Pošťák vždycky zvoní dvakrát (1946)

The Postman Always Rings Twice
1946, USA, 108 min.

Objevují se nám zde hlasy (viďte mládeži), že prý je Pošťák, jeden z nejklasičtějších filmů noir, poněkud přeceňovaný. Zasunul jsem tudíž po letech DVD do přístroje, abych osvěžil paměť a mohl vás malověrné přesvědčit o opaku. A tady jsou hlavní důvody, proč mám pravdu:

Pošťák má snad úplně všechno, co definuje film noir: na začátku vyrovnaného a relativně šťastného hlavního hrdinu, který po setkání s femme fatale přestane vnímat svět kolem sebe a upře se jen na to, jak ji získat a poté udržet. Posedlost mu brání v rozlišování dobra a zla, což je problém nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav (s výjimkou manžela, který je pro jistotu úplně mimo). Film klade silný důraz na osudovost a „prokletost“ lásky hlavních postav. Vražda, která je má osvobodit, jim přináší jen zkázu. Dějem nás provází hrdinův voiceover.

Velmi dobrá adaptace hard-boiled klasiky Jamese M. Caina (doporučuji!) ukazuje, že noir se nemusí spoléhat jen na atmosféru, ale i skvěle vystavěný příběh, plný nečekaných (ale ne nesmyslných) zvratů. Pošťák disponuje i výtečně napsanými postavami, silnou, byť možná trochu literární pointou a vyšperkovanými dialogy. Díky kvalitní předloze to není film jen o stylu, což se o většině noirů rozhodně říci nedá.

Režie Taye Garnetta na sebe až na výjimky (skvostný vstup hlavní hrdinky na scénu a její odchod) neupozorňuje, jde o klasický hollywoodský neviditelný styl, který dává dostatek prostoru hercům. Garfieldovi jeho rozervanost a umanutost stoprocentně věříte, stejně jako Hume Cronynovi sebejistého právníka, který zvládne zřejmě úplně všechno. Centrem filmu je ale (skoro) celou dobu v andělsky bílé oblečená Lana Turner, která není tou úplně typickou femme fatale, mrchou zkaženou až do morku kostí. Její Cora je často jen nešťastná holka, která se pokusí vzít osud do vlastních rukou (za což následuje trest). Cora se divákovi celou dobu mění před očima – chvíli je vyzývavě flirtující panička, poté osudově zamilovaná žena, posléze vraždu plánující potvora atd. - a člověk musí neustále přehodnocovat svůj názor na ni. Lana T. všechny tyhle proměny zvládá s naprostým přehledem herečky, která právě dostala svou životní roli.

Remaky a jiná zpracování stejné předlohy nezmiňuji záměrně – není mi nic vzdálenějšího než italský neorealismus a přesexovaná verze s Nicholsonem Cainovi nerozumí ani za mák (ač jí zábavnost neupírám).

Co dodat? Vy, kteří hodnotíte za méně než pět hvězdiček z pěti, dejte Poštákovi ještě jednu šanci. On taky zvoní dvakrát. J

Režie: Tay Garnett
Produkce: Carey Wilson (MGM)
Scénář: Harry Ruskin a Niven Busch podle románu Jamese M. Caina
Kamera: Sidney Wagner
Hudba: George Bassman
Střih: George White
Hrají: Lana Turner, John Garfield, Hume Cronyn a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 2. května 1946

Odkazy

IMDB
CSFD
Dr. Macro´s