Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

5. října 2014

Hollow Triumph (1948)

Hollow Triumph
USA, 1948, 80 min.

Inteligentní, ale do sebe zahleděný zločinec John Muller (Paul Henreid) je propuštěn z vězení a má začít nový život v rutinním úřednickém zaměstnání v Los Angeles. Ještě než k tomu dojde, si však chce trochu vylepšit finanční situaci a naplánuje loupež herny patřící Rockymu Stansyckovi. Plán se sice vydaří, ale dojde při něm k odhalení Mullerovy identity. Ve strachu, že jej Stansyck a jeho kumpáni dopadnou, Muller přemýšlí nad způsobem, jak se učinit "neviditelným". Příležitost se mu naskytne ve chvíli, kdy se dozví o existenci psychoanalytika Bartoka, který vypadá téměř identicky jako Muller - až na nepřehlédnutelnou jizvu na tváři. 

Hollow Triumph je až nepochopitelně přehlížený noir, který dost možná doplácí na svůj "béčkový" status, méně známého režiséra a originální zápletku, kterou někteří díky její nepravděpodobnosti můžou považovat za nepřijatelnou. Snímek vznikl v režii Stevea Sekelyho a v produkci Paula Henreida, který si rovněž zahrál hlavní dvojroli. Oba tvůrci jsou původem z Evropy - Sekely se narodil v Budapešti a Henreid strávil dětství ve Vídni - a film lze snadno vnímat jako alegorii exilového osudu. Film je přímo založen na motivech záměny, dvojnictví a ztráty identity, které se opakovaně objevují ve filmech exilových tvůrců. V Hollow Triumph dostávají vizuální ekvivalent v podobě záběrů před zrcadly nebo ve fotografii, která v zápletce hraje klíčovou roli. 

pracovní název filmu zněl The Man Who Murdered Himself

při obnoveném uvedení do kin byl zvolen název The Scar

Snímek nabízí vděčný interpretační materiál i díky využití psychoanalýzy, která byla v Hollywoodu 40. let v módě. Explicitně tematizována je skopofobie - tedy strach z pohledu druhých osob. Film de facto naznačuje, že celá společnost trpí jakousi kolektivní skopofobií, neboť se bráníme pohledu druhých a analogicky si nevšímáme svého okolí, abychom ani jiné lidi nevystavovali pocitům úzkosti. 

Filmu skvěle prospívají herecké výkony Joan Bennett v úloze Bartokovy sekretářky a Mullerovy milenky (další případ pro psychoanalytika!) a zejména Paula Henreida, který dokázal bravurním způsobem odstínit obě mužské postavy a dodat jim hloubku. Henreid jasně ukazuje, že pokud mu byl dán patřičný prostor, uměl být stejně charismatický jako jeho slavnější kolegové Humphrey Bogart (se kterým si zahrál v Casablance) nebo Burt Lancaster

Dalším trumfem snímku je kamera Johna Altona, která se podobně jako v noirech Anthonyho Manna pohybuje mezi realistickým a expresivním modem. Ve vyhrocených situacích Alton umisťuje kameru nezvykle nízko a akci snímá z výrazného podhledu. Jindy je kamera nalepená na obličeje postav a dává vyniknout jejich nervozitě, hněvu nebo strachu. A nebyl by to Alton, kdyby v několika sekvencích nevyhradil prostor kouři a mlze. 

několik snímků z honičky, která Mullera a jeho pronásledovatele
dovede až na historické Angel's Flight v LA
Donedávna byl Hollow Triumph k dispozici jen ve velmi špatné obrazové kvalitě. Letos v březnu ale vyšel v restaurované verzi v USA a k dostání je i remasterovaná evropská verze, která vyšla jako osmý díl německé noirové kolekce. Rozhodně doporučuji. 

Režie: Steve Sekely
Produkce: Bryan Foy, Paul Henreid (Bryan Foy Productions)
Scénář: Daniel Fuchs, podle románu Murrayho Forbese
Kamera: John Alton
Hudba: Sol Kaplan
Výprava: Frank Durlauf, Edward Ilou
Střih: Fred Allen
V hlavních rolích: Paul Henreid, Joan Bennett, Eduard Franz, Leslie Brooks, John Qualen a další

Distribuce: Eagle-Lion Films
Premiéra: 3. října 1948

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie

Žádné komentáře:

Okomentovat