V patách Třetímu muži

Jen málokterý film je tak úzce provázaný se svým dějištěm a místem natáčení jako Třetí muž (The Third Man, 1949) s Vídní. Už je to dávno, co jsme zde na Film Noir Blogu publikovali tip na návštěvu Muzea Třetího muže, které ve Vídni provozuje nadšený sběratel Gerhard Strassgschwandtner. Dnes k němu přidáváme další doporučení, které byste měli zakomponovat do příští návštěvy rakouské metropole. 

Jde o komentovanou pěší prohlídku po místech, která jsou s natáčením filmu a jeho příběhem spojená. Tour s touto náplní má v nabídce více vídeňských společností. My jsme s manželkou podle uživatelských recenzí na Viator zvolili variantu organizovanou firmou Vienna Walks + Talks a nelitovali jsme. Rodinný podnik před lety založila Brigitte Timmermann, která platí za přední autoritu na vídeňskou historii, a přestože prohlídku nevedla sama, dostalo se nám velmi zasvěceného výkladu od její dcery Barbary. (S Brigitte se i přesto můžete setkat: pro blu-ray vydání filmu připravila bonusový materiál v podobě interaktivní mapy Vídně s video vstupy ke všem klíčovým lokacím.)

Prohlídka začala tam, kde celý film končí - u kanálu. Nedostali jsme se sice dovnitř - z praktických důvodů i proto, že většina scén ze závěrečné sekvence se natáčela v sheppertonských ateliérech -, ale mohli jsme alespoň z dálky (a sucha) nahlédnout do stovky kilometrů dlouhého, spletitého podzemního bludiště, které se pod Vídní nachází. Naše kroky potom směřovaly k dalším ikonickým místům ve starém městě, včetně Hotelu Sacher nebo domů, ve kterých ve filmu přebýval Harry Lime (Orson Welles) a jeho milenka Anna Schmidt (Alida Valli). Během pravidelných zastávek nás Barbara seznamovala nejen s produkční historií filmu (od prvotního nápadu až po jeho realizaci a přijetí), ale i s dramatickou historií města po druhé světové válce, která je pro Třetího muže tak zásadní a tvoří mnohem víc než pouhý ilustrativní background. Jak se ukázalo, všechno souvisí se vším a upomínky na Třetího muže jsou ve Vídni rozesety téměř za každým rohem.

Vídeňský kanál - konec filmu a začátek prohlídky.

Barbara byla zábavná a erudovaná průvodkyně a její angličtina byla bezchybná. Tour trvala asi dvě hodiny a za tu dobu jsme prošli většinu klíčových lokací z filmu. Nedostali jsme se pouze k ruskému kolu v Prateru a na hřbitov - tam se musí zájemci vydat sami. Celá procházka byla zakončena milým překvapením - v útrobách jednoho obchodu nás přivítala hudebnice s citerou a přehrála nám slavnou melodii, která se musí zapsat do paměti každému, kdo Třetího muže někdy v životě viděl. 

Kiosek? Kdepak - jde o "tajný" vstup do kanalizačního systému.

Opravili fasádu, sundali mříže z oken, ale vchod, ve kterém se ve filmu poprvé objeví Orson Welles jako Harry Lime stále bezpečně poznáte. 

Pokud budete mít cestu do Vídně, nenechte si prohlídku ujít. Dá se to zvládnout i v mrazu a s malým dítětem - naším "třetím mužem" byl čtyřměsíční syn Sebastian, který všechno nádherně prospal a probral se až s prvními tóny hudebního motivu Harryho Limea.

Pozn.: Je to vysoce nepravděpodobné, ale pokud jste Třetího muže neviděli, doporučuji vyčkat až do Vídně a zajít si do Burgkino (Opernring 19), které tuto noirovou klasiku promítá minimálně třikrát týdně. Tamtéž si můžete zakoupit stylové triko s filmovým motivem, které vám budou všichni závidět. 

V nabídce artového Burgkino nechybí pravidelné projekce Třetího muže.

Beyond the Forest (1949)

Beyond the Forest
USA, 1949, 90 min.

Úvodní titulek avizuje snímek zabývající se povahou zla v člověku, ve skutečnosti se však spíše jedná o studii o nepřizpůsobivosti, nezdravých ambicích a nemístných prostředcích k jejich dosažení. Ústřední postava Rose (Bette Davis) je znuděná životem na maloměstě a manželstvím s váženým doktorem Molinem (Joseph Cotten). Touží se vymanit z nevzrušivého stereotypu, proto si začne románek s chigacským milionářem Neilem Latimerem (David Brian). Ani ten se však nevyvíjí podle jejích představ.

Rose se zlá nenarodila - do současného stavu mysli ji přivedl mnohaletý neuspokojivý život ve wisconsinském zapadákově. Metaforickým vyjádřením jeho dusivé atmosféry (a zároveň Roseiny vášně) se stává dominanta města - neustále žhnoucí budova pily, která sehraje významnou roli v závěrečné montáži. Ani při svém krátkém pobytu v Chicagu Rose nenalezne to, co hledá - milenec chystá svatbu s jinou a město samotné je spíše hrozivé než plné možností. Vidor to vyjadřuje působivou sekvencí ze subjektivního pohledu Rose, která více než cokoliv jiného připomíná jízdu domem hrůzy - groteskně se naklánějící bezdomovci a opilci vypadají jako děsivé kreatury, před kterými není úniku. 

Jméno režiséra Kinga Vidora nikdy nebylo s noirem výrazněji propojeno - Beyond the Forest je jeho jediným příspěvkem cyklu. Přesto vykazuje značnou míru "poučenosti" noirovými postupy: snímek začíná voiceoverem heterodiegetického vypravěče (stojícího mimo příběh), který diváka seznamuje s městem a jeho obyvateli. Dále se přesouváme do soudní síně, kde Rose čelí obvinění z vraždy. Převážná část syžetu se dále odvíjí v rozsáhlé retrospektivě, která se ukazuje jako velmi účinná z několika důvodů. Podporuje fatalistické a deterministické vyznění snímku (Rose jako oběť osudu a prostředí) a zároveň minimálně dvojím způsobem mate diváka. Nejprve tím, že jej ponechává v nejistotě, koho vlastně Rose zavraždila (postupně se nabízejí tři varianty), a následně tím, jak náhle přibližně ve dvou třetinách stopáže skončí. Navzdory očekáváním tak klimax snímku netvoří soudní verdikt, ale to, co po něm následuje. 

O Beyond the Forest se většinou píše jako o: 1) snímku, ve kterém padne slavná hláška "What a dump!", kterou později zpopularizovala Albeeho divadelní hra Kdo se bojí Virginie Woolfové? 2) posledním filmu Bette Davis pro studio Warner Bros., jejž opustila po osmnácti letech. 3) příkladu campu, který je celý prostě "over the top". Jistě, herecký výkon B. Davis skutečně nepatří k jejím nejlepším v kariéře, zamrzí i nevyužitý Cotten. Přesto byste Vidorův noir neměli podceňovat. Nabízí několik skvěle natočených sekvencí (kromě již zmiňovaných například procházku Rose městem, při které ji sledují lačné oči okolo stojících obyvatel) a hlavně zajímavou ústřední postavu. V její podlosti a vypočítavosti je něco, za co ji nelze nelitovat (či dokonce neobdivovat).

Režie: King Vidor

Produkce: Henry Blanke (Warner Bros.)

Scénář: Lenore Coffee; podle románu Stuarta Engstranda

Kamera: Robert Burks

Hudba: Max Steiner

Střih: Rudi Fehr

Výprava: Robert Haas

Hrají: Bette Davis, Joseph Cotten, David Brian, Ruth Roman, Minor Watson a další

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 22. října 1949

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

The Killer Is Loose (1956)

The Killer Is Loose
USA, 1956, 74 min.

Extrémně krátkozraký bankovní lupič Leon Poole (Wendell Corey) uprchne z vězení a prahne po jediném: pomstít se policejnímu detektivovi Samu Wagnerovi (Joseph Cotten), který jej nejen dostal za mříže, ale především (nešťastnou náhodou) zabil jeho manželku. Poole je zastáncem principu "oko za oko, zub za zub", proto se terčem jeho útoku má stát Wagnerova manželka Lila (Rhonda Fleming). 

Nedávno jsem tu psal o jiném Boetticherově noiru - Behind Locked Doors z roku 1948. O osm let mladší The Killer Is Loose je v podstatě jeho opakem, nejmarkantnější rozdíl je dobře ilustrován samotnými názvy obou snímků. Behind Locked Doors se odehrává v uzavřených, klaustrofobních prostorách sanatoria pro duševně nemocné a z toho vyplývá i jeho vizuální styl - expresivní svícení, kamera vyvolávající pocit stísněnosti, dramatické detaily apod. Název druhého noiru naopak implikuje volný prostor - a skutečně se odehrává převážně v exteriérech nasnímaných v reálných lokacích Los Angeles, čemuž se podřizuje i "realističtější" styl, očividně inspirovaný vlnou docu-noirů předešlých let. 

Vyprávění paralelně sleduje jak linii vyšetřování, která je kvůli bezkrevným postavám méně zajímavá (Cotten ani Flemingová nemají co hrát), tak počínání Poolea, které naopak díky hereckému výkonu Wendella Coreyho přitahuje divákovu pozornost a je hlavním (možná jediným) důvodem, proč film stojí za zhlédnutí. Především v závěru se totiž ukáže, že scénář byl postaven na hodně křehkých základech, jednání postav je často zcela nepochopitelné (Lila!) a posledních deset minut je čekání na vyvrcholení, které nepřijde. A ještě poslední poznámka - celá morální filozofie filmu se mi zdá trošku mimo - proč bych měl fandit člověku (detektiv Wagner; aspoň mám pocit, že se to po mně chce), který svojí vlastní chybou připravil o život nevinnou ženu? Tvůrci se tento problém snaží odehrát do outu tím, že i za její smrt obviní Poolea (řekl přece policii, že je doma sám) a ze všech sil se jej snaží vykreslit jako vyšinutého maniaka. To na mě ale neplatí :) 

Režie: Budd Boetticher

Produkce: Robert L. Jacks (Crown Productions)

Scénář: Harold Medford

Kamera: Lucien Ballard

Hudba: Lionel Newman

Střih: George Gitters

Výprava: Leslie Thomas

Hrají: Wendell Corey, Joseph Cotten, Rhonda Fleming, Alan Hale Jr., Michael Pate a další

Distribuce: United Artists

Premiéra: 2. března 1956

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

Niagara (1953)

Niagara
USA, 1953, 92 min

Ray a Polly Cutlerovi (Max Showalter a Jean Peters) přijíždějí na opožděné líbánky k Niagarským vodopádům. Zde se setkávají s Georgem a Rose Loomisovymi - Josephem Cottenem a nádhernou Marilyn Monroe. Brzy se dozvíme, že George byl právě propuštěn z pchychiatrické léčebny a uvidíme, že jeho žena na něj nemá právě nejlepší vliv. Navíc ho podvádí s mladým svalovcem a plánuje vraždu. Více příběhu není záhodno prozrazovat a hlavně na něm vůbec nesejde.

Noirový matador Henry Hathaway (Kiss of Death, Dark Corner, Call Northside 777) natočil Niagaru v krásných sytých barvách, které ostře kontrastují s temným příběhem. Nutno přiznat, že černobílý by byl film sotva poloviční - krása Marilyn i Niagarských vodopádů v technicoloru vynikne naplno (a netřeba v tomto ohledu podceňovat Jean Peters). Čas od času Hathaway využije oblíbenou hru se stíny a je zde i žánrově typický syndrom nesmyslného útěku nahoru zakončený vizuálně orgastickou vraždou.

Marilyn mění ošacení s muzikálovou kadencí, atmosféra je výtečná a horečnost Josepha Cottena a druhé poloviny obecně je strhující. Ne nadarmo se říká, že Niagara byla jednou z inspirací Hitchcockova Vertiga (podobností mezi filmy je příliš mnoho na to, aby to byla náhoda). S Cutlerovými pak zpravidla přicházejí vtipné scénky nabízející příjemné chvíle odlehčení. Celým příběhem nás pronásleduje oblíbená Rosina píseň - tu zpívaná, tu hvízdaná a v klíčovén okamžiku hraná kostelními zvony. Propojuje příběh, je hybatelem událostí a dává falešné naděje.

Obsazení nemá chybu - ti tři jsou skvělí a čtvrtá je (tehdy ještě v podstatě neznámá) Marilyn, u které se neodvažuju posoudit, jestli hraje nebo ne. Každopádně je v tom, co dělá, dokonalá. Charaktery jsou parádně vykreslené, v pozadí každého z nich je minulost, která je jen lehce poodhalena a divák se tak ocitá v roli náhodného kolemjdoucího. Vidí, jak se kdo chová, ale jejich motivace i životní příběhy mu zůstávají skryty. O to víc může zamrzet přímost příběhu - karty jsou rozdány příliš brzy a potenciál několika dějových zvratů tak zůstává nevyužit. Ale ono je to vlastně stejně jedno, protože krása Niagarských vodopádů a Marilyn přebije cokoliv.

Pokud by noiry byly vážnou hudbou, byla by Niagara Vanessou Mae.

Režie: Henry Hathaway
Produkce: Charles Brackett
Scénář: Charles Brackett, Walter Reisch, Richard L. Bree
Kamera: Joseph MacDonald
Hudba: Sol Kaplan
Střih: Barbara McLean
Hrají: Marilyn Monroe, Joseph Cotten, Jean Peters, Max Showalter

Distribuce: 20th Century Fox
Premiéra: 21. ledna 1953

Odkazy:
CSFD
IMDB

Třetí muž (1949)

The Third Man

VB, 1949, 104 min.

Skutečně dobrý film je pro mě ten, na který se rád dívám znova a znova a kde vždycky najdu něco nového nebo zajímavého. Taky ale mívám zdravou antipatii k do nebe vychvalovaným snímkům, které většina vysoce hodnotí hlavně proto, aby se neztrapnili (řekl tu někdo Občan Kane? J). Proto sebekriticky přiznávám, že Třetího muže jsem napoprvé naplno nedocenil a trochu se u něj nudil. Dnes (po možná desátém zhlédnutí) to nechápu. Právě proto tě, milá Rogue, nezatracuji. Zatím. J

Je „nejlepší britský film všech dob“ film noir? Určitě. Ale trochu jiný. Moderní americké velkoměsto nahradila rozbořená Vídeň, přízračné místo plné sutin a duchů minulosti, roli soukromého očka tu zastupuje americký brakový spisovatel, který přijel navštívit svého dávného přítele, femme fatale sice hrdinu ničí, ale rozhodně ne pro svoje potěšení či prospěch, osudové smyčce střídá odlehčená citera. Po stránce formální ale o zařazení není na vteřinu pochyb: typická je často vychýlená kamera, zdůrazňující vyšinutost doby a místa, úžasná hra se světlem a hlavně stínem (třeba příchod muže prodávajícího nafukovací balónky je famózní – vidíme osvětlené náměstí, když v tom se na stěnách domů objeví stín muže, který se zvětšuje a zvětšuje… až zpoza rohu vyjde obyčejně malý pouliční prodavač) atd.

Nejde nezmínit Grahama Greena (v tomto případě scénáristu). Neviděl jsem zdaleka všechny adaptace jeho díla (pro příklad uveďme i zde oblíbenou Langovu verzi Ministerstva strachu), ale Třetí muž rozhodně skvěle vystihuje atmosféru a vůbec svět jeho románů. A ústřední téma je typicky greenovská úvaha o tom, jestli můžeme zradit přítele, když se zjistí, že je to slušně řečeno hajzl (a vrah), a co nás to stojí.

Aby měl místní antifanclub Orsona Wellse radost, musím něco i o něm (ale neméně skvělý je samozřejmě i Joseph Cotten či Alida Valli a i malé štěky jsou obzvlášť šťastně – čti výrazně - obsazeny): je určitě těžké zahrát malou, ale klíčovou roli někoho, o kom se první hodinu jen neustále mluví a kdo je zároveň zbožňován a zostouzen. Když se ve filmu Welles konečně objeví, má jen opravdu málo prostoru, aby dokázal, že je jednak ten charismatický kamarád a milenec a zároveň nestoudný šmejd, obohacující se na úkor nemocných a umírajících. Wellsův vstup do děje je jedním z vrcholů snímku (a patří do zlatého fondu vizuálně nejpropracovanějších scén), stejně jako moment, kdy s Cottenem vlezou na ruské kolo a vedou konfrontační rozhovor. To je vlastně jediná Wellsova delší scéna před kamerou, později se už jen občas zjevuje a prchá. Ale všude je majestátní a neskutečně působivý. Celý film se vlastně točí kolem něj a divák i v těch krátkých chvílích pochopí proč.

Jedním z mých dalších poznávacích znamení skutečně dobrého filmu je taky to, že po jeho skončení nemáte chuť se aspoň pro ten den dívat na nic jiného, ale rádi byste si o něm něco přečetli, bavili se o něm nebo ho někomu aspoň doporučili. Třetí muž splňuje všechna moje kritéria. A jestli poprvé nebyl zážitek stoprocentní, příště už určitě bude.

Režie: Carol Reed
Produkce: Carol Reed, Hugh Perceval
Scénář: Graham Greene
Kamera: Robert Krasker
Hudba: Anton Karas
Střih: Oswald Hafenrichter
Hrají: Joseph Cotten, Alida Valli, Orson Welles a další

Distribuce: British Lion Film Corporation (UK)
Premiéra: 3. záři 1949

Odkazy:
CSFD
IMDB