wise. Sám Mark Robson v roce 1949 rovněž natočil jeden ze zásadních boxerských snímků – Champion s Kirkem Douglasem v hlavní roli. Všechny tyto filmy se v odlišné staly inspirací pro Scorseseho Zuřícího býka (Raging Bull, 1980).

Tím hůř, když padnou tematizuje chamtivost a úplatkářství boxerských promotérů, kteří ovládají celé odvětví, a zároveň kritizuje jimi vytvářený falešný mediální obraz sportovních hrdinů. Ústředním protagonistou tohoto dramatu ze sportovního prostředí je kdysi úspěšný redaktor sportovní rubriky Eddie Willis (Humphrey Bogart), nyní se potýkající s nezaměstnaností, a jenž přijme pochybnou práci tiskového agenta boxerského nováčka Toro Morena (debutující Mike Lane je zvětšená kopie noirového klasika Raymonda Burra). Eddieho úkolem je za tučnou odměnu šířit mediální publicitu ve skutečnosti naprosto netalentovaného boxera, který se po sérii předem domluvených zápasů stává hvězdou boxerského ringu. Totální deziluze na sebe však dlouho nenechá čekat.


Předlohou filmu byl stejnojmenný román známého hollywoodského scenáristy Budda Schulberga z roku 1947 skrytě pojednávající o skutečném skandálu kolem italského boxera, světového šampiona Primo Carnera přezdívaného Ambling Alp, který (vcelku pochopitelně) po uvedení filmu Tím hůř, když padnou žaloval studio Columbia. Robsonova sonda do profesionálního boxu odráží Schulbergovu dobrou znalost tohoto prostředí. Scény z ringu působí velmi autenticky (kameraman Burnett Guffey byl nominován na Oscara), čemuž napomáhá i skutečnost, že ve filmu byli obsazeni i skuteční boxeři.

Bogartův samotářský hrdina (jehož předobrazem byl skutečný novinář Harold Conard) se jako tradičně pohybuje za hranicemi zákona a oplývá cynismem jeho postavám vlastním. Eddie Willis se stal divácky velice oblíbenou postavou a pro herce jeho formátu nepochybně představoval úctyhodný odchod z filmového plátna (Bogart v lednu následujícího roku podlehl po dlouhém boji vážnému onemocnění - rakovině jícnu).

Rozšířenou verzi mého článku najdete na filmserver.cz, kde byla dnes publikována.

Režie: Mark Robson
Produkce: Philip Yordan (Columbia Pictures)
Scénář: Philip Yordan
Kamera: Burnett Guffey
Hudba: Hugo Friedhofer
Střih: Jerome Thoms
Výprava: William Flannery  
V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Rod Steiger, Mike Lane, Jan Sterling a další

Distribuce: Columbia Pictures
Premiéra: 9. května 1956

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

21. února 2010

Polibek před smrtí (1956)

A Kiss Before Dying
USA, 1956, 90 min.

Dílo amerického spisovatele Iry Levina (1929-2007) je bohatým zdrojem námětů pro mnoho filmařů. Doposud byla natočena řada filmových adaptací jeho románů a divadelních her, například Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby, 1967) v režii Romana Polanskiho, Smrtící past (Deathtrap, 1982) Sidneyho Lumeta, Někdo se dívá (Sliver, 1993) Phillipa Noyceho, nebo dvojí adaptace Stepfordských paniček (The Stepford Wives) z let 1975 a 2004 a dvojí adaptace Polibku před smrtí (A Kiss Before Dying) z let 1956 a 1991.


První adaptaci Polibku před smrtí z roku 1956 režíroval Gerd Oswald a jednalo se o jeho celovečerní debut. Oswald, který mj. jiné natočil i noiry Crime of Passion (1957) s Barbarou Stanwyck a Screaming Mimi (1958) s Anitou Ekberg, dělal ve svých filmových začátcích asistenta režie u noirových snímků jako Desert Fury (1947), Chicago Deadline (1949), Sunset Blvd. (1950), Dark City (1950) a Niagara (1953) a evidentně byl jejich velkým fanouškem - především posledně jmenovaného, neboť jeho v CinemaScopu natočený Polibek před smrtí rovněž oplývá pestrými barvami.

Ústřední protagonista Oswaldova filmu, vysokoškolský student Bud Corliss (Robert Wagner), je dokonalou mužskou verzí noirové femme fatale. Wagnerův homme fatale je atraktivní, chladnokrevný svůdník, jehož středem zájmu jsou finančně zajištěné slečny, a který je pro získání jejich bohatství schopen udělat cokoli, i zabít. Tak dopadá jeho vztah s Dory (Joanne Woodward), které se Bud snaží zbavit kvůli nečekanému těhotenství. Jeho bezcharakternost však nemá meze - po smrti Dory úspěšně nadbíhá její sestře Ellen (Virginia Leith)...


Hrdinův majetnický vztah k ženám však asi nejvíc zaujme v poloze Bud a jeho matka (skvěle ušlápnutá zrzka Mary Astor), kterou Bud ovládá, terorizuje a ponižuje, ale přesto se zdá, že se jí sám nechá vláčet (že by Oidipák?). Wagnerův chladnokrevný zabiják skrývající se pod maskou pohledné a sympatické osoby mi hodně připomněl Ellen Gene Tierney v Leave her to Heaven (1945). Ta však narozdíl od Buda byla schopna opravdové lásky, byť v poněkud radikálním pojetí.

Za kamerou Oswaldova filmu stál slavný Lucien Ballard, jehož jméno jsme tu již zmiňovali v souvislosti s noirem Murder by Contract (1958), a který snímal i Premingerovu Lauru (1944), Wiseův The House on Telegraph Hill (1951) nebo Kubrickovo Zabíjení (The Killing, 1956). Že se na Polibku před smrtí podílela řada velkých jmen (od herců až po štáb) dokazuje i hudební  partitura, jejímž autorem je další (nejen) noirový král, skladatel Lionel Newman


Remake (jak už to tak bývá, nepříliš úspěšný) Oswaldova filmu natočil v roce 1991 James Dearden.


Režie: Gerd Oswald
Produkce: Robert L. Jacks (Crown Productions)
Scénář: Lawrence Roman podle románu Iry Levina
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Lionel Newman
Střih: George Gittens
Hrají: Robert Wagner, Joanne Woodward, Virginia Leith

Distribuce: United Artists
Premiéra: 12. ledna 1956

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

20. února 2010

Beyond a Reasonable Doubt (1956) vs. Beyond a Reasonable Doubt (2009)

Beyond a Reasonable Doubt
USA, 1956, 77 min.

Beyond a Reasonable Doubt
USA, 2009, 102 min.

Beyond a Reasonable Doubt (1956) je poslední snímek, který Fritz Lang v Hollywoodu natočil předtím, než se vrátil zpět do rodného Německa. Langův dvacátý třetí americký film vznikl podle scénáře Douglase Morrowa a obdobně jako jeho While the City Sleeps z téhož roku zpracovává látku ze žurnalistického prostředí.

Ústředním protagonistou je mladý, nadějný spisovatel Tom Garrett (Dana Andrews), který se v rámci příprav na novou knihu rozhodne dobrovolně zaplést do násilného zločinu, aby dokázal nesmyslnost trestu smrti a skutečnost, že i nevinný člověk může být odsouzen na základě nepřímých důkazů. Námět nápadně připomíná Fullerův Shock Corridor (1963), kde se hlavní hrdina-žurnalista pro změnu rozhodne v utajení infiltrovat prostředí psychiatrické léčebny. V obou případech se plány mužů poněkud zkomplikují a situace se vyvíjí jinak, než očekávali.


Je třeba říci, že Langův Beyond a Reasonable Doubt (trailer) není tak docela filmem noir. Režisérova do té doby brilantně promyšlená práce s noirovou stylistikou a vizuálem zde ustupuje do pozadí. Součástí filmového syžetu je sice opět práce s novinovými titulky a médii obecně, nicméně ne tak osobitá jak tomu bylo například v Byl jsem lynčován (Fury, 1936) nebo v The Blue Gardenia (1953).  Nechybí zde ani pro Langa typický motiv křivého obvinění, ovšem hrdina samotný už není tak nevinnou a náhodnou obětí jako postavy z jeho předchozích děl. Ambivalentnost charakteru Andrewsova Toma není tolik zřejmá, aby se závěrečná, nečekaná pointa zdála věrohodná.
 

Remake Langova snímku natočil v loňském roce Peter Hyams (trailer), který evidentně rád "předělává" noirové filmy. V roce 1990 například natočil remake Fleischerova Narrow Margin (1952). Při práci na scénáři k Beyond a Reasonable Doubt vycházel z originálního Morrowova. Přestože se nejedná o žádný filmový zázrak, kvalitě původního snímku se příliš nevzdaluje. Hyams, který rovněž stál i za kamerou, byl evidentně přesvědčen, že motiv nespravedlivého odsouzení nevinného člověka k trestu smrti není téměř po šedesáti letech příliš originální a pravděpodobně by nepřinesl nic nového. Rozpracoval proto postavu státního prokurátora Marka Huntera v podání Michaela Douglase a udělal z něj zápornou postavu. Hlavní hrdina, C. J. Nicholas (vcelku hodně špatný Jesse Metcalfe) se tak nenechá dobrovolně zavřít do vězení nejen za účelem dokázat, že odsouzen může být i nevinný člověk, ale také proto, aby poukázal na prokurátorovy pochybné taktiky a falšování usvědčujících důkazů.


Kromě (možná už přeceňovaného) Douglase se Hyamsova verze nemůže opřít o přesvědčivé herecké výkony osvědčených jmen, nicméně obsazení tehdy profláklých hollywoodských herců (po boku Andrewse se objevila Joan Fontainová) pro Langa taky žádnou výhrou nebylo. I když jsem nejdřív byla z Langova snímku vcelku nadšená, napodruhé jsem se neubránila nudě. Naproti tomu Hyams se snaží budovat napětí, ale prostřednictvích těch nejproláklejších filmových klišé (kopírování dat z počítače v časové tísni, akční automobilová honička či pronásledování v podzemních garážích). 


I přes velký potenciál námětu z něj oba režiséři využili polovinu. A hlavně: přesto, jak Fritze Langa obdivuji a uctívám, musím přiznat, že závěrečná pointa odhalující skutečné motivace hlavního hrdiny byla v Hyamsově podání přesvědčivější. 

Beyond a Reasonable Doubt (1956)
Režie: Fritz Lang
Produkce: Bert E. Friedlob (Bert E. Friedlob Productions)
Scénář: Douglas Morrow
Kamera: William E. Snyder
Hudba: Herschel Burke Gilbert
Střih: Gene Fowler Jr.
Hrají: Dana Andrews, Joan Fontaine, Sidney Blackmer, Arthur Franz a další

Distribuce: RKO Pictures
Premiéra: 5. září 1956

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Beyond a Reasonable Doubt (2009)
Režie: Peter Hyams
Produkce: Foresight Unlimited, RKO Pictures, Signature Pictures
Scénář: Peter Hyams podle původního scénáře Douglase Morrowa
Kamera: Peter Hyams
Hudba: David Shire
Střih: Jeff Gullo
Hrají: Jesse Metcalfe, Michael Douglas, Amber Tamblyn, Joel Moore

Distribuce: After Dark Films, Anchor Bay Films, Autonomous Films
Premiéra: 11. září 2009

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

1. února 2010

The Killer Is Loose (1956)

The Killer Is Loose
USA, 1956, 74 min.


Extrémně krátkozraký bankovní lupič Leon Poole (Wendell Corey) uprchne z vězení a prahne po jediném: pomstít se policejnímu detektivovi Samu Wagnerovi (Joseph Cotten), který jej nejen dostal za mříže, ale především (nešťastnou náhodou) zabil jeho manželku. Poole je zastáncem principu "oko za oko, zub za zub", proto se terčem jeho útoku má stát Wagnerova manželka Lila (Rhonda Fleming). 

Nedávno jsem tu psal o jiném Boetticherově noiru - Behind Locked Doors z roku 1948. O osm let mladší The Killer Is Loose je v podstatě jeho opakem, nejmarkantnější rozdíl je dobře ilustrován samotnými názvy obou snímků. Behind Locked Doors se odehrává v uzavřených, klaustrofobních prostorách sanatoria pro duševně nemocné a z toho vyplývá i jeho vizuální styl - expresivní svícení, kamera vyvolávající pocit stísněnosti, dramatické detaily apod. Název druhého noiru naopak implikuje volný prostor - a skutečně se odehrává převážně v exteriérech nasnímaných v reálných lokacích Los Angeles, čemuž se podřizuje i "realističtější" styl, očividně inspirovaný vlnou docu-noirů předešlých let. 


Vyprávění paralelně sleduje jak linii vyšetřování, která je kvůli bezkrevným postavám méně zajímavá (Cotten ani Flemingová nemají co hrát), tak počínání Poolea, které naopak díky hereckému výkonu Wendella Coreyho přitahuje divákovu pozornost a je hlavním (možná jediným) důvodem, proč film stojí za zhlédnutí. Především v závěru se totiž ukáže, že scénář byl postaven na hodně křehkých základech, jednání postav je často zcela nepochopitelné (Lila!) a posledních deset minut je čekání na vyvrcholení, které nepřijde. A ještě poslední poznámka - celá morální filozofie filmu se mi zdá trošku mimo - proč bych měl fandit člověku (detektiv Wagner; aspoň mám pocit, že se to po mně chce), který svojí vlastní chybou připravil o život nevinnou ženu? Tvůrci se tento problém snaží odehrát do outu tím, že i za její smrt obviní Poolea (řekl přece policii, že je doma sám) a ze všech sil se jej snaží vykreslit jako vyšinutého maniaka. To na mě ale neplatí :) 

Režie: Budd Boetticher
Produkce: Robert L. Jacks (Crown Productions)
Scénář: Harold Medford
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Lionel Newman
Střih: George Gitters
Výprava: Leslie Thomas
Hrají: Wendell Corey, Joseph Cotten, Rhonda Fleming, Alan Hale Jr., Michael Pate a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 2. března 1956

Odkazy