Second Chance (1953)

Second Chance
USA, 1953, 79 min.

Second Chance vznikl jako odpověď Howarda Hughese na tehdejší krátkou vlnu 3D snímků z počátku padesátých let, které měly nalákat diváky od televizí zpět do kin. Nebýt skutečnosti, že se jednalo o první stereoskopický snímek studia RKO a faktu, že v něm hrál Robert Mitchum, pravděpodobně by upadl v totální zapomnění. A právem.

Dobové ohlasy na snímek režírovaný Rudolphem Maté totiž byly pozitivní jen co se 3D techniky týkalo. Pokud se na Second Chance (který dnes ve 3D již samozřejmě neseženete) podíváte, sami uznáte, že na něm není co obdivovat. Jeho zápletka je totiž dost banální stejně jako se nejasné a nevěrohodné zdají motivace všech ústředních postav.

Ve zkratce jde o to, že Američanka Clare Sinclair (Linda Darnell) se v nejmenované zemi v Latinské Americe (ve které snadno rozpoznáte Mexiko, kde se natáčelo) pokouší utéct před svým bývalým milencem, gangsterem Vicem Spilatem, přitom se zamiluje do amerického boxera Russe Lambera (Robert Mitchum) a on samozřejmě do ní, nicméně v cestě jim stojí Vicův psychopatický posluhovač Cappy Gordon (Jack Palance), který je Clare posedlý a nejradši by si ji nechal celou pro sebe. 

Prekérní situace, ve které se zamilovaná hrdinka, nucená vzdát se své lásky, ocitá, kulminuje v závěrečné sekvenci na lanovce, jediné cestě do izolované vesnice v horách, kde se naši hrdinové během jedné noci intimně sblížili (která by odolala Mitchumovi, že). Sledovat souboje romantického Mitchuma a vyšinutého Palance v kabině, která se každou chvíli díky prasknutému lanu zřítí, muselo být v třiapadesátém na plátně v Americe nepochybně jiné kafe, než dnes ve 2D na displeji počítače. Nutno ovšem podotknout, že ona rivalita mezi těmito výtečnými herci funguje prvotřídně i dnes. Rozhodně více než chemie mezi ústředním romantickým párem (Darnell, v té době bojující se zanedbatelnou nadváhou, byla vedle Mitchuma prostě málo křehká).

I přesto, že na lepší noir narazíte bez dlouhého hledání, vám Second Chance doporučím. Už jenom proto, že u oné závěrečné sekvence, kdy Mitchum všechny hrdinsky zachraňuje, se minimálně pobavíte. A nalákat vás můžu třeba i sekvencí jeho souboje v ringu na přiložené ukázce.

Režie: Rudolph Maté
Produkce: Sam Wiesenthal, Howard Hughes (RKO)
Scénář: Oscar Millard a Sydney Boehm
Kamera: William E. Snyder
Hudba: Roy Webb
Střih: Robert Ford
Hrají: Robert Mitchum, Linda Darnell, Jack Palance, Dan Seymour a další

Distribuce: RKO
Premiéra: 18. července 1953

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

24 hodin do smrti (1950)

D.O.A.

USA, 1950, 83 min.

I want to report a murder. - Sit down. Where was this murder committed? - San Francisco, last night. - Who was murdered? - I was.

Frank Bigelow (Edmond O'Brien), toho času na dovolené v San Franciscu, byl otráven a zbývá mu 24 hodin života. Stává se detektivem na vlastní pěst a pátrá po svém vrahovi, aby mohl pomstít svou vlastní smrt, která se neúprosně blíží.

D.O.A. začíná slibně - Frank s kamerou v zádech kráčí na policejní stanici, aby oznámil svou vlastní vraždu. Následné retrospektivní vyprávění umírajícího protagonisty (prolínačka s vodním vírem mě na těch filmech tak strašně baví!) připomene zpověď Waltera Neffa z Pojistky smrti (1944). Na konci, sotva svůj příběh dopoví, Frank obdobně naposled vydechne a zemře. Na rozdíl od Waltera však dost neohrabaně padne na zem jako hruška ze stromu.

Carl Macek v Film Noir. An Encyclopedic Reference to the American Style píše, že D.O.A. je nezvykle cynický noirový film. (1) Ano, nápad filmu je vynikající, byť nezapře inspiraci v Siodmakově německém snímku Der Mann, Der Seinen Morder Sucht (1931). Hrdina (s přítelkyní na telefonu) pátrající po stopách vlastních vrahů, navíc s časovou tísní na krku - ideální. Když však ve vás Edmond O'Brien v roli Franka nevzbuzuje žádné sympatie (a tím pádem už vůbec ne nějaké ztotožnění se s ním), očekávání z filmu se zmenšuje. Role sukničkáře, kolem kterého se motá hezká řádka žen (že jich je tu požehnaně), by si prostě zasloužila citlivější volbu při obsazování. Charisma a osobní kouzlo (alespoň náznak!) totiž O'Brienovi žalostně chybí. Člověk pak jen celý film přemýšlí, co že na něm ty ženské vlastně vidí? Když mu jedna z nich posílá květiny, už si ťukám na čelo.

Další brzdou je Frankovo vlastní spletité vyšetřování své vraždy. Pátrání se tak zamotává, že si nelze nevzpomenout na Hluboký spánek, a zároveň si postesknout nad absencí bogartovského šarmu a vtipu. V půlce filmu docházím ke zjištění, že už mě vlastně ani nezajímá, kdo je ten záhadný muž v kostkovaném kabátě. Na druhou stranu však film ohromuje několika sekvencemi. Kromě té úvodní sem bezpochyby patří vystoupení černošských jazzových hudebníků v zapadlém baru, detaily jejich zpocených tváří a zběsilé tempo hry, které předjímá Frankovo zuřivé pátrání. Geniální je i jeho adrenalinový sprint sanfranciskými ulicemi, poté, co zjistí, že umírá (mimochodem, kolemjdoucí lidé údajně nevěděli, že jsou součástí natáčeni). Stejně tak je skvělá přestřelka v obchodě.

Přesto přese všechno (i přes Tiomkinovu parádní hudbu) je pro mě D.O.A. zklamáním a osobní topku mi určitě nenabourá. 

Film je ve veřejném vlastnictví.

(1) SILVER, Alain, WARD, Elizabeth (eds.). Film Noir. An Encyclopedic Reference to the American Style. New York : The Overlook Press. 1992, str. 77.

Režie: Rudolph Maté

Produkce: Harry M. Popkin (Harry M. Popkin Production)

Scénář: Russel Rouse a Clarence Greene

Kamera: Ernest Laszlo

Hudba: Dimitri Tiomkin

Střih: Artur H. Nadel

Výprava: Duncan Cramer

Hrají: Edmond O'Brien, Pamela Britton, Luther Adler, Beverly Garland a další.

Distribuce: United Artists

Premiéra: 30. dubna 1950

CSFD

IMDb

Allmovie

Union Station (1950)

Union Station (1950)

1950, USA, 80 min.

Příběh je prostý: mladá dívka (Nancy Olson) si všimne dvou podezřelých cestujících nastupujících do jejího vlaku, jeden z nich má dokonce zbraň. Oznámí to průvodčímu, který upozorní policejní stanici na nádraží Union station v Chicagu. Zkušený drážní policista (William Holden – ve stejném roce se potkal s Olsonovou v klasickém Sunset Boulevardu) její hlášení nejprve bere na lehkou váhu, ale ukáže se, že podezřelí muži jsou zapleteni v únosu slepé dívky a požadují od jejího otce výkupné. Víc by bylo škoda prozrazovat, protože ač námět nezní zrovna nejoriginálněji, některá vyústění klasických thrillerových situací vás rozhodně překvapí.

Největší hvězdou snímku je pro mě režisér Rudolph Maté. Stejně jako v mnohem známější noirové klasice 24 hodin do smrti (D.O.A.) i zde dokazuje, že v jednoduchosti je síla. První dvě třetiny se s ničím nepáře, nasazuje ďábelské tempo, nezdržuje se s nějakými zbytečnými odbočkami či psychologizováním. Většina snímku zachycuje policisty sledující potajmu zločince v naději, že je zavedou na místo úkrytu unesené dívky. Dlouhé scény v nádražních prostorách plných cestujících vyloženě přetékají napětím. Noirovou atmosférou snímek nasákne v okamžicích, kdy se ukazuje, že metody policistů se od metod zločinců vlastně až tolik neřeší. V zoufalé chvíli, kdy policisté neví jak dál a mají v rukou jen jednoho nespolupracujícího zločince, neváhají (velmi přesvědčivě) předstírat, že ho hodí pod kola přijíždějícího vlaku. Účel světí prostředky, protože jiná možnost záchrany unesené dívky prostě není. Po dvou třetinách přijde menší pauza, kdy si Olson s Holdenem mají šanci leccos vyříkat, ale potom už následuje poslední kolo souboje, tentokrát jen jeden proti jednomu.

Závěrem něco pro rozšíření všeobecného filmového přehledu: víte, že polský rodák Maté byl nejprve velmi úspěšným kameramanem a podílel se na takových snímcích jako jsou Dreyerovy kousky Michael, Utrpení panny Orleánské či Upír, Hitchcockův Zahraniční dopisovatel nebo Vidorova Gilda?

Union Station opět dokazuje, že se opravdu vyplatí se mezi zapomenutými noiry přehrabovat a zkoušet někdy i naslepo štěstí, protože šance najít malý poklad jsou opravdu vysoké.

Režie: Rudolph Maté

Produkce: Jules Schermer

Scénář: Sydney Boehm podle románu Thomase Walshe

Kamera: Daniel L. Fapp

Střih: Ellsworth Hoagland

Hudba: Heinz Roemheld

Hrají: William Holden, Nancy Olson, Barry Fitzgerald a další

Distribuce: Paramount Pictures

Premiéra: 4. října 1950

Odkazy:

IMDB

ČSFD