The Raging Tide (1951)

The Raging Tide
USA, 1951, 93 min

Dnes zapomenutý režisér béčkových produkcí George Sherman za více než padesát let svého působení v Hollywoodu natočil 175 (!) filmů a řadu dalších projektů pro televizi (v období od 30. do 70. let se věnoval především režii nízkorozpočtových westernů). Jeho béčkový noir The Raging Tide (1951) s Shelley Winters a Richardem Contem v hlavních rolích je dnes rovněž právem zapomenutý. Protože přesně jak píše Nathaniel Rich ve svém filmovém průvodci noirovým San Franciscem "The Raging Tide je vynikající noir během prvních deseti minut, ale falešně sentimentální rodinné melodrama (na moři) po dalších osmdesát." (1)

Expozice filmu (viz video výše) vskutku aspiruje na místo v noirovém panteonu (nepochybně zejména díky práci oscarového kameramana Russella Mettyho, známého zejména spoluprací s Orsonem Wellesem či Douglasem Sirkem). Panorama zabírající sanfranciské přístaviště během úvodní titulkové sekvence volně přechází v panoramu nočního Fisherman's Wharf s Ferry Building a Bay Bridge v pozadí a zastavuje se před oknem kanceláře, za nímž Richard Conte coby podlý podvodník Bruno právě někoho vraždí, aby to následně nahlásil na policii a pustil se do zběsilého úprku přes strmé kopce Telegraph Hillu. Noirovou paniku a tíseň obklopující protagonistu-ztroskotance Sherman v této scéně výtěčně navozuje hrdinovým voiceoverem, který nám dává znát jeho nervozitu a strach z toho, že jeho milenka Connie (Shelley Winters), u níž v bytě se chce ukrýt, není doma. Tím ale veškeré noirové drama bohužel končí.

„I'll never understand why a guy commits a crime in San Francisco. With only three exits, the guy should know he's a fly in a bottle.“ poručík Kelsey (Stephen McNally)

Obdobně jako sanfranciské noiry The Man Who Cheated Himself (1950) a No Escape (1953) pracuje Shermanův snímek s premisou San Fraciska jako města, ze kterého není úniku. Tři možné exity z města, Golden Gate Bridge, Bay Bridge a dálnice č. 101 (v No Escape je namísto dálnice zmiňované letiště), zločincům značně omezují možnosti úniku (což vysvětluje, proč je právě v SF situován děj tolika noirů). Conteho Bruno však najde východ čtvrtý - rybářskou loď dánského emigranta Lindera (Charles Bickford) a jeho nevděčného syna Carla (Alex Nicol), kterým namluví historku o tom, kterak na lodi v přístavu opilý usnul a probudil se až na širém moři. Právě v tomto momentě se snímek láme v nezáživné námořnické drama s centrální otcovskou figurou, v němž přijdou na řadu i modlitby.

Bruno totiž ve starém Linderovi spatřuje milujícího otce, jehož absence v jeho životě (jak nám film říká), ho dovedla ke kriminalitě. Jak se dozvídáme hned v úvodu, Bruno je tzv. three-time loser, takže se vskutku snaží udělat vše proto, aby jej policisté nedopadli. Zatímco se schovává na lodi přátelského námořníka, který ho vzal za svého syna, Carl za něj přebírá roli a ve městě vyřizuje jeho "obchody". A samozřejmě usiluje o Brunovu milenku Connie (Bruno se s ní paradoxně za celý film setká jen v jedné scéně), o kterou má evidentní zájem i policejní vyšetřovatel Kelsey (Stephen McNally).

Náhle vytracená tíseň z faktické nemožnosti úniku ze San Francisca, nedotažený motiv milostného vzplanutí tří mužů k jedné ženě a vcelku nepochopitelné vyšumění policejního vyšetřování z příběhu na úkor rodinného rozjímání na moři snímku značně ubližuje. Diváckou atraktivitu si částečně zachová snad jen atmosférou Fisherman's Wharf 50. let, jež se mu podle Riche daří zachytit nejlépe ze všech jím vystopovaných sanfranciských noirů (2). 

(1) RICH, Nathaniel. San Francisco Noir. New York : The Little Bookroom, 2005. str. 81
(2) Tamtéž, str. 82.

Režie: George Sherman
Produkce: Aaron Rosenberg (Universal Pictures)
Scénář: Ernest K. Gann podle vlastního románu Fiddler's Green
Kamera: Russell Metty
Hudba: Frank Skinner
Střih: Ted J. Kent
Hrají: Richard Conte, Shelley Winters, Stephen McNally, Charles Bickford, Alex Nicol ad.

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: listopad 1951

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie