La otra (1946)

La otra

Mexiko, 1946, 98 min.

Rok 1946 evidentně přál temným filmům o dvojčatech: v červenci měl v USA premiéru Uloupený život (A Stolen Life) s Bette Davis, v říjnu společnost Universal uvedla do kin Temné zrcadlo (The Dark Mirror) s Olivií De Havilland a jen o několik týdnů později byl veřejnosti představen mexický snímek La otra (tedy Ta druhá), v němž hlavní dvojroli ztvárnila Dolores Del Rio. Přestože si jsou všechny tři snímky námětově velmi podobné, nelze žádný ze štábů vinit z plagiátorství, neboť přípravné práce a samotné natáčení probíhaly takřka paralelně.

La otra vykazuje poučenost americkým filmem spíše v obecné rovině, kdy evidentně čerpá z těsné kulturní výměny, jež byla pro vztah obou národních kinematografií v polovině 40. let typická. Symbolicky je tato symbióza zastoupena v osobnosti herečky Dolores Del Rio, která v průběhu předchozí dekády působila v Hollywoodu, kde si zahrála například v Cestě do strachu (Journey Into Fear, 1943) Normana Fostera a Orsona Wellese. 

Ve filmu oceňovaného režiséra Roberta Gavaldóna (mj. nominace na Oscara či Zlatou palmu) ztvárnila odcizená dvojčata Magdalenu a Maríu. Zatímco vždy elegantní Magdalena je po smrti bohatého manžela zajištěná a do konce života nemusí hnout ani prstem, María je plachá, nevýrazná a na živobytí se musí pořádně nadřít. Kdo ale čeká šablonovitý film o souboji zlého a hodného dvojčete, ten se šeredně plete. María poháněná existenční nouzí a závistí svou sestru chladnokrevně zavraždí a začne se za ni vydávat. Příběh poskytuje jedinečnou příležitost Dolores Del Rio předvést několik různě odstíněných poloh, které tato mexická star zvládá s mimořádnou bravurou. Navíc po celých sto minut téměř nezmizí z plátna (respektive obrazovky), takže nebudu přehánět, když její výkon označím za jednu z největších atrakcí snímku.

Dolores Del Rio - María, nebo Magdalena? 

Autorem scénáře, který vychází z námětu amerického scenáristy Riana Jamese, byl politicky angažovaný spisovatel José Revueltas, pro kterého se jednalo o počátek velmi plodné spolupráce s režisérem Robertem Gavaldónem. Jejich první společné dílo rozhodně není zcela dokonalé - první polovina se zdá přesvědčivější a soudržnější -, obsahuje ale dostatečné množství překvapivých zvratů, které zabraňují tomu, aby divák upadl do letargie. 

Vizuálně je snímek velmi vynalézavý, což je pravděpodobně zásluha zejména kameramana Alexe Phillipse (rovněž pozdější Aventurera), střihače Charlese L. Kimballa a výtvarníka Gunthera Gersza. Zajímavě řešená je například scéna vraždy, do které je vložen krátký prostřih na "dekapitaci" piñaty ve tvaru člověka.

Řada záběrů se pokouší navozovat vnitřní stavy Maríe, která po odstranění své sestry musí převzít její identitu - vidíme ji čelit davu na společenské akci nebo procházet velkým opuštěným sídlem, které se stalo jejím novým domovem. Gerszo pro film nechal vybudovat okázalé interiéry, kterým dominuje velké schodiště, jaké známe z řady moderních paláců. Exteriéry pak byly natáčeny v ulicích Mexico City. 

Film pečlivě buduje gotickou, místy snad až hororovou atmosféru plnou děsu a paranoie (María si nemůže být ničím jistá - každou chvíli hrozí, že její zločin bude odhalen). Vedle mizanscény, low-key svícení a subjektivní kamery k tomuto dojmu přispívá i zlověstná hudba, charakteristická smyčcovým "sténáním". 

Scénář později odkoupila společnost Warner Bros., která jej v roce 1964 zfilmovala pod názvem Dead Ringer. Shodou okolností připadla hlavní role Bette Davis, která měla se ztvárněním dvojčat již své zkušenosti...

Režie: Roberto Gavaldón
Produkce: Mauricio de la Serna, Jack Wagner (Producciones Mercurio)
Scénář: Roberto Gavaldón, José Revueltas
Kamera: Alex Phillips
Výprava: Gunther Gerszo
Hudba: Raúl Lavista
Střih: Charles L. Kimball
V hlavních rolích: Dolores Del Rio, Agustín Irusta, Victor Junco, José Baviera a další

Premiéra: 20. listopadu 1946

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

Aventurera (1950)

Aventurera

Mexiko, 1950, 103 min.

Mexický snímek Aventurera (v překladu dobrodružka) z roku 1950 je nejznámějším zástupcem produkce označované termínem cabaretera. Jde o snímky, jež se odehrávají alespoň částečně v prostředí kabaretů, nočních klubů a bordelů a vyprávějí příběhy padlých žen, které se více či méně dobrovolně staly prostitutkami, tanečnicemi nebo zpěvačkami. Tvůrci v těchto populárních produkcích kombinují prvky melodramatu s kriminální zápletkou a expresivní stylizací a nadto ještě vyprávění ozvláštňují tancem a zpěvem, většinou v podobě muzikálových výstupů motivovaných prostředím nočního klubu.

Zápletka Aventurery se v souladu s žánrovým označením zaměřuje na mladou dívku Elenu (Ninón Sevilla), která po odhalení matčiny nevěry a následné otcově sebevraždě opouští svou rodinu a dosavadní pohodlnou existenci a odchází do velkého města Juarezu. Tam se stane nedobrovolnou zaměstnankyní bordelu/nočního klubu vedeného nesmlouvavou Rosaurou (Andrea Palma). Aniž by to plánovala, brzy se Eleně naskytne příležitost pomstít se své kruté zaměstnavatelce, když se zasnoubí s jejím synem, který o matčině byznysu nemá tušení. Příběh padlé ženy se tak láme v příběh o pomstě...

Hlavní roli Eleny ztvárnila Ninón Sevilla, herečka původem z Kuby.

V centru zájmu se ocitají dvě silné ženské postavy - Elena, která se z křehké dívky postupně mění v cílevědomou ženu, a Rosaura, vedoucí dvojí život ve dvou různých městech. Naopak muži jsou převážně slaboši, zbabělci nebo jedinci slepě/tajně zamilovaní do žen. Tak či onak jsou to právě ženské postavy, které po většinu času posouvají děj dopředu a uzurpují si divákovu pozornost, včetně jeho sympatií a antipatií. 

Jedna z mnoha konfrontací Eleny a Rosaury.

Většina filmu se odehrává v prostředí nočních klubů frekventovaných mexickou smetánkou. Mizanscéna a kostýmy se v souladu s tím vyznačují honosností, opulentností a glamourem. Aventurera je jedním z mnoha mexických filmů poukazujících na vyspělost zdejší kameramanské školy - i když zde je situace o něco komplikovanější. Film nasnímal Alex Phillips, kameraman původem z Kanady, který se však na úsvitu zvukové éry přesunul do Mexika a už tam zůstal natrvalo. Celkem se v Mexiku podílel na více než dvou stovkách titulů, včetně několika filmů natočených ve spolupráci s Luisem Buñuelem (např. Robinson Crusoe). Phillipsova kamera v řadě scén následuje expresivní styl filmu noir, když využívá low-key svícení nebo světlo rozptýlené v mlze (závěrečná scéna). 

Snímek ze závěrečné scény filmu.

Aventurera, pro žánr cabaretery typicky, spoléhá na mnoho konvencí spojených s melodramatem. Jedná se především o náhlé dějové zvraty; princip náhody, který řídí osudy postav; nebo vypjaté emotivní scény, v nichž postavy dávají průchod svým citům - lásce, ale ještě častěji nenávisti, hněvu či pohrdání. Tomu odpovídá i vypjaté herectví vyznačující se expresivními výrazy a gesty. Muzikálová čísla, pro cabareteru rovněž nepostradatelná, si na rozdíl od většiny amerických filmů noir zasazených do prostředí nočních klubů nárokují samostatnou pozornost, když mnohdy na několik minut zcela zastavují tok vyprávění. Tím výsledek v některých ohledech připomíná bollywoodskou produkci (např. film C.I.D., o němž jsme psali dříve).

Svou přepjatostí může být Aventurera pro mnohé diváky navyklé na americkou a evropskou produkci otravná, snad až neúnosná, pokud však přistoupíte na její pravidla, může vás čekat velmi nevšední zážitek. Snímek je u nás prakticky neznámý, o čemž svědčí mj. skutečnost, že v tuto chvíli není zastoupen ani v Česko-Slovenské filmové databázi (přestože režisér Alberto Gout své heslo má). Zahraniční literatura jej ovšem často zmiňuje jako příklad mezinárodního šíření noirové sensibility po druhé světové válce, a i z toho důvodu si zaslouží pozornost. 

Režie: Alberto Gout
Produkce: Guillermo Calderón, Pedro A. Calderón (Cinematográfica Calderón S.A.)
Scénář: Álvaro Custodio, Carlos Sampelayo, Alberto Gout
Kamera: Alex Phillips
Hudba: Antonio Díaz Conde
Výprava: Manuel Fontanals
Střih: Alfredo Rosas Priego
V hlavních rolích: Ninón Sevilla, Tito Junco, Andrea Palma, Rubén Rojo, Miguel Inclán a další

Premiéra: 18. října 1950

Odkazy
IMDB
Allmovie
krátký článek na stránkách Bright Lights Film Journal

několik stran Aventureře věnovali autoři publikace Film Noir: Hard-Boiled Modernity and the Cultures of Globalization (Jennifer Fay a Justus Nieland, London and New York, 2010, s. 73–78)