Temná pasáž (1947)

Dark Passage
USA, 1947, 101 min.

Předloha uznávaného hard-boiled klasika Davida Goodise, herecké duo Humphrey Bogart–Lauren Bacall ve svém třetím společném snímku, subjektivní kamera Sidneyho Hickoxe, návod na plastickou operaci za 90 minut a v neposlední řadě překrásné San Francisco - to jsou highlighty Temné pasáže Delmera Davese, která dnes leckomu může přijít směšná.

Nijak uchvácená jsem nebyla ani já, když jsem před lety viděla Temnou pasáž poprvé. Člověk ale asi musí trochu zestárnout, aby se s tou pravou nostalgií mohl vracet k noirovým klasikám a plně je docenit. K absolutnímu vrcholu filmu noir sice Davesův snímek zřejmě nikdy řadit nebudu, ale své nesporné kvality má. Minimálně z hlediska skupiny noirů situovaných v San Franciscu, jehož landmarky Temná pasáž v exteriérových scénách zachycuje zcela nezapomenutelně. 

ze subjektivního pohledu kamera nakrátko přechází v objektivní

do vykonání plastické operace Bogartovu tvář nespatříme

1. záběr na Bogarta po půl hodině filmu

Úvodní expozice, v níž za vraždu manželky neprávem odsouzený vdovec Vincent Parry (Humphrey Bogart) prchá z vězení v San Quentinu, ve své naléhavosti upomene na jiný sanfranciský noir The Raging Tide (1951). Voiceover nám sdílí myšlenkové pochody trestance, jehož tvář po dalších třicet minut nespatříme, neboť celou akci sledujeme z jeho subjektivní perspektivy. Na práci se subjektivní kamerou, která kopíruje protagonistovy pohyby a umožňuje nám dívat se na celý příběh jeho očima, svůj snímek ve stejném roce jako Daves postavil i Robert Montgomery v Lady in the Lake (1947). Davesův noir, premiérovaný o osm měsíců po Montgomeryho, ale se subjektivní kamerou experimentuje jen v první třetině filmu - poté, co má Bogartův hrdina po operaci, se její užití pomalu vytrácí a když si sundá obvazy, tvůrci od této techniky ustupují zcela.

Právě naivně primitivní provedení plastiky působí neskutečně směšně a je nutno k ní přistupovat s jistou dávku nadhledu. Bogartovo souznění s jeho hereckou/životní partnerkou v roli noirové ženy-pomocnice však veškerý despekt z Davesova scénáře přebije. Našel by se dnes vůbec nějaký ekvivalentní herecký pár? Marně si nad tím lámu hlavu. Naprosto přesná je i Agnes Moorehead jako zákeřná mrcha, která chce Parryho za každou cenu potopit.

Goodisovy romány se mezi noirovými fanoušky hodně cení a jejich filmové adaptace jim prý ani po kotníky nesahají. Musím si konečně udělat čas na jejich přečtení!

Režie: Delmer Daves
Produkce: Jerry Wald (Warner Bros. Pictures)
Scénář: Delmer Daves podle románu Davida Goodise
Kamera: Sidney Hickox
Hudba: Franz Waxman
Střih: David Weisbart
Výprava: Charles H. Clarke
Hrají: Humphrey Bogart, Lauren Bacall, Bruce Bennett, Agnes Moorehead, Clifton Young ad.

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 5. září 1947

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie