Úterní dvojblok na Noir City možná leckoho překvapil. Dramaturgové festivalu se rozhodli ukázat, jak tenká může být hranice mezi komedií a tragédií a dvojprogram složili ze dvou "komediálních noirů".
Snímek Unfaithfully Yours (1948) byl zcela nepochybně trefou do černého. Poslední mistrovské dílo Prestona Sturgese se sice rozjíždí pomalu, ale o to mocněji finišuje. Snímek s výborně obsazenými a využitými Rexem Harrisonem a Lindou Darnell variuje motiv milostného trojúhelníku, tolik typický pro filmy noir jako Pojistka smrti nebo Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Zatímco v nich je ale postava podváděného staršího manžela většinou jen bezmocnou figurkou, v Unfaithfully Yours se pokusí s manželčinou nevěrou něco udělat: nejprve ve svých představách, poté i ve skutečnosti. Pečlivě promyšlený plán se však nepovede zrealizovat a celý film vrcholí sérií úžasně vtipných slapstickových scén, parodujících filmy o dokonalém zločinu. Eddie Muller po projekci publiku položil otázku: je to noir, nebo není? To si musí každý divák rozhodnout sám. Každopádně míra zlomyslnosti a zákeřnosti (zejména ve střední části) může směle konkurovat i těm nejtemnějším filmům noir. Kromě precizního scénáře a krásné Lindy Darnell se film může pochlubit i brilantně využitou zvukovou (hlavně hudební) stopou.
Snímek Unfaithfully Yours (1948) byl zcela nepochybně trefou do černého. Poslední mistrovské dílo Prestona Sturgese se sice rozjíždí pomalu, ale o to mocněji finišuje. Snímek s výborně obsazenými a využitými Rexem Harrisonem a Lindou Darnell variuje motiv milostného trojúhelníku, tolik typický pro filmy noir jako Pojistka smrti nebo Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Zatímco v nich je ale postava podváděného staršího manžela většinou jen bezmocnou figurkou, v Unfaithfully Yours se pokusí s manželčinou nevěrou něco udělat: nejprve ve svých představách, poté i ve skutečnosti. Pečlivě promyšlený plán se však nepovede zrealizovat a celý film vrcholí sérií úžasně vtipných slapstickových scén, parodujících filmy o dokonalém zločinu. Eddie Muller po projekci publiku položil otázku: je to noir, nebo není? To si musí každý divák rozhodnout sám. Každopádně míra zlomyslnosti a zákeřnosti (zejména ve střední části) může směle konkurovat i těm nejtemnějším filmům noir. Kromě precizního scénáře a krásné Lindy Darnell se film může pochlubit i brilantně využitou zvukovou (hlavně hudební) stopou.
Dokonalý zločin parodoval i snímek The Good Humor Man (1950) režírovaný Lloydem Baconem. Osobnost kdysi prestižního režiséra studia Warner Bros. zde však v roli scenáristy zastiňuje Frank Tashlin, známý spoluprací s komiky Jerry Lewisem, Bobem Hopem, bratry Marxovými nebo Lucille Ball. Jeho scénář vycházející z povídky Roye Hugginse, amerického spisovatele a vlivného scenáristy (The Lady Gambles a Too Late for Tears, oba 1949 nebo Pushover, 1954) a tvůrce známých televizních sérií 77 Sunset Strip, Maverick nebo The Fugitive, do zločinného schématu rovněž vnesl řadu groteskních gagů. V porovnání se sofistikovaností Sturgesova scénáře však zmiňované gagy v řadě případů působí značně lacině a prvoplánově. Stejně tak grimasy Jacka Carsona, charakterního herce vedlejších rolích (Mildred Pierce, Jezinky a bezinky, Kočka na rozpálené plechové střeše, Zrodila se hvězda), coby zmrzlináře, který se náhodou zaplete do zločinu, jsou až přehnaně expresivní (koulení očima, prskání). Přestože se našli diváci, kteří jeho počínání odměňovali zajíkavým smíchem, převažovalo v publiku spíše rozpačité, vlažné přijetí.
Tolik ke komediím. Dnes se v Castro Theatre vrátíme k vážnosti - na programu je dvojice noirů Samuela Fullera House of Bamboo (1955) a Underwold USA (1961). Už teď odpočítáváme hodiny a minuty!
Žádné komentáře:
Okomentovat