Strange Impersonation
USA, 1946, 68 min.
Ve spolupráci s producentem Williamem Wilderem natočil Anthony Mann i svůj třetí film noir, Strange Impersonation (1946), který (POZOR SPOILER) přichází s obdobným finálním rozuzlením jako Langova Žena za výlohou (The Woman in the Window, 1944).
Ústřední protagonistkou filmu je horlivá intelektuálka, vědkyně Nora Goodrich (Brenda Marshall), která po vážné nehodě při chemickém experimentu ztrácí díky intrikám své přítelkyně Arlene (Hillary Brooke) přízeň svého snoubence, doktora Stephena (William Gargan). V obecném domnění, že zemřela po pádu z balkonu, se Nora po plastické operaci obličeje, kterou podstoupila na klinice v Los Angeles, vrací zpět New Yorku, kde v touze po pomstě vystupuje pod novým jménem a přejímá identitu své údajné vražedkyně, Jane Karaski.
V narativní struktuře Strange Impesonation je jako v The Great Flamarion rozpracováván paralelismus postav, obohacený o motiv záměrné záměny identity. Ten řadí Mannův snímek mezi Objížďku (1945) E. G. Ulmera nebo Hollow Triumph (1948) Steva Sekelyho. Nesnáze a křivé obvinění, jemuž Nora vzhledem k zaměněné totožnosti musí čelit, upomínají na bezútěšné situace hrdinů z Langova proto-noiru Přes práh smrti (You Only Live Once, 1937), Phantom Lady (1944) Roberta Siodmaka nebo na Hitchcockova Nepravého muže (The Wrong Man, 1956). Strange Impersonation rovněž jako řada dalších noirových snímků pracuje s motivem zjizveného obličeje jakožto metafory pokřivenosti hrdinova charakteru či naznačení existence jeho několika tváří.
Obdobně jako Bogartův protagonista v Temné pasáži (The Dark Passage, 1947) Delmera Davese, podstoupí Nora plastickou operaci obličeje. Na rozdíl od Davesova noiru, kde hrdinovo pooperační zotavování trvá pouhý týden, přibližuje Mann svůj snímek realitě. Nora na klinice v Los Angeles podstupuje léčebným procesům více než rok. Tato část syžetu je efektivně znázorněna pomocí střihové zkraty a prostřednictvím prolínání jednotlivých záběrů lékařských přístrojů a doktorů při práci se záběrem Nořina obličeje je vyjádřena hrdinčina kontrola nad situací.
Dominance postav, jejich charaktery a duševní rozpoložení se výstižně odráží v záběrových kompozicích. Nechybí tu monstrózní podhledy, tísnivé nadhledy, zkosené kompozice (perfektně gradují v závěrečné scéně), stíny ve tvaru mříží vržené na zeď benátskými roletami, dvojité rámování či noirové klišé v podobě blikajícího neonového světla. Dominantním prvkem mizanscény je opět zrcadlo sloužící k vizuální metafoře zdvojeného charakteru, ale rovněž i jako (pro Manna typický) prostředek ke snímání prostoru mimo zorný úhel kamery: novou tvář Nory po plastické operaci poprvé spatříme právě prostřednictvím jejího zrcadlového odrazu (viz obrázek nahoře).
Režie: Anthony Mann
Produkce: William Wilder (W. Lee Wilder Productions)
Scénář: Mindret Lordová podle povídky Anne Wigtonové a Lewise Hermana
Kamera: Robert Pittack
Hudba: Alexander Laszlo
Střih: John F. Link
Hrají: Brenda Marshall, Hillary Brooke, William Gargan a další
Distribuce: Republic Pictures
Premiéra: 16. března 1946
Odkazy:
tady nekdo "udal" cast diplomky, co? :)
OdpovědětVymazatjo a ta chybka v prvni vete je uz trademark, co? :) prichazet S :)
OdpovědětVymazatjo, to uz je proste trademark :-D
OdpovědětVymazatspis je to vycuc jedne casti O:-) 10 000 znaku o tomhle filmu by asi nikdo cist nechtel :)
asi ne. :)
OdpovědětVymazatjo a premiera v roce 36? :)
to byla zkouska... jestli si to vubec nekdo cte a vsimne si toho :)
OdpovědětVymazatbtw. ty proste u tohohle filmu musis spoilerovat vsude, kam o nem napises, vid? :P
OdpovědětVymazata ty si do me musis rypnout vsude, kudy chodis, ze? :-P
OdpovědětVymazat