Kiss the Blood Off My Hands (1948)

Kiss the Blood Off My Hands
USA, 1948, 79 min.

Pod evokativním názvem Kiss the Blood Off My Hands se skrývá první film z portfolia nezávislé produkční společnosti Norma Productions, kterou spolu se svým agentem Haroldem Hechtem založil herec Burt Lancaster. Sám si zde zahrál hlavní roli mladého muže, který během druhé světové války strávil téměř dva roky v nacistickém koncentračním táboře. 

Lancasterův Bill Saunders se po tomto traumatizujícím zážitku jen těžko integruje zpět do společnosti. Nedůvěřuje okolí, má strach z uzavřených prostor a projevuje se výbušně a násilně. Při jednom afektu zabije chlápka v hospodě a dá se na útěk. Celý incident se ovšem odehrál před svědkem, který Billa vypátrá a začne jej vydírat. 

Lancasterovou hereckou partnerkou se pro tento film stala Joan Fontaine (čerstvě vyvázaná z kontraktu s producentem Davidem O. Selznickem). Její postava zdravotní sestry Jane žije sama v malém bytě a neustále čelí obtěžování a hrozbě znásilnění, a to i ze strany Billa, který zpočátku vystupuje spíše jako neurvalý sexuální predátor. I přes tento problematický začátek utvoří Jane a Bill pár, který v dalším počínání postupuje jako jeden celek. Závěr je však pro dvojici otevřený, neboť diváci se nedozví, zda se jim podaří uniknout do bezpečí. 

Počátek vztahu Billa a Jane provází násilné chování prvního a bezprostřední hrozba znásilnění. 

Snímek režíroval Norman Foster, v minulosti spojený například s Orsonem Wellesem (Journey into Fear /1943/) nebo béčkovými sériemi o Charliem Chanovi a Mr. Motovi. O dva roky později bravurně zužitkoval autentické lokace San Francisca v Ženě na útěku (Woman on the Run, 1950), ale zde pracoval téměř výhradně v ateliéru, kde se spolu se svým štábem celkem zdárně vytvořil iluzi poválečného Londýna. Vizuálně je film velmi povedený - kamera Russella Mettyho (později mj. častého spolupracovníka Douglase Sirka) snímá temné uličky se skrývajícími se postavami a uplatňuje blízké rámování pro zachycení ztrápených obličejů hlavních postav. 

Bill se projevuje násilně, ale sám je také obětí šokující brutality.

Působivá atmosféra ale nedokáže zcela vyvážit kulhající tempo a několik nedořešených motivů (válka, Londýn), které vytvářejí celkový dojem nekonzistentnosti. Škoda, k velké spokojenosti nebylo zase tak daleko. 

P.S. Pokud vás to napadlo, tak ano, v některých teritoriích byl velmi popisný název vnímán jako nepřijatelný a film byl uváděn pod alternativními tituly jako The Unafraid a Blood on My Hands. Nezvykle podrobný text o filmu je k nalezení na Wikipedii.

Režie: Norman Foster
Produkce: Richard Vernon (Norma Productions)
Scénář: Leonardo Bercovici podle románu Geralda Butlera
Kamera: Russell Metty
Hudba: Miklós Rózsa
Střih: Milton Carruth
Výprava: Nathan Juran, Bernard Herzbrun
Hrají: Burt Lancaster, Joan Fontaine, Robert Newton, Lewis L. Russell a další

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: 29. října 1948

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
AFI

Woman on the Run (1950)

Woman on the Run
USA, 1950, 77 min.

Neúspěšný malíř Frank Johnson (Ross Elliott) se náhodou stane svědkem brutální vraždy důležitého svědka v soudním procesu namířeném proti organizovanému zločinu. Ze strachu před vrahem, který se i jeho neúspěšně pokusil zabít, a proti němuž je nyní vyšetřujícími policisty nucen svědčit, se dá na útěk. Neodbytní, po spravedlnosti toužící muži zákona, a stejně tak neodbytný ústřední padouch (Dennis O'Keefe) jsou mu však v patách. Jako volavku si vybírají Johnsonovu manželku Eleanor (Ann Sheridan), jejíž vztah k Frankovi se zprvu nezdá být zcela vřelý. Když se však Eleanor dozví, že Frank má vážně nemocné srdce a že jeho city k ní jsou stále vřelé, něco se v ní zlomí a za každou cenu chce nebohému manželovi pomoci.

Na snímku Normana Fostera zaujme skutečnost, že podobně jako ústřední hrdinky noirů Phantom Lady (1944) a Black Angel (1946) (více o nich zde), je i Eleanor při svých snahách zachránit milovaného muže doprovázena skutečným vrahem. Zatímco ona o pravých záměrech nápomocného novináře Dan Leggeta netuší až do samého konce, my si jej s identitou neznámého vraha "Danny Boye" z úvodní expozice spojíme zhruba v polovině a od té doby máme o Fosterovu hrdinku o to větší strach.

Po přečtení řádek výše se může název snímku zdát poměrně zavádějící - na útěku je přece v první řadě muž. Název původní povídky (Man on the Run), podle které byl film natočen, k tomu samozřejmě odkazoval, nicméně v Universalu se jej rozhodli pozměnit kvůli propagaci hlavní hvězdy, Ann Sheridan, z jejíž perspektivy celý snímek sledujeme. Přestože problematika manželského soužití a postupné vyprchání prvotní vášně mezi partnery je jedním z ústředních témat snímku, Eleanor se s Frankem až na závěrečnou sekvenci nepotká v žádné jiné scéně (podobně jako milenci Richarda Conteho a Shelley Winters v o rok mladším sanfrancisckém noiru The Raging Tide).

Díky práci kameramana Hala Mohra, sanfranciského rodáka, jenž v Hollywoodu pracoval již od desátých let (získal Oscara za Dieterleho shakespearovskou adaptaci A Midsummer Night's Dream /1935/ a za Fantoma opery /1943/), Woman on the Run zaujme pečlivě vybranými a nasnímanými lokalitami San Franscisca, jimiž Eleanor a Dan procházejí, když hledají Franka. Závěr filmu odehrávající se v dnes již neexistujícím plážovém zábavním parku Whitney's Playland, kde si zoufalá hrdinka uvězněná na horské dráze konečně uvědomuje pravou identitu svého "pomocníka", je příhodným a skutečně napínavým vyvrcholením celého snímku. Na jeho festivalové projekci z restaurované kopie bych jednou určitě nechtěla chybět!

Snímek je ve veřejném vlastnictví.

Režie: Norman Foster
Produkce: Howard Welsch (Fidelity Pictures Corporation)
Scénář: Norman Foster a Allan Cambell podle povídky Sylvie Tate
Kamera: Hal Mohr
Hudba: Arthur Lange a Emil Newman
Střih: Otto Ludwig
Hrají: Ann Sheridan, Dennis O'Keefe, Robert Keith, Ross Elliott a další

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: 29. listopadu 1950

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie