Má oblíbená brunetka (1947)

My Favorite Brunette 
USA, 1947, 87 min.

V roce 1942 si populární americký herec Bob Hope vystřelil z Hitchcocka a jeho thrillerů o nespravedlivě stíhaných hrdinech (zejména The 39 Steps), o pět let později svůj nezaměnitelný smysl pro humor namířil na adaptace hard-boiled detektivek. Řeč je o dvojici snímků My Favorite Blonde (1942), v němž se vaudevillový komik (vystupující s tučňákem) připlete do cesty nebezpečným německým špionům, a Má oblíbená brunetka (My Favorite Brunette, 1947), ve kterém fotograf specializující se na snímky nemluvňat dá průchod svým detektivním choutkám. 

You see, I wanted to be a detective too. It only took brains, courage, and a gun... and I had the gun. 

Má oblibená brunetka prokazuje poučenost noirovými detektivkami s Bogartem nebo Powellem hned v několika rovinách. Tvůrci uplatňují retrospektivní vyprávění a komentář prostřednictvím voiceveru. Takový narativní postup je motivován jako zpověď uvězněného protagonisty Ronnieho Jacksona (Hope) novinářům, kteří se zajímají o jeho příběh. Jackson se ve vyprávění vrací o několik dnů zpět, kdy se kombinací náhody a falešného sebevědomí připletl k případu možného únosu movitého barona. Jeho nalezení žádá jeho výrazně mladší manželka (Dorothy Lamour, která se s Hopem objevila v sérii Road to snímků, na kterou je v závěru odkazováno přítomností jejich "parťáka" Binga Crosbyho), jejíž skutečné pohnutky jsou v prvních minutách nejasné (jedná se o femme fatale?). 

All my life I wanted to be a hardboiled detective like Humphrey Bogart or Dick Powell or even Alan Ladd. 

Na adaptace Chandlerových či Hammettových románů je odkazováno i explicitně formou dialogů (viz výše) či obsazením. Vedle Ronnieho fotostudia má svou kancelář skutečný detektiv Sam McCloud v podání (skutečného) Alana Ladda, noirové ikony, která se v cameo roli objeví v jedné z úvodních scén. Výraznější part pak byl svěřen tradičnímu noirovému záporákovi Peteru Lorremu, jehož postava se tentokrát předvede jako zručný vrhač nožů. Dalšího poskoka ještě neodolatelnějším způsobem ztvárnil Lon Chaney Jr. Kameraman Lionel Lindon měl v době natáčení za sebou práci na The Blue Dahlia (1946) a  snad i díky tomu se mu daří evokovat stylistiku první noirové fáze - s jejími výraznými kontrasty světla a stínu a skličujícími studiovými interiéry. 

Noirové adaptace hard-boiled detektivek byly natolik všeobecně rozpoznávaným a silně kodifikovaným filmovým trendem, že si už v druhé polovině 40. let vysloužily parodii. A to rovnou od nejpovolanějšího člověka v oboru. Nenechte si ujít.

Režie: Elliott Nugent

Produkce: Daniel Dare

Scénář: Edmund Beloin, Jack Rose

Kamera: Lionel Lindon

Hudba: Robert Emmett Dolan

Střih: Ellsworth Hoagland

Výprava: Hans Dreier, A. Earl Hedrick

V hlavních rolích: Bob Hope, Dorothy Lamour, Peter Lorre, Lon Chaney Jr., John Hoyt a další

Distribuce: Paramount Pictures

Premiéra: 4. dubna 1947

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD