USA, 1945, 111 min.
Michael Curtiz bývá obvykle vnímán jako "pouhý" řemeslník, rutinér a režisér jediného výjimečného filmu - legendární Casablancy (1942). Pokud se ovšem na jeho filmografii podíváme pozorněji, zjistíme, že takový pohled je reduktivní a v podstatě neudržitelný. Curtiz je totiž podepsán pod celou řadou pozoruhodných snímků; vedle westernů (Dodge City), dobrodružných filmů (populární série s Errolem Flynnem), muzikálů (Yankee Doodle Dandy), gangsterek (Hříšní andělé) či komedií (We're No Angels) mezi nimi najdeme i několik povedených noirů (The Unsuspected, The Breaking Point), jimž bezesporu vévodí Mildred Pierce, adaptace stejnojmenné knižní předlohy Jamese M. Caina.
Jak si již před lety všimla feministická kritička Pam Cook, filmová Mildred Pierce je rozdělena do dvou částí. Rámcové vyprávění, v němž dvakrát přihlížíme vraždě Monteho Beragona (Zachary Scott) - jednou v úvodu, podruhé (a trochu jinak!) v závěru - je ryzí noir: dominují mu noční, expresivně nasvícené záběry a matoucí způsob vyprávění, přivádějící diváka na mylnou stopu. Na základě vstupní sekvence totiž většina z nás začne z vraždy podezřívat Mildred (Joan Crawford), která je zprvu kódována jako typická femme fatale. Vložená retrospektiva, tvořící dominantní část stopáže, ovšem představuje klasické hollywoodské melodrama, v němž sledujeme snahu Mildred vypracovat se z uťápnuté ženy v domácnosti ("Co si pamatuji, vždycky jsem byla v kuchyni.") na majitelku úspěšného řetězce restaurací a souběžně s tím se zavděčit zkažené dceři Vedě (Ann Blyth).
 |
| Mildred jako (falešná) femme fatale |
 |
| Mildred jako žena v domácnosti |
 |
| Mildred jako úspěšná podnikatelka |
 |
| Mildred jako "tough guy" |
Pozn.: Zajímavé je, že "noirové" prvky (tedy vražda Monteho a její následné vyšetřování, retrospektivní způsob vyprávění a Mildredin voicover) v předloze absentují a do filmu byly začleněny na popud producenta Jerryho Walda, který chtěl navázat na úspěchy snímků Pojistka smrti a Sbohem buď, lásko má. Věrnější adaptaci Cainova románu představuje televizní série Todda Haynese z roku 2011.
Ačkoliv se ve filmu objevuje několik výrazných mužských postav (vedle Monteho se jedná o Mildredina prvního manžela Berta a jeho bývalého obchodního partnera Wallyho), dá se říci, že nejsilnější romance vzniká mezi Mildred a Vedou. Dokonce lze v interpretaci zajít tak daleko, že Vedu můžeme označit za femme fatale (poté, co tuto roli převzala právě od Mildred) a její matku za verzi noirového drsného chlápka (tough guy), který se ji snaží získat bez ohledu na závazky vůči lidem okolo. Curtizův snímek ovšem překračuje tuto osobní rovinu a reflektuje i dalekosáhlejší problematiku: například proměnu společenského postavení žen během války, rozklad nukleární rodiny, utopičnost amerického snu či nepřeklenutelnost třídních rozdílů, kdy příslušnost ke společenské třídě není dána majetkem, ale rodově.
Pokud ani po přečtení tohoto kratinkého textu nejste přesvědčeni o tematické komplexnosti a formální vytříbenosti Mildred, odkazuji vás na tento seznam studií, analýz a kapitol v knihách, v nichž se dočtete mnohem, mnohem víc.
Režie: Michael Curtiz
Produkce: Jerry Wald (Warner Bros.)
Scénář: Ranald McDougall, podle stejnojmenného románu Jamese M. Caina
Kamera: Ernest Haller
Hudba: Max Steiner
Výprava: Anton Grot
Střih: David Weisbart
V hlavních rolích: Joan Crawford, Ann Blyth, Zachary Scott, Jack Carson, Eve Arden, Bruce Bennett a další
Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 28. září 1945
Odkazy
