Criss Cross (1949)

Criss Cross
USA, 1949, 88 min.

Siodmak uměl točit noiry. Nechcete mu někdo věnovat diplomku? Criss Cross (1949) je jeho (podle IMDb) třetím divácky nejúspěšnějším noirem - po Zabijácích (The Killers, 1946) a Točitém schodišti (The Spiral Staircase, 1946). Sleduje osudový pád muže, který znovu podlehl kouzlu své bývalé ženy, marnotratné femme fatale Anne (Yvonne De Carlo), a aby ji získal zpět, zaplete se do zločinu a neváhá pro ni obětovat svůj život.

V Criss Cross se opět setkáváme s retrospektivním vyprávěním hlavního hrdiny (tentokrát se ale ze svých činů nezpovídá těsně předtím, než zemře, ale krátce před loupeží peněz, na které se podílí). Voiceover hlavního hrdiny Steva (Burt Lancaster) nás tak provází dobrou půlkou filmu, kdy typicky komentuje děj a především svoje vnitřní pocity. Nemůžu si pomoci, ale Burt Lancaster byl asi nejlepším představitelem onoho noirového, totálně zaláskovaného, pod vlivem dominantní ženské ušlápnutého chlápka. I přes vypracované tělo a široká ramena měl ve tváři něco tak nevinného, co z něj dělalo typického "maminčina" chlapečka (a ty kudrnaté vlásky!). Takový Mitchum, i když podléhal svodům nádherných, zrádných femmes fatale, pořád působil jako drsný chlap. Ale Lancaster je přesně ten typ, který by své osudové ženské snesl modré z nebe i za cenu, že se maximálně poníží a klesne na to nejhlubší dno.

Steve se Anne nechá neustále vláčet. Již v úvodní sekvenci, která mi svým pojetím silně připomněla Hitchcockovo Psycho (1960) - během titulků sledujeme letecký záběr nočního města, až se kamera zastaví nad parkovištěm u jednoho klubu a ukáže nám dvojici milenců, kteří se scházejí za zády ostatních - nám Siodmak dává jasně najevo, jakým směrem se jeho film bude ubírat. Vidíme Steva, který maximálně podléhá kouzlu své osudové dívky. Například dlouhá scéna, v níž pozoruje tančící Anne (opět geniální Rozsova  hudba), je jedním z nejlepších subjektivizujících pohledů v noiru vůbec. 

Pro řadu scén je určující Siodmakova (a pro noiry obecně) typická práce se zrcadly (viz druhý obrázek), s hloubkou pole, promyšlenou obrazovou kompozicí a rozestavěním postav v prostoru. Mezi Anne a Stevem často (jak obrazně, tak i doslova) stojí Annin milenec, gangster Slim Dundee (viz horní obrázek), kterého ztvárnil vynikající slizoun Dan Duryea. Škoda, že opírajíc se o hůlku (Rogue) nekulhá po celý film, ale jen v závěrečné scéně, když jako hrůzné monstrum přichází ze tmy. Mimochodem najde se někdo, kdo ho taky tak zbožňuje? Krom Langa a Manna jeho talent moc režisérů neocenilo. Každopádně pro ty, co ho ještě neviděli, vřele doporučuju film noir Black Angel (1946), kde Duryea jako hlavní hrdina naprosto válí. 

Podle stejné románové předlohy natočil v roce 1995 svou filmovou verzi příběhu pod názvem Skryté zlo  (1995) Steven Soderbergh.

Režie: Robert Siodmak
Produkce: Michel Kraike (Universal International)
Scénář: Daniel Fuchs podle románu Dona Tracyho
Kamera: Franz Planer
Hudba: Miklos Rozsa
Střih: Ted J. Kent
Hrají: Burt Lancaster, Dan Duryea, Yvonne De Carlo a další

Distribuce: Universal-International
Premiéra: 12. ledna 1949

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie