The Fallen Sparrow (1943)

The Fallen Sparrow
USA, 1943, 94 min.

Pod poetickým názvem The Fallen Sparrow (Padlý vrabec) se skrývá špionážní noir podle stejnojmenného románu Dorothy B. Hughes (také autorky předloh k Ride the Pink Horse /1947/ a Na opuštěném místě /In a Lonely Place, 1951/), který pro společnost RKO režíroval Richard Wallace. John Garfield v něm hraje veterána ze španělské občanské války, který po mnohaměsíčním věznění a mučení trpí posttraumatickým stresovým syndromem. Mimo jiné jej všude provází zvuk šoupajících nohou patřící jednomu z jeho věznitelů. Po návratu ze sanatoria jej čeká další rána v podobě záhadné smrti blízkého přítele, kterou se pokouší vyšetřit. 

Následně se začne rozplétat komplikovaná síť falešných identit a špiónských intrik, kde hrají důležité role norský historik upoutaný na invalidní vozík Skaas (Walter Slezak), jeho tajemný synovec Otto, senilní princ Francois St. Louis a hned tři ženy, všechny potenciální femmes fatales (Maureen O'Hara, Patricia Morison a Martha O'Driscoll). Co začne jako zajímavě rozehraný investigativní příběh, se bohužel někdy v polovině promění v překombinovanou špionážní zápletku s ďábelskými nacisty a válečnou standartou, po které všichni z nějakého důvodu prahnou (zde se samozřejmě projevuje dopad probíhající druhé světové války). To mě vede k úvaze, že se pravděpodobně pro potřeby filmového scénáře nepodařilo patřičně "pročistit" románovou předlohu. 

I přes řečené film stojí za vidění. Garfieldovi, zapůjčenému od Warner Bros., se velmi dobře daří vystihnout stav psychicky nalomeného člověka, který vlivem traumatu a paranoie není schopen rozlišovat mezi realitou a představami. Atmosféra je také sugestivní, což připisuji kameramanovi Nicholasu Musuracovi, který zde používá některé postupy, jež později s větším úspěchem uplatnil v povedenějších noirech jako The Locket (1946) a Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947). Působivá je například úvodní scéna, kde se zdvojí obličej hlavního hrdiny odrazem ve skle, což mi připomnělo představení Malloye ve Sbohem buď, lásko má (Murder, My Sweet, 1944) taktéž od RKO (kameru zde však dělal Harry J. Wild). 

Film byl ve své době komerčně úspěšný (utržil kolem 1,5 milionů dolarů) a získal oscarovou nominaci za hudbu pro Roye Webba. 

Režie: Richard Wallace
Produkce: Robert Fellows (RKO)
Scénář: Warren Duff podle předlohy Dorothy B. Hughes
Kamera: Nicholas Musuraca
Hudba: Roy Webb
Střih: Robert Wise
Výprava: Van Nest Polglase
Hrají: John Garfield, Maureen O'Hara, Walter Slezak, Patricia Morison, Martha O'Driscoll a další

Distribuce: RKO
Premiéra: 19. srpna 1943

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
AFI

Framed (1947)

Framed
USA, 1947, 82 min.

Rok po Gildě (1946), která z něj po návratu z ozbrojených sil udělala áčkovou hvězdu, se Glenn Ford objevil v další filmu noir od společnosti Columbia Pictures. Ve Framed hraje Mikea Lamberta, vystudovaného důlního inženýra bez stálé práce, který se doslova přiřítí do malého městečka v náklaďáku s nefungujícími brzdami. Ve snaze najít zaměstnání se dá do řeči s horníkem, který možná natrefil na zlatou žílu. Bohužel pro něj se chvíli předtím seznámil také s krásnou servírkou Paulou (Janis Carter), která se svým parťákem Stevem (Barry Sullivan) hodlá naivního mladíka využít v zákeřném plánu. 

Hlavní tři aktéři příběhu v podání Glenna Forda, Janis Carter a Barryho Sullivana.

Framed je svižný film, který nikdy neztratí tempo a bezpečně splní, co na začátku slíbí: napínavou zábavu s atraktivním obsazením. Režisér Richard Wallace bývá řazen mezi hollywoodské rutinéry, což ovšem v pozitivnější interpretaci znamená, že byl mimořádně zdatným řemeslníkem a Framed to dokazuje. Stylově jde o méně výraznou práci (Robert Porfirio v "noirové bibli" napsal, že kameraman snímku Burnett Guffey inklinoval k "plochému stylu"), ale když je to žádoucí, objeví se na plátně/obrazovce netradiční kompozice.

Nevšední záběr s dekapitovaným Stevem.

Ford je jako hlavní hrdina výborný, ale to se vzhledem k jeho zářné kariéře (před Framed a zejména později) dalo čekat. Mnohem větším překvapením je neokoukaná Janis Carter v roli femme fatale. Carter byla výjimečně pohledná a film toho příběhově využívá. Její servírka Paula často slýchá komentáře, že se svou krásou pro takovou všední práci nehodí, což se ukáže jako velmi trefné - má totiž mnohem větší životní ambice a všemi prostředky chce dosáhnout života v bohatství a luxusu. Nicméně nejde o jednostranně bezpáteřní mrchu - opakovaně můžeme být na pochybách, jaké jsou její skutečné motivace, což z Pauly dělá patrně nejzajímavější postavu ze všech. Je velká škoda, že se Carter nepodařilo ve filmovém průmyslu výrazněji prosadit. V polovině své deset let trvající kariéry ztvárňovala pouze epizodní a vedlejší role a když už se jí podařilo prorazit k důležitějším úlohám (např. v dalším noiru Night Editor /1946/), nedočkaly se její filmy většího komerčního úspěchu. Na počátku 50. let se přesunula do televize a v roce 1956 (jako 43letá) se z showbusinessu stáhla úplně. 

Janis Carter jako krásná a zrádná Paula.

Framed není žádné mistrovské dílo, ale jde o solidní noir, který rozhodně stojí za vyhledání. Díky společnosti Powerhouse Films je k dispozici ve vynikající obrazové kvalitě na blu-rayi (svého času i jako součást dnes již vyprodané kolekce Columbia Noir 2).

Režie: Richard Wallace
Produkce: Jules Schermer (Columbia Pictures)
Scénář: Ben Maddow
Kamera: Burnett Guffey
Hudba: Marlin Skiles
Střih: Richard Fantl
Výprava: Carl Anderson, Stephen Goosson
Hrají: Glenn Ford, Janis Carter, Barry Sullivan, Edgar Buchanan, Karen Morley a další

Distribuce: Columbia Pictures
Premiéra: 25. května 1947

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI