Out of the Fog (1941)

Out of the Fog
USA, 1941, 85 min.

Out of the Fog od režiséra Anatola Litvaka a studia Warner Bros. má původ v divadelní hře Irwina Shawa The Gentle People, kterou na konci 30. let pod vedením Harolda Clurmana nastudovalo The Group Theatre. Inscenace se dočkala 141 repríz, k čemuž jistě dopomohlo mimo jiné velmi vydařené obsazení, ve kterém bychom našli jména jako Roman Bohnen, Lee J. Cobb, Elia Kazan, Franchot Tone, Sylvia Sidney a Karl Malden. Ve filmové adaptaci se však nikdo z nich neobjevuje a hlavní role ztvárnili warnerovští John Garfield a Ida Lupino, které doplnili Thomas Mitchell, John Qualen a Eddie Albert.

Bohužel právě obsazení filmové verze je jedním z důvodů, proč film selhává. John Garfield nepříliš přesvědčivě ztvárňuje vyděrače, který v brooklynském přístavu požaduje výpalné po dvojici neškodných rybářů (Mitchell a Qualen). Mezitím se do něho - bůhví proč - zamiluje dcera jednoho z nich (Lupino), což se nelíbí nejen otci, ale i jejímu příteli (Albert). Garfield hraje gangstera Goffa přehnaně žoviálně a role mu vůbec nesedí. Postava Lupino vidí v Goffovi jízdenku z tísnivého mikrokosmu, ale těžko uvěřit, že by to byla jediná možnost, jak se z přístavní komunity vymanit. Jediná chemie, která ve filmu funguje dobře, je mezi rybáři Jonahem a Olafem, i když i jejich postavy vyznívají spíše jako karikatury. 

Na scénáři si vylámali zuby jinak velmi schopní tvůrci jako Robert Rossen a Jerry Wald. Příběh oslabily i zásahy Správy Produkčního kodexu. V divadelní hře dojde k vraždě, ze které se ale ve filmové adaptaci stala pouze nehoda (stejný mechanismus byl uplatněn v Rebecce o rok dříve). Oslaben byl i společensko-kritický nádech inscenace, přestože Warner Bros. byli z hollywoodských studií během války asi nejvíce nakloněni liberální ideologii. 

Divadelní původ látky je zřejmý v akcentu na dialogy a malém počtu lokací, kterým dominují interiéry a do mlhy zahalený přístav (kameru dělal James Wong Howe). Out of the Fog je film noir jen částečně a spíše náhodou, v důsledku souhry historických okolností. Bosley Crowther film ve své recenzi ztrhal jako staromódní báchorku a není se co divit. Těžko říct, jestli by výsledný dojem zlepšila původně zvažovaná herecká účast Humphryeho Bogarta. Lupino s ním ale prý po dokončení Vysoko v horách (High Sierra, 1941) nechtěla mít nic společného a role byla přeobsazena Garfieldem.

Režie: Anatole Litvak
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)
Scénář: Robert Rossen, Jerry Wald, Richard Macaulay podle divadelní hry Irwina Shawa
Kamera: James Wong Howe
Hudba: Heinz Roemheld
Výprava: Carl Jules Weyl
Střih: Warren Low
V hlavních rolích: John Garfield, Ida Lupino, Thomas Mitchell, John Qualen, Eddie Albert a další

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 14. června 1941

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Johnny Eager (1941)

Johnny Eager
USA, 1941, 107 min.

Johnny Eager (Robert Taylor) je mistr kamufláže. Jako bývalý trestanec před širokým okolím - a zejména před zraky svého probačního úředníka - předstírá, že žije spořádaný život a poctivě si vydělává jako taxikář. Ve skutečnosti ale nadále vládne podsvětí, rozjíždí jeden ilegální kšeft za druhým a rád se obklopuje luxusem. Nové vzrušení do jeho života přinese nejen plán na otevření moderního psího závodiště, ale zejména setkání s krásnou studentkou sociologie Lisbeth (Lana Turner), jejíž nevlastní otec je shodou okolností bývalým prokurátorem (Edward Arnold), který Johnnyho před lety dostal za mříže. 

Snímek zkušeného a vždy spolehlivého režiséra a producenta Mervyna LeRoye je spíše než raným filmem noir aktualizací gangsterek, které byly populární v prvních letech zvukového filmu, než jejich vznik zkomplikovalo zřízení Správy Produkčního kodexu. V souladu s dobovými cenzurními požadavky musí být Johnny za své soustavné překračování zákonných a společenských mezí potrestán, ale než se tak stane, jsem si jist, že řada diváků stihne podlehnout jeho šarmu i svodům života na vysoké noze, které tak atraktivně reprezentuje. Zde lze vidět zřejmou návaznost na klasiky 30. let jako Malý Cézar (Little Caesar, 1931) nebo Veřejný nepřítel (Public Enemy, 1931).

Od počátku je zřejmé, že Johnny Eager byl pro studio MGM prestižní, áčkovou produkcí. Disponuje štědrými produkčními hodnotami, relativně dlouhou stopáží i mnoha věhlasnými jmény v obsazení a štábu. Robert Taylor a Lana Turner mají dostatek prostoru prokázat své charisma a sex appeal a není pochyb o tom, proč oba patřili k největším hvězdám studiové éry (Taylor byl v roce 1941 na vrcholu slávy, Turner k ní pomalu, ale jistě směřovala). Jejich společné scény z úvodu jsou na svou dobu nečekaně žhavé a věřím, že v divácích musely zanechat silný dojem. Z hlediska hereckého řemesla je ale hlavní hvězdou filmu Van Heflin, který za působivé ztvárnění Jeffa Hartnetta, Johnnyho věrného pobočníka závislého na alkoholu, dokonce získal Oscara. 

Propagace filmu ovšem podle očekávání stavěla hlavně na páru Taylor a Turner. Na plakátech a v inzerci toto ještě posílilo použití zkratky T'NT složené z počátečních písmen jejich příjmení, která měla příhodně podtrhnout "výbušný" charakter této hvězdné kombinace. Tržby celosvětově přesáhly 2,5 milionu, což pro MGM znamenalo čistý zisk 1 110 000 dolarů. O čtyřicet let později se scény z filmu objevily ve výtečné noirové parodii Mrtví muži nenosí skotskou sukni (Dead Men Don't Wear Plaid, 1982). 

Režie: Mervyn LeRoy

Produkce: Mervyn LeRoy, John W. Considine Jr. (MGM)

Scénář: John Lee Mahin, James Edward Grant

Kamera: Harold Rosson

Hudba: Bronislau Kaper

Střih: Albert Akst

Výprava: Cedric Gibbons, Edwin B. Willis

Hrají: Robert Taylor, Lana Turner, Van Heflin, Edward Arnold, Robert Sterling a další

Distribuce: MGM

Premiéra: 9. prosince 1941

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

Blues in the Night (1941)

Blues in the Night
USA, 1941, 88 min.

V nedávno vydané knize Music in the Shadows se její autorka Sheri Chinen Biesen, profesorka filmu z Rowan University v americkém státě New Jersey, zabývá nečekanými průniky mezi muzikálem a filmem noir. Jedním z nejlepších příkladů takových žánrových hybridů je snímek společnosti Warner Bros. Blues in the Night uvedený do kin v druhé polovině roku 1941, tedy přibližně ve stejné době jako například Maltézský sokol (The Maltese Falcon).

Snímek Anatola Litvaka (např. Out of the Fog nebo The Long Night) v sobě spojuje vlivy německého expresionismu, s nímž režisér přišel do styku v průběhu 20. let, a americké gangsterky a zákulisních muzikálů, kterými byli Warneři proslulí jen o pár let dříve. Film funkčně kombinuje syžet o jazzové kapele, která prahne po úspěchu, s kriminální zápletkou a vyhroceným vizuálním stylem, na hony vzdáleným tradičním nablýskaným muzikálům. Filmaři používají kontrastní svícení, nečekané úhly kamery, odrazy v zrcadlech nebo deštěm smáčených chodnících, rychlou montáž atp., tedy postupy, které ve stejné době pomáhaly formulovat noirový styl.

Blues in the Night tak jako jeden z prvních filmů dekonstruuje muzikálové konvence, když celý žánr zbavuje jeho lesku, podrývá jeho neproblematický pohled na romantickou lásku, poukazuje na destruktivní sílu slávy a uvádí na scénu znepokojivá témata a motivy, jakými jsou šílenství, smrt dítěte, sebevražda a vražda. Následující snímky ze 40. let včetně mnoha filmů noir z Blues in the Night výrazně čerpají, když rovněž zločin, sex a dusnou atmosféru nejistoty spojují s jazzovou hudbou a prostředím bluesových klubů a zakouřených barů.

Mezi nejpozoruhodnější scény ve filmu patří ta odehrávající se ve vězeňské cele. Hlavní hrdinové, kteří byli zatčeni za vyprovokování rvačky, se stávají svědky působivého momentu, kdy jejich černošští spoluvězni začnou procítěně zpívat bluesovou melodii (obrázky níže). Právě v té chvíli se (bílí) hudebníci v čele s Jiggerem (Richard Whorf) rozhodují, že budou hrát ryzí hudbu, která se stanem "hlasem reality". Jazz je jimi vnímán jako umělecká forma sloužící k vyjádření niterných pocitů a tepu života. 

Na Blues in the Night se podílela celá řada zajímavých osobností: vedle režiséra Litvaka se jednalo o producenta Hala Wallise, scenáristu Roberta Rossena, kameramana Ernesta Hallera, pozdějšího režiséra Eliu Kazana, který poskytl námět v podobě divadelní hry a sám se ve filmu objevil jako herec ve výrazné roli, či Dona Siegela, který je autorem inovativních montážních sekvencí. 

Blues in the Night bylo již v době své premiéry vnímáno jako velmi atypický muzikál. Bohužel kvůli absenci velkých hvězd a smolnému načasování premiéry – v New Yorku byl film uveden jen pár dní po útoku na Pearl Harbor – se nedočkal takové pozornosti, kterou by si zasluhoval. Dnes nám však nic nebrání, abychom jeho kvality náležitě (d)ocenili. 

Režie: Anatole Litvak

Produkce: Hal B. Wallis, Henry Blanke (Warner Bros.)

Scénář: Robert Rossen, podle hry Edwina Gilberta a Elii Kazana

Kamera: Ernest Haller

Hudba: Heinz Roemheld

Střih: Owen Marks

Výprava: Max Parker

V hlavních rolích: Priscilla Lane, Betty Field, Richard Whorf, Lloyd Nolan, Jack Carson, Elia Kazan a další

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 15. listopadu 1941, 11. prosince 1941 (New York)

Odkazy

IMDb

CSFD

Out of the Fog (1941)

Out of the Fog
USA, 1941, 85 min.

Out of the Fog je na první pohled typické warnerovské dílo: sociálně laděné drama o existenčních problémech nižší střední třídy. Jonah Goodwin (Thomas Mitchell) a jeho kamarád Olaf Johnson (John Qualen) se celé dny plahočí a dřou do úmoru kostí, přičemž jediným únikem z ubíjejícího života je jim večerní rybaření. Goodwinova dcera Stella (Ida Lupino) se rovněž začíná hroutit pod tíhou rutinní všednodennosti, kterou pro ni představuje práce telefonní operátorky a veskrze nudný život v brooklynských docích. Vzrušení do jejich životů vnese gangster Harold Goff (John Garfield), který pod výhrůžkami žhářství "prodává" místním rybářům ochranu před sebou samým. Zoufalý Jonah i jeho bouřící se dcera Stella se rázem dostanou pod Haroldův zhoubný vliv.

Zápletka Litvakova filmu, potažmo divadelní hry Irwina Shawa The Gentle People, která byla jeho předobrazem, je velmi archetypální a díky její přímočarosti se dá snadno předvídat, jakým směrem se bude vyvíjet. John Garfield je zosobněné zlo, bezcharakterní ničema, který si jde nekompromisně za svým. Jeho postava Harolda Goffa, který okamžitě učaruje deprimované Stelle, je vlastně ryzím ztělesněním typu homme fatal, okouzlujícího a bezcitného mužského protějšku emocionálně chladné noirové femme fatale.

John Garfield snad nikdy nebyl zákeřnější

Právě Garfieldova přítomnost je předností celého snímku. Jeho nepřehlédnutelný herecký projev na sebe strhává veškerou divákovu pozornost: postavě vyděrače propůjčuje své charisma a ráznost, která mu byla tolik vlastní. Garfield je typický muž ulice, životem ostřílený desperát, který touží alespoň na chvíli být někým. S jeho odchodem ze scény v závěrečné části proto film okamžitě ztrácí na poutavosti. Nutno však uznat, že na vině slabšímu a do jisté míry didaktickému rozuzlení byl nepochybně z velké části nutný ústupek Produkčnímu kodexu. Klíčová scéna Shawovy hry, v níž vydíraní rybáři v zoufalství naplánují a poté náležitě vykonají úkladnou vraždu svého protivníka, musela být ve filmu logicky pozměněna (Harold umírá nešťastnou náhodou) a všechny zainteresované tak čeká možná až přespříliš optimistický happy end.

Přes všechny výtky však Out of the Fog určitě stojí za vidění: vedle hereckých výkonů všech zúčastněných hlavně díky všudypřítomnou mlhou protkané atmosféře, na níž má nemalý podíl mistrovský kameraman James Wong Howe.   

Režie: Anatole Litvak
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)
Scénář: Robert Rossen, Jerry Wald, Richard Macaulay podle hry Irwina Shawa The Gentle People
Kamera: James Wong Howe
Hudba: Heinz Roemheld
Střih: Warren Low
Výprava: Carl Jules Weyl
Hrají: John Garfield, Ida Lupino, Thomas Mitchell, Eddie Albert, John Qualen, George Tobias ad

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 14. června 1941

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

I Wake Up Screaming (1941)

I Wake Up Screaming 
USA, 1941, 82 min.

Kdybych měla vybrat reprezentativní zástupce raného období filmu noir, přední místo by mezi nimi jistě zaujímal snímek Bruce H. Humberstona I Wake Up Screaming. Výrazný vizuál, námět jako od Woolriche, romantická linie zahrnující dvě krásné blondýny a perverzního úchyláka, svižné vyprávění se spoustou flashbacků... komu by to nestačilo?

Možná bychom si mohli začít dělat statistky, v kolika noirech zazněla pro ně tolik určující věta "I can be somebody" vystihující naivní ambice ztroskotaných protagonistů. Zde zazní z úst atraktivní servírky Vicky (Carole Landis), v níž vznešené cíle stát se modelkou, potažmo hollywoodskou herečkou vzbudí sympatický sportovní promotér Frankie (Victor Mature). Než je však dívka stihne začít realizovat, je nalezena mrtvá ve svém bytě a všechna obvinění a stopy vedou k jejímu (zhrzenému) milenci Frankiemu.

Frankie pod palbou otázek a ostrých světel

Zmiňovaný woolrichovský prvek zde představuje sestra zemřelé, stenografistka Jill (Betty Grable), která je navzdory všem podezřením odhodlaná Frankiemu pomoci a najít pravého viníka dřív, než nad ním bude vyřčen ortel smrti (předzvěst Phantom Lady či The Black Angel).

Účast populární pin-up girl Betty Grable je pro dnešního diváka stejně tak ozvláštňující jako zapojení Gena Kellyho v Christmas Holiday (1944). Byť se Grable nepodařilo totéž co Dicku Powellovi či Johnu Paynovi (tedy zcela se přeorientovat z muzikálu do noiru), věčnému noirovému svůdníkovi Victoru Maturovi přizvukuje ve své první nemuzikálové roli nadmíru dobře. Že chemie mezi nimi fungovala na 100%, dokazuje fakt, že je producenti na plátně svedli dohromady ještě třikrát.

Laird Cregar jako zhmotněná noční můra

Nepřehlédnutelný je v I Wake Up Screaming i robustní záporák Lairda Cregara, který se na role posedlých maniaků specializoval - nejpamátnější jsou zejména jeho role ve filmech Johna Brahma The Lodger (1944) a Hangover Square (1945). Nebýt jeho předčasné smrti v roce 1944, jistě jsme si jej dnes spojovali s řadou dalších výtečných rolí. Ve vedlejší roli potěší i Elisha Cook Jr. v pro něj typické roli nervózního losera.

Jakkoliv byl Bruce H. Humberstone považován za nevýrazného režiséra nenáročných přímočarých filmů, v I Wake Up Screaming projevil výjimečnou kreativitu. Tu podpořil zejména kameraman Edward Cronjager, jehož práce zcela uspokojí ty, co si potrpí na rakurzy kamery, dynamické podhledy a hry stínů plné monstrózních siluet. S nimi zde zajímavě kontrastuje opakující se hudební motiv z Čaroděje ze země Oz "Over the Rainbow", který snad odkazuje k muzikálovým kořenům Betty Grable. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že snímek si neúspěšné preview odbyl pod názvem Hot Spot, který v divácích vyvolal mylná očekávání, že jdou na další muzikál s Betty Grable, a jenž byl tudíž posléze změněn.

ukázky typických noirových kompozic hrdinů v pasti

Svižné dialogy Dwighta Taylora (scénář k Pickup on South Street) jdou ruku v ruce s rychlým tempem, které nás okamžitě vtáhne do děje již v úvodu, kdy sledujeme paralelně se odvíjející napínavé výslechy Jill a Frankieho, které brilantně dramatizuje Cronjagerova kamera. Vizuálně promyšlenými kompozicemi však nešetří ani posléze, takže během osmdesáti minut filmu je vskutku na co se dívat. Noirový remake filmu Vicki (1953) v režii Harryho Hornera ho mohl jen těžko překonat.

Režie: Bruce H. Humberstone
Produkce: Milton Speling (20th Centrury-Fox)
Scénář: Dwight Taylor podle románu Steva Fishera
Kamera: Edward Cronjager
Hudba: Cyril J. Mockridge
Výprava: Richard Day, Nathan Juran
Střih: Robert Simpson
Hrají: Victor Mature, Betty Grable, Carole Landis, Laird Cregar, Elisha Cook Jr. ad.

Distribuce: 20th Centrury-Fox
Premiéra: 16. října 1941 pod názvem Hot Spot; 16. ledna 1942 jako I Wake Up Screaming

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

High Sierra třikrát jinak

High Sierra / Colorado Territory / I Died a Thousand Times
USA, 1941, 100 min. / USA, 1949, 91 min. / USA, 1955, 110 min.

Ve své době vlivný americký spisovatel a scenárista W. R. Burnett (1899-1982) je (nejen noirovým fanouškům) znám především jako autor románů Little Caesar (1929), High Sierra (1941), I Wasn't Born Yesterday (1943) či Asphalt Jungle (1949), které byly nezapomenutelně zfilmovány předními hollywoodskými režiséry v průběhu let 1931-1950 (I Wasn't Born Yesterday do filmové podoby převedl Jean Negulesco pod názvem Nikdo nežije věčně / Nobody Lives Forever, 1946). Burnett se na některých adaptacích svých literárních děl podílel jako scenárista a scenáristicky rovněž přispěl i ke vzniku dalších filmů (noir), například Revolveru na prodej (This Gun For Hire, 1942) či The Racket (1951). Taktéž je podepsán pod námětem proto-noiru The Beast of the City (1932).

Jeho druhý nejznámější román, High Sierra, se dočkal hned tří filmových adaptací, přičemž všechny vznikly pod hlavičkou studia Warner Bros. Poprvé jej pod stejnojmenným názvem (česky Vysoko v horách) hned v roce jeho vydání zfilmoval Raoul Walsh s Humphrey Bogartem v hlavní roli, přičemž jako spoluscenárista se s Burnettem na snímku podílela další výrazná osobnost Hollywoodu, John Huston. Sám Walsh byl Burnettovou látkou nadšený natolik, že ji o osm let později převedl na filmové plátno znovu pod názvem Colorado Territory (1949), tentokrát však již bez Burnettovy scenáristické účasti (scénář napsali Edmund H. North a John Twist). Výrazným ozvláštněním byla rovněž transformace žánru - z noirové kriminálky do noirového westernu. Třetí (a zatím poslední) verzi, barevnou a v Cinemascope, natočil v roce 1955 Stuart Heisler. Scénář k jeho snímku nazvanému I Died a Thousand Times si tentokrát autor románové předlohy napsal sám a zřejmě proto má k jejímu původnímu vyznění nejblíže.  

Vysoko v horách: Roy (Humphrey Bogart) a Marie (Ida Lupino)

S příběhem Roye Earla, proslulého bankovního lupiče, který po podmínečném propuštění z vězení plánuje svou poslední loupež, po níž odejde do "zaslouženého důchodu", naložili všichni tři tvůrci jinak. Paradoxně nejméně záživná je dnes klasika s Bogartem (můžete klidně odporovat). Walshova verze je totiž až moc přímočará a Bogartův Roy pro nás na rozdíl od Roye v podání Jacka Palance (Heislerova verze) neskýtá žádné tajemství. Zatímco Vysoko v horách nám vše servíruje na zlatém podnose - úvodní expozice nám prostřednictvím montáže plně podává charakterizaci a motivace hlavního hrdiny - v I Died a Thousand Times protagonistovu temnou minulost odhalujeme postupně, což jej dělá divácky atraktivnějším. Nehledě k tomu, že role nevypočitatelného záporáka sedí víc právě Jacku Palanceovi. Tatáž postava (ovšem přejmenovaná) ztvárněná Joelem McCreou v Colorado Territory je (jako všechny ostatní ve filmu) posunuta jiným směrem, což je samozřejmě dáno změnou žánru. Na rozdíl od obou Royů, jež vězení opouští "legálně" (co na tom, že je jejich omilostnění soudem výsledkem úplatků ze strany vůdců jejich zločinecké bandy), McCreův Wes McQueen z vězení utíká. Nutno rovněž podotknout, že ve srovnání s nimi je dle ducha romantického hrdiny Divokého Západu vyobrazen "nejkladněji".

I Died a Thousand Times: Roy (Jack Palance) a Marie (Shelley Winters)

Možná zajímavější než samotný mužský hrdina jsou v Burnettově příběhu ženské protagonistky - chromá Velma, k níž se Roy upne, a tanečnice Marie, jíž naopak opovrhuje - které by měly fungovat jako zrcadlový opak té druhé (čemuž napomáhá i tradiční, stereotypní výběr blondýna vs. bruneta). Velma, která se zprvu zdá typickou femme attrapée, ženou představující pro zkaženého hrdinu snažícího se o nápravu hotovou spásu, se totiž nakonec projeví jako osudová kráska, jež hrdinu pouze využije a poté, co se kvůli ní uchýlí ke zločinu, jej zahodí. Naopak z Marie, která v sobě má na první pohled kouzlo smyslné femme fatale s pochybnou minulostí, se nakonec vyklube onen anděl s tendencí věrně ochraňovat svého milovaného muže. Z hlediska pojetí ženských postav jde nejdál Colorado Territory, kde se milující Colorado (Marie) regulérně popere s vypočítavou Julií (Velmou), která se právě chystá udat Wese (Roye) pro peníze z odměny za dopadení, a v závěru dokonce bere do rukou zbraň a brání svou lásku vlastním tělem, až nakonec oba, ruku v ruce, umírají pod palbou kulek.

U Vyskovo v horách a I Died a Thousand Times je rovněž pozoruhodné zasazení děje do kouzelného prostředí Kalifornie, v níž se v pozadí rozlehlých pouští rozprostírají vrcholky Sierry Nevady. Mimoměstské prostředí noirovým hrdinům tradičně nabízí útočiště před zločinem prolezlým městem a vlastní zhoubnou minulostí. Hory, kam v závěrečné honičce zraněný Roy prchá před policií, však jakoby nahrazovaly městské vertikály, které pro padlého hrdinu představují past, z níž není úniku.

High Sierra
Režie: Raoul Walsh
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros. Pictures)
Scénář: W.R. Burnett a John Huston podle Burnettova románu High Sierra
Kamera: Tony Gaudio
Hudba: Adolph Deutsch
Střih: Jack Killifer
Výprava: Ted Smith
Hrají: Ida Lupino, Humphrey Bogart, Arthur Kennedy, Joan Leslie, Henry Hull, Henry Travers a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 4. ledna 1941
V ČR na DVD od 11. února 2004 (Warner)

Odkazy: 
CSFD
IMDb
Allmovie

Colorado Territory
Režie: Raoul Walsh
Produkce: Anthony Veiller (Warner Bros. Pictures)
Scénář: Edmund H. North a John Twist podle románu W. R. Burnetta High Sierra
Kamera: Sidney Hickox
Hudba: David Buttolph
Střih: Owen Marks
Výprava: Ted Smith
Hrají: Joel McCrea, Virginia Mayo, Dorothy Malone, Henry Hull a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 11. června 1949

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

I Died a Thousand Times
Režie: Stuart Heisler
Produkce: Willis Goldbeck (Warner Bros. Pictures)
Scénář: W.R. Burnett podle vlastního románu High Sierra
Kamera: Ted D. McCord
Hudba: David Buttolph
Střih: Clarence Kolster
Výprava: Edward Carrere
Hrají: Jack Palance, Shelley Winters, Lori Nelson, Lee Marvin, Lon Chaney Jr., Ed Fury, Dennis Hopper a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 9. listopadu 1955

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Among the Living (1941)

Among the Living
USA, 1941, 67 min.

Snímek Stuarta Heislera, natočený pro studio Paramount, vychází z béčkově nepravděpodobné premisy: Albert Dekker v něm hraje identická dvojčata Radenovy, která byla během dospívání rozdělena. Zatímco z Johna Radena se stal spořádaný a respektovaný občan, psychicky labilní Paul byl "uklizen" do ústrání, takže o jeho existenci vědělo pouze několik členů rodiny a lékař dr. Saunders (Harry Carey), který za úplatu zfalšoval jeho úmrtní list. Po pohřbu starého Radena, vůdce rodinného klanu, se však Paulovi podaří útect na svobodu. Nemocný a mentálně zaostalý Paul představuje pro své okolí vážnou hrozbu - zejména pak pro atraktivní dívku Millie (Susan Hayward), která se s mužem spřátelí a začne s ním flirtovat (mj. kvůli jeho penězům, kterými se rozhazovačně ohání). 

Among the Living můžeme označit za malý béčkový klenot. Banální příběh skrývá několik pozoruhodných motivů, které by ve větší, "áčkové" produkci působily nepatřičně. Například Paulovo šílenství je motivováno traumatem z dětství, kdy starý Raden terorizoval své syny i manželku. Právě vzpomínky na matku a na její výkřiky hrůzy a bolesti Paulovi způsobují záchvaty, při kterých si přikládá ruce k uším. Do stejné polohy pak stylizuje i své oběti - rodinného sluhu Pompeyho a bezbrannou blondýnku Peggy, kterou potkal v baru. Snímek končí působivou scénou, v níž se schyluje k lynčování nevinného člověka (vzhledem k námětu filmu asi není třeba naznačovat kterého). Heisler tak do jisté míry předznamenává svůj o deset let mladší noir Storm Warning, o kterém jsme referovali nedávno.

K výrazným kladům filmu patří i práce kameramana Theodora Sparkuhla, který disponoval bohatými zkušenostmi nejen z Hollywoodu (např. Beau Geste Williama Wellmana), ale i z rodného Německa, kde spolupracoval zejména s Ernstem Lubitschem. Poučenost německou praxí (a snad i přímo německým expresionismem) je patrná v několika dramatických scénách, například v té zachycující zavraždění Peggy ve stísněné uličce mezi domy. Poslední záběr této expresivně nasvícené scény tvoří velký celek s výraznou hloubkou ostrosti, kdy pozorujeme Peggy marně zápasící s vyšinutým Paulem. Sparkuhl pro režiséra Heislera nasnímal i jeho následující noir, The Glass Key (1942). 

I herectví je překvapivě efektivní. Dekker zvládá obě rozdílné polohy s přehledem a snímku dominuje. Susan Hayward ve vedlejší roli zase vyzařuje hvězdnou auru, kterou uplatní v dalších letech a která jí nakonec vynese i Oscara za drama Roberta Wise Chci žít! (1958).

Režie: Stuart Heisler

Produkce: Sol. C. Siegel (Paramount)

Scénář: Lester Cole, Garrett Fort; podle námětu Lestera Colea a Briana Marlowa

Kamera: Theodor Sparkuhl

Hudba: Gerard Carbonara

Střih: Everett Douglas

Výprava: Haldane Douglas

V hlavních rolích: Albert Dekker, Susan Hayward, Harry Carey, Frances Farmer, Gordon Jones ad.

Distribuce: Paramount

Premiéra: 19. prosince 1941

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

Maltézský sokol (1941)

The Maltese Falcon
USA, 1941, 97 min.

Studio Warner Bros. vyprodukovalo celkem tři filmové adaptace působivého detektivního románu Dashiella Hammetta, původně vycházejícího na pokračování v legendárním pulpovém časopisu Black Mask. Poprvé Maltézského sokola zfilmoval Roy Del Ruth v roce 1931, tedy ještě v době před zpřísněním Produkčního kodexu. Hlavní roli soukromého očka Sama Spadea ztvárnil Ricardo Cortez, známý například z garbovského němého snímku Moderní Carmen (1926), vedle něj se v roli zrádné femme fatale objevila Bebe Daniels, zkušená herečka s bohatou kariérou v němém filmu. Druhou adaptací Sokola se stal snímek exulanta Williama Dieterleho Satan Met a Lady (1936) - v hlavních rolích s Bette Davis a Warrenem Williamem -, který však s předlohou naložil velmi volně, což mělo za následek nejen změnu názvu a jmen titulních postav, ale i posuny v zápletce a žánrovém ukotvení (odlehčená detektivní komedie). Nejvěrněji se předlohy drží verze debutujícího režiséra (v té době však již zkušeného scenáristy) Johna Hustona z roku 1941, všeobecně považovaná za definitivní adaptaci Hammettova románu.

Učebnicový McGuffin

Vnímání Maltézského sokola jako vůbec prvního filmu noir je snad již úspěšně vyvráceno a překonáno, přesto lze jeho význam pro následný vývoj cyklu - zejména pro jeho první "hard-boiled" fázi - jen stěží zveličit. K noirovým trademarkům, které pomohl ustanovit, mimo jiné patří: 

* cynický soukromý detektiv - morálně zpochybnitelný (nevěra, určitá míra zkorumpovatelnosti), v konečném důsledku však vždy stojící na straně dobra a spravedlnosti (pokud něco takového v noirovém světě existuje)

* zrádná femme fatale, využívající muže kolem sebe k vlastním sobeckým cílům

* plejáda výrazných podvodníků a zlosynů, v tomto případě představovaná hned trojicí mimořádných osobností - korpulentním Syndeym Greenstreetem v jeho filmovém debutu, Peterem "Pop Eye" Lorrem a neodolatelným Elishou Cookem Jr., navždy odsouzeným k rolím neurotických zbabělců nebo komických přisluhovačů

* břitké dialogy, skvěle vystihující atmosféru všudypřítomného cynismu a podvodnosti

* screen persona Humphreyho Bogarta, dále definovaná zejména Walshovým Vysoko v horách (1941) premiérovaným o půl roku dříve

Podhled na Greenstreetova Gutmana

Naproti tomu Hustonův styl má jen málo společného s vyhrocenou expresivní estetikou považovanou za stěžejní rys filmu noir. Naopak, Maltézský sokol je učebnicovým příkladem hollywoodského studiového high-key stylu a určité vybočení představují jen občasné výrazné podhledy - například na Greenstreetova Kaspera Gutmana, které tak zvýrazňují jeho mohutnost. 

Maltézský sokol nikdy nebude mojí srdcovou záležitostí - k tomu mu chybí vynalázavější režie a přesvědčivější chemie mezi Bogartem a Mary Astor (závěrečné scény působí až komicky) - jeho historickou hodnotu bych si ale nikdy neodvážil zpochybnit. Hustonův snímek stanovil standard, jímž se poměřovaly všechny noirové detektivky několika následujících let.

Režie: John Huston

Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)

Scénář: John Huston; podle románu Dashiella Hammetta

Kamera: Arthur Edeson

Hudba: Adolph Deutsch

Střih: Thomas Richards

Výprava: Robert Haas

V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Mary Astor, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Elisha Cook Jr., Gladys George ad.

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 22. července 1941

Na DVD s českou podporou od: 1. ledna 2002 (Warner)

Odkazy:

IMDB

Allmovie

CSFD
Filmserver (Eda)

Podsvětí Šanghaje (1941)

The Shanghai Gesture 
USA, 1941, 99 min.

Sternbergův snímek Podsvětí Šanghaje vznikl podle skandální divadelní hry Johna Coltona z roku 1925. I přestože si produkční kodex vyžádal desítky úprav (prostředí nevěstince vystřídala herna, drogovou závislost nahradil hazard apod.), některé hrany se obrousit nepodařilo. Celý film tak působí dojmem opiového snu nebo spíše děsivé noční můry. Šanghaj má v ní podobu Babylonu, kde dochází nejen ke zmatení jazyků, ale i genderových stereotypů nebo rodinných svazků. 

Každý aspekt filmu upozorňuje na neskutečnost a artificiálnost světa, který je nám prezentován: studiové kulisy prozrazují svůj původ a ani v nejmenším se nesnaží o vytvoření iluze čínské metropole; podobně doktor Omar ztvárněný Victorem Maturem a mnoho dalších postav nejrůznějších národností (většinou v podání Američanů) působí nepatřičně a falešně. Matka Gin Sling (Ona Munson), majitelka herny, kde se odehrává většina příběhu, je jakoby ze zcela jiného světa - nejen kvůli extravagantním účesům, ale i "nadpozemskému" vystupování. 

Podobně vyumělkovaně působí chování a gesta dalších postav, stejně jako konstrukce vyprávění, kdy v závěru dojde k několika "šokujícím" odhalením. Snový rozměr podporuje kamera Paula Ivana, který mnoho scén halí do jemného mlžného oparu (vůbec práce s vizuální složkou dává vzpomenout jak na Sternbergovy vrcholné němé snímky, tak na spolupráci s Marlene Dietrich), a některé až surrealistické výjevy: například jedna scéna ukazuje dražbu mladých dívek v klecích zavěšených za okny kasina. 

Diváka, který se rozhodne dát Podsvětí Šanghaje šanci, čeká otázka, jak se k filmu postavit. Jestliže jej budeme brát jako Sternbergův pokus o zachycení orientální atmosféry, výsledek je jednoznačně neuspokojivý. Pokud se jej však rozhodneme vnímat jako příklad campu, úmyslně zviditelňujícího vlastní umělost a "přepálenost", můžeme se dobře bavit. 

Režie: Josef von Sternberg

Produkce: Arnold Pressburger (United Artists)

Scénář: Josef von Sternberg, Karl Voilmoeller, Geza Herczeg, Jules Furthman; podle hry Johna Coltona

Kamera: Paulo Ivano

Hudba: Richard Hageman

Výprava: Boris Leven

Střih: Sam Winston

V hlavních rolích: Gene Tierney, Walter Huston, Victor Mature, Ona Munson, Phyllis Brooks a další

Distribuce: United Artists

Premiéra: 26. prosince 1941

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Images