Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

Zobrazují se příspěvky se štítkemRobert Aldrich. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRobert Aldrich. Zobrazit všechny příspěvky

26. června 2018

Za dva měsíce začíná 6. Noir Film Festival

Již za dva měsíce otevře hrad Křivoklát své hradby všem milovníkům filmu noir, kteří se zde opět sejdou na tematickém filmovém festivalu. Od 23. do 26. srpna 2018 uvede 6. ročník Noir Film Festivalu na čtyři desítky projekcí filmových klenotů nejen z klasické hollywoodské éry filmu noir 40. a 50. let minulého století, ale opět o něco více přiblíží evoluci tohoto atraktivního fenoménu napříč žánry, časem a geografickým prostorem. Návštěvníci se mohou těšit na napínavá dramata z vězení, rebelství Samuela Fullera, charisma Roberta Ryana, bojovnost Idy Lupino, emancipaci nových osudových žen, šílenství noirových psychopatů, temné příběhy ze severu Evropy a standard v podobě československé stopy a projektů HBO. 

PSYCHO NOIR 
V tematické sekci festival představí postavy duševně nevyrovnaných jedinců uchylujících se k brutálnímu násilí, které noirovému cyklu začaly dominovat v jeho pozdější fázi z konce 40. let a jejichž přehnané chování korespondovalo s vyhrocenou noirovou estetikou tohoto období. Tyto charaktery jsou spojené s několika výraznými hereckými tvářemi. Vedle Richarda Widmarka v roli vyšinutého zabijáka z Hathawayova Polibku smrti (Kiss of Death, 1947) a Roberta Ryana jako pomstychtivého válečného veterána z Násilného činu (Act of Violence, 1948) režírovaného Fredem Zinnemannem, festival poukáže i na méně známou tvář Lawrence Tierneyho jako chladnokrevného intrikána v brilantním noiru Roberta Wise Zrozen k zabíjení (Born to Kill, 1947) a chybět nebude ani James Cagney a jeho „top-of-the-world“ performance v Bílém žáru (White Heat, 1949) od Raoula Walshe

V návaznosti na PSYCHO NOIR bude ve Zvláštním uvedení promítnuto i mistrovské dílo Roberta Aldriche Co se vlastně stalo s Baby Jane? (What Ever Happend with Baby Jane?) z roku 1962, ve kterém se stárnoucí hollywoodské hvězdy Bette Davis a Joan Crawford představily v příběhu psychopatky par excellence a její sestry.



NOVÉ OSUDOVÉ ŽENY
Archetyp femme fatale, emancipované atraktivní ženy, která neváhá jít přes mrtvoly, když chce dosáhnout svých cílů, je snad divácky nejoblíbenějším aspektem filmu noir. S revizionistickým pohledem na klasické žánry, které mladí hollywoodští tvůrci přinesli v 70. letech minulého století, a s tehdejší proměnou filmové cenzury se obraz femme fatale začal modifikovat, a otevřela se tak celá škála nových možností jak vyprávět a kam směřovat noirové příběhy. Ukázkovým příkladem revize archetypu femme fatale je rané dílo bratří (dnes už sester) Wachowských Past (Bound, 1996), které nevypočitatelnou sílu ženského elementu znásobuje přítomností hned dvou osudových dam a v přidané hodnotě ji obohacuje o lesbický element. 

Obdobně nezničitelná je Ďábelská svůdkyně (The Last Seduction, 1994) v podání americké krásky Lindy Fiorentino ve filmu Johna Dahla a ve výčtu „nových femmes fatales“ nelze opomenout pavoučí ženu Matty Walker, nudící se manželku floridského boháče v podání mladé Kathleen Turner ve slavném neonoiru Žár těla (Body Heat, 1981) od Lawrence Kasdana. Současným objevem bude na festivalu promítaná Bílá orchidej (White Orchid, 2018), v níž Olivia Thirlby ztvárnila introvertní a stydlivou soukromou vyšetřovatelkou pátrající po stopách vražedného zločinu v Kalifornii. Snímek bude uveden v české premiéře. 



NOIROVÁ RETROSPEKTIVA SAMUELA FULLERA 
„Film je jako bojiště. Láska. Nenávist. Akce. Násilí. Smrt. Jedním slovem – emoce.“ 
To jsou hojně citovaná slova Samuela Fullera pronesená v Godardově filmu Bláznivý Petříček (Pierrot le fou, 1965), která výstižně definují i režisérovu čtveřici na NFF promítaných noirových titulů. Cenou za režii na festivalu v Benátkách oceněný Zátah na Jižní ulici (Pickup on South Street, 1953) uvede další psycho roli Richarda Widmarka coby newyorského kapsáře, který nevědomky ukradne mikrofilm s chemickým vzorcem, o nějž mají zájem komunističtí špióni. Herec Robert Ryan se představí ve své typické roli záporáka v barevném noiru z exotického Japonska s názvem Bambusový dům (House of Bamboo, 1955). S Psycho noirem bude korespondovat Chodba šoků (Shock Corridor, 1963) inspirovaná příběhem novinářky Nellie Bly, která na konci 19. století předstírala duševní chorobu pod záměrem napsat skandální odhalení o psychiatrické léčebně na Blackwell’s Island. Nahý polibek (The Naked Kiss, 1964) je naopak dramatem ze života napravené prostitutky s herečkou Constance Towers v hlavní roli. 



HOST FESTIVALU: SAMANTHA FULLER 
V rámci Zvláštního uvedení festival uvede celovečerní dokument Plný život Samuela Fullera (A Fuller Life, 2013), v němž řada režisérových obdivovatelů jako James Franco, William Friedkin, Wim Wenders, Tim Roth, Robert Carradine, Monte Hellman či Mark Hamill předčítá z jeho posmrtně vydaného životopisu A Third Face: My Tale of Writing, Fighting and Filmmaking (2002) plného inspirativních historek a fascinujících životních vzpomínek – včetně těch na osvobozování zajateckého tábora v Sokolově, na kterém se podílel jako člen americké vojenské armády v roce 1945. Tento velmi osobní snímek před lety natočila režisérova dcera Samantha Fuller (*1975), která vystupovala v otcových pozdních filmech a která v srpnu osobně zavítá na Křivoklát, kde uvede všechny otcovy filmy. 

Svou návštěvou letos NFF poctí i Jaromír Hanzlík, jenž bude zároveň i jedním z patronů 6. ročníku festivalu. Tvorbu herce, který letos oslavil 70. narozeniny, festival připomene projekcí tematické televizní adaptace románu Radovana Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě (1971), která je do historických kulis zasazeným detektivním příběhem o vyšetřování vraždy šlechtice Oldřicha ze Zlenic. 

ČESKOSLOVENSKÝ NOIR 
Už pošesté je součástí programu NFF blok československých filmů, které se vyznačují noirovými charakteristikami – ať už jde o spletitou narativní strukturu, temný vizuální styl, archetypální postavy detektiva, ambivalentního antihrdiny a femme fatale nebo motivy vyšetřování a voyeurismu. Nejstarším titulem letošní kolekce je opomíjený film režiséra Václava Kršky Až se vrátíš… (1947) zasazený do nevlídného prostředí pražského činžovního domu. Do baru frekventovaného nenapravitelnými alkoholiky je situováno mistrovské drama Martina Friče Dnes naposled (1958). Po kladně přijatých „kalašovkách“ Vrah skrývá tvář (1966, NFF 2015) a Po stopách krve (1969, NFF 2014) organizátoři letos sáhli po kriminálce Strach (1963), která sérii s Rudolfem Hrušínským v roce 1963 odstartovala. A konečně slovenskou kinematografii a produkci bratislavské Koliby zastupuje detektivka klasického střihu Smrť prichádza v daždi (1965) s Ladislavem Chudíkem v hlavní roli. 



Program festivalu bude zveřejněn 27. června. Ve stejný den bude zahájena rezervace festivalových pasů a vstupenek na adrese vstupenky@noirfilmfestival.cz. 

Všechny podrobnosti najdete na stránkách festivalu www.noirfilmfestival.cz. 

Další informace a novinky sledujte na sociálních sítích: 

16. ledna 2014

Velký nůž (1955)

The Big Knife
USA, 1955, 114 min.

14. května 1955, čtyři dny před oficiální premiérou Líbej mne až k smrti (Kiss Me Deadly, 1955), padla poslední klapka jiného snímku režírovaného Robertem Aldrichem, Velkého nože. Film vznikl v Aldrichově nezávislé produkci jako adaptace stejnojmenné divadelní hry Clifforda Odetse z roku 1949. (V hlavní roli původní broadwayské inscenace se představil John Garfield.)


Po zhlédnutí Velkého nože se asi jen málokdo ubrání názoru, že se jedná o jakési vyrovnávání účtů mezi Aldrichem (respektive Odetsem) a hollywoodským studiovým systémem. Hlavním protagonistou příběhu je herecká hvězda Charles Castle (Jack Palance), který v těžké životní situaci podlehne tlaku "shora" a navzdory nesouhlasu manželky Marion (Ida Lupino) podepíše novou sedmiletou smlouvu se studiovým bossem Stanleym Hoffem (Rod Steiger). Zástupci hollywoodské mašinérie v čele s Hoffem a jeho pobočníkem Smileym Coyem (Wendell Corey) jsou vykresleni jako bezpáteřní obchodníci, kteří neváhají sáhnout k těm nejodsouzeníhodnějším praktikám, jakými jsou vydírání či dokonce vražda. 



Aldrich i Odets patřili mezi levicově smýšlející umělce a jejich postoje jsou z filmu jasně patrné. Není proto divu, že se Velký nůž dostal pod palbu kritiky zejména lidí z branže, kteří se obávali negativní publicity. Geoffrey Shurlock ze Správy Produkčního kodexu (PCA) formuloval oficiální stanovisko Hollywoodu, když tvůrcům sdělil: "Člověk přirozeně nabývá přesvědčení, že si tímto filmem sami zaneřádíme hnízdo, jak se říká. Odsouzení našeho průmyslu je natolik zřejmé a nekompromisní, že v jeho důsledku jsme všichni vykresleni jako falešní pokrytci. Pokud se ukáže, že výsledný snímek skutečně bude šířit takové negativní postoje, budeme čelit velmi vážným PR problémům." /1/ 

To, že film nakonec prošel schvalovacím procesem PCA, bylo podle mého názoru způsobeno dvěma hlavními faktory. Zaprvé, snímek nás vlastně nevyzývá ke zobecnění toho, co sledujeme. Ve své podstatě prezentuje osobní drama jednoho muže (který je náhodou hercem), který se dostává do konfliktu s jiným mužem (který je náhodou filmovým producentem). Důležité je rovněž i to, že postupně jsou ve filmu rozehrány i další témata a konflikty - například mezi Charlesem a jeho manželkou. A zadruhé, moc Správy Produkčního kodexu v polovině 50. let výrazně upadala a Shurlockův úřad se stále většími obtížemi prosazoval dodržování hollywoodského Produkčního kodexu (což ve Velkém noži odráží i otevřené zpracování motivu sebevraždy, který byl dlouho tabuizován). Roli mohlo sehrát i to, že film vznikal v Aldrichově nezávislé produkci a distribuován byl společností United Artists, která v 50. letech opakovaně bránila právo filmařů svobodně zpracovávat tzv. kontroverzní témata.



Bohužel, z produkčního hlediska je film patrně zajímavější než z hlediska formálního. Na rozdíl od Líbej mne až k smrti je Velký nůž poměrně předvídatelný a statický, což je pochopitelně dáno hlavně charakterem předlohy. Aldrich a kameraman Ernest Laszlo se pokoušejí tuto "divadelnost" překlenout například užíváním výrazných rakurzů nebo netradičních obrazových kompozic nasnímaných za pomoci širokoúhlých objektivů. Výsledek je ovšem uspokojivý jen částečně. Mnohem větší pozornost na sebe zaslouženě strhávají herecké výkony Jacka Palance, Idy Lupino a především Roda Steigera. Ani jim se však nedaří přetavit téměř 115minutovou stopáž v záživnou podívanou. Když hollywoodský film o Hollywoodu, tak raději Město iluzí (The Bad and the Beautiful, 1952) nebo Zrodila se hvězda (A Star Is Born, 1954).

/1/ citováno v katalogu Amerického filmového institutu: http://afi.com/members/catalog/DetailView.aspx?s=&Movie=51444 .

Režie: Robert Aldrich
Produkce: Robert Aldrich (Associates and Aldrich)
Scénář: James Poe, podle divadelní hry Clifforda Odetse
Kamera: Ernest Laszlo
Hudba: Frank DeVol
Výprava: William Glasgow
Střih: Michael Luciano
V hlavních rolích: Jack Palance, Ida Lupino, Wendell Corey, Rod Steiger, Jean Hagen, Shelley Winters, Everett Sloane a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 25. listopadu 1955

Odkazy

17. dubna 2013

Líbej mne až k smrti (1955)

Kiss Me Deadly
USA, 1955, 107 min.

O Aldrichově slavné adaptaci populárního románu Mickeyho Spillanea se často píše jako o nukleárním či apokalyptickém noiru. Oba přívlastky jsou velice příhodné a to nejen kvůli námětu, jenž byl silně ovlivněn paranoiou kolem studené války, ale i kvůli pojetí postav a stylistickému ztvárnění, jež ve vztahu k předchozím noirovým snímkům zacházejí nebývale daleko. 


Hlavním hrdinou už není chandlerovský moderní rytíř s přísně nastavenými morálními zásadami, ale bezskrupulózní Mike Hammer (Ralph Meeker), jenž si očividně libuje v násilí a jehož praktiky jsou alespoň z části ospravedlnitelné pouze proto, že lidé kolem něj jsou snad ještě amorálnější než on sám.  To platí nejen pro tajemného arcizločince doktora Soberina (Albert Dekker), který má zvláštní oblibu v enigmatickém vyjadřování, jeho zákeřnou pomocnici Gabrielle/Lily (Gaby Rodgers), ale i pro řadu vedlejších a epizodních figurek (například lékař v márnici). Morální rovnováhu zobrazeného světa se alespoň částečně pokoušejí vyvážit Hammerova sekretářka a milenka Velda (Maxine Cooper) a jeho nejbližší přítel, automechanik Nick  (Nick Dennis). Během pátrání po "velkém čemsi" (the great whatsit) se však oba dostávají do bezprostředního ohrožení a Nick nakonec za svou loajalitu Mikeovi zaplatí životem.

otevření "velkého čehosi" stojí na počátku nukleární apokalypsy
Co se formálních postupů týče, Aldrich a jeho spolupracovníci (zejm. scenárista A. I. Bezzerides) se rozhodli vynechat obligátní voiceover a flashbackovou strukturu a místo toho vyprávění ženou nezadržitelným tempem stále vpřed. Na úrovni stylu pracují s množstvím rakurzů, vychýlených či hloubkových kompozic, nočních scén nebo nezvyklých ruchů (otevírání tajemného kufříku), jež všechny posilují celkový dojem neklidu, zmaru a bezvýchodnosti. (Zájemce odkazuji na studii Alaina Silvera v prvním Film Noir Readeru, kde je styl podroben detailní analýze,  viz str. 208-235.) 

již úvodní titulky divákovi naznačují, že svět
v Líbej mne až k smrti je obrácený vzhůru nohama
Bizarnost a surreálnost světa v Líbej mne až k smrti podtrhují četné aluze: v dialozích se odkazuje mimo jiné na Pandoru, Lotovu ženu nebo Kerbera; zásadní narativní posun je zprostředkován skrze báseň "Remember" prerafaelitské básnířky Christiny Rossetti; opakovaně je ve snímku diegeticky užita vážná hudba a opera; a celý Hammerův quest v sobě nese ozvuky artušovského hledání svatého grálu. Toto spojení tzv. vysokého (opera, klasická hudba, poezie, biblické odkazy) s nízkým (pulpová předloha, důraz na "primitivismus" hlavního hrdiny, propojení sexu a násilí) má za výsledek jeden z nejpozoruhodnějších filmů noir vůbec, jenž ovlivnil řadu pozdějších tvůrců v USA i jinde (Jean-Luc Godard, Quentin Tarantino) a dnes bývá považován za jeden z překlenovacích stupňů mezi klasickým noirem a neo-noirem.

Režie: Robert Aldrich
Produkce: Robert Aldrich, Victor Saville (Parklane Productions)
Scénář: A.I. Bezzerides, podle románu Mickeyho Spillanea
Kamera: Ernest Laszlo
Hudba: Frank DeVol
Výprava: William Glasgow
Střih: Michael Luciano
V hlavních rolích: Ralph Meeker, Albert Dekker, Paul Stewart, Maxine Cooper, Gaby Rodgers, Nick Dennis a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 18. května 1955

Odkazy