Lid vs. O'Hara

The People Against O'Hara
USA, 1951, 102 min.

Film v režii Johna Sturgese (Mystery Street, Jeopardy, z nenoirových titulů například Sedm statečných, Velký útěk) vznikl jako adaptace románu Eleazara Lipského, který se mimo psaní živil jako prokurátor a právník. V knižní předloze spojil své dva profesní zájmy a vytvořil příběh věhlasného právníka Jamese Curtaynea (Spencer Tracy), kterého jeho dlouholetá specializace na kriminální případy psychicky vyčerpává, a nakonec u něj vede k vytvoření závislosti na alkoholu. Curtayne se přeorientuje na méně vysilující občanské právo, ale na naléhání chudých známých se ujme zdánlivě beznadějného případu mladého muže obviněného z loupeže a vraždy. Curtayne však mnohokrát chybuje, v zoufalství se dopustí podplácení svědka a nakonec celou kauzu prohraje. 

Film je na jednu stranu zamotaným krimi příběhem, který se několikrát vyvine nečekaným způsobem a pro diváky může působit až nepřehledně. Vedle toho jde ale taky o mimořádně působivou studii stárnoucího muže, který na vysokou právní hru už jednoduše nestačí. V tomto ohledu jde o nečekaně neúprosný film se silným závěrem, který nepřináší žádnou naději ani vykoupení. Obsazení Spencera Tracyho se v tomto ohledu jeví jako velmi šťastné, protože podporuje silný účinek díla. Herec, většinou spojený s autoritativními a morálně zásadovými postavami, zde hraje slabého a zlomeného člověka, který vyvolává soucit. Další postavou, jež si jistě vyslouží diváckou účast, je Curtayneova dcera Ginny (Diana Lynn), která kvůli péči o otce zanedbává vlastní život a postupně přichází o naději na štěstí. 

Kameraman John Alton volí v úvodu a závěru filmu temnější, expresivnější stylizaci, ale uprostřed převládá světlejší styl využitý mimo jiné k nasnímání autentických lokací New Yorku, kde se štáb zhruba polovinu natáčecí doby pohyboval. Snímek se ve své době dočkal solidní divácké i kritické odezvy a pro společnost MGM skončil skromným ziskem 22 000 dolarů. 

Režie: John Sturges
Produkce: William H. Wright (MGM)
Scénář: John Monks Jr. podle románu Eleazara Lipského
Kamera: John Alton
Hudba: Carmen Dragon
Výprava: Cedric Gibbons, James Basevi
Střih: Gene Ruggiero
V hlavních rolích: Spencer Tracy, Pat O'Brien, Diana Lynn, John Hodiak, Eduardo Ciannelli, Jay C. Flippen a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 4. září 1951

Odkazy:
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Mystery Street (1950)

Mystery Street
USA, 1950, 93 min.

Společnost MGM patřila k hollywoodským stálicím, ale po druhé světové válce se stejně jako mnoho dalších dostala do potíží. V červenci 1948 se novým šéfem produkce stal Dore Schary, jehož hlavním úkolem bylo obnovit důvěru publika ve filmy uvozené charakteristickým logem se řvoucím lvem. MGM se i nadále soustředilo na produkci únikových filmů (muzikálů nebo komedií), ale souběžně s tím se pustilo i do výroby závažnějších, společensky angažovaných snímků. 

Jedním z nich byl i pozoruhodný procedurální noir Mystery Street (pracovní název Murder at Harvard), v němž policejní důstojník portugalsko-amerického původu Peter Moralas (Ricardo Montalban) vyšetřuje vraždu pohledné "b-girl" (tedy barové hostesky) Vivian (Jan Sterling). Film vyniká nesentimentálním, věcným tónem a nezvyklou pozorností věnovanou investigativním postupům. Moralas opakovaně případ konzultuje s expertem z Harvardovy univerzity, doktorem McAdooem (Bruce Bennett), jehož zjištění posunují vyšetřování vpřed. Zajímavé je například srovnávání nalezené lebky s fotografiemi možných obětí.

Za kamerou stál nenapodobitelný John Alton, již notně proškolený spoluprací s Anthonym Mannem, který ale tentokrát tolik nemaluje světlem a místo toho se soustředí na co nejvěrohodnější vykreslení prostředí, v němž se příběh odehrává. Z interiérů vyniká zejména neútulný penzion, kde Vivian přebývala; exteriéry byly v souladu se zasazením příběhu nasnímány v Bostonu, v okolí Cape Cod a na kampusu Harvardovy univerzity v Cambridge. Do paměti se vryjí zejména některé detaily, které svou explicitností dokáží i dnes šokovat nebo přinejmenším vytrhnout z letargie - například kostěná noha oběti trčící z písku nebo ozdoba na těle tatéra v podobě nahého ženského těla.

Film se stal jednou z prvních velkých příležitostí pro tehdy čtyřicetiletého Johna Sturgese, jenž se přes další filmy noir jako The People Against O'Hara (1951) a Jeopardy (1953) dostal až k westernům a akčním filmům (Přestřelka u ohrady O.K., Sedm statečných, Velký útěk), které jej proslavily nejvíce. (1) Jedním ze scenáristů byl Richard Brooks, který podle výpovědí pamětníků trávil hodně času na place - patrně v předzvěsti svého režijního debutu, kterého se záhy dočkal (šlo o drama Crisis s Carym Grantem). Z hereckého ansámblu vyniká Elsa Lanchester hrající morálně odpornou vedoucí penzionu, Mrs. Smerrling. Ricardo Montalban (o rok předtím se objevil v Incidentu v pohraničí) nemá v postavě detektiva příliš prostoru ukázat více poloh než muže pohlceného svou prací, ale pokud se s tím smíříte, může vás jeho výkon jen překvapit. Nelehkou úlohu měla Jan Sterling, která dostala jen deset minut na to, aby v podstavě Vivian zanechala dostatečně silný dojem a tím diváka přiměla zajímat se o výsledky vyšetřování její brutální vraždy. 

Jan Sterling jako Vivian...

...Elsa Lanchester jako Mrs. Smerrling...

...a Ricardo Montalban jako detektiv Moralas.

Film ve své době komerčně neuspěl - léčba Scharym teprve začala zabírat - ale kritici jej již tehdy oceňovali jako další důkaz toho, že Hollywood (konečně) dospěl. Velké doporučení všem fanouškům klasického noiru i moderních TV seriálů ve stylu CSI.

(1) Před ním byli zvažování Joseph Losey a Robert Wise.

Režie: John Sturges
Produkce: Frank E. Taylor (MGM)
Scénář: Sydney Boehm a Richard Brooks, podle námětu Leonarda Spigelgasse
Kamera: John Alton
Hudba: Rudolph G. Kopp
Výprava: Cedric Gibbons, Gabriel Scognamillo
Střih: Ferris Webster
V hlavních rolích: Ricardo Montalban, Sally Forrest, Bruce Bennett, Elsa Lanchester, Marshall Thompson, Jan Sterling a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 27. července 1950

Odkazy:
IMDb
CSFD
Allmovie

Jeopardy (1953)

Jeopardy 
USA, 1953, 69 min.

Kdybych měla snímek Johna Sturgese přirovnat k něčemu aktuálnímu, pak by to bez pochyby bylo 127 hodin od Dannyho Boyla. Jeden z ústředních protagonistů totiž taky neví, co by, dělá kraviny a pak to tak dopadá, že někomu někde uvízne končetina. Na rozdíl od Arona na tuto zapeklitou situaci není sám, ale na druhou stranu na něj mnohem víc tlačí čas. Otec, který kvůli nezbednému synkovi spadl z prohnilého mola a noha mu uvízla pod těžkou kládou, je odkázán na pomoc duchapřítomné manželky, která ho musí vyprostit ven dřív, než jej zcela pohltí stoupající voda přílivu. Jenže: háček je v tom, že čtyřicetikilová ženuška (Barbara Stanwyck) sama těžko uzvedne vodou nasátý kus dřeva a na opuštěné pláži se těžko dovolá pomoci. Zvlášť, když se ta opuštěná pláž nachází v Mexiku, kde (jak známo ze všech těch noirů), s větší pravděpodobností narazíte na uprchlého zločince z Ameriky, než na domorodce...

Takhle vypadá rodinná idylka v noiru

Název filmu mluví za vše. Jeopardy (=nebezpečí) číhá ze všech stran. Zpustlá, byť prosluněná mexická poušť s občasnými rozpadlými, ale oplocenými barabiznami vyvolává stejné konotace jako když teenageři z amerického hororu projíždějí jižanským zapadákovem a my víme, že za chvíli se stanou obětmi nějakého zdegenerovaného burana. 

Co dělá vizuálně zcela nenoirové Jeopardy pojednávající o letní dovolené jinak šťastné americké rodinky noirem je právě atmosféra: všudypřítomné napětí a strach z neznámého, který tu nejen na hrdiny, ale i na vás číhá z každého koutu. Krátká stopáž zaručuje opravdu svižné tempo vyprávění, které vás nenechá v klidu už jen díky občasně vloženému podvratnému motivu. Divák noirem poučený totiž od začátku v šťastně se tvářící rodince, pro kterou v noiru nikdy není místo, hledá nějaké to shnilé semínko. A od samého počátku jej vidí v otci od rodiny (Barry Sullivan), jehož potutelné výrazy ve tváři zavání typickou noirovou ambivalencí. Nedůvěra k jeho osobě vroste o to víc, když své milované vyloží z auta uprostřed země nikoho, která má k rodinné idylce trochu daleko. Opuštěná a nepříliš udržovaná rybářská chatka s polorozpadlým molem u moře nevyvolává úplně šťastné asociace ani v Helen (Stanwyck), jejíž pochybné myšlenky nám zpřítomňuje voiceover. 

Atmosféra jak na americkém jihu. Nikdy nevíte, kdo na vás vybafne na zpustlém dvorku plném harampádí

Mezitím, co čekáte, kdy se ze spořádaně se tvářícího otce konečně vyklube válkou poznamenaný šílenec s mačetou v ruce, přijde na řadu jiný vrah na útěku (Ralph Meeker), u kterého zoufalá Helen marně hledá pomoc, zatímco on si z ní udělá rukojmí. Když nervózní ženu začne vydírat a za přislíbenou pomoc pomalu umírajícímu muži si účtovat odměnu v naturáliích a typicky hrdá hrdinka Barbary Stanwyck mu na to poví "I'd do anything to save my husband. Anything.", přichází na řadu sexuální napětí a kouzlo klasického Hollywoodu, který vám explicitně nikdy neukáže nic, co byste si sami mohli domyslet, popřípadě dumat nad tím, jestli se to, co si myslíte, že se mohlo stát, opravdu stalo, nebo ne. "How far will a woman go...?"

Ironickou situaci hrdinů, jejichž výlet se změní v noční můru, navíc ztvrzuje mexická policie vykreslená jako banda nepřemýšlejících blbců, která neustále jezdí kolem, hledaného vraha má přímo před očima, ale ničeho si nevšimne a zoufalé Američany neustále upozorňuje, ať radši odjedou do města...

Jeopardy sice není kýžený noirový zázrak, ale nudit vás rozhodně nebude. Pokud máte třeba problém večer usnout, určitě mu dejte šanci.

Režie: John Sturges
Scénář: Mel Dinelli podle námětu Maurice Zimma
Produkce: Sol B. Fielding (Loew's)
Kamera: Victor Milner
Hudba: Dimitri Tiomkin
Výprava: William Ferrari, Cedric Gibbons
Střih: Newell Kimlin
Hrají: Barbara Stanwyck, Barry Sullivan, Ralph Meeker, Lee Aaker a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 30. března 1953


Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie