Screaming Mimi (1958)

Screaming Mimi
USA, 1958, 78 min.

Než vnadná švédská blondýna Anita Ekberg oslnila filmové publikum ve Felliniho Sladkém životě (La Dolce Vita, 1960), natočila mj. tři snímky s americkým režisérem Gerdem Oswaldem, právě díky nimž vzbudila pozornost slavného italského tvůrce. Nejprve noirový western Valerie (1957), poté komedii Pařížské prázdniny (Paris Holiday, 1958) a nakonec klasický noir Screaming Mimi (1958). Ve všech ztvárnila smyslnou femme fatale, která to svým mužským protějškům pěkně zavaří..

Ve Screaming Mimi hraje Ekberg exotickou, psychicky narušenou tanečnici, která svým sex-appealem zamotá hlavu každému muži, který se k ní přiblíží. Nejprve uprchlého psychopata, který ji v úvodu filmu přichází s nožem v ruce zavraždit, zatímco se sprchuje ve venkovní sprše (každému musí naskočit Hitchcockovo Psycho, které tato scéna krásně předjímá), poté nevlastního bratra, který je násilnému činu svědkem, a jenž vražedného maniaka zastřelí, následkem čehož je posedlý vytvářením sošek své nahé, křičící sestry (nazývá je "screaming Mimi") za účelem zahnat myšlenky na tento otřesný zážitek. Dalším mužem, který je Virginií okamžitě okouzlen je doktor Greenwood z léčebny, kam je traumatizovaná tanečnice po úvodním vražedném incidentu umístěna. Je jí natolik uchvácen, že se po jejím propuštění vzdává své kariéry, aby jí mohl dělat manažera. Oba změní identitu - z doktora Greenwooda se stává Mr. Green a Virginia se svým silně erotickým číslem vystupuje jako Yolanda Lange v nočním klubu příznačně nazvaném "El Madhouse", kde se do ní zamiluje reportér Bill Sweeney...

Nebyl by to noir, kdyby tu nedošlo k vraždě a následnému pátrání po záhadném vrahovi. Podezřelých je celá řada a k tomu se objevuje hned několik fetišistických nahých sošek, co mají s násilným zločinem co do činění. Navíc femme fatale Anity Ekberg je opravdu hodně zajímavá, částečně i proto, že její postava působí, jakoby byla celou dobu na tripu. Neustále (často za doprovodu osobního strážce-psa) tápe kolem jako zhypnotizovaná či v polospánku - James Ursini ji trefně přirovnává k Cesarovi z Wieneho Kabinetu doktora Caligariho (1920). (1) 

Jedním z dalších důvodů, proč Oswaldův snímek vidět, je kromě vcelku překvapivého rozuzlení i nehorázně směšná parafráze slavného tance Gildy za doprovodu písně "Put the blame..". Nezpívá a netančí ji ovšem Anita, ale jedna z dalších zdejších "umělkyň", přičemž má kolem sebe omotané boa z jakýchsi hnusných bílých ocasů, z výstřihu si vytahuje dlouhý průsvitný šátek a ten její výraz... must-see. Zajímalo by mě, zda to mysleli vážně. Asi jo.

(1) viz URSINI, James, SILVER, Alain, WARD, Elizabeth, PORFIRIO, Robert. Film Noir: The Encyclopedia. New York : Overlook Duckworth, 2010, str. 257.

Režie: Gerd Oswald
Produkce:  Harry Joe Brown a Rober Fellows (Sage Productions)
Scénář: Robert Blees podle románu Fredrica Browna
Kamera: Burnett Guffey
Hudba: Mischa Bakaleinikoff
Střih: Gene Havlick
Výprava: Carey Odell
V hlavních rolích: Anita Ekberg, Philip Carey, Gypsy Rose Lee, Harry Townes,

Distribuce: Columbia
Premiéra: 8. srpna 1958

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie