Cry Vengeance (1954)

Cry Vengeance
USA, 1954, 82 min.

Nízkorozpočtový noir z nezávislé produkce Lindsleyho Parsonse má příjemnou stopáž 82 minut a přímočaře vystavěné vyprávění, které od začátku do konce snadno drží diváckou pozornost. 

Hlavním hrdinou příběhu je bývalý policista Vic Barron (Mark Stevens), jenž byl právě propuštěn z vězení s pevným odhodláním pomstít se gangsterům, kteří brutálně zavraždili jeho rodinu, znetvořili jej a na základě falešného obvinění jej dostali za mříže. Terčem jeho intenzivní touhy po pomstě se stává Tino Morelli (Douglas Kennedy), který se svojí dcerkou Marie (Cheryl Callaway) žije v malém rybářském městečku Ketchikan na Aljašce. Barron zprvu postupuje chladně a systematicky, ale vykonání odplaty mu zkomplikuje právě Marie, která si jej navzdory výrazným jizvám na obličeji a uzavřenému vystupování oblíbí. Barron při vzpomínce na vlastní rodinu začne ve svém odhodlání polevovat. Nakonec zjistí, že Morelli je nevinný a skutečným původcem jeho příkoří je zabiják Roxey (Skip Homeier). Konfrontace je nevyhnutelná...

Film akcentem na téma ztráty nejbližší rodiny a z toho pramenící pomsty připomíná Langův o rok starší Velký zátah (The Big Heat, 1953). Příběh je ale ozvláštněn pro noir netypickým prostředím Aljašky. Snímek je uvozen leteckým záběrem na městečko Ketchikan, které pak vidíme i z dalších perspektiv. V pozdější scéně jedna z postav upozorňuje na posvátné místo původních obyvatel osázené totemy. Aljaška se pro Morelliho a jeho dceru měla stát bezpečným útočištěm, ale jak je vidno, i tam nakonec dosahují spáry noirové temnoty. 

Na blu-rayi film vydala společnost Olive Films.

Jedním z kandidátů na hlavní roli měl být Richard Conte, ale Vica nakonec ztvárnil Mark Stevens, který se v 50. letech dokázal oprostit od typového klonu Dany Andrewse, za nějž ho měl dřívější zaměstnavatel, šéf Twentieth Century-Fox Darryl F. Zanuck. Cry Vengeance pro něj znamenalo i režijní debut a tedy začátek sice nepříliš zářivé, ale přesto úspěšné režisérské kariéry. Film představuje velmi solidní řemeslný standard, který noiroví fanoušci jistě ocení. 

Režie: Mark Stevens
Produkce: Lindsley Parsons (Lindsley Parsons Productions)
Scénář: Warren Douglas, George Bricker
Kamera: William Sickner
Hudba: Paul Dunlap
Střih: Elmo Veron
Výprava: David Milton
Hrají: Mark Stevens, Douglas Kennedy, Cheryl Callaway, Skip Homeier a další

Distribuce: Allied Artists
Premiéra: 21. listopadu 1954

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
AFI

Drive a Crooked Road (1954)

Drive a Crooked Road
USA, 1954, 82 min.

Drive a Crooked Road je nenápadný film od společnosti Columbia Pictures režírovaný Richardem Quinem (také Pushover ze stejného roku), dlouho přehlíženým tvůrcem, který se ale nedávno dočkal retrospektivy v Cinémathèque Française a na jehož kvality v minulosti upozorňoval například Martin Scorsese. Po zhlédnutí snímku je mi jasné, že si na Quinea ještě budu muset pořádně posvítit. 

Mickey Rooney hraje vzrůstem malého, nepříliš atraktivního a řádně zakomplexovaného automechanika, který se skrze pohlednou ženu (Dianne Foster) nechá naverbovat jako řidič únikového vozu při bankovní loupeži v Palm Springs. Pro tento úkol byl vytipován díky svým zkušenostem z automobilových závodů: dle zadání má projet náročný úsek tak rychle, aby policie, informovaná o loupeži, nestihla postavit zátarasy. 

Drive a Crooked Road je film mimořádně osvěžující ve své jednoduchosti a přímočarosti (přestože název správně naznačuje, že několik zákrut nás přece jen čeká). Hlavní hrdina je obyčejný chlápek, který si vzhledem ke svému nízkému vzrůstu a výrazné jizvě na čele příliš nevěří při navazování kontaktu s ženami, zato ale parádně rozumí autům a vedle své práce v autodílně živí naději, že jednou pojede velké závody v Evropě. Když se kolem něj začne motat atraktivní žena, nechá se zlákat jejím šarmem i vidinou snadného výdělku, který by mu umožnil začít si plnit dlouholeté sny. V tom Rooneyho Eddie Shannon odpovídá definici typického noirového losera, který často touží po vymanění se z každodenní šedi.

Pro film je klíčová práce s prostorem, kdy tvůrci velmi autenticky vykreslují prostředí autodílny, která funguje jako specifický mikrokosmos s vlastními pravidly a vzorci chování. Vedle toho v kontrastu stojí exteriéry jako pláž (místo odpočinku) a kalifornská poušť, kde Eddie svádí závod s časem. Příklon k realističnosti trochu kazí jen úvodní sekvence automobilového závodu, pro kterou byla extenzivně využita zadní projekce. 

Vedle už uvedeného stojí film za vidění i kvůli skvělému výkonu Mickeyho Rooneyho, který zde potvrzuje, že uměl i dramatické role. 

Režie: Richard Quine

Produkce: Jonie Taps (Columbia Pictures)

Scénář: Blake Edwards a Richard Quine

Kamera: Charles Lawton Jr.

Hudba: George Duning

Střih: Jerome Thoms

Výprava: Walter Holscher

Hrají: Mickey Rooney, Dianne Foster, Kevin McCarthy, Jack Kelly, Harry Landers a další

Distribuce: Columbia Pictures

Premiéra: 10. března 1954

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

AFI

Shield for Murder (1954)

Shield for Murder
USA, 1954, 82 min.

Ve stejném roce jako Rogue Cop (jen o pár týdnů dříve) šel do kin další noir o zkaženém poldovi podle knižní předlohy Williama P. McGiverna, který se evidentně na podobné látky specializoval (dále podle jeho románů vznikly filmy Velký zátah /The Big Heat, 1953/ a Zítřek nemá šanci /Odds Against Tomorrow, 1959/). V Shield for Murder hraje Edmond O'Brien policejního detektiva Barneyho Nolana, který hned v úvodu zákeřně zavraždí bookmakera a okrade ho o 25 000 dolarů. Kvůli špatné pověsti na něj okamžitě padne podezření, ale Nolan využívá svého postavení k tomu, aby zahladil stopy. V jednu chvíli to například znamená chladnokrevně se zbavit hluchoněmého starce, který celou událost viděl z okna svého bytu. 

Edmond O'Brien jako prohnilý policajt Barney Nolan. Postava je často snímána z podhledu.

Nolan ve své prohnilosti hravě předčí Chrise Kelvaneyho z Rogue Cop a dokonce si v mnohém nezadá s Wellesovým Hankem Quinlanem z Doteku zla. Kelvaneyho hlavním hříchem bylo, že se zpronevěřil etickým zásadám svého povolání a nechal se zapsat na výplatní pásku mafie. Naproti tomu Nolan jedná čistě z vlastního pověření: vraždy, maření vyšetřování, falšování důkazů, to vše činí pouze s vidinou vlastního prospěchu. 

V materiálním světě Ameriky 50. let to znamená zejména majetek a společenský status. Ve snímku je obojí symbolizováno modelovým domkem na předměstí, který si Nolan vyhlédl a do kterého bere na prohlídku svoji vyvolenou Patty (Marla English). Není asi třeba dvakrát zdůrazňovat, že Nolan svůj vysněný rodinný domek nezíská. Poté, co jsou jeho činy odhaleny správňáckým mladším kolegou Markem Brewsterem (jako vždy plochý John Agar), dojde na přestřelku, která po strhující sekvenci v plaveckém bazénu zavede Nolana k vyhlédnutému příbytku. Na jeho příjezdové cestě nakonec padne mrtvý k zemi. Těžko si představit subverzivnější komentář k poválečnému konzumerismu, konformismu a bezhlavé honbě za americkým snem. 

Barney doufá, že v krásném domku na předměstí zestárne. Místo toho najde před jeho dveřmi smrt. 

Hlavní role skvěle sedla noirovému veteránovi Edmondu O'Brienovi, který snímek také spolurežíroval. Producentem byl Aubrey Schenck, synovec Josepha a Nicholase, kteří dlouhá léta stáli ve vedoucích pozicích společností Twentieth Century-Fox a MGM. Zdá se, že film byl komerčně úspěšný, neboť Schenck tvrdil, že "vydělal spoustu peněz, nevěřili byste kolik; v televizi vydělal jmění." (citováno zde)

Režie: Edmond O'Brien, Howard Koch

Produkce: Aubrey Schenck (Camden Productions)

Scénář: Richard Alan Simmons a John C. Higgins podle románu Williama P. McGiverna

Kamera: Gordon Avil

Hudba: Paul Dunlap

Střih: John F. Schreyer

Výprava: Charles D. Hall

Hrají: Edmond O'Brien, Marla English, John Agar, Emile Meyer, Carolyn Jones a další

Distribuce: United Artists

Premiéra: 27. srpna 1954

Odkazy

IMDb

CSFD
Allmovie

Rogue Cop (1954)

Rogue Cop
USA, 1954, 92 min.

Poválečná produkce studia MGM je proslavená zejména díky muzikálům a historickým eposům, ale najdeme v ní samozřejmě i řadu filmů noir včetně takových klasik, jako jsou Pošťák vždy zvoní dvakrát (The Postman Always Rings Twice, 1946), Dáma v jezeře (Lady in the Lake, 1947) nebo Asfaltová džungle (The Asphalt Jungle, 1950). O něco později vznikl výborný, ale veskrze zapomenutý snímek Rogue Cop, jenž po Vysoké zdi (High Wall, 1947) znamenal další vynikající hereckou příležitost pro Roberta Taylora.

Zahrál si v něm zkorumpovaného policistu irského původu Christophera Kelvaneyho, který je na výplatní pásce místní mafie a ví se to o něm. Jeho mladší bratr Eddie (Steve Forrest), taktéž muž s odznakem, se snaží jít poctivou cestou, což jej ale stojí život. Teprve tato tragická událost přiměje Chrise, aby přehodnotil priority a postavil se gangsterům.

Právě komplikovaný vztah obou bratrů tvoří dramatické i emocionální jádro příběhu. Chrise a Eddieho sice pojí rodinné pouto, ale zároveň jsou od začátku vykresleni jako protiklady. Starší Chris se díky mafiánským penězům obklopuje drahými věcmi - jeho dobře vybavený byt a luxusní saka fungují jako známky přepychu a společenské prestiže, ale zároveň se stávají symbolem jeho zaprodanosti. Naopak Eddie staví nad hmotné statky a status ve společnosti základní principy, jako jsou čest a smysl pro spravedlnost. Liší se i jejich postoj k ženám - Eddie je věrný své přítelkyni Karen (Janet Leigh), zatímco Chris nemá skrupule a dívku se mu snaží přebrat (ale zároveň s ní nezachází v rukavičkách a dokonce ji nevybíravě zmlátí; více v přiloženém videu). Bezpochyby jde o jednoho z nejzkaženějších policajtů v celém noirovém univerzu a ani změna jeho postoje na poslední chvíli nemůže tento celkový dojem přebít. 

Třiačtyřicetiletý Taylor mohl v roli využít své charisma i bohaté zkušenosti, které za dvacet let v Hollywoodu nasbíral. Silné je i zbývající obsazení snímku - Janet Leigh jako Eddieho přítelkyně Karen, George Raft jako hlava mafiánského syndikátu Dan Beaumonte (jak taky jinak) nebo Vince Edwards v menší roli nájemného vraha. Zaujme také Anne Francis - vypadající jako klon Marilyn Monroe - ztvárňující postavu Beaumontovy milenky závislé na alkoholu. Jak z těchto dodatečných poznámek vyplývá, svět filmu je ryze noirový - plný prohnilosti i zborcených snů o lepším životě.

Taylorův Chris Kelvaney má charisma, ale sympaťák to rozhodně není

Režie Roye Rowlanda (Scene of the Crime, Witness to Murder) a kamera Johna F. Seitze (nominovaná na Oscara!) se nesou spíše v kvazidokumentaristickém módu, jak bylo po válce obvyklé. Film je charakteristický lakonickým, přímým stylem bez zbytečného sentimentu, přestože jde tak trochu (dost) o rodinné melodrama. Tento dojem podporuje i absence nediegetické hudby či akce odvíjející se již pod úvodními titulky. Většina filmu je založená na dobře napsaných dialozích a silných, plastických postavách, které mají původ již v předloze od Williama McGiverna. Teprve na konci dostane větší prostor i akce. Úplný závěr filmu zůstává otevřený: i když se Kelvaneymu podařilo vykonat pomstu a snad i smazat část viny, není jasné, zda sám vůbec přežije. 

Režie: Roy Rowland

Produkce: Nicholas Nayfack (MGM)

Scénář: Sydney Boehm podle románu Williama P. McGiverna

Kamera: John F. Seitz

Hudba: Jeff Alexander

Střih: James E. Newcom

Výprava: Cedric Gibbons, Hans Peters

Hrají: Robert Taylor, Janet Leigh, George Raft, Steve Forrest, Anne Francis a další

Distribuce: MGM

Premiéra: 8. října 1954

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Pushover (1954)

Pushover
USA, 1954, 88 min.

Během bankovní loupeže je odcizeno 210 000 dolarů a zabit policista. Oběma pachatelům, z nichž jedním z nich je notoricky známý kriminálník Wheeler (Paul Richards), se podaří uniknout. Na mušku detektivního oddělení losangeleské policie se brzy dostává Wheelerova přítelkyně Lona (Kim Novak), která ve svém bytě trpělivě čeká, až ji nebezpečný (ale charismatický) lupič zkontaktuje. Policista Paul Sheridan (Fred MacMurray), který je společně s několika kolegy na případ nasazen, se však do pohledné dívky zamiluje a pod jejím vlivem plánuje porušit zákon a sám se ukradených peněz zmocnit.

Obsazení Freda MacMurrayho a pojetí ústřední postavy (muž na správné straně zákona, který se pod vlivem pohledné ženy dostává na scestí) dávají vzpomenout na mistrovskou Pojistku smrti. Což Pushover okamžitě staví do nezáviděníhodné pozice - Quineův o deset let mladší noir nedisponuje rafinovaně vystavěným syžetem, vybroušenými dialogy, ani brilantní kamerou jako Wilderův snímek. Kim Novak, jakkoliv byla na začátku kariéry půvabná a fotogenická, se zdaleka nepřibližuje intenzitě výrazu Barbary Stanwyck a ani Fredu MacMurraymu se nedaří svou životní roli překonat.

To ale neznamená, že by Pushover byl nezajímavý. Quineův snímek je skromný, neokázalý a hlavně zábavný. Scénář, ač nikterak převratný, je pevně sevřený a vše v něm má své místo a smysl. Kromě toho se film dotýká i znepokojivějších otázek - zejména voyeurismu, který je tematizován nejen na ústředním páru Lona-Paul, ale i na vedlejší dvojici představované policistou Rickem McAllisterem (Philip Carey) a zdravotní sestřičkou Ann (Dorothy Malone): Rick místo Lony špehuje její sousedku a pozorně sleduje každý její úkon. Druhý pár má i další funkci - zatímco v závěru sledujeme nevyhnutelný pád Paula a Lony, Rick odchází s Ann ruku v ruce vstříc šťastným (nebo minimálně společným) zítřkům.

Režie: Richard Quine
Produkce: Jules Schermer (Columbia Pictures)
Scénář: Roy Huggins; podle románů Thomase Walshe a Billa S. Ballingera
Kamera: Lester White
Hudba: Arthur Morton
Střih: Jerome Thorns
Výprava: Walter Holscher
V hlavních rolích: Fred MacMurray, Kim Novak, Philip Carey, Dorothy Malone, E.G. Marshall a další

Distribuce: Columbia Pictures
Premiéra: 6. srpna 1954

Odkazy
IMDB
Allmovie
CSFD

Jiná žena (1954)

The Other Woman
USA, 1954, 78 min.

Haasův sedmý americký režijní počin můžeme vnímat minimálně dvěma způsoby. V první řadě se jedná o klasický příklad filmu noir, v němž je nevinný člověk doveden na scestí. Stárnoucí filmový režisér Walter Darman (Hugo Haas) vyhodí z natáčení svého nového filmu aspirující herečku Sherry (haasovská stálice Cleo Moore), která se mu rozhodne pomstít velmi svérázným způsobem. Začne jej svádět, přiměje jej strávit noc ve svém domě a pak mu vyhrožuje veřejným skandálem, který by ženatému Darmanovi zničil osobní život i kariéru. Darman se proto rozhodne pro krajní řešení a Sherry zavraždí. 

Klasická noirová zápletka o člověku donuceném okolnostmi k zoufalému činu za hranicemi zákona je zkombinována s jízlivým komentářem k fungování amerického filmového průmyslu. Darman kdysi býval uznávaným evropským režisérem, v Americe však pro jeho schopnosti nemají pochopení. Jeho tchán, vlivný producent, jej kritizuje pro formalismus ("zamiloval se do úhlu kamery") a sklony k psychologizování, o něž diváci nemají zájem. Místo toho mu nabízí vlastní recept na kvalitní (tedy divácky úspěšný) film: "Vezmi hrst sexu, smíchej ho s násilím, odlechči to legrací, správně to načasuj, vraž tam happy end a nemůžeš se splést." S tím se Darman pochopitelně nehodlá smířit a kontinuálně brojí proti - z jeho pohledu nepřijatelným - hollywoodským praktikám, jako jsou testovací projekce a předpremiéry, zásahy producentů či násilné vkládání happy endů.

Haas staví do opozice umění a komerci, ambice a peníze, Evropu a USA a tím se nepochybně vyslovuje i k vlastní zkušenosti s Hollywoodem - a to i navzdory faktu, že většinu jeho amerických filmů bychom asi za umělecky ambiciózní, formalistické či psychogolicky propracované neoznačili. Že Darman, potažmo Haas, proti hollywoodské mašinérii nemá šanci, je jasné od prvního záběru, v němž vidíme Darmana za vězeňskými mřížemi. Po chvíli se ukáže, že se jedná pouze o filmovou kulisu, stejný záběr se však objevuje i v závěru. Tentokrát již za skutečnými mřížemi Darman opakuje tchánovu formuli na úspěšný film a dodává: "Lituji, v tomhle filmu žádný happy end není."

Svým způsobem se jedná o vrcholný snímek z Haasovy exilové tvorby. Jako kriminální příběh příliš neobstojí, jako demytizace Hollywodu a autorský komentář tvůrce k vlastnímu osudu exilového režiséra je ale rozhodně hodný pozornosti.

Režie: Hugo Haas

Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions)

Scénář: Hugo Haas

Kamera: Eddie Fitzgerald

Hudba: Ernest Gold

Výprava: Rudi Feld

Střih: Robert S. Eisen

Zvuk: Earl Snyder

V hlavních rolích: Hugo Haas, Cleo Moore, Lance Fuller, Lucille Barkley, Jack Macy, John Qualen a další

Distribuce: Twentieth Century Fox

Premiéra: 2. prosince 1954

Česká televizní premiéra: 23. prosince 2007 (ČT1)

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Suddenly (1954)

Suddenly
USA, 1954, 75 min.

Suddenly je bizarní, ale (jak se v průběhu filmu ukáže) i výstižný název malého městečka v Kalifornii, kudy většinou každý jen projíždí. Všednodenní nudu a monotónnost života zdejších obyvatelů však jednoho dne vystřídá nečekaná událost, která zdejší fádní atmosféru rozvíří natolik, až si všichni přejí aby se nikdy neudála. Prvotní nadšení z příjezdu amerického prezidenta do místního zapadákova totiž záhy opadne, neboť jejich celebrita sem přilákala i jeho nemilosrdné odpůrce...

Kromě policejní akce zabezpečující příjezd prezidenta se zápletka filmu točí i kolem neodbytnosti místního šerifa Toda Shawa (Sterling Hayden), jenž se marně snaží nadbíhat mladé a konzervativní válečné vdově Ellen (Nancy Gates), přičemž si na svou stranu získává jejího osmiletého chlapce, který netouží po ničem jiném, než po opravdické zbrani, aby mohl chránit lidi stejně jako Tod. Svůj naivní dětský sen bude mít možnost nečekaně realizovat, když na dveře domu jeho dědy, s nímž společně s matkou žije, zaklepe trojice nájemných vrahů v čele s Johnem Baronem (Frank Sinatra).

Baronovy psychopatické sklony a nesmírná odhodlanost k činu, která jej odlišuje od jeho dvou kumpánů, vytvářejí společně s uzavřeným (až divadlem zavánějícím) prostorem a pocitem časové tísně (děj zahrnuje jedno odpoledne) silný pocit klaustrofobie a strhujícího napětí. Skvělý Sinatra, tempo a spád v Suddenly dostatečně nahrazují  absenci onoho tolik divácky oblíbeného noirového vizuálu. 

Krátce dojde i na odhalování minulosti - charakter Sinatrova zabijáka se vykazuje tradičním zkaženým dětstvím, které ho k jeho "kariéře" předurčilo. Větší podíl viny však podle Allenova filmu nese válka, která z něj nájemného vraha udělala, na což je John Baron nesmírně hrdý. Neustále se ohání válečným oceněním, jež obdržel a dává všem na odiv svou zálibu v zabíjení.  V tomto chvástání jej usměrňuje šerif Sterlinga Haydena, který se svými psychologickými rozbory snaží partu zabijáků rozlomit.

Jak se tenhle kousek vyvine se můžete podívat sami - Suddenly totiž v půlce června vydaly na DVD Levné knihy za opět luxusní cenu 69 Kč. Kvalita obrazu sice není nikterak zázračná, nicméně důležité je, že obraz není kolorovaný a dívat se na to dá :-)

Režie: Lewis Allen
Produkce: Robert Bassler (Libra Production Inc.)
Scénář: Richard Sale
Kamera: Charles G. Clarke
Hudba: David Raksin
Střih: John F. Schreyer
Hrají: Frank Sinatra, Sterling Hayden, James Gleason, Nancy Gates

Distribuce: United Artists
Premiéra: 7. 10. 1954
V ČR na DVD od: 16. 6. 2010 (Levné knihy)

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Witness to Murder (1954)

Witness to Murder

1954, USA, 83 min.

Filmů (a konkrétně i noirů) o postavách, které se stanou svědky násilného činu a následně se samy dostávají do ohrožení života, jsou desítky. V souvislosti s Witness to Murder mě napadá například námi nedávno vychválený The Window nebo Hitchcockovo Okno do dvora (premiérované jen o několik měsíců později než snímek, o kterém je řeč). V případě noiru režiséra Roye Rowlanda je onou svědkyní Cheryl Draper (Barbara Stanwyck) a vrahem rafinovaný spisovatel a sympatizant nacismu Albert Richter (George Sanders).

Příběh je poměrně jednoduchý a předvídatelný: Cheryl jedné noci zničehonic probudí průvan a když jde zavřít okno, zahlédne v domě naproti, jak mužská postava uškrtí mladou ženu. Oznámí to na policii, ta však nenajde žádné důkazy a případ tedy smete ze stolu. Cheryl se nevzdává a snaží se pátrat na vlastní pěst, Richter je však neustále o krok napřed a postupně se mu daří policii přesvědčit o tom, že jeho sousedka je mentálně nemocná. Asi není třeba dodávat, jak se příběh vyvíjí dál a jak dopadne.

V originální zápletce nebo invenční výstavbě syžetu kvality snímku opravdu nespočívají. Některé motivy a zvraty musely působit zastarale a úsměvně už v době vzniku (Richterovy politické názory). Film naopak vyniká několika působivými scénami - téměř němý úvod, v němž Cheryl pozoruje okno naproti, volá policii a Richter mezitím "uklízí" mrtvolu, je velice efektní a výborně navozuje správnou noirovou atmosféru. Skvělá je i scéna, ve které se protagonistka dostává do psychiatrické léčebny - kameraman John Alton (on je skutečnou hvězdou filmu) ji nasvítil tak bravurním způsobem, že na vás skutečně dolehne tíha a bezútěšnost takového místa. Altonovo mistrovství ale poznáte i v méně nápadných momentech - například ve způsobu, jakým dokáže nasvítit detailní záběry obličeje B. Stanwyck apod. Právě jeho kameramanská práce a herecké výkony obou hlavních představitelů jsou největšími lákadly jinak průměrného filmu.

Režie: Roy Rowland

Produkce: Chester Erskine (Chester Erskine Productions)

Scénář: Chester Erskine

Kamera: John Alton

Hudba: Herschel Burke Gilbert

Střih: Robert Swink

Výprava: William Ferrari

Hrají: Barbara Stanwyck, George Sanders, Gary Merrill, Jesse White, Harry Shannon, Claire Carleton a další

Distribuce: United Artists

Premiéra: 15. dubna 1954

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD