Try and Get Me
USA, 1950, 88 min.
Howard Tyler (Frank Lovejoy) je obyčejný chlapík ve středních letech, který se snaží zaopatřit rodinu a dopřát jí alespoň základní luxus v podobě televize nebo hezkého oblečení. Práce je však poskrovnu, a tak se spřáhne se samolibým zlodějíčkem Jerrym Slocumem (Lloyd Bridges), jenž si udržuje vysoký životní standard přepadáváním malých obchodů a benzínových pump. Loupeže mu jsou však málo, a tak se zanedlouho uchýlí k únosu mladého muže s úmyslem vydírat jeho zámožného otce. Plán však skončí vraždou nebohého mladíka, která proti pachatelům poštve rozzuřený dav, jehož vášně jsou dále poháněny sérií novinových článků. Vše vyústí v brutální lynčování, kterému nedokáže zamezit ani policie, ani autor reportáží, který mezitím přehodnotil svá stanoviska.
Film vznikl v nezávislé produkci Roberta Stillmana a do kin vstoupil pod názvem The Sound of Fury. Brzy však došlo k přejmenování na Try and Get Me, což je také titul, pod kterým bývá uváděna restaurovaná verze snímku financovaná z prostředků Film Noir Foundation. Původní název obsahuje zřejmý odkaz na snímek Fritze Langa Byl jsem lynčován (The Fury, 1936), s nímž sdílí nejen hlavní téma, ale dokonce výchozí námět: obě díla se totiž zakládají na skutečném případu lynčování, ke kterému došlo v roce 1933 v kalifornském San Jose v důsledku únosu a vraždy Brooka Harta.
 |
| Po stažení z oběhu kvůli nepřesvědčivým komerčním výsledkům se film vrátil do kin pod změněným názvem a v doprovodu zcela zavádějící reklamní kampaně, která slibovala akční thriller se svůdnou femme fatale. |
Try and Get Me otevírá spoustu pozoruhodných otázek, z nichž některé jsou univerzální a jiné se úzce vážou ke společenské situaci v USA přelomu 40. a 50. let. Film neobyčejně naléhavě zkoumá původ násilí i adekvátnost reakce na něj a dokumentuje roli médií a jejich společenskou zodpovědnost. Zároveň však motivy davového šílenství a lynčování slouží jako odvážná alegorie na mccarthismus a hon na komunisty poválečného období - podobně jako v remaku Langova M (1951), který ve stejné době taktéž v nezávislé produkci realizoval Joseph Losey. Ne náhodou byli Losey i režisér Try and Get Me Cyril Endfield těmito událostmi osobně postiženi, dostali se na černou listinu a v dalších letech museli své kariéry restartovat ve Velké Británii.
Endfieldův film, vycházející ze scénáře Joa Pagana, který adaptoval vlastní román The Condemned, je nejpůsobivější v samotném závěru. Scéna lynčování je pojata nelítostně. Nepochybujeme o tom, že Howard je zločinec a zaslouží si trest, nicméně ten by měl vzejít z řádného soudního procesu. Film tak předkládá verzi světa, v němž došlo k absolutnímu kolapsu práva a spravedlnosti. Snímek dále otevřeně kritizuje třídní nerovnost, absenci sociálních jistot a konzumní způsob života, které v úhrnu dohnaly Howarda ke krajnímu řešení svízelné životní situace. Jako nezaměstnaný válečný veterán s rodinou (synem a těhotnou manželkou) byl na každém kroku atakován připomínkami blahobytu a (vzdálenou, takřka nereálnou) možností splnění amerického snu, že nakonec všem těmto svodům podlehl. Je to však výlučně jeho chyba? Nenese na tom díl viny také společnost? A konečně film rovněž ukazuje potenciálně zhoubný vliv novin jakožto prostředku ovládání veřejného mínění. Senzacechtivý žurnalismus apelující na ty nejnižší lidské pudy je (podobně jako ve Wilderově Esu v rukávu /Ace in the Hole, 1951/) vyobrazen jako jedna z hlavních příčin tragického vyústění celého sledu událostí.
Snímek bohužel v některých pasážích dává své poselství na odiv až příliš didaktickým způsobem. Otravná je zejména postava doktora Simona (Renzo Cesana), která má sloužit jako hlas rozumu a morálky a korektiv k jednání zpočátku lehkovážného novináře Gila Stantona (než sám na situaci změní názor) (Richard Carlson). Jeho filozofující proslovy jsou však příliš tezovité. Těžkopádná je i křesťanská symbolika, která snímek pomáhá rámovat (úvodní scéna zobrazuje slepého kazatele).
Styl snímku mě upoutal spíše v několika izolovaných momentech než v nějaké celkové koncepci. Akce začíná už před titulkovou sekvencí a pokračuje (včetně dialogů) i pod úvodními titulky, což jistě nebyl standardní postup. Scéna, ve které Howard a Jerry navštěvují v doprovodu dvou společnic noční klub, je celá složená ze záběrů s výraznými kamerovými rakurzy, které ilustrují, jak prvně jmenovaný ztrácí půdu pod nohama a v důsledku výčitek svědomí přichází o rozum.
Try and Get Me patří k nejzávažnějším a nejapelativnějším hollywoodským filmům poválečného období - v tom se skrývá jeho síla i potenciální slabina. Nechybělo málo a mohlo vzniknout skutečně mistrovské dílo s podobným účinkem jako Síla zla (Force of Evil, 1948). Takto máme k dispozici sice nedokonalou, ale i tak silnou společenskou výpověď, která by neměla zůstat v propadlišti (filmových) dějin.
Režie: Cyril Endfield
Produkce: Robert Stillman (Robert Stillman Productions)
Scénář: Joe Pagano podle vlastního románu
Kamera: Guy Roe
Hudba: Hugo Friedhofer
Výprava: Perry Ferguson
Střih: George Amy
V hlavních rolích: Frank Lovejoy, Kathleen Ryan, Richard Carlson, Lloyd Bridges, Adele Jergens a další
Distribuce: United Artists
Premiéra: 15. ledna 1951
Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
