V dnešní době, kdy o filmu noir existují desítky knížek a stovky dílčích studií, by si měl každý autor položit otázku, co právě jeho publikace přinese nového a objevného. Gene Phillips, mimochodem rovněž působící jako jezuitský kněz, si s odpovědí příliš hlavu nelámal. Pod falešnou záminkou, že zásadním způsobem zreviduje kánon filmu noir, vydal v letošním roce podle mých propočtů už svou dvaadvacátou publikaci o filmu.
Jak dokazuje předmluva, Phillips je skálopevně přesvědčen, že svou knihou přináší do debaty o noiru svěží vítr. Čtenář se však jistě tak lehce ošálit nenechá. Tak zaprvé, Phillips se neobtěžuje film noir nijak definovat. V celé knize o něm mluví ve velmi vágních termínech a ani po přečtení tří set stran nenabydete pocitu, že autor probírané tematice rozumí. Velmi často se například Phillips odvolává na tradici německého expresionismu, kterou hledá i v těch nejméně příhodných filmech (vliv expresionismu je Phillips schopen vystopovat i třeba v Talentovaném panu Ripleym) a hlavně se zdá, že jej v některých případech slučuje s realismem (ačkoliv jsou to spíše termíny protikladné). Celkově mám pocit, že jediné pojmy, které Phillips používá pro popis vizuální stránky filmů, jsou právě expresionismus a realismus, což, jak jistě uznáte, možnosti filmové analýzy značně omezuje. Laura Otty Premingera se tak podle Phillipse vyznačuje až týdeníkovým (newsreel) realismem...
Druhý problém tkví v tom, že Phillips nemá nadíváno ani načteno, což jeho ambici rozšířit kánon filmu noir činí velmi úsměvnou. Posuďte sami: ve své knize píše o filmech jako Act of Violence Freda Zinnemanna nebo Stranger on the Third Floor Borise Ingstera a snaží se nás přesvědčit, že se jedná o zapomenuté a diváky i historiky ignorované filmy noir. Sebe se tak pokouší stylizovat do role objevitele a noirového guru. V několika kapitolách skutečně píše o filmech, které s noirem nebývají příliš často spojovány (například Anatomie vraždy nebo Song of the Thin Man). Zdůvodnění zařadit je do noirového korpusu jsou ale většinou velmi prázdná a nepřesvědčivá. Například v případě Premingerova filmu Phillips píše, že snímek disponuje cynickou atmosférou a zdůrazňuje temné stránky života. (s. 171) Podle mého prostě Phillips potřeboval záminku, proč zařadit kapitolu o svém oblíbeném filmu a režisérovi (například právě o Premingerovi Phillips psal dříve v knize Exiles in Hollywood, která trpí podobnými nešvary). O pečlivými argumenty podloženém obohacení noirového kánonu tedy nemůže být v žádném případě řeč.
Jednotlivé kapitoly jsou jakýmisi podivnými kompiláty produkčních historií, dějových synopsí (někdy k nesnesení dlouhých) a stručného přehledu kritického přijetí. S řadou tvůrců Phillips vedl rozhovory, a tak nikdy nevynechá příležitost pochlubit se a zařadit nějakou tu režisérovu citaci - a to i v případě, že se to vůbec nehodí. S užíváním citací má Phillips vůbec značný problém - mnohokrát například cituje naprosto samozřejmá tvrzení nebo části synopsí jiných autorů (jakoby podobných "postřehů" nebyl sám schopen). Pokud se v některých pasážích pouští do teoretičtějších vod, jsou výsledkem úsměvné výroky jako tento: "The docu-noir tradition (...) represents a combination of documentary realism and film noir, intended to give a documentary realism to a film noir." (s. 178)
Vše vrcholí epilogem, jehož autorem je Jim Welsh, Phillipsův přítel a patrně i obdivovatel, který o autorovi píše výhradně jako o Otci Phillipsovi (jezuitským knězem je od roku 1965). Důvod, proč knihu uzavírají slova někoho jiného, je prostý: Phillips onemocněl a nechtěl žádným způsobem zdržovat vydání publikace (asi abychom nezůstali dlouho ochuzeni). Welsh ovšem na prostoru osmi stran pouze přináší více zmatku a celý epilog působí násilně a zbytečně.
Pokud můžu radit, publikaci Out of the Shadows se raději vyhněte. I přes lákavý název v ní autor nepřináší nic nového. Na 300 stranách pouze přesvědčuje o vlastní nekompetenci, která vyniká zejména ve srovnání s knihami skutečných odborníků a znalců filmu noir, za jaké považuji například Jamese Naremorea, Alaina Silvera a Jamese Ursiniho nebo Fostera Hirsche.
PHILLIPS, Gene D. Out of the Shadows: Expanding the Canon of Classic Film Noir. Lanham : The Scarecrow Press, 2012. 322 s.
Žádné komentáře:
Okomentovat