My Name Is Julia Ross (1945)
1945, USA, 65 min.
Miluju krátké, úsporné a svižně ubíhající filmy, kde není nic navíc. My Name is Julia Ross je přesně ten případ. Známý béčkař Joseph H. Lewis (klasika Gun Crazy nebo Mejlou zmiňovaná A Lady Without Passport) mě začíná poslední dobou velmi zajímat. Jednak kvůli zmiňované svižnosti, ale také lehkosti a vizuální nápaditosti jeho filmů. I s minimálním rozpočtem natočil spoustu příjemných noirovou poetikou ovlivněných snímků, na které se moc příjemně kouká.
Zápletka Julie připomene Hitchovu Mrtvou a živou nebo Cukorovy Plynové lampy. Hlavní hrdinka se přihlásí na inzerované místo sekretářky. Je ovšem omámena a převezena z Londýna do přímořského sídla, kde zjistí, že ji vypečená rodina vydává za choť vyšinutého mladého muže, který svou pravou manželku zavraždil. Matinka spolu se synáčkem nyní chtějí naši hrdinku přinutit k sebevraždě, čímž by se jejich problém s chybějící ženou samozřejmě vyřešil. Julia Ross se ovšem nevzdává snadno.
Většina filmu představuje sérii hrdinčiných neúspěšných pokusů o útěk ze spárů vražedné famílie. S potěšením sledujete rafinovanost na obou stranách. Hrdinka je totiž mazaná (což poněkud kontrastuje s její úvodní zbrklosti, s kterou přijala pochybnou pracovní nabídku), ale matka se synem mají taky pod čepicí.
Obsazení není hvězdné, ale rozhodně je šťastné: Nina Foch v hlavní roli není typická krasavice, ale sympatie si u vás získá velmi rychle. Nemůžu si pomoct, ale hodně mi připomíná Adinu Mandlovou. Dame May Whitty (známá z Hitchcockova Zmizení staré dámy či Podezření) jako nekalé pikle kující matinka je skvostná, přesný a od pohledu nebezpečný je i její filmový syn George Macready. A šlehačkou na dortu je sám pan režisér, který si i při zmíněném omezeném rozpočtu dokázal vyhrát s gotickou vizuální podobou filmu. Dům, ve kterém je hrdinka vězněna a přiváděna k šílenství, má tu správnou tajuplnou atmosféru, prohání se v něm černá kočka, ve zdech se nacházejí tajné chodby a stíny zdůrazňují hrdinčino rozpoložení i ohrožení.
Dost plků. Koukejte si Julii Ross sehnat a pustit. Mimochodem v roce 1987 natočil Arthur Penn remake pod názvem Dead of Winter, česky uvedeno jako Smrtící dech zimy. Slibuju, že ho zkouknu a dám vědět, jak moc špatné to je. :)
Režie: Joseph H. Lewis
Produkce: Wallace MacDonald
Scénář: Muriel Roy Bolton podle románu Anthonyho Gilberta
Kamera: Burnett Guffey
Střih: Henry Batista
Hrají: Nina Foch, Dame May Whitty, George Macready a další
Distribuce: Paramount Pictures
Premiéra: 8. listopadu 1945
Odkazy:
ten penn mi tu taky lezi, uz jak dlouho, ale jeste jsem se neodvazila :)
OdpovědětVymazat