Cornered
USA, 1945, 103 min.
V prosinci 1945, téměř přesně rok po premiéře vynikající chandlerovské adaptace Sbohem buď, lásko má (Murder, My Sweet, 1944), vstoupil do kin film Cornered, na kterém se podílel totožný základní štáb jako na slavnějším předchůdci: produkci měl na starosti Adrian Scott, scénář napsal John Paxton, hlavní role se ujal Dick Powell, za kamerou stál Harry J. Wild a režii obstaral Edward Dmytryk. Přesto jde o dvě velmi odlišné látky: zatímco Sbohem buď, lásko má je detektivka drsné školy, ve své podstatě apolitická (a i proto nestárnoucí), v Cornered se tvůrci pustili do aktuálního tématu, které muselo ve své době rezonovat, ale dnes může mít přesně opačný efekt.
Dick Powell, původně muzikálový a komediální herec, v roli kanadského válečného veterána pokračuje v redefinici svého hvězdného obrazu. Jako Laurence Gerard je cynický, drsný a odhodlaný. Přestože nejde o detektiva ani policistu, je jeho příběh koncipován jako pátrání. Gerard se po skončení války dozvídá, že jeho francouzská novomanželka byla jako členka odboje popravena na příkaz tajemného Marcela Jarnaca. Stopy jej zavedou nejdříve do Švýcarska a poté přes oceán do exotického Buenos Aires. Právě tam se totiž skrývají bývalí nacisté, kteří by byli v Evropě vydáni spravedlnosti.
Námět pochází už z válečných let a původně pojednával o snaze hlavního hrdiny najít a potrestat vraha svého bratra. Scénář ale doznal podstatných úprav mimo jiné s tím, jak se válka chýlila ke konci. Natáčení skončilo jen pár dnů po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki a film se tak dostal do kin už v době celosvětového míru.
 |
| Úvodní scény filmu mají až reportážní nádech, který se ale po přesunu děje do Argentiny vytratí. |
Na rozdíl od Sbohem buď, lásko má tady jde o noir spíše jen okrajově. Film nemá klasickou kriminální zápletku, ale na druhou stranu nechybí tísnivá atmosféra a množství skrytých identit a podrazů (místy děj může působit nepřehledně, což člověk u válečného dramatu z nějakého důvodu promíjí s většími obtížemi než u detektivky, kde je spletitost vnímána jako součást žánrové hry). Kameraman Harry J. Wild se několikrát vytasí s působivým svícením nebo obrazovou kompozicí, většinou ale jen recykluje postupy známé ze zmíněné Chandlerovy adaptace. Cornered zkrátka nepředstavuje tak precizně vycizelovanou a originální práci jako Sbohem buď, lásko má.
 |
| Efekt nápadně připomínající jeden z úvodních záběrů ve Sbohem buď, lásko má. |
 |
| Postava válečného zločince Jarnaca je obklopena tajemstvím. Když se s ním konečně setkáme, je jeho obličej ponořen v hlubokém stínu. |
 |
| Teprve po chvíli vystoupí směrem vpřed a my mu (spolu s Gerardem) můžeme poprvé pohlédnout do tváře. |
 |
| Titulek s Jarnacovým hereckým představitelem se objevuje až na konci. |
Jeho potenciál zaujmout roste s tím, jak dobře se orientujete v dobových - filmových i politicko-společenských - souvislostech. Těžko lze například přecenit fakt, že za tímto po válce palčivě aktuálním, jednoznačně antifašistickým titulem stojí skupina tvůrců v čelem s producentem Scottem a režisérem Dmytrykem, kteří se v druhé polovině 40. let stali terčem ostré kampaně namířené proti komunistům a jejich sympatizantům z řad pracovníků filmového průmyslu.
Režie: Edward Dmytryk
Produkce: Adrian Scott (RKO)
Scénář: John Paxton, John Wexley
Kamera: Harry J. Wild
Hudba: Roy Webb
Výprava: Carroll Clark, Albert S. D'Agostino
Střih: Joseph Noriega
V hlavních rolích: Dick Powell, Walter Slezak, Micheline Cheirel, Morris Carnovsky, Jack La Rue, Edgar Barrier, Luther Adler a další
Distribuce: RKO
Premiéra: 25. prosince 1945
Odkazy
Žádné komentáře:
Okomentovat