Conflict (1945)

Conflict
USA, 1945, 86 min.

Už od dob Maltézského sokola (1941) měli diváci jasno: pokud se vedle sebe v jednom filmu objevili Humphrey Bogart a Sydney Greenstreet, hrál prvně jmenovaný kladného hrdinu (i když s charakterovými vadami), zatímco zavalitý Brit Greenstreet byl odsouzen k roli vypočítavého zloducha. Noir Curtise Bernhardta nazvaný Conflict této skutečnosti využivá, aby ji postavil na hlavu. Bogart se v něm objevuje v roli inženýra Richarda Masona, který chladnokrevně zavraždí manželku Kathryn (Rose Hobart), aby mohl být s její mladší sestrou Evelyn (nevyužitá Alexis Smith). Pro mnoho filmů noir by tato zápletka vystačila na celou stopáž (podvádění manželky, plánování dokonalého zločinu, jeho provedení atd.), v Conflictu však pokrývá pouze přibližně první třetinu. Ve zbytku syžetu sledujeme počínání Masona, který se musí vypořádávat nejen s Evelyniným odmítnutím, ale zejména s možností, že Kathryn je stále naživu. Greenstreetův doktor Hamilton vše z povzdálí - zdánlivě nevinně - pozoruje, aby se v závěru triumfálně vrátil na scénu a ukázal svou skutečnou moc. Obsazení tak pracuje proti diváckým očekáváním a může mít za následek nejedno překvapení.

Napětí milostného trojúhelníku podpořené kompozicí záběru

Scénář podle námětu Roberta Siodmaka je vynikající zejména tím, jak šikovně navozuje Masonovu paranoiu v souvislosti s možným "obživnutím" jeho manželky. K tomu tvůrci užívají množství motivů - prstenu, dopisu, kapesníku, skladby znějící v gramofonu... Pod tíhou těchto navracejících se artefaktů spojených s Kathryn se Bogartova postava postupně blíží tenké hranici mezi příčetností a šílenstvím. Je poměrně netypické sledovat Bogarta, kterak přestává mít věci pod kontrolou: Větší kontrast k marlowovským kliďasům je jen těžko představitelný. 

Film funguje i vizuálně, což je pravděpodobně největší zásluha kameramana Merritta B. Gerstada, pro něhož se jednalo o jeden z posledních projektů před ochodem do ústrání (proč v 45 letech přestal točit, se mi zjistit nepodařilo). Kromě Conflictu Gerstad jiný noir nenasnímal, proškolen byl však například snímky Toda Browninga Alonzo, můž bez rukou, Příšerné stíny (oba 1927) a Zrůdy (1932). Působivý je zejména samotný úvod (noirová "vlhkost"), dále halucinační scéna navazující na Masonovu autonehodu nebo scéna vraždy na opuštěné horské silnici, v níž se Bogartova silueta vynoří z naprosté tmy.

Bogart v závěrečné sekvenci

Z dnešního pohledu můžeme být rádi, že snímek vůbec vznikl. Bogartovi se scénář (nebo jeho úloha v něm) nelíbil do té míry, že roli Richarda Masona odmítl a své stanovisko přehodnotil až ve chvíli, kdy mu Jack Warner pohrozil přerušením kontraktu. Film se nakonec začal natáčet s více než měsíčním zpožděním v červnu 1943, do kin se ale dostal až o dva roky později po uvedení jiných bogartovských klasik Mít a nemít a Passage to Marseille.

Režie: Curtis Bernhardt

Produkce: William Jacobs (Warner Bros.)

Scénář: Arhur T. Horman, Dwight Taylor; podle námětu Roberta Siodmaka a Aflreda Neumanna

Kamera: Merritt B. Gerstad

Hudba: Frederick Hollander

Střih: David Weisbart

Výprava: Ted Smith

V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Sydney Greenstreet, Alexis Smith, Rose Hobart a další

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 15. června 1945

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD