Noir City, léto 2016

Aktuální číslo elektronického časopisu Noir City (léto 2016) zakládá novou tradici oceňování současných filmařů, kteří se nějakým způsobem zasloužili o rozvoj a aktualizaci tradice klasického filmu noir. Prvním nositelem Modern Master Award se stal britský režisér Stephen Frears, který se k noirové poetice přihlásil například snímky Gumshoe (1971), Práskač a jeho kat (The Hit, 1984) nebo Švindlíři (The Grifters, 1990). Cena bude Frearsovi teprve předána - dle režisérových časových možností buď v lednu v San Franciscu, nebo v dubnu v Hollywoodu -, ale již nyní si můžete přečíst rozsáhlý rozhovor, který s ním pořídil Vince Keenan. 

Dále letní číslo Noir City láká na článek Imogen Sary Smith zabývající se britskými noiry z období druhé světové války, dramatický příběh vzniku německého filmu Vrahové mezi námi (Die Mörder sind unter uns, 1946), jehož autorem je Eddie Muller, nebo profily scenáristy a spisovatele Martina M. Goldsmithe a kameramana Nicholase Musuracy. Obzvlášť dobře se nám četla reportáž ze čtvrtého ročníku Noir Film Festivalu, kterou pro časopis napsal Matthias Merkelbach. V jejím závěru píše: "Na filmy se můžete dívat i u sebe doma, ale být na Noir Film Festivalu, odehrávajícím se v tak unikátním prostředí, a potkávat tam lidi stejně zblázněné do něčeho, co sami tolik milujete - to dělá tuto akci skutečně nezapomenutelnou."

Odběrateli Noir City se můžete velmi snadno stát i vy - stačí jednorázově přispět na konto Film Noir Foundation alespoň dvaceti dolary a každého čtvrt roku budete mít zaručenu kvalitní dávku noirového čtení. Více informací zde. 

Podzimní Noir City

S drobným zpožděním vyšlo podzimní číslo čtvrtletníku Noir City. Převážná část z jeho 120 stran je věnována herci Danu Duryeovi, kterého můžete znát například z Langových mistrovských kousků Žena za výlohou a Scarlet Street nebo lehce nedoceněného Black Angel. V posledně jmenovaném se Duryea objevil po boku Petera Lorreho, jenž je předmětem dalšího textu z pera Stevea Kronenberga. Kromě stálých servisních rubrik (recenze, reportáže) časopis rovněž nabízí sérii článků připomínajících atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, od kterého 22. listopadu uběhlo padesát let. Odběratelem Noir City se může stát každý, kdo přispěje noirové nadaci Eddieho Mullera alespoň dvaceti dolary. Více informací získáte zde.

P.S. V jednom z úvodních textů Noir City vydavatelé rovněž zveřejnili první tituly stejnojmenné přehlídky, která proběhne ve dnech 24. ledna - 2. února 2014 v San Franciscu. Názvy si zatím nechám pro sebe, ale 16 z celkového počtu 27 filmů bude promítáno s titulky, což znamená, že více než polovinu budou tvořit zahraniční noiry. Co myslíte, dojde i na Československo/Českou republiku?

Trocha čtení odjinud

Z aktualizovaného archivu internetového časopisu 25fps by vaší pozornosti neměly ujít tyto články:

Překlad rozhovoru Noela Kinga s americkým historikem filmu a literatury Jamesem Naremorem, autorem jedné ze zásadních publikací o filmu noir nazvané More than Night: Film Noir in Its Contexts. Nejen o ní se King s Naremorem pobavil během interview v roce 2002, které bylo později otištěno i v 58. čísle časopisu Sesnses of Cinema. Český překlad Kristýny Zelenkové naleznete k přečtení zde.

Překlad rozhovoru Alaina Silvera s hollywoodským režisérem André De Tothem, který byl původně  publikován ve Film Noir Reader 3 v roce 2001, tedy rok před režisérovou smrtí - v době, kdy mu bylo úctyhodných osmdesát osm let. Silver si s De Tothem povídá o jeho noirech Dark Waters, Pitfall, Crime Wave a noirovém westernu Ramrod. Zajímavý je rovněž samotný "rozdílný" pohled na tyto filmy. Zatímco Silver je přirozeně označuje jako filmy noir, De Toth o nich mluví jako o gotických filmech. Český překlad Magdy Hrabálkové najdete zde.

Portrét béčkového režiséra Josepha H. Lewise, jehož noiry máme moc rádi.

72. Bright Lights Film Journal

V aktuálním čísle Bright Lights Film Journalu by vám neměl uniknout zejména profil režiséra Normana Fostera, který stojí za noiry Journey Into Fear (1943; s přispěním Orsona Wellese), Kiss the Blood Off My Hands (1948) a Woman on the Run (1950). O proměně postavy agenta FBI, kdy jako jeden z příkladů slouží film noir I Was a Communist for the FBI (1951), si můžete přečíst v textu nazvaném A Propaganda Opportunity Shot Down. A nakonec by vás mohl zajímat i rozhovor se scenáristou Jonem Raymondem. který je jedním z autorů minisérie Mildred Pierce, jež vychází ze stejné předlohy Jamese M. Caina jako slavný snímek Michaela Curtize s Joan Crawford v titulní roli. 

Mickey, Elia a Ava

Pro zájemce přikládám odkazy na tři texty, které se v jednom případě přímo, ve zbylých dvou okrajově dotýkají filmu noir:

* o Aldrichově Kiss Me Deadly se na svém blogu nedávno rozepsal Peter Bogdanovich; mimo jiné jej nazývá režisérovým "nejexplozivnějším" a "pravděpodobně také nejlepším filmem"

* recenzi nádherné kolekce filmů Elii Kazana nabízí stránky magazínu Sight & Sound; součástí kolekce jsou i DVD s noiry Bumerang a Panika v ulicích 

* a konečně anglický překlad profilu Avy Gardner, známé zejména ze Siodmakových Zabijáků, je k dispozici na webu Senses of Cinema; autorem textu původně otištěného v roce 1972 je francouzský filozof a sociolog Edgar Morin

Winter's Bone jako noir?

Vánoce jsou svátky odpočinku...i pro Film Noir Blog. Aby tu ale nebylo úplně mrtvo, připojuju další odkaz: tentokrát na kratinkou úvahu o tom, že nezávislý snímek Winter's Bone (2010), zatím posledního vítěze ze Sundance, vlastně lze vnímat jako vesnický noir. Viděli jste tento film? Napadlo vás při jeho sledování srovnání s noirem?

Několik ohlasů na Američana (2010)

V našich kinech nedávno představený Američan Antona Corbijna po celém světě sbírá poměrně rozporuplné reakce. Jedno je ale jisté: ti, co mají alespoň trochu nadívány noir nebo francouzské kriminálky 60. a 70. let, budou nadšeni. Než se tu objeví nějaké zasvěcenější zhodnocení, nabízím vám alespoň pár ohlasů zvenčí:

- recenze Rogera Eberta (který se nerozpakoval s udělením nejvyššího možného hodnocení)

- "art film převlečený za akčňák"(Kitsup Sun)

- Buzz Focus 
- "pocta filmu noir" (Today's Zaman)

a nakonec náš Eda pro Filmserver (Rogue bude následovat)

"Ztraceno v překladu"

Snad pro jednou odpustíte nenoirový příspěvek, ale na TOHLE ze zřejmých důvodů musím odkázat. Za reakce a další šíření odkazu předem děkujeme.

refleX-Files: Lost in Translation

Bright Lights Film Journal po sedmdesáté

Již sedmdesáté číslo Bright Lights Film Journalu je co do počtu článků o něco skromnější, než je zvykem. Přesto v něm najdeme několik textů, které by nám neměly uniknout. Gordon Thomas analyzuje tvorbu Josefa von Sternberga se speciálním důrazem na jeho Docks of New York, rozhovor s Juanem Luisem Buñuelem se točí kolem osobnosti Orsona Wellese a jeho nedokončeného projektu Don Quijote a přečíst si můžete i report z prvního TCM Classic Film Festivalu, který divákům v dubnu tohoto roku nabídl několik klasických hollywoodských filmů včetně noirů Sladká vůně úspěchu a Leave Her to Heaven (český název stále odmítám). 

Speciálně Edu pak určitě zaujme skutečně rozsáhlá studie o poeovských adaptacích Rogera Cormana.

Bright Lights Film Journal č. 69

Nové číslo mnou velmi oblíbeného časopisu Bright Lights Film Journal nabízí několik článků, které by noirovým fanouškům neměly uniknout. V první řadě to je studie Imogen Sary Smith o noirové domesticitě. Autorka se zaměřuje zejména na filmy s ústřední ženskou postavou - např. Caught (1949), Beware, My Lovely (1952), Sudden Fear (1952) nebo Crime of Passion (1957).

Další texty jsou věnovány neprávem podceňovanému snímku Beyond the Forest režiséra Kinga Vidora (viz předchozí příspěvek) a nové edici Noirové Bible. Několik řádků o Premingerově snímku Angel Face (1952) najdete v článku o filmových pianistech/pianistkách. Starší texty věnované filmu noir najdete pěkně pohromadě zde.

Trocha čtení na květen

Aktuální číslo 25fps přináší několik článků o noirovém kameramanovi Johnu Altonovi (nj, napsala jsem je já) - kromě jeho shrnujícího profilu si můžete přečíst i článek o jeho osobitých stylistických postupech (doplňěný o bohatou obrázkovou přílohu) a dále něco málo o jeho kameramanské příručce Painting With Light z roku 1949.

Články jsou dostupné zde:
http://25fps.cz/clanek/nazev:he-walked-by-night
http://25fps.cz/clanek/nazev:cerna-a-bila-jsou-barvy
http://25fps.cz/clanek/nazev:i-could-see-more-in-the-dark-then-i-could-in-color

Současně chci upozornit na rozhovor s Richardem Dyerem, jehož přednášku v Praze jsme tu minulý měsíc tolik diskutovali. Vznikl v rámci AFO a rovněž je k přečtení na stránkách 25fps. 

Viz http://25fps.cz/clanek/nazev:dekonstrukce-norem

A když už je reč o Dyerovi, cituje ho i Peter Foster ve svém článku "Fucking Queer": Eastern Promises and the Traditions of Noir, který je aktuálně dostupný v novém čísle Bright Lights Film Journal, 

viz http://www.brightlightsfilm.com/68/68fuckingqueer.php.

Trocha čtení na březen

Aktuální číslo měsíčníku 25fps nabízí dva výtvory zdejších film noir bloggerů. Bebacek píše o britském noiru bratří Boultingových Brighton Rock, já jsem zesumarizoval svoje postřehy o filmech noir Budda Boettichera (ale nejen o nich).

Můj oblíbený Bright Lights Film Journal obsahuje mimo jiné dva články (zde a zde) o herečce Mary Astor, která se ve 40. a 50. letech objevila ve čtveřici filmů noir - tím nejslavnějším je bezesporu Hustonův Maltézský sokol. Dále upozorňuju na fotografickou esej o filmech producenta Vala Lewtona a recenzi nové knížky jednoho z našich noirových guru Jamese Ursiniho, který si tentokrát posvítil na postavu femme fatale. 

O svůdných blondýnkách se píše i na stránkách Sight & Sound - důvodem je dnes startující přehlídka filmů s názvem Blonde Crazy pořádaná Britským filmovým institutem (program najdete tady). Závist...

Nikkatsu Noir

Možná jste zaregistrovali, že společnost Criterion na podzim vydala pětidiskovou kolekci japonských noirů. Pod názvem Nikkatsu Noir se skrývá například jedno z méně známých děl Seijuna Suzukiho nebo film Koruto wa ore no pasupoto Takashiho Nomury. Pokud jste dosud váhali, zda si kolekci pořídit, možná vás přesvědčí zevrubná recenze zvěřejněná na webových stránkách časopisu Cineaste. Když budete jednat rychle, do Vánoc to ještě stihnete.

Noir na Západě

V aktuálním listopadovém čísle internetového časopisu Bright Lights Film Journal si můžete přečíst studii nezávislé filmové kritičky Imogen Sary Smith o prolínání filmu noir a westernu. Článek nazvaný Past Sunset se věnuje "černým westernům" od Anthonyho Manna (Vzdálená země, Muž z Laramie), Roberta Wise (Blood on the Moon), Raoula Walshe (Pursued) nebo Andrého De Totha (Ramrod). Ve druhé části textu se autorka zaměřuje na filmy, které se sice odehrávají v západní části USA mimo hlavní metropole (často v prostředí pouště), za westerny by je ale označil málokdo - dojde tak například na Eso v rukávu Billyho Wildera nebo méně známý, v určitých kruzích však kultovní technicolorový noir Desert Fury. Článek je místy zbytečně popisný (zápletka Esa v rukávu je přece notoricky známá), jinak ale nabízí zajímavé a inspirativní čtení.