Union Station (1950)
1950, USA, 80 min.
Příběh je prostý: mladá dívka (Nancy Olson) si všimne dvou podezřelých cestujících nastupujících do jejího vlaku, jeden z nich má dokonce zbraň. Oznámí to průvodčímu, který upozorní policejní stanici na nádraží Union station v Chicagu. Zkušený drážní policista (William Holden – ve stejném roce se potkal s Olsonovou v klasickém Sunset Boulevardu) její hlášení nejprve bere na lehkou váhu, ale ukáže se, že podezřelí muži jsou zapleteni v únosu slepé dívky a požadují od jejího otce výkupné. Víc by bylo škoda prozrazovat, protože ač námět nezní zrovna nejoriginálněji, některá vyústění klasických thrillerových situací vás rozhodně překvapí.
Největší hvězdou snímku je pro mě režisér Rudolph Maté. Stejně jako v mnohem známější noirové klasice 24 hodin do smrti (D.O.A.) i zde dokazuje, že v jednoduchosti je síla. První dvě třetiny se s ničím nepáře, nasazuje ďábelské tempo, nezdržuje se s nějakými zbytečnými odbočkami či psychologizováním. Většina snímku zachycuje policisty sledující potajmu zločince v naději, že je zavedou na místo úkrytu unesené dívky. Dlouhé scény v nádražních prostorách plných cestujících vyloženě přetékají napětím. Noirovou atmosférou snímek nasákne v okamžicích, kdy se ukazuje, že metody policistů se od metod zločinců vlastně až tolik neřeší. V zoufalé chvíli, kdy policisté neví jak dál a mají v rukou jen jednoho nespolupracujícího zločince, neváhají (velmi přesvědčivě) předstírat, že ho hodí pod kola přijíždějícího vlaku. Účel světí prostředky, protože jiná možnost záchrany unesené dívky prostě není. Po dvou třetinách přijde menší pauza, kdy si Olson s Holdenem mají šanci leccos vyříkat, ale potom už následuje poslední kolo souboje, tentokrát jen jeden proti jednomu.
Závěrem něco pro rozšíření všeobecného filmového přehledu: víte, že polský rodák Maté byl nejprve velmi úspěšným kameramanem a podílel se na takových snímcích jako jsou Dreyerovy kousky Michael, Utrpení panny Orleánské či Upír, Hitchcockův Zahraniční dopisovatel nebo Vidorova Gilda?
Union Station opět dokazuje, že se opravdu vyplatí se mezi zapomenutými noiry přehrabovat a zkoušet někdy i naslepo štěstí, protože šance najít malý poklad jsou opravdu vysoké.
Režie: Rudolph Maté
Produkce: Jules Schermer
Scénář: Sydney Boehm podle románu Thomase Walshe
Kamera: Daniel L. Fapp
Střih: Ellsworth Hoagland
Hudba: Heinz Roemheld
Hrají: William Holden, Nancy Olson, Barry Fitzgerald a další
Distribuce: Paramount Pictures
Premiéra: 4. října 1950
Odkazy:
Žádné komentáře:
Okomentovat