Nicholas Christopher je známý zejména jako básník a prozaik. Ve svých jednašedesáti letech má na kontě čtrnáct knih: osm sbírek poezie, pět románů a jednu studii o měste ve filmu noir. Na první pohled se zdá, že monografie Somewhere in the Night: Film Noir and the American City z jeho tvorby nápadně vyčnívá, Christopher byl však k jejímu napsání více než adekvátně vybaven. Jakožto rodilý Newyorčan a vášnivý cestovatel je mu americké město velmi blízké a má o něm hodně co říct. A jeho vztah k noiru? V předmluvě k vydání z roku 1998 se svěřuje, že viděl všech 317 noirů uvedených ve Film Noir: An Encyclopedic Reference a k tomu ještě asi padesát dalších, které kniha nezmiňuje. To vše v dobách, kdy dostupnost většiny filmů noir byla mizivá. Tomu říkám vášeň.
Na ploše osmi kapitol se Christopher zabývá několika aspekty vztahu amerického města a filmu noir, dvou entit, které si bez sebe snad ani nelze představit. Autor noirové město popisuje střídavě jako spletitý labyrint či nekropolis, tedy město mrtvých duší. Vztahuje jej ke společenské realitě doby, zejména poválečnému chaosu a studené válce, kolem které se vznášela nukleární hrozba. Dále se věnuje některým neodmyslitelným atributům noirového města: kasinům, kancelářským budovám, nočním klubům, postavám magnátů i drobných podvodníčků. Samostatné kapitoly jsou zasvěceny noiru za americkými hranicemi (zejména Třetí muž, Noc a město a Berlin Express, které se odehrávají ve válkou zdecimované Evropě), psychoanalýze (kdy se Christopher obsáhle zabývá i ženskými postavami), noiru v barvě a nakonec i neo-noiru, kdy si největší prostor uzurpují Obvyklí podezřelí, snímek, který Christophera evidentně ohromil.
Na Somewhere in the Night jsou pozoruhodné především dvě věci. V první řadě je to jazyk, jakým je kniha napsána. Christopher nezapře, že se primárně živí jako básník. Řada popisných pasáží zaujme právě díky výběru slov nebo neotřelým přirovnáním. Publikace tak představuje příjemnou a vítanou alternativu k suchopárným akademickým textům (záměrně přeháním). Nejnázornější bude část textu ocitovat:
However one tries to define or explain noir, the common denominator must always be the city. The two are inseparable. The great, sprawling American city, endlessly in flux, both spectacular and sordid, with all its amazing permutations of human and topographical growths, with its deeply textured nocturnal life that can be a seductive, almost otherworldly labyrinth of dreams or a tawdry bazaar of lost souls: the city is the seedbed of noir. (s. 39)
Druhé oživení má na svědomí šíře Christopherova rozhledu - autor má nejen nadíváno, ale i načteno. Nedělá mu například problém spojovat noir s antickou tragédií, Dantem nebo Shakespearem. V několika kapitolách se rovněž zmiňuje o vztahu noiru a malířství (například tvorba Edwarda Hoppera) nebo fotografie, které většina autorů píšících o noiru opomíjí.
Pokud máte možnost, rozhodně Somewhere in the Night vyhledejte. Ze záplavy knih o noiru vystupuje osobním vkladem autora, neortodoxními interpretacemi celého cyklu i konkrétních titulů a vytříbeným jazykem. Pokud však upřednostňujete spíše fakta a věcný, nebeletristický tón, Christopherova kniha pro vás zřejmě není.
CHRISTOPHER Nicholas. Somewhere in the Night: Film Noir and the American City. New York : Free Press, 1998. 290 s.
Žádné komentáře:
Okomentovat