Ivy (1947)

Ivy
USA, 1947, 98 min.

Kostýmní gotické drama režiséra Sama Wooda vzniklo podle románu The Story of Ivy (1927) anglické spisovatelky Marie Belloc Lowndes, jejíž dřívější próza The Lodger, inspirovaná případem Jacka Rozparovače, byla také zfilmována, a to dokonce opakovaně. Adaptací byl pověřen Charles Bennett, ve 30. a 40. letech častý spolupracovník Alfreda Hitchcocka (Muž, jenž věděl příliš mnoho, Sabotáž, Zahraniční dopisovatel, Sabotér a další).

Ivy připomíná některé Hitchcockovy filmy, ale spíše než ty podle Bennettových scénářů jsou to gotické romance jako Rebecca (1940), Podezření (Suspicion, 1941) a Pochybná žena (Notorious, 1946). S prvními dvěma Ivy spojuje obsazení Joan Fontaine do hlavních rolí, s Pochybnou ženou pak zejména klíčový motiv otravy jedem. 

V Ivy ale oproti zmíněným filmům dochází k pozoruhodnému genderovému obratu, protože toxickým elementem je žena. Ivy (trefně pojmenovaná podle břečťanu s jedovatými bobulemi) je vdaná za Jervise Lextona, má nápadníka v podobě atraktivního lékaře Rogera Gretorexe, ale zamiluje se do třetího muže, šarmantního dobrodruha Milese Rushwortha. Je to právě tato platonická láska k Rushworthovi, která ji přiměje k vraždě: otráví manžela a vinu nechá padnout na nebohého Gretorexe. 

Ivy nicméně není vykreslena výhradně jako chladnokrevná vražedkyně. I po vykonání činu trpí, bojí se odhalení a žije v permanentní nejistotě. Její situace má také třídní rozměr: s manželem žila v nouzi a k vraždě se odhodlala i ve snaze dopřát si život v pohodlí a luxusu, ke kterému jen toužebně vzhlížela. Hollywoodské mechanismy spravedlnosti jsou ale neúprosné a Ivy je v závěru potrestána způsobem, který se nesluší prozrazovat (fanoušci seriálu Přátel si nicméně mohou vzpomenout na osud Drakea Ramoraye).

Film disponuje krásnou výpravou, zdařile evokující edwardovskou Anglii, za kterou stál věhlasný William Cameron Menzies, podepsaný pod snímkem jako producent. Za zmínku stojí i několik scén z úvodu, ve kterých je patrná fascinace leteckými pokusy z počátku století. 

Režie: Sam Wood
Produkce: William Cameron Menzies (Inter-Wood Productions)
Scénář: Charles Bennett podle románu Marie Belloc Lowndes
Kamera: Russell Metty
Hudba: Daniele Amfitheatrof
Střih: Ralph Dawson
Výprava: William Cameron Menzies
Hrají: Joan Fontaine, Patrick Knowles, Herbert Marshall, Richard Ney, Cedric Hardwicke a další

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: červen 1947

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
AFI

Kiss the Blood Off My Hands (1948)

Kiss the Blood Off My Hands
USA, 1948, 79 min.

Pod evokativním názvem Kiss the Blood Off My Hands se skrývá první film z portfolia nezávislé produkční společnosti Norma Productions, kterou spolu se svým agentem Haroldem Hechtem založil herec Burt Lancaster. Sám si zde zahrál hlavní roli mladého muže, který během druhé světové války strávil téměř dva roky v nacistickém koncentračním táboře. 

Lancasterův Bill Saunders se po tomto traumatizujícím zážitku jen těžko integruje zpět do společnosti. Nedůvěřuje okolí, má strach z uzavřených prostor a projevuje se výbušně a násilně. Při jednom afektu zabije chlápka v hospodě a dá se na útěk. Celý incident se ovšem odehrál před svědkem, který Billa vypátrá a začne jej vydírat. 

Lancasterovou hereckou partnerkou se pro tento film stala Joan Fontaine (čerstvě vyvázaná z kontraktu s producentem Davidem O. Selznickem). Její postava zdravotní sestry Jane žije sama v malém bytě a neustále čelí obtěžování a hrozbě znásilnění, a to i ze strany Billa, který zpočátku vystupuje spíše jako neurvalý sexuální predátor. I přes tento problematický začátek utvoří Jane a Bill pár, který v dalším počínání postupuje jako jeden celek. Závěr je však pro dvojici otevřený, neboť diváci se nedozví, zda se jim podaří uniknout do bezpečí. 

Počátek vztahu Billa a Jane provází násilné chování prvního a bezprostřední hrozba znásilnění. 

Snímek režíroval Norman Foster, v minulosti spojený například s Orsonem Wellesem (Journey into Fear /1943/) nebo béčkovými sériemi o Charliem Chanovi a Mr. Motovi. O dva roky později bravurně zužitkoval autentické lokace San Francisca v Ženě na útěku (Woman on the Run, 1950), ale zde pracoval téměř výhradně v ateliéru, kde se spolu se svým štábem celkem zdárně vytvořil iluzi poválečného Londýna. Vizuálně je film velmi povedený - kamera Russella Mettyho (později mj. častého spolupracovníka Douglase Sirka) snímá temné uličky se skrývajícími se postavami a uplatňuje blízké rámování pro zachycení ztrápených obličejů hlavních postav. 

Bill se projevuje násilně, ale sám je také obětí šokující brutality.

Působivá atmosféra ale nedokáže zcela vyvážit kulhající tempo a několik nedořešených motivů (válka, Londýn), které vytvářejí celkový dojem nekonzistentnosti. Škoda, k velké spokojenosti nebylo zase tak daleko. 

P.S. Pokud vás to napadlo, tak ano, v některých teritoriích byl velmi popisný název vnímán jako nepřijatelný a film byl uváděn pod alternativními tituly jako The Unafraid a Blood on My Hands. Nezvykle podrobný text o filmu je k nalezení na Wikipedii.

Režie: Norman Foster
Produkce: Richard Vernon (Norma Productions)
Scénář: Leonardo Bercovici podle románu Geralda Butlera
Kamera: Russell Metty
Hudba: Miklós Rózsa
Střih: Milton Carruth
Výprava: Nathan Juran, Bernard Herzbrun
Hrají: Burt Lancaster, Joan Fontaine, Robert Newton, Lewis L. Russell a další

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: 29. října 1948

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
AFI

FNB zjistil: Joan Fontaine má ve svých 94 letech stále krásný rukopis

Beyond a Reasonable Doubt (1956) vs. Beyond a Reasonable Doubt (2009)

Beyond a Reasonable Doubt
USA, 1956, 77 min.

Beyond a Reasonable Doubt
USA, 2009, 102 min.

Beyond a Reasonable Doubt (1956) je poslední snímek, který Fritz Lang v Hollywoodu natočil předtím, než se vrátil zpět do rodného Německa. Langův dvacátý třetí americký film vznikl podle scénáře Douglase Morrowa a obdobně jako jeho While the City Sleeps z téhož roku zpracovává látku ze žurnalistického prostředí.

Ústředním protagonistou je mladý, nadějný spisovatel Tom Garrett (Dana Andrews), který se v rámci příprav na novou knihu rozhodne dobrovolně zaplést do násilného zločinu, aby dokázal nesmyslnost trestu smrti a skutečnost, že i nevinný člověk může být odsouzen na základě nepřímých důkazů. Námět nápadně připomíná Fullerův Shock Corridor (1963), kde se hlavní hrdina-žurnalista pro změnu rozhodne v utajení infiltrovat prostředí psychiatrické léčebny. V obou případech se plány mužů poněkud zkomplikují a situace se vyvíjí jinak, než očekávali.

Je třeba říci, že Langův Beyond a Reasonable Doubt (trailer) není tak docela filmem noir. Režisérova do té doby brilantně promyšlená práce s noirovou stylistikou a vizuálem zde ustupuje do pozadí. Součástí filmového syžetu je sice opět práce s novinovými titulky a médii obecně, nicméně ne tak osobitá jak tomu bylo například v Byl jsem lynčován (Fury, 1936) nebo v The Blue Gardenia (1953).  Nechybí zde ani pro Langa typický motiv křivého obvinění, ovšem hrdina samotný už není tak nevinnou a náhodnou obětí jako postavy z jeho předchozích děl. Ambivalentnost charakteru Andrewsova Toma není tolik zřejmá, aby se závěrečná, nečekaná pointa zdála věrohodná.

 

Remake Langova snímku natočil v loňském roce Peter Hyams (trailer), který evidentně rád "předělává" noirové filmy. V roce 1990 například natočil remake Fleischerova Narrow Margin (1952). Při práci na scénáři k Beyond a Reasonable Doubt vycházel z originálního Morrowova. Přestože se nejedná o žádný filmový zázrak, kvalitě původního snímku se příliš nevzdaluje. Hyams, který rovněž stál i za kamerou, byl evidentně přesvědčen, že motiv nespravedlivého odsouzení nevinného člověka k trestu smrti není téměř po šedesáti letech příliš originální a pravděpodobně by nepřinesl nic nového. Rozpracoval proto postavu státního prokurátora Marka Huntera v podání Michaela Douglase a udělal z něj zápornou postavu. Hlavní hrdina, C. J. Nicholas (vcelku hodně špatný Jesse Metcalfe) se tak nenechá dobrovolně zavřít do vězení nejen za účelem dokázat, že odsouzen může být i nevinný člověk, ale také proto, aby poukázal na prokurátorovy pochybné taktiky a falšování usvědčujících důkazů.

Kromě (možná už přeceňovaného) Douglase se Hyamsova verze nemůže opřít o přesvědčivé herecké výkony osvědčených jmen, nicméně obsazení tehdy profláklých hollywoodských herců (po boku Andrewse se objevila Joan Fontainová) pro Langa taky žádnou výhrou nebylo. I když jsem nejdřív byla z Langova snímku vcelku nadšená, napodruhé jsem se neubránila nudě. Naproti tomu Hyams se snaží budovat napětí, ale prostřednictvích těch nejproláklejších filmových klišé (kopírování dat z počítače v časové tísni, akční automobilová honička či pronásledování v podzemních garážích). 

I přes velký potenciál námětu z něj oba režiséři využili polovinu. A hlavně: přesto, jak Fritze Langa obdivuji a uctívám, musím přiznat, že závěrečná pointa odhalující skutečné motivace hlavního hrdiny byla v Hyamsově podání přesvědčivější. 

Beyond a Reasonable Doubt (1956)
Režie: Fritz Lang
Produkce: Bert E. Friedlob (Bert E. Friedlob Productions)
Scénář: Douglas Morrow
Kamera: William E. Snyder
Hudba: Herschel Burke Gilbert
Střih: Gene Fowler Jr.
Hrají: Dana Andrews, Joan Fontaine, Sidney Blackmer, Arthur Franz a další

Distribuce: RKO Pictures
Premiéra: 5. září 1956

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Beyond a Reasonable Doubt (2009)
Režie: Peter Hyams
Produkce: Foresight Unlimited, RKO Pictures, Signature Pictures
Scénář: Peter Hyams podle původního scénáře Douglase Morrowa
Kamera: Peter Hyams
Hudba: David Shire
Střih: Jeff Gullo
Hrají: Jesse Metcalfe, Michael Douglas, Amber Tamblyn, Joel Moore

Distribuce: After Dark Films, Anchor Bay Films, Autonomous Films
Premiéra: 11. září 2009

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie