Tourneur v Locarnu

Mezinárodní filmový festival v Locarnu, který se letos uskuteční již posedmdesáté, zasvětí hlavní retrospektivní sekci tvorbě francouzsko-amerického režiséra Jacquese Tourneura (1904–1977). V tiskové zprávě organizátoři svou volbu zdůvodňují tím, že pověst, jaké se tvůrce těší, stále neodpovídá jeho talentu. "Tourneur často natáčel béčkové filmy, které se nám dnes jeví jako kousavější, aktuálnější a více vizionářské než jejich prestižnější áčkové protějšky. Tourneur byl ve svém díle schopný propojit vypravěčskou působivost žánrových příběhů s unikátní vizuální poetikou, což můžeme nejspíše přičíst jeho zdvojeným, americko-evropským kořenům." 

Jacques Tourneur se narodil v Paříži, ale před vypuknutím první světové války se jeho rodina - v čele s uznávaným režisérem Mauricem Tourneurem - přesunula do Spojených států. Na přelomu 20. a 30. let se Tourneur do Francie vrátil a tamtéž i režijně debutoval, své nejvýznamnější snímky ale natočil v USA. V první polovině 40. let pod dohledem producenta Vala Lewtona režíroval významné tituly jako Kočičí lidé (Cat People, 1942) nebo Putovala jsem se zombie (I Walked with a Zombie, 1943). Nejčastěji je ale jeho jméno spojováno s klasickým filmem noir Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947). Vedle něj je podepsán i pod docu-noirem Berlin Express (1948) a pozoruhodným pozdním filmem noir Nightfall (1957). Méně známá a jen zřídka kriticky reflektovaná je Tourneurova práce v dalších žánrech, například westernu (Canyon Passage, Great Day in the Morning), válečném filmu (např. Dny slávy s hereckou účastí Huga Haase), dobrodružném filmu (Appointment in Honduras) nebo melodramatu (Easy Living).

Dramaturgové locarnské přehlídky, která bude zahájena 2. srpna 2017, slibují projekce všech Tourneurových dostupných celovečerních filmů a výběru jeho krátkometrážní tvorby. Retrospektiva bude následně putovat po vybraných světových městech, včetně Paříže, Turína a New Yorku. Před dokončením je i reprezentativní publikace, která vyjde v anglickém a francouzském jazyce. 

"Tourneur se vždy pokoušel jít za hranice toho, co je přístupné lidskému oku; zobrazoval pocity, které se skrývají hluboko pod naší kůží a pod povrchem věcí. Proto jeho filmy tak úspěšně odolávají proudu času a jsou inspirací pro tolik filmových tvůrců."

Carlo Chatrian, umělecký ředitel festivalu v Locarnu

Oficiální web festivalu

Tisková zpráva k přečtení nebo ke stažení

Berlin Express (1948)

Berlin Express
USA, 1948, 87 min.

Jak uvádějí autoři klasické publikace Film Noir: An Encyclopedic Reference to the American Style, kvality Berlin Expressu do značné míry souvisejí s využitím autentických exteriérů rozbombardovaného Frankfurtu a Berlína: "Kulisy kdysi pulzující společnosti - rozsápané do haldy sutin a zbořených snů - filmu propůjčují až existenciální rozměr." (1) Štáb vedený režisérem Jacquesem Tourneurem získal povolení k natáčení od americké, britské i sovětské okupační armády a Berlin Express se stal - spolu se Zahraniční aférou (A Foreign Affair, 1948) Billyho Wildera - jednou z prvních hollywoodských produkcí realizovaných v poválečném Německu (natáčelo se v létě 1947). Využitím reálných lokací se film přidal jednak k cyklu německých Trümmerfilme, které tematizovaly nutnost obnovy a morální očisty válkou zdecimovaného národa, jednak k vlně amerických docu-noirů, které po roce 1945 zpopularizovala zejména společnost Twentieth Century-Fox. Příslušnost k druhé skupině stvrzuje i přítomnost hlasu extradiegetického vypravěče, který diváka provází příběhem a uvádí jej do historických souvislostí. 

Film vypráví napínavý příběh několika lidí, které spojí cesta vlakem z Paříže do Berlína. V tomto "berlínském expresu" dojde k neúspěšnému pokusu o atentát na dr. Bernhardta (Paul Lukas), který se po válce stal symbolem naděje na sjednocení Německa. Poselství o nutnosti spolupráce mezi různými skupinami Němců i napříč národy (zastoupeni jsou Američané, Britové, Rusové i Francouzi) je filmem předkládáno velmi explicitním způsobem a právě tato didaktičnost bývá filmu často vyčítána. Film však podkopává nohy sám sobě: snaží se nás přesvědčit o tom, že jen v jednotě stovek a tisíců osob je síla, zároveň je však příběh postaven na premise, že budoucnost celého německého národa závisí na jediném člověku. Kolem Bernhardta je budován jakýsi kult osobnosti, který mi nepřijde zcela slučitelný s demokratickými ideály, které film zdánlivě propaguje. 

Berlin Express má jen málo společného s předchozím Tourneurovým noirem Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947). V první třetině může připomenout "vlakové thrillery" jako The Narrow Margin (1952) nebo The Tall Target (1951). Později se ovšem více přimkne ke zmiňované kvazidokumentaristické poetice, kterou ostatně signalizovala již úvodní sekvence nasnímaná na ikonických místech Paříže. V dramatických momentech tvůrci "přepínají" do expresionističtějších poloh - například ve scénách odehrávajících se v doupěti nacistických rozvracečů; tuto strategii zpopularizoval již přelomový Dům na 92. ulici (The House on 92nd Street, 1945) Henryho Hathawaye.

Paříž...

...Frankfurt...

...a Berlín.

Berlin Express rozhodně není dokonalý film, ale stojí za vidění pro svou nepopiratelnou dokumentární hodnotu, netypické obsazení Roberta Ryana a Merle Oberon i pro způsob, jakým reflektuje některé problémy a výzvy své doby. Jedná se například o jeden z posledních amerických snímků před definitivním nástupem studené války, který s nadějí pohlíží na možnost spolupráce mezi USA a Sovětským svazem.

(1) SILVER, Alain, WARD, Elizabeth (eds.). Film Noir. An Encyclopedic Reference to the American Style. New York: The Overlook Press, 1992, str. 20.

Režie: Jacques Tourneur
Produkce: Bert Granel (RKO)
Scénář: Harold Medford, Curt Siodmak
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Frederick Hollander
Výprava: Albert S. D'Agostino, Alfred Herman
Střih: Sherman Todd
V hlavních rolích: Robert Ryan, Merle Oberon, Charles Korvin, Paul Lukas, Robert Koote a další

Distribuce: RKO
Premiéra: 1. května 1948

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

Nightfall (1957)

Nightfall
USA, 1957, 79 min.

"You're the most wanted man I know." 

V těch několika málo textech, které byly o Nightfall napsány, se většinou můžete dočíst, kolik má tento snímek režiséra Jacquese Tourneura společného s jeho dřívějším a mnohem slavnějším noirem Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947). Oba filmy například tematizují dualitu města a venkova, oba se zaměřují na hrdinu, který se - pronásledován minulostí - pokouší začít odznova, v novém městě a s novou identitou, a oba alespoň částečně využívají retrospektivní vyprávění, které ozřejmuje motivace postav.

Nightfall je ale v konečném důsledku přímočařejší a optimističtější film než jeho o deset let starší předchůdce. Lze to demonstrovat na pojetí postav, kterým chybí ambivalence a "nečitelnost" Jeffa Baileyho a Kathie Moffat. Po chvilkové nejistotě z úvodu se brzy ukazuje, že James Vanning Alda Raye i Marie Gardner v podání Anne Bancroft jsou morálně neposkvrněnými oběťmi náhodných okolností. Proti nim pak stojí dva bezskrupulózní, typově přesně obsazení zlosynové (zlodějové a vrazi) v podání Briana Keitha a Rudyho Bonda.

Aldo Ray a Anne Bancroft v ústředních rolích

Síla Nightfall ovšem spočívá jinde. Zápletka a vykreslení postav možná nepřekvapí, ale řešení dílčích situací rozhodně ano. Jacques Tourneur (za výrazné asistence kameramana Burnetta Guffeyho) například precizním způsobem využívá prostředí a již zmiňovaného kontrastu města a venkova, v tomto případě Los Angeles a sněhem pokryté krajiny státu Wyoming. Dramaticky velmi účinně jsou využity takové "rekvizity" jako ropné věže a fréza na sníh, které v sobě skrývají nečekaný smrtící potenciál. Originální je i začlenění módní přehlídky, která je nejen chytře využita v rámci zápletky, ale ještě navíc slouží jako výkladní skříň výtvorů předního hollywoodského kostyméra Jeana Louise.

Několik snímků ze závěrečné sekvence.

Po Temné pasáži (Dark Passage, 1947) se snímek Nightfall stal teprve druhou filmovou adaptací některého z románů Davida Goodise, klíčové osobnosti americké drsné školy. Dá se ovšem říci, že pomohl iniciovat obnovený zájem o jeho dílo, alespoň pokud můžeme soudit podle dalších filmových přepisů, které záhy následovaly. V červnu 1957, jen několik měsíců po Tourneurově díle, byl premiérován režijní debut Paula Wendkose The Burglar vycházející ze stejnojmenné Goodisovy předlohy a o tři roky později byl do kin uveden druhý celovečerní film Francoise Truffauta Střílejte na pianistu (Tirez sur le pianiste), adaptace románu Down There.

Nightfall vyšel na DVD v rámci druhého dílu kolekce Columbia Pictures Film Noir Classics.

Režie: Jacques Tourneur
Produkce: Ted Richmond (Copa Productions)
Scénář: Stirling Silliphant, podle románu Davida Goodise
Kamera: Burnett Guffey
Hudba: George Duning
Výprava: Ross Bellah
Střih: William A. Lyon
V hlavních rolích: Aldo Ray, Anne Bancroft, Brian Keith, Jocelyn Brando, James Gregory a další

Distribuce: Columbia Pictures
Premiéra: 23. ledna 1957

Odkazy
IMDB
CSFD
Noir of the Week

Pryč od minulosti (1947)

Out of the Past
USA, 1947, 97 min.

Vím, že článek o tomhle filmu už tu byl publikován, ale nemůžu si pomoct, musím se k Tournerově noirové klasice vyjádřit taky (a hlavně proto, že předchozí text vlastně nic zajímavého neřekl). V rámci mé současné tendence k "rekapitulování" jsem totiž dospěla k názoru, že Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947) je s každou další projekcí lepší. Obzvlášť jej doceníte, když už těch noirů máte nadíváno moc. Pryč od minulosti je opravdu jeden z těch nejlepších, a tak putuje do mé osobní topky.

Jako klasický příklad femme fatale je většinou uváděna a propírana Phyllis Dietrichson (Barbara Stanwyck) z Pojistky smrti (Double Indemnity, 1944). O kvalitách postavy i její herecké představitelky vůbec nepochybuju, ale Jane Greer v mých očích splňuje jasnou představou o svůdné, osudově zrádné ženě. Jako Veronice Lake, i jí příroda nadělila andělsky nevinný vzhled, který podtrhuje drobounká postava a obrovské panenkovské oči (jedinou vadou na kráse byly její obrovské kruhy po očima). Narozdíl od ní však Greer není andělem i uvnitř a své mužské protějšky láskyplně nezachraňuje. Naopak je prohnilá až na kost. 

Její Kathie je úžasně vypočítavá mrcha, která moc dobře ví, jak si chlapa omotat kolem prstu. Má ráda jen sebe a ostatní využívá ve svůj prospěch. Jejím největším uměním je hra na city: přestože jak Jeff (Robert Mitchum) tak i Whit (Kirk Douglas) ví, že je naprosto nedůvěryhodná a prohnaná lhářka, oba se jí nechají vláčet a ovládat. Kameraman filmu, Nicholas Musuraca, trefně vystihuje její dvojí tvář (viz obrázek), když obličej Greer při jedné z takových scén snímá nasvícený pouze z jedné strany. Památné je i její první objevení se na plátně (subjektivizující pohled, Edo :) ), když vchází z denního světla ulice do přítmí restaurace: zaujme nás její silueta v bílých šatech a klobouku a zastíněná tvář, kterou spatříme teprve, až se zastaví před Mitchumem.

Tournerův film je rovněž pozoruhodný prostředím, ve kterém se odehrává. Až na pár výjimek se absolutně  vyhýbá tradičnímu anonymnímu městu plného temných zákoutí a špinavých uliček. Hrdinové Pryč od minulosti naopak utíkají pryč, na idylický venkov, do zákoutí nespoutané přírody (viz originální přestřelka v horách zahrnující rybaření). Podobnou tendenci můžeme později najít u Nicholase Raye v On Dangerous Ground (1952). Wellesova Dáma ze Šanghaje (The Lady from Shanghai, 1947) či Sternbergovo Macao (1952) se zase přesouvá do exotických končin. Malebným exteriérům k dokonalosti chybí už jen barva, ale Leave Her to Heaven (1945) a taktéž i Niagara (1953) jsou jen jedny. Musuracova černá a bílá a světelné kontrasty jsou v Pryč od minulosti opravdu prvotřídní.

Robert Mitchum se pro noir vyloženě narodil. Jeho ležérní "I don't care", cigareta v koutku úst a nejlepší improvizované lhaní (promiň Edo, ale tady se Bogart se svou výřečností může jít zahrabat) z něj dělá nejlepšího noirového muže chyceného v pasti své vlastní minulosti. Naprosto výstižná je metafora kouření jakožto jeho charakterové proměny, respektive prozření. Kdysi vášnivý kuřák se po "rozchodu" s Kathie stal slušňákem, co začal nový život po boku nudné femme attrapeé. Scéna, v níž sedá do taxiku a bere řidičovi z úst cigaretu, aby si potáhl, na chvíli stvrzuje jeho opětovné podlehnutí Kathie. Když podruhé prozře, s odporem odhazuje zapálenou cigaretu na koberec.

A nebyla by to klasika, kdyby taky neměla svůj remake: tentokrát v režii Taylora Hackforda pod názvem Všemu navzdory (Against All Odds) z roku 1984.


Režie: Jacques Tourneur
Produkce: RKO
Scénář: Geoffrey Homes (Daniel Mainwaring) podle svého románu Build My Gallows High
Kamera: Nicholas Musuraca
Hudba: Roy Webb
Střih: Samuel E. Beetley
Hrají: Jane Greer, Robert Mitchum, Kirk Douglas a další


Distribuce: RKO
Premiéra: 25. listopadu 1947


Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Pryč od minulosti (1947)

Out of the Past

USA, 1947, 97 min.

Zapomenout na minulost a začít nový život v zapadlém městečku nezaručuje, že se minulost opět nevynoří z husté mlhy. Nelehké pátrání soukromého detektiva Jeffa Baileyho dostane do různých koutů světa, aby mohl konečně pryč od minulosti.

Jeff Bailey je nenápadný majitel pumpy v malém městečku v Kalifornii, kde se nějakou dobu pokouší vést nový život. Jednoho dne se k němu přihlásí hazardní hráč Whit Sterling. V tu chvíli cítí Jeff horkou půdu pod nohama. Ještě před rokem byl soukromým detektivem, jehož si právě Whit najal na sledování své milenky Kathie Moffatové. Ta zmizela někde v Acapulcu s jeho 40 000 dolary.

Robert Mitchum se představil v roli Jeffa jako zvláštní neotřelý typ drsného chlapíka s nedbalou mluvou, ležérním vystupováním a zvláštní chůzí. Proplul filmem s naprostou elegancí klasického hrdiny svého žánru. V roli záporáka Mitchumovi sekundoval Kirk Douglas a jako femme fatale se představila krásná (chápejme noirovsky krásná, tzn. nebezpečně nádherná blondýna) Jane Greer, kterou známe i z dalších Mitchumových snímků. Oceňuji na filmu přesnou charakteristiku postav, žádná nevyčuhuje a definitivně žádná nepřebývá, což se podaří ve scénáři málokdy. Textu nejde taky nic vytknout, samotné dialogy tikají jako švýcarské hodinky.

Jediný problém pro mě představuje několik konců během 100 minut. Minimálně 3x se podařilo Tourneurovi ukončit svůj film. Možná šlo o nový druh dějového zvratu, ale na mě tento pokus působil rušivě. Také by se dalo uvažovat o určitě epizoditě. Tak či onak, Pryč od minulosti dělá čest filmu-noir a je naprosto nezbytné si na něj některý z blízkých večerů udělat čas.

Režie: Jacques Tourneur

Produkce: Warren Duff

Scénář: Daniel Mainwaring

Kamera: Nicholas Musuraca

Hudba: Roy Webb

Střih: Samuel B. Beetley

Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, Kirk Douglas

Distribuce: RKO Radio Pictures

Premiéra: 13. listopadu 1947

Odkazy:

IMDB

CSFD

Noir of the Week