EdaS na LFŠ

Pracovní povinnosti mi bohužel nedovolily zúčastnit se letošní Letní filmové školy na déle než první tři dny, i tak to ale rozhodně stálo za to. Z hlediska náplně našeho blogu totiž filmovka nabízela to, co sliboval a zdaleka nesplnil letošní Projekt 100, a to skutečně REPREZENTATIVNÍ přehlídku filmu noir. Kdo má ještě šanci, tak nechť se okamžitě do Hradiště rozjede, nebude litovat.

Sám jsem stihl pět klasických kousků:

Dáma ze Šanghaje bohužel trošku trpěla horší kvalitou kopie, nicméně pořád lepší ji vidět na plátně poškrábanou než vůbec. Snad poprvé mě napadlo, jak moc "uřvaný" film to je. Dotek zla mi bohužel unikne. :(

Žijí v noci pro mě byli příjemným překvapením. Na plátně kina Hvězda se mi tenhle dost romantický kousek líbil o dost víc než napoprvé. Cathy O´Donnell to ohromně sluší a chemie s Farley Grangerem (jak zmínil i Michael Málek ve svém velmi zajímavém úvodu) funguje na jedničku.

Velký zátah Fritze Langa jsem viděl asi popáté, což mu nezabránilo stát se (vedle Chaplinova Kida) asi mým nejsilnějším filmovkovým zážitkem vůbec. Příběh je sice až moc archetypální (slušně řečeno), ale energická režie, vyhrocená atmosféra a skvělé herecké výkony mě pokaždé dostanou. A Gloria Grahame vypadala na plátně opravdu impozantně.

Kvůli skvělé pověsti Bílého žáru (který jsem navíc dříve neviděl) jsem si neváhal přivstat a došel na projekci i v zabijáckých 8.30 v neděli ráno. Samozřejmě jsem nelitoval. Vysoké tempo a spousta energie, hlavně díky mimořádnému výkonu Jamese Cagneyho.

Závěr mého třídenního filmového minimaratonu patřil Kubrickovu Zabíjení. Sice pořád marně čekám, kdy mě konečně tenhle jinak skvělý film pořádně strhne, ale zakončení to bylo i tak lahůdkové.

Třešničkou na noirovém dortu bylo uvedení jednoho z prvních českých televizních filmů v režii Alfreda Radoka V pasti. Autor zjevně nějaký ten americký noir vidět musel, protože svůj půlhodinový snímek natočil jako láskyplnou poctu žánru - wellesovské úhly kamery, práce se světlem a stínem atd. V tomhle ohledu mi chyběly jen typické benátské rolety. Trojka Höger, Medřická (jako femme fatale!!!) a Záhorský se zjevně dobře baví a pomáhá vám zapomenout na skutečnost, že zápletka (inspirovaná povídkou Theodora Dreisera) vlastně nestojí za moc. U televizní produkce (navíc z doby televizního pravěku) mě šokovala nečekaná pečlivost a cit pro detail. Poslední vyjádření obdivu se týká skvělé kvality promítaného materiálu.

Podtrženo a sečteno - v Hradišti bylo skvěle (i když počasí nepřálo), promítali tu báječné filmy (kromě noirové sekce mě nadchly třeba klasické němé filmy s živou hudbou) a strašně rád bych býval zůstal déle. Tak snad za rok.

P.S. Společné pivo Noir blogu se kvůli pracovní vytíženosti Bebáčka a Mejly při přípravě Filmových listů nakonec nekonalo. Tak snad taky příště.