Třetí muž (1949)

The Third Man

VB, 1949, 104 min.

Skutečně dobrý film je pro mě ten, na který se rád dívám znova a znova a kde vždycky najdu něco nového nebo zajímavého. Taky ale mívám zdravou antipatii k do nebe vychvalovaným snímkům, které většina vysoce hodnotí hlavně proto, aby se neztrapnili (řekl tu někdo Občan Kane? J). Proto sebekriticky přiznávám, že Třetího muže jsem napoprvé naplno nedocenil a trochu se u něj nudil. Dnes (po možná desátém zhlédnutí) to nechápu. Právě proto tě, milá Rogue, nezatracuji. Zatím. J

Je „nejlepší britský film všech dob“ film noir? Určitě. Ale trochu jiný. Moderní americké velkoměsto nahradila rozbořená Vídeň, přízračné místo plné sutin a duchů minulosti, roli soukromého očka tu zastupuje americký brakový spisovatel, který přijel navštívit svého dávného přítele, femme fatale sice hrdinu ničí, ale rozhodně ne pro svoje potěšení či prospěch, osudové smyčce střídá odlehčená citera. Po stránce formální ale o zařazení není na vteřinu pochyb: typická je často vychýlená kamera, zdůrazňující vyšinutost doby a místa, úžasná hra se světlem a hlavně stínem (třeba příchod muže prodávajícího nafukovací balónky je famózní – vidíme osvětlené náměstí, když v tom se na stěnách domů objeví stín muže, který se zvětšuje a zvětšuje… až zpoza rohu vyjde obyčejně malý pouliční prodavač) atd.

Nejde nezmínit Grahama Greena (v tomto případě scénáristu). Neviděl jsem zdaleka všechny adaptace jeho díla (pro příklad uveďme i zde oblíbenou Langovu verzi Ministerstva strachu), ale Třetí muž rozhodně skvěle vystihuje atmosféru a vůbec svět jeho románů. A ústřední téma je typicky greenovská úvaha o tom, jestli můžeme zradit přítele, když se zjistí, že je to slušně řečeno hajzl (a vrah), a co nás to stojí.

Aby měl místní antifanclub Orsona Wellse radost, musím něco i o něm (ale neméně skvělý je samozřejmě i Joseph Cotten či Alida Valli a i malé štěky jsou obzvlášť šťastně – čti výrazně - obsazeny): je určitě těžké zahrát malou, ale klíčovou roli někoho, o kom se první hodinu jen neustále mluví a kdo je zároveň zbožňován a zostouzen. Když se ve filmu Welles konečně objeví, má jen opravdu málo prostoru, aby dokázal, že je jednak ten charismatický kamarád a milenec a zároveň nestoudný šmejd, obohacující se na úkor nemocných a umírajících. Wellsův vstup do děje je jedním z vrcholů snímku (a patří do zlatého fondu vizuálně nejpropracovanějších scén), stejně jako moment, kdy s Cottenem vlezou na ruské kolo a vedou konfrontační rozhovor. To je vlastně jediná Wellsova delší scéna před kamerou, později se už jen občas zjevuje a prchá. Ale všude je majestátní a neskutečně působivý. Celý film se vlastně točí kolem něj a divák i v těch krátkých chvílích pochopí proč.

Jedním z mých dalších poznávacích znamení skutečně dobrého filmu je taky to, že po jeho skončení nemáte chuť se aspoň pro ten den dívat na nic jiného, ale rádi byste si o něm něco přečetli, bavili se o něm nebo ho někomu aspoň doporučili. Třetí muž splňuje všechna moje kritéria. A jestli poprvé nebyl zážitek stoprocentní, příště už určitě bude.

Režie: Carol Reed
Produkce: Carol Reed, Hugh Perceval
Scénář: Graham Greene
Kamera: Robert Krasker
Hudba: Anton Karas
Střih: Oswald Hafenrichter
Hrají: Joseph Cotten, Alida Valli, Orson Welles a další

Distribuce: British Lion Film Corporation (UK)
Premiéra: 3. záři 1949

Odkazy:
CSFD
IMDB