Asfaltová džungle (1950)

The Asphalt Jungle
USA, 1950, 117 min.

John Huston dal světu první noir (pokud nepřistoupíme na tezi, že prvním klasickým noirem byl již Ingsterův Stranger on the Thrid Floor /1940/) a dal mu i první caper film, Asfaltovou džungli. Přestože v souboji s Dassinovou Rvačkou mezi muži (Du rififi chez les hommes, 1955) či Kubrickovým Zabíjením (The Killing, 1956) Hustonův stylisticky nepříliš výrazný snímek neobstojí, zůstává jeho význam jakožto filmu, který určil pravidla tohoto subžánru, nesporný.

Loupež jako taková není v rámci filmu noir motiv nijak výjimečný, nicméně Asfaltová džungle byla prvním noirem, který jejímu procesu dal organizaci a řád. Hustonův snímek, jenž vznikl podle románové předlohy W. R. Burnetta (Malý Caesar /Little Caesar, 1931/, The Beast of the City /1932/, Vysoko v horách /High Sierra, 1941/), ustanovil základní narativní konvence caper filmů, když na úkor vyšetřování moralizujících policistů zdůraznil průběh zločinu z hlediska kriminálníků a syžet filmu podřídil třem základním situacím: počátečnímu představení a utvoření zlodějské skupiny, následnému provedení loupeže a nakonec vylíčení jejích důsledků (pro ústřední aktéry povětšinou tragických).

Doc pozoruje kasaře Guse při práci.

V úvodní části filmu tedy poznáváme síť vztahů mezi ústředními protagonisty, ostříleným kriminálníkem a notorickým sázkařem Dixem (Sterling Hayden), který sní o tom, že se vrátí do rodného Kentucky, kde kdysi měli rodinný ranč, bezcharakterním právníkem Emmerichem (Louis Calhern), kterého mladá milenka (Marilyn Monroe) přivedla na mizinu, zlodějskou legendou Docem (Sam Jaffe), jehož právě propustili z vězení a v hlavě už má další plán na loupež, zkorumpovaným policistou Ditrichem (Barry Kelley) a v neposlední řadě bookmakerem Cobbym (Marc Lawrence), jehož prostřednictvím se všichni setkají.

Klíčová scéna loupeže, která v noirových intencích nejde podle plánu (kasař Gus je postřelen a podlý Emmerich chystá podvod) a v důsledku nezabere více než deset minut, se zdaleka nevyrovná proslulé půlhodinové sekvenci beze slov a bez hudby z Rvačky mezi muži či přepínání v čase a mezi hledisky jednotlivých aktérů loupeže v Zabíjení. Asfaltová džungle dnes zaujme spíše vykreslením "nezdravé"  a sebedestruktivní záliby Doca a Emmericha v mladých dívkách. Doc, který si v úvodu zálibně prohlíží pin-up kalendář, na sebe nakonec díky horlivému pozorování tančící dívky v dineru upoutá pozornost policistů, stejně jako Emmericha v závěru prozradí falešné alibi v podobě jeho "neteře" ztvárněné začínající Marilyn Monroe.

Závěrečný záběr umírajícího Dixe mezi jeho milovanými koňmi.

Z hlediska tehdejší produkce MGM vcelku netypický snímek studiu získal cenu z festivalu v Benátkách pro Sama Jaffeho, jenž byl rovněž nominován na Oscara. Na Oscara a shodně i na Zlaté Glóby byl snímek ostatně nominován i v dalších třech kategoriích (kamera, režie, scénář).

Režie: John Huston
Produkce: Arthur Hornblow Jr. (MGM)
Scénář: John Huston, Ben Maddow podle románu W. R. Burnetta
Kamera: Harold Rosson
Hudba: Miklos Rozsa
Střih: George Boemler
Hrají: Sterling Hayden, Louis Calhern, Jean Hagen, James Whitmore, Sam Jaffe, John McIntire, Marilyn Monroe ad.

Distribuce: MGM
Premiéra: 23. května 1950

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

Čínská čtvrť (1974) & Michael Eaton: Chinatown (BFI Classics)

Chinatown
USA, 1974, 131 min.

Jack Nicholson v roli cynického soukromého očka, Faye Dunaway jako falešná femme fatale, John Huston coby hlavní padouch, hitchcockovský MacGuffin v podobě mocenských bojů o vodu (neodmyslitelý trademark Polanskiho filmů) v Los Angeles, Čínská čtvrť, do které zavítáme až v poslední scéně, a parádní zvraty jsou největšími přednostmi brilantního oscarového scénáře Roberta Towneho, které z Polanskiho retronoirové Čínské čtvrti činí skutečný masterpiece.

Towne ve scénáři a Polanski před kamerou na prostoru dvou hodin rozehrávají spletitou hru intrik a zvrácených rodinných vztahů, v níž nás několikrát nečekaně překvapí. Společně s Nicholsonovým detektivem J. J. Gittesem nás nechávají usilovně přemýšlet nad tím, který vysoce postavený městský funkcionář stojí za vraždou vodního komisaře Hollise Mulwraye (Darrell Zwerling), jenž se ostře staví proti vybudování přehrady ve farmářské oblasti v San Fernando Valley v době, kdy Los Angeles trápí velké sucho a absence vodního zdroje - aby se tato cesta nakonec ukázala jako zcela planá. 

Hledání vraha nám komplikují postavou Mulwrayovy (černé) vdovy Evelyn, kterou od počátku až do konce spojují s falešností. Nejprve totiž na scénu povolávají ženu (Diane Ladd), která se za Mulwrayovu manželku pouze vydává (najímá si Gittese, aby zjistil, kdo je manželovou milenkou), posléze divákům nabízí indicie k tomu, aby o skutečné Evelyn Mulwray (Faye Dunaway) smýšleli jako o falešné, proradné ženě, aby nakonec její koncept femme fatale v závěru odhalili jako mylný a vykreslili ji jako nevinnou oběť.

"Talking about the past bothers everyone who works in Chinatown because you can't always tell what's going on..."

J. J. Gittesovi se málem nevyplatí strkat nos, kam nemá.

Stejně tak divákovu pozornost kontinuálně odvrací k titulní Čínské čtvrti v očekávání stěžejního místa děje a ono nic. Jak rozebírá Michael Eaton v monografii filmu z edice BFI, Čínská čtvrť v příběhu funguje pouze jako metafora stavu mysli, nejasné minulosti hlavního hrdiny (Gittese), který byl kdysi policistou a v Čínské čtvrti prožil něco, na co skutečně nerad vzpomíná.

Paralelně s Gittesem si vytváříme mapu spletitých vztahů, která nám pomáhá orientovat se na zapeklité cestě za hledáním vraha, ale zároveň nám do hlavy klade chybné domněnky. Evelyn se ukáže být dcerou mocného magnáta a Mulwrayova protivníka Noaha Crosse (John Huston), který se svými společníky pod falešnými identitami levně skoupil pozemky v SF Valley. Všechny stopy tedy vedou k tajemné Evelyn, která pod zámkem a omamnými látkami drží manželovu mladou milenku Katherine, jež se pod tíhou zprávy o Mulwrayově smrti zhroutila. Křehká dívka se však nakonec ukáže být její dcerou - a aby to nebylo málo - i sestrou zároveň.

Morálka Towneho/Polanskiho hrdinů je tak prohnilá až na kost a jejich závěrečná konfrontace nevyznívá nijak optimisticky. Přestože původní verze Towneho scénáře končila Evelyniným zdařilým útěkem s Katherine do Mexika, Polanski ho donutil jej přepsat. Jejich spor, který skončil režisérovým vyloučením scenáristy z placu, však nakonec přinesl kýžené ovoce - vyústění, v němž Katherine přihlíží brutální smrti Evelyn, aby pak v hysterickém záchvatu skončila v náručí pedofilního otce/dědečka, o jehož vražedném činu ví jen zhroucený Gittes, kterému již nikdo nevěří, je dostatečně skličující a bezvýchodné a Townemu vyneslo Oscara za scénář.

"You may think you know what you're dealing with, but believe me, you don't." 

Na Polanskiho Čínské čtvrti je stále co objevovat, při každém dalším zhlédnutí má stále co nabídnout. Až se někdy rozhodnete si ji připomenout, sáhněte i po výše zmiňované publikaci od Michaela Eatona, kterou v BFI vydali v roce 1997. Autor se v ní vzhledem ke svému povolání scenáristy zabývá především postavou soukromého detektiva (od děl E. A. Poea po R. Chandlera) a hodnotí Towneho exkurz do politicko-ekonomické minulosti svého rodného města, bohužel poněkud na úkor záběru na kontext vzniku snímku (který čtenáře většinou zajímá nejvíce). I přesto však předkládá několik podnětných informací - o katastrofickém preview Čínské čtvrti v San Luis Obispo, po kterém se tvůrci rozhodli kompletně změnit soundtrack (producent Robert Evans najal Jerryho Goldsmithe) či o původním obsazení hollywoodského veterána Stanleyho Corteze do pozice kameramana, ze které ho ovšem po deseti dnech natáčení byl Polanski nucen vyhodit (kvůli jeho pomalosti a požadavkům na zastaralý materiál) a nahradit jej Johnem A. Alonzem.

EATON, Michael. Chinatown. London : British Film Institute, 1997. 80 s.


Režie: Roman Polanski
Produkce: Robert Evans (Paramount-Penthouse-The Long Road Productions)
Scénář: Robert Towne
Kamera: John A. Alonzo
Hudba: Jerry Goldsmith
Střih: Sam O'Steen
Hrají: Jack Nicholson, Faye Dunaway, John Huston, Perry Lopez, Roman Polanski, Diane Ladd a další

Distribuce: Paramount Pictures
Premiéra: 20. června 1974

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

Maltézský sokol (1941)

The Maltese Falcon
USA, 1941, 97 min.

Studio Warner Bros. vyprodukovalo celkem tři filmové adaptace působivého detektivního románu Dashiella Hammetta, původně vycházejícího na pokračování v legendárním pulpovém časopisu Black Mask. Poprvé Maltézského sokola zfilmoval Roy Del Ruth v roce 1931, tedy ještě v době před zpřísněním Produkčního kodexu. Hlavní roli soukromého očka Sama Spadea ztvárnil Ricardo Cortez, známý například z garbovského němého snímku Moderní Carmen (1926), vedle něj se v roli zrádné femme fatale objevila Bebe Daniels, zkušená herečka s bohatou kariérou v němém filmu. Druhou adaptací Sokola se stal snímek exulanta Williama Dieterleho Satan Met a Lady (1936) - v hlavních rolích s Bette Davis a Warrenem Williamem -, který však s předlohou naložil velmi volně, což mělo za následek nejen změnu názvu a jmen titulních postav, ale i posuny v zápletce a žánrovém ukotvení (odlehčená detektivní komedie). Nejvěrněji se předlohy drží verze debutujícího režiséra (v té době však již zkušeného scenáristy) Johna Hustona z roku 1941, všeobecně považovaná za definitivní adaptaci Hammettova románu.

Učebnicový McGuffin

Vnímání Maltézského sokola jako vůbec prvního filmu noir je snad již úspěšně vyvráceno a překonáno, přesto lze jeho význam pro následný vývoj cyklu - zejména pro jeho první "hard-boiled" fázi - jen stěží zveličit. K noirovým trademarkům, které pomohl ustanovit, mimo jiné patří: 

* cynický soukromý detektiv - morálně zpochybnitelný (nevěra, určitá míra zkorumpovatelnosti), v konečném důsledku však vždy stojící na straně dobra a spravedlnosti (pokud něco takového v noirovém světě existuje)

* zrádná femme fatale, využívající muže kolem sebe k vlastním sobeckým cílům

* plejáda výrazných podvodníků a zlosynů, v tomto případě představovaná hned trojicí mimořádných osobností - korpulentním Syndeym Greenstreetem v jeho filmovém debutu, Peterem "Pop Eye" Lorrem a neodolatelným Elishou Cookem Jr., navždy odsouzeným k rolím neurotických zbabělců nebo komických přisluhovačů

* břitké dialogy, skvěle vystihující atmosféru všudypřítomného cynismu a podvodnosti

* screen persona Humphreyho Bogarta, dále definovaná zejména Walshovým Vysoko v horách (1941) premiérovaným o půl roku dříve

Podhled na Greenstreetova Gutmana

Naproti tomu Hustonův styl má jen málo společného s vyhrocenou expresivní estetikou považovanou za stěžejní rys filmu noir. Naopak, Maltézský sokol je učebnicovým příkladem hollywoodského studiového high-key stylu a určité vybočení představují jen občasné výrazné podhledy - například na Greenstreetova Kaspera Gutmana, které tak zvýrazňují jeho mohutnost. 

Maltézský sokol nikdy nebude mojí srdcovou záležitostí - k tomu mu chybí vynalázavější režie a přesvědčivější chemie mezi Bogartem a Mary Astor (závěrečné scény působí až komicky) - jeho historickou hodnotu bych si ale nikdy neodvážil zpochybnit. Hustonův snímek stanovil standard, jímž se poměřovaly všechny noirové detektivky několika následujících let.

Režie: John Huston

Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)

Scénář: John Huston; podle románu Dashiella Hammetta

Kamera: Arthur Edeson

Hudba: Adolph Deutsch

Střih: Thomas Richards

Výprava: Robert Haas

V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Mary Astor, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Elisha Cook Jr., Gladys George ad.

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 22. července 1941

Na DVD s českou podporou od: 1. ledna 2002 (Warner)

Odkazy:

IMDB

Allmovie

CSFD
Filmserver (Eda)