Secret Beyond the Door (1948)

Secret Beyond the Door
USA, 1948, 95 min.

Druhý a zároveň poslední film vzešlý ze spolupráce mezi Fritzem Langem, herečkou Joan Bennett a jejím manželem a producentem Walterem Wangerem bývá většinou hodnocen jako komerční a umělecký nezdar, který vedl k osobním rozepřím mezi režisérem a jeho hvězdou a k rozpuštění nezávislé produkční společnosti Diana Productions. Sám Lang o snímku nerad hovořil a když už na něj došla řeč, označoval jej za nepovedený pokus napodobit úspěch Hitchcockova gotického dramatu Mrtvá a živá (Rebecca, 1940). My ve Film Noir Blogu jsme však již dlouho přesvědčeni, že kvality Secret Beyond the Door jsou mnohem vyšší, než jeho pověst naznačuje.

Film, zřetelně inspirovaný nejen slavným Hitchcockovým snímkem ale i příběhem o Modrovousovi, disponuje řadou pozoruhodných rysů, které stojí za zmínku. V první řadě to je pojetí hlavní postavy Celie v podání Joan Bennett: většina příběhu je filtrována skrze její vědomí, což se projevuje nejen tím, že rozsah našich (diváckých) informací je až do zvratu v poslední čtvrtině filmu identický s jejím, ale rovněž tím, že narace je na řadě míst subjektivizována prostřednictvím jejího voiceoveru. V klíčových situacích tak slyšíme hrdinčiny bezprostřední myšlenky a pocity (zajímavé je, že Celiino vyprávění alternuje mezi přítomným a minulým časem). Tvůrci Celii přiřadili (pro ženu nezvykle) aktivní pozici v narativu: můžeme ji tak vnímat jako ženský ekvivalent klasického noirového detektiva - ovšem s tím rozdílem, že předmětem jejího pátrání/vyšetřování není zločin, ale naopak duše jejího manžela Marka (Michael Redgrave), který v minulosti utrpěl trauma, jež jej osudově poznamenalo ve veškerých vztazích k ženám. 

Secret Beyond the Door se v tomto ohledu obrací k tehdy módní psychoanalýze a v souladu s hollywoodskými konvencemi ji vnímá jako mocný terapeutický lék - jako symbolický klíč k zamknutým dveřím našeho podvědomí. (Klíče a dveře - jak už název filmu naznačuje - představují stěžejní motivy Langova snímku.) Znalce obdobných filmů z téhož období (nejslavnější je patrně Rozdvojená duše Alfreda Hitchcocka) pak nemůže překvapit rozuzlení příběhu, v němž pouhé odhalení Markova traumatu stačí k (téměř) úplnému vyléčení.

Jestliže k výstavbě vyprávění a jednotlivým elementům příběhu lze mít opodstatněné námitky, vizuální stránka na ně dává rychle zapomenout. (Těžko pak hledat zdůvodnění pro Langovu nespokojenost s prací kameramana Stanleyho Corteze - viz rozhovor s Langem zveřejněný ve Film Noir Readeru 3, s. 56.) Kamera ladnými pohyby prozkoumává tajemné sídlo Lampherových, přerámovává z jednoho předmětu na druhý a pečlivě buduje mysteriózní atmosféru. Vrcholem Cortezova úsilí jsou dvě precizně nasvícené scény v závěru - zběsilý útěk Celie do krajiny prostoupené mlhou (viz obrázky níže) a Markův imaginární soudní proces, jenž dává průchod jeho sebetrýzni.

Sečteno podtrženo, ať už je pověst Langova snímku jakákoliv, měli byste zahodit všechny předsudky a dát mu šanci. 

Režie: Fritz Lang

Produkce: Walter Wanger, Fritz Lang (Diana Productions)

Scénář: Silvia Richards, podle námětu Rufuse Kinga

Kamera: Stanley Cortez

Hudba: Miklós Rósza

Výprava: Max Parker

Střih: Arthur Hilton

V hlavních rolích: Joan Bennett, Michael Redgrave, Anne Revere, Barbara O'Neil, Natalie Schafer a další

Distribuce: Universal Pictures

Premiéra: 1. ledna 1948

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Žena za výlohou (1945)

Woman in the Window
USA, 1945, 96 min.

Langova Žena za výlohou (Woman in the Window, 1945) byla jedním z prvních noirů, který jsem viděla a jenž mě přivedl k hlubšímu zájmu nejen o filmy noir obecně, ale o tvorbu Fritze Langa jako takovou. Teď, když u nás konečně vyšla na DVD (téměř rok poté, co Levné knihy její vydání oznámily), jsem si ji po letech velice ráda připomněla.

V okruhu zdejších noirových nadšenců se už zřejmě nenajde nikdo, kdo by ji neviděl, takže při zmínce o finální pointě asi nebudu příliš spoilerovat. Překvapivý konec, který odhaluje, že všechny trable stárnoucího profesora Wanleyho (Edward G. Robinson) byly pouhým výplodem jeho fantazie během snění, patrně naštval a otrávil spoustu lidí, ale tak to zkrátka v Hollywoodu chodilo. Navíc dnes už víme, že podobně zakončených noirů je hned několik, například Mannův snímek Strange Impersonation. Kromě toho - v kontextu psychoanalýzy, kterou je Žena za výlohou viditelně inspirována, je takové rozuzlení naprosto přijatelné. Příznivci Freuda proto nad Langovým noirem musí zaplesat, jiní se všem těm s psychoanalýzou spjatých motivů mohou od plic vysmát a ostatní si říct, jak šikovně je tvůrci využili.

Z dvojice Žena za výlohou - Scarlet Street, tedy Langových noirů příbuzných jak tematicky, tak hereckým obsazením (Robinson, Bennett, Dureya), budu mít sice vždy radši druhý jmenovaný, ale i přesto mě Žena nikdy nepřestane bavit. Flirtování božské Joan Bennett coby "prodejné" modelky Alice Reed s uťáplým profesorem v podání E. G. Robinsona má svoje kouzlo a v rámci příběhu skvěle funguje. Akorát o tom, zda je Alice Reed femme fatale, jak se ostatně dočtete na přebalu DVD z LK, bych polemizovala. Její postava FF zpočátku charakterově odpovídá zcela přesně - krásná, tajemná, atraktivní, nezávislá, sebevědomá žena, která ví, co chce a hlavně jak toho dosáhnout. Díky ní se do té doby nevinný a slušný muž dostane do značně prekérní situace - zabije kvůli ní druhého muže a co koho zajímá, že v sebeobraně.

V tomto bodě ovšem (a to se mi na Ženě za výlohou tolik líbí) dochází k zásadními obratu - od momentu vraždy totiž přebírá iniciativu Wanley. Muž, který ještě před pár hodinami byl vzorným otcem od rodiny, nyní zkušeně plánuje, jak se zbavit těla a všech důkazů. Genialita snímku spočívá v tom, že nám nevyvrací, že tohle všechno měla Alice přesně naplánováno, ale ani nám to nepodsouvá, takže je jen na nás, jak si danou situaci interpretujeme. Později se Alice sice proradně pokouší spolčit s vyděračem (Dan Dureya), což můžeme chápat i jako projev její slabosti, ale rovněž se zdá, že o Wanleyho má opravdu starost (viz její finální telefonát). Jestli výše zmíněná nejasnost její postavy byla záměrem tvůrců (potažmo autora románové předlohy J.H. Wallise) nebo naopak scenáristická nedotaženost, je jedno. Dvojlomnost a nevyzpytatelnost charakterů je totiž jedním z těch prvků, které na noirech oceňujeme.

Nevydařený pokus o dokonalý zločin, který Langův snímek tematizuje, není sice nijak inovativním námětem, ale zajímavě uchyceným rozhodně. Co na tom, že Wanley žárlivého milence Alice zavraždí pouhým několikerým píchnutím nůžek do jeho zad (aniž by ukápla jediná kapička krve) a že zřetelně robustnějšího muže bez problému odnese do auta. Stejně tak je dost nahodilá skutečnost, že okresní prokurátor Frank Lalor (Raymond Massey), který vraždu vyšetřuje, je Wanleyho blízkým přítelem. Ovšem tento fakt nás opět staví před zajímavou situaci. Nad tím, zda Lalor před Wanleym otevřeně mluví o všech detailech vyšetřování a bere jej s sebou na místo činu proto, že od začátku moc dobře ví, že Wanley je vrah, nebo to dělá jen pro potěšení vlastního ega, se rovněž můžeme pouze dohadovat.

Jak plyne z výše uvedeného, Žena za výlohou není tak hloupá a přímočará, jak se může na první pohled zdát. Pokud jste ji tedy po prvním zhlédnutí odsoudili jako průměrnou, dejte jí ještě šanci. Kvalita obrazu vydaného DVD sice není nijak závratná a oslňující, ale co byste za 69 korun chtěli.

Režie: Fritz Lang
Produkce: Nunnally Johnson (Christie Corporation)   
Scénář: Nunnally Johnson podle románu Once Off Guard J.H. Wallise
Kamera: Milton R. Krasner
Hudba: Arthur Lange
Výprava: Duncan Cramer
Střih: Gene Fowler Jr., Marjorie Fowler, Thomas Pratt
V hlavních rolích: Edward G. Robinson, Joan Bennett, Raymond Massey, Edmund Breon, Dan Duryea a další

Distribuce: RKO Radio Pictures
Premiéra: 26. ledna 1945
V ČR na DVD: od 1. dubna 2011 (Levné knihy)

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Noiry Fritze Langa na českých DVD!

Ne, žádná fáma to není - Levné knihy připravují vydání dvou filmů noir našeho oblíbence Fritze Langa, a to Ministerstvo strachu (Ministry of Fear, 1944) a Ženu za výlohou (Woman in the Window, 1944). Zatím není známo přesné datum, každopádně by to mělo být letos :-)

Doufejme, že když už dojde na Langa, nebude kolorovaný nebo v nějakém blbém ořezu...

Těšíme se, těšíme!

Beyond a Reasonable Doubt (1956) vs. Beyond a Reasonable Doubt (2009)

Beyond a Reasonable Doubt
USA, 1956, 77 min.

Beyond a Reasonable Doubt
USA, 2009, 102 min.

Beyond a Reasonable Doubt (1956) je poslední snímek, který Fritz Lang v Hollywoodu natočil předtím, než se vrátil zpět do rodného Německa. Langův dvacátý třetí americký film vznikl podle scénáře Douglase Morrowa a obdobně jako jeho While the City Sleeps z téhož roku zpracovává látku ze žurnalistického prostředí.

Ústředním protagonistou je mladý, nadějný spisovatel Tom Garrett (Dana Andrews), který se v rámci příprav na novou knihu rozhodne dobrovolně zaplést do násilného zločinu, aby dokázal nesmyslnost trestu smrti a skutečnost, že i nevinný člověk může být odsouzen na základě nepřímých důkazů. Námět nápadně připomíná Fullerův Shock Corridor (1963), kde se hlavní hrdina-žurnalista pro změnu rozhodne v utajení infiltrovat prostředí psychiatrické léčebny. V obou případech se plány mužů poněkud zkomplikují a situace se vyvíjí jinak, než očekávali.

Je třeba říci, že Langův Beyond a Reasonable Doubt (trailer) není tak docela filmem noir. Režisérova do té doby brilantně promyšlená práce s noirovou stylistikou a vizuálem zde ustupuje do pozadí. Součástí filmového syžetu je sice opět práce s novinovými titulky a médii obecně, nicméně ne tak osobitá jak tomu bylo například v Byl jsem lynčován (Fury, 1936) nebo v The Blue Gardenia (1953).  Nechybí zde ani pro Langa typický motiv křivého obvinění, ovšem hrdina samotný už není tak nevinnou a náhodnou obětí jako postavy z jeho předchozích děl. Ambivalentnost charakteru Andrewsova Toma není tolik zřejmá, aby se závěrečná, nečekaná pointa zdála věrohodná.

 

Remake Langova snímku natočil v loňském roce Peter Hyams (trailer), který evidentně rád "předělává" noirové filmy. V roce 1990 například natočil remake Fleischerova Narrow Margin (1952). Při práci na scénáři k Beyond a Reasonable Doubt vycházel z originálního Morrowova. Přestože se nejedná o žádný filmový zázrak, kvalitě původního snímku se příliš nevzdaluje. Hyams, který rovněž stál i za kamerou, byl evidentně přesvědčen, že motiv nespravedlivého odsouzení nevinného člověka k trestu smrti není téměř po šedesáti letech příliš originální a pravděpodobně by nepřinesl nic nového. Rozpracoval proto postavu státního prokurátora Marka Huntera v podání Michaela Douglase a udělal z něj zápornou postavu. Hlavní hrdina, C. J. Nicholas (vcelku hodně špatný Jesse Metcalfe) se tak nenechá dobrovolně zavřít do vězení nejen za účelem dokázat, že odsouzen může být i nevinný člověk, ale také proto, aby poukázal na prokurátorovy pochybné taktiky a falšování usvědčujících důkazů.

Kromě (možná už přeceňovaného) Douglase se Hyamsova verze nemůže opřít o přesvědčivé herecké výkony osvědčených jmen, nicméně obsazení tehdy profláklých hollywoodských herců (po boku Andrewse se objevila Joan Fontainová) pro Langa taky žádnou výhrou nebylo. I když jsem nejdřív byla z Langova snímku vcelku nadšená, napodruhé jsem se neubránila nudě. Naproti tomu Hyams se snaží budovat napětí, ale prostřednictvích těch nejproláklejších filmových klišé (kopírování dat z počítače v časové tísni, akční automobilová honička či pronásledování v podzemních garážích). 

I přes velký potenciál námětu z něj oba režiséři využili polovinu. A hlavně: přesto, jak Fritze Langa obdivuji a uctívám, musím přiznat, že závěrečná pointa odhalující skutečné motivace hlavního hrdiny byla v Hyamsově podání přesvědčivější. 

Beyond a Reasonable Doubt (1956)
Režie: Fritz Lang
Produkce: Bert E. Friedlob (Bert E. Friedlob Productions)
Scénář: Douglas Morrow
Kamera: William E. Snyder
Hudba: Herschel Burke Gilbert
Střih: Gene Fowler Jr.
Hrají: Dana Andrews, Joan Fontaine, Sidney Blackmer, Arthur Franz a další

Distribuce: RKO Pictures
Premiéra: 5. září 1956

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Beyond a Reasonable Doubt (2009)
Režie: Peter Hyams
Produkce: Foresight Unlimited, RKO Pictures, Signature Pictures
Scénář: Peter Hyams podle původního scénáře Douglase Morrowa
Kamera: Peter Hyams
Hudba: David Shire
Střih: Jeff Gullo
Hrají: Jesse Metcalfe, Michael Douglas, Amber Tamblyn, Joel Moore

Distribuce: After Dark Films, Anchor Bay Films, Autonomous Films
Premiéra: 11. září 2009

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

The Blue Gardenia (1953)

The Blue Gardenia
USA, 1953, 88 minut

The Blue Gardenia (1953) je další z Langových snímků (např. vedle House by the River, 1950), který bývá (poněkud povrchně) řazen do skupiny levných béčkových filmů. Byl natočen během rekordních dvaceti dnů a námětem se mu stala povídka ve své době populární spisovatelky a úspěšné scenáristky Very Caspary (1). Tento film je považován za velice progresivní a stal se jedním z milníků cyklu filmu noir, kterému byly věnovány spousty studií, neboť zásadním způsobem obrací noirové konvence. Podobně jako v Secret Beyond the Door (1948) je totiž tradiční pojetí filmu noir z pohledu mužského hrdiny-vyšetřovatele, se kterým se identifikujeme, nahrazeno hlediskem ženy. Ann Kaplan tvrdí, že „The Blue Gardenia představuje zásadní rozpor mezi dominantním mužským pohledem na svět a podřízeným světem žen v patriarchátu.“ (2)

Film prezentuje podstatné proměny v mužském hledisku a zároveň jej v určitých ohledech přímo zpochybňuje. Hlavní hrdinka Norah (Anne Baxter) totiž ví mnohem více než mužský vyšetřovatel. A tak místo toho, abychom se identifikovali s ním a spoléhali na něj, identifikujeme se s Norah, o které jako diváci celou dobu předpokládáme, že je vražedkyně.

Norah pracuje jako operátorka v telefonní společnosti, stejně jako její dvě spolubydlící – vyzývavá a koketující Crystal a duchem věčně nepřítomná Sally, vášnivá čtenářka brakových detektivek. Norah je vyobrazena jako věrná a oddaná žena trpělivě čekající na svého přítele George, který bojuje v Koreji. Její dosavadní poklidný život se hroutí poté, co se z dopisu od něj dozvídá, že si našel jinou ženu, s níž se chce oženit. V rozhořčení přijímá pozvání na večeři od notorického sukničkáře, malíře Prebbleho. Ve snaze zapomenout na bolestivý rozchod zapíjí Norah svůj žal alkoholem, který se jí stane (podobně jako Wanleymu v Ženě za výlohou (1944) či Stephenovi v House by the River) osudným. Bouřlivý večer pokračuje v Prebbleho bytě, kde se doslova zvrhne v noční můru a končí vraždou. Podle toho, co jsme v této sekvenci viděli, usuzujeme, že Norah Prebbleho v sebeobraně zabila, avšak náš úsudek je podobně jako v Přes práh smrti (1937) mylný.

Následujícího rána se Norah probouzí s příšernou kocovinou a značnou část předešlého večera si nepamatuje. Včetně jí samotné tedy nikdo neví, co se v Prebbleho bytě skutečně stalo. Nejasné vzpomínky podněcují její úzkostlivost a paranoidní chování. Zatímco ji hledá policie, snaží se zahlazovat stopy, které by mohly svědčit proti ní. Stejně jako profesor Wanley z Ženy za výlohou je při ničení důkazů vyrušována policisty a má pocit, že muže zákona potkává na každém kroku. Je podezíravá vůči svým kamarádkám a trpí utkvělou představou, že ji špehují. Více zde.

1) Podle její předlohy byl například natočen i slavný film noir Otty Premingera Laura. Podobnost mezi těmito filmy je velice nápadná – v obou filmech jde o vyšetřování vraždy a centrem pozornosti je žena, do které se vyšetřující zamiluje.

2) KAPLAN, Ann. The Place of Women in Fritz Lang’s The Blue Gardenia. In Women in film noir. London: British Film Institute, 1999. s. 87.

Režie: Fritz Lang

Produkce: Alex Gottlieb (Blue Gardenia Productions) 

Scénář: Charles Hoffman podle povídky Very Caspary

Kamera: Nicholas Musuraca 

Výprava: Daniel Hall

Střih: Edward Mann

Hudba: Raoul Kraushaar 

Hrají: Anne Baxter (Norah Larkin), Richard Conte (Casey Mayo), Ann Sothern (Crystal Carpenter), Raymond Burr (Harry Prebble), Jeff Donnell (Sally Ellis)

Distribuce: Warner Bros. 

Premiéra: 23. března 1953

Odkazy:

CSFD 

IMDb

Allmovie

Velký zátah (1953)

The Big Heat
USA, 1953, 89 min.

Námětem tohoto Langova snímku, jenž se stal předchůdcem tzv. policejního filmu, byla stejnojmenná předloha Williama P. McGiverna. Velký zátah zobrazuje společnost zmítanou korupcí a násilím a policejní úřad jako instituci, která se z respektované změnila v ovládanou podsvětím. Představuje demoralizovaný svět, v němž není místo pro pravé rodinné hodnoty, ale naopak oplývá všudypřítomným pokrytectvím a přetvářkou. Těžko bychom zde hledali čistě kladného hrdinu, neboť téměř všechny ústřední postavy filmu jsou koncipovány značně ambivalentně, počínaje hlavním hrdinou, detektivem Bannionem (Glenn Ford), jenž motivován osobní mstou, bere zákon do svých rukou. Dvojakost postav je ve Velkém zátahu silně vizualizována.

Ženské postavy zde představují paletu různorodých charakterů. Bannionova manželka Katie (Jocelyn Brando) je dokonalým příkladem femme attrapée. Je cudnou ženou v domácnosti, příkladnou milující manželkou a matkou, nabízející hrdinovi bezpečné útočiště. V Langově filmu zastupuje jediný charakter nepostižený zkažeností okolního světa, a právě proto musí zemřít. Naopak vdova Bertha Duncan (Jeanette Nolan) je od počátku prezentována jako chladnokrevná a vypočítavá potvora s několika tvářemi. Chvíli předtím, než ji Bannion vyslýchá, je snímána ve své ložnici a její postava se odráží v trojčlenném zrcadle, což naznačuje existenci jejích několika tváří. Zhroucená žena truchlící nad smrtí svého muže je pouze produktem její přetvářky. Více zde.

Režie: Fritz Lang

Produkce: Robert Arthur (Columbia Pictures)

Scénář: Sydney Boehm podle stejnojmenného románu Williama P. McGiverna

Kamera: Charles Lang

Výprava: Robert Peterson

Střih: Charles Nelson

Hudba: Daniele Amfitheatrof

Hrají: Glenn Ford (detektiv Dave Bannion), Gloria Grahame (Debby Marsh), Jocelyn Brando (Katie Bannion), Alexander Scourby (Mike Lagana), Lee Marvin (Vince Stone), Jeanette Nolan (Berta Duncan)

Distribuce: Columbia Pictures

Premiéra: 14. října 1953

CSFD

IMDb

Allmovie