USA, 1951, 91 min.
Výběr pětadvaceti nejlepších filmů noir podle letošního hosta Noir Film Festivalu Eddieho Mullera (respektive pětadvaceti noirů, které podle něj nejlépe obstály ve zkoušce času) v sobě ukrývá několik překvapivých titulů. Jedním z nich je málo známý snímek společnosti Warner Bros. Tomorrow Is Another Day režírovaný Felixem E. Feistem (např. The Devil Thumbs a Ride nebo The Man Who Cheated Himself). Muller na svých stránkách uvádí, že "pokud by se Warneři rozhodli pro tragické finále (...), stalo by se toto drsné road movie klasikou". Důvody, proč se Tomorrow Is Another Day nehonosí kultovním statusem jako například Gun Crazy, jsou patrně mnohem komplexnější a nesouvisejí pouze se smířlivým závěrem, který studio upřednostnilo. (1) Pravdou ovšem je, že film rozhodně má divákovi co nabídnout a jeho relativní obskurnost je nezasloužená.
Film se skládá ze dvou nestejně dlouhých částí. V té první sledujeme, jak se Bill Clark (Steve Cochran), třicetiletý muž právě propuštěný z vězení, pokouší zařadit zpět do každodenního života. Celý proces adaptace je pro něj znesnadněn tím, že do vazby nastoupil teprve jako třináctiletý a nyní jej venku čeká úplně jiný svět. Seznámení s dancehallovou tanečnicí Cay (Ruth Roman) se má pro něj stát dalším krokem k nalezení životní stability, ve skutečnosti jej však přiblíží návratu do kriminálu. V dívčině bytě je totiž smrtelně postřelen policista a milenecká dvojice se musí dát na útěk. Právě tento druhý segment, tvořící asi hodinu stopáže, pomáhá snímek zařadit do populárního cyklu o milencích na útěku, jejž proslavily tituly Gun Crazy (1949) a Žijí v noci (They Live by Night, 1948) a z nějž později čerpaly filmy Nového Hollywoodu Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, 1967) nebo Zapadákov (Badlands, 1973).
Tvůrcům se v prvních dvaceti minutách daří velmi dobře vystihnout Billův zmatek ze světa, který se během jeho pobytu ve vězení změnil k nepoznání. Současně se v této pasáži začíná rýsovat motiv, který se posléze stane stěžejním, a sice nemožnost nechat minulost plavat a začít s novým štítem. Příjemným překvapením pro mě v této souvislosti byl herecký výkon Stevea Cochrana, který byl na přelomu 40. a 50. let smluvním hercem Warner Bros. a objevil se mimo jiné v Bílém žáru (White Heat, 1949) nebo ve Storm Warning (1951). Jak dokazují i uvedené příklady, ve většině snímků z této doby byl obsazován do rolí záporáků, zejména gangsterů, ale zde vyplouvá na povrch jeho citlivější poloha a můžeme se tak jen dohadovat, kudy by se jeho kariéra ubírala, kdyby studio na tuto kartu vsadilo už od začátku vzájemné spolupráce.
 |
| Steve Cochran jako odcizený hrdina filmu Bill Clark. |
Na filmu se v roli kameramana podílel Robert Burks, jenž ve stejné době navázal profesní partnerství s Alfredem Hitchcockem, které vydrželo po dobu následujících třinácti let. Jejich Cizinci ve vlaku (Strangers on a Train, 1951) byli uvedeni do kin jen o pár měsíců dříve než Tomorrow Is Another Day a Burks byl za ně poprvé v kariéře nominován na Oscara. TIAD sice nedává Burksovo mistrovství tolik na odiv, přesto je to právě kamera, která na diváka sugestivně přenáší hrdinovy pocity beznaděje a zmaru.
(1) Podle údajů Amerického filmového institutu se závěr filmu přetáčel na základě negativních reakcí testovacího publika.
Režie: Felix E. Feist
Produkce: Henry Blanke (Warner Bros.)
Scénář: Art Cohn a Guy Endore
Kamera: Robert Burks
Hudba: Daniele Amfitheatrof
Výprava: Charles H. Clarke
Střih: Alan Crosland Jr.
V hlavních rolích: Steve Cochran, Ruth Roman, Lurene Tuttle, Ray Teal, Morris Ankrum a další
Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 22. září 1951
Odkazy
IMDB
Allmovie
CSFD
