Murder Is My Beat (1955)

Murder Is My Beat
USA, 1955, 77 min.

Deset let po Objížďce (Detour) a o poznání méně věhlasné Strange Illusion (oba 1945) natočil olomoucký rodák Edgar G. Ulmer film noir Murder Is My Beat, který se svým způsobem odvolává k tradici americké drsné školy. Původní scénář britského autora a producenta Aubreyho Wisberga začíná in medias res: notně pobitý policista Ray Patrick (Paul Langton) se nachází v hotelovém pokoji, kde jej před okamžikem zanechala tajemná barová zpěvačka Eden Lane (Barbara Payton) podezřelá z vraždy. Ray dostal případ brutálně zabitého muže (nalezeného s hlavou v ohništi) na starosti, ale brzy propadl kouzlu blonďaté krásky a rozhodl se porušit pár předpisů, aby jí dal možnost očistit své jméno. Nyní je však Eden v tahu a je to naopak Ray, kdo se dostává do problémů: v hotelu jej totiž vypátral jeho nadřízený, vždy zásadový kapitán Rawley (Robert Shayne)... 

Film disponuje vtahujícím vyprávěním, k čemuž přispívá Rayův voice-over a rozsáhlá retrospektiva, kterou doprovází. Celý zamotaný případ je prezentován jako quest, kdy jen postupné skládání jednotlivých indicií vede k finálnímu rozuzlení. Kolem postavy Eden tvůrci chytře vytvářejí dojem nejednoznačnosti, takže si dlouho nemůžeme být jisti, zda je skutečně vražedkyní, nebo jen další obětí někoho dalšího. 

Technické zpracování odpovídá kategorii produkce a v lecčem připomene podobně nedokonalou (ale vždy podmanivou) Objížďku. Murder Is My Beat nicméně postrádá naléhavost a existenciální podtext Ulmerova slavnějšího noiru, což vrcholí v (i na hollywoodské poměry) přepáleném happy endu. 

Paul Langton jako Ray je přijatelný, i když se nemůže pochlubit charismatem srovnatelným s největšími noirovými hvězdami. Lépe si v roli Eden vede Barbara Payton, kterou vedle práce pro film (další noiry Trapped /1949/ a Kiss Tomorrow Goodbye /1950/) proslavily i bouřlivé aféry s řadou hollywoodských osobností (mj. s Tomem Nealem z Objížďky) a dlouhodobé potíže s alkoholem a drogami. Bohužel účinkováním v Murder Is My Beat její kariéra de facto skončila. V dalších letech se potýkala s mnoha osobními a zdravotními problémy a v roce 1967 zemřela na selhání srdce a jater. Ještě předtím stihla autorizovat svoje memoáry pod názvem I Am Not Ashamed. Ve vedlejších rolích můžete narazit na několik povědomých tváří. Mě nejvíce potěšil Anthony Jochim z Haasovy Dívky na mostě (The Girl on the Bridge, 1951). 

Film malé společnosti Masthead Productions, založené Wisbergem a Ulmerem, vznikl ve stejném roce jako Líbej mne až k smrti (Kiss Me Deadly, 1955) a přestože - na rozdíl od Aldrichova apokalyptického noiru - nejde o žádné veledílo, noiroví fanoušci by mohli být spokojeni. 

Režie: Edgar G. Ulmer
Produkce: Aubrey Wisberg (Masthead Productions)
Scénář: Aubrey Wisberg
Kamera: Harold E. Wellman
Hudba: Albert Glasser
Střih: Fred R. Feitshans Jr.
Výprava: James W. Sullivan
Hrají: Paul Langton, Barbara Payton, Robert Shayne, Selena Royle, Roy Gordon a další

Distribuce: Allied Artists
Premiéra: 27. února 1955

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Noah Isenberg - Detour (BFI Classics)

Další noirový příspěvek do ediční řady BFI Classics má na svědomí Noah Isenberg, odborný asistent působící na University Humanities at the New School v New Yorku a odborník na osobnost a dílo Edgara G. Ulmera (v současnosti by měl dokončovat oficiální - protože Ulmerovou dcerou posvěcenou - biografii "krále béčkového filmu"). Nepřekvapí proto, že jej zástupci British Film Institute oslovili, aby se na prostoru cca 100 stran věnoval režisérovu nejslavnějšímu snímku, Objížďce (Detour, 1945).

Isenberg knihu člení do šesti oddílů, v nichž se věnuje různým aspektům snímku. Zabývá se například knižní předlohou Martina Goldsmithe a srovnává ji jak se scenářem (rovněž Goldsmithovo dílo), tak s hotovým filmem. Z komparace vyplývá, že Ulmerův tvůrčí přínos byl značný - mnoho pasáží z knihy bylo vypuštěno (zejména části vyprávěné Sue, hrdinovou přítelkyní) a naopak řada filmových scén byla přidána a nemá tak v románu svůj ekvivalent. Ve třetí kapitole Isenberg na základě pečlivého studia archivních materiálů podává výklad produkční historie Objížďky a vyvrací některé zažité mýty. Například rozpočet nebyl 30 000 dolarů, jak se v některých zdrojích uvádí, ale téměř čtyřnásobek (i to však byla ve srovnání s prestižnějšími produkcemi velkých studií směšná částka). Natáčení netrvalo šest dnů, ale téměř tři týdny (14 dnů ve studiu, další čtyři dny v exteriérech). Věnuje se rovněž stylistickým postupům, které z omezených podmínek vyplynuly (zadní projekce, sporé svícení a užití mlhy, "nejlepšího přítele béčkového režiséra"). Ve snímku rovněž zůstaly některé chyby a nedostatky - například v jedné scéně Al stopuje na levé straně silnice a auta projíždějí v levém pruhu (nebo to byl Ulmerův záměr?). 

Na dalších stranách Isenberg podává přehled toho, jak na Objížďku v průběhu let pohlíželi kritici. Někteří (např. Tania Modleski) v něm viděli odraz perverzních mužských fantazií, jiní alegorii Ulmerova exilového osudu, další se věnovali (ne)spolehlivosti Alova vyprávění. Řada z nich snímek vsazovala do kontextu filmu noir a někteří pro něj hledali jiné, příhodnější kategorie (znáte termín film gris? nebo film asphalte?). Isenberg sám v Objížďce spatřuje ozvuky německého kammerspielu (zejména v závěrečné pasáži, kdy dochází ke konfrontaci Ala a Very). Poslední kapitola pojednává o pokusech zaktualizovat Objížďku či rovnou natočit její remake. Sám Ulmer v 60. letech pracoval na vlastní "psychedelické" verzi pod názvem Loser (dochoval se scénář). Již realizovaný remake z roku 1992 má na svědomí režisér Wade Williams, snímek je však údajně vhodný pouze pro nekritické obdivovatele originálu. Pro ostatní by jeho zhlédnutí bylo asi jako "prohlídka muzea Madame Tussaud pro domorodce z Nové Guiney". Inspiraci v Ulmerově snímku našli mj. bratři Coenové (Muž, který nebyl) nebo David Lynch (Lost Highway). 

Publikaci nelze než vřele doporučit. Těšme se na Ulmerův životopis, který bude jistě stejně pečlivou a čtivě napsanou prací, která vyvrátí nejeden mýtus. 

ISENBERG, Noah. Detour. London: British Film Institute, 2008. 110 stran

Den s Edgarem G. Ulmerem

Pozvánka pro filmové nadšence (nejen) z Olomouce: 

Ve čtvrtek 14. října se v rámci Dnů židovské kultury Olomouc uskuteční ve zdejším Arcidiecézním muzeu přednáška EDGAR GEORG ULMER - EXISTENCIÁLNÍ HOROR, kterou povede filmový kritik a publicista Martin Jiroušek. Vstup je zdarma, takže určitě neváhejte. Začátek v 17:00.

Více zde.

Ten samý den se pak v Divadle hudby uskuteční projekce snímku LIDÉ V NEDĚLI (1930), který Ulmer spolurežíroval s bratry Siodmakovými, Fredem Zinnemannem a Billym Wilderem. Hudební doprovod k snímku obstará houslista Jiří Macháček. Začátek v 19:30, vstup opět volný.

Více zde.

Strange Illusion (1945)

Strange Illusion
USA, 1945, 85 min.

Ulmerovým nejplodnějším a umělecky nejstabilnějším obdobím byla polovina 40. let, kdy se jako režisér podepsal nejen pod notoricky známou Objížďku, ale i pod sérii dalších zajímavých noirů. Jedním z nich je snímek Strange Illusion pozoruhodným způsobem variující Shakespearova Hamleta a svou narativní výstavbou  předznamenávající postmoderní díla například Davida Lynche. Nevěříte? Věřte. 

Ad Hamlet. Paul Cartwright (Jimmy Lydon), dospívající syn nedávno zesnulého kalifornského viceguvernéra, začne podezřívat nového nápadníka své matky Bretta Curtise (Warren William) z dvojí identity a kriminální minulosti. Prvním impulsem je noční můra, kterou je celé vyprávění uvozeno a jež se postupně začně realizovat i ve skutečnosti. Paul na základě tušení i faktických důkazů dojde přesvědčení, že za otcovou smrtí stojí právě Curtis. Paralelu s Hamletem rozvíjí i další motivy - například Paulova fixace na matku nebo jeho "komunikace" se zesnulým otcem  prostřednictvím dopisů, jejichž odesílání pan Cartwright před smrtí detailně rozplánoval.

Ad Lynch. Někteří kritici si povšimli toho, že narativní výstavba Strange Illusion, uvozená i uzavřená působivou snovou sekvencí, vybízí interpretovat celou střední pasáž jako fantazii protagonisty, který se podvědomě touží vypořádat s otcovou smrtí a zároveň prahne po své matce, jejíž nápadníky vnímá jako soky. Takové čtení ostatně podporuje samotný název snímku - onou iluzí by pak nebyl sen z úvodu a závěru, ale osmdesátiminutová "realita", která je jimi orámovaná. Odtud tedy pramení spřízněnost s tvorbou Davida Lynche a především pak s filmem Mulholland Drive, které si všímá například Hugh S. Manon. (1)

Přesto kdybych měl snímek hodnotit, byl bych docela přísný - některé jeho motivy a momenty jsou zajímavé, k zemi jej však táhne přílišná užvaněnost a toporné herecké výkony necharismatických herců. Objížďka zůstává nepřekonána. 

(1) MANON, Hugh S. Fantasy and Failure in Strange Illusion. In HERZOGENRATH, Bernd (ed.). The Films of Edgar G. Ulmer. Lanham : Scarecrow Press, 2009. s. 159-174.

Režie: Edgar G. Ulmer

Produkce: Leon Fromkess (PRC)

Scénář: Adele Comandini

Kamera: Philip Tannura, Benjamin H. Kline [not credited], Eugen Schüfftan [not credited]

Hudba: Leo Erdody

Střih: Carl Pierson

Výprava: Paul Palmentola

Hrají: James Lydon, Sally Eilers, Warren William, Regis Toomey, Charles Arnt, George Reed, Jayne Hazard a další

Distribuce: PRC

Premiéra: 31. března 1945

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

Ulmer v Olomouci

Olomoucká frakce Film Noir Blogu učinila pozoruhodný nález. Nedaleko od svého bydliště (cca 50 m) objevila rodný dům Edgara G. Ulmera, jenž byl identifikován a označen památeční plaketou teprve před čtyřmi, respektive pěti lety. Zájemci jej mohou najít na Resslově ulici, č. p. 1. V domě dnes sídlí obchod s nářadím (to máte pilky, hrábě, motyky, násady na vše...). Organizované prohlídky po olomouckých památkách spjatých s filmem noir začínají každý všední den v 19:00 (po Prostřeno) před domem č. 13 na ulici Polívkova.

Deset důvodů, proč milovat Ulmerovu Objížďku

Detour

USA, 1945, 67 min.

Svůj nejslavnější film zvaný Objížďka natočil kultovní režisér béčkových filmů Edgar G. Ulmer za čtrnáct dní s rozpočtem 120 tisíc dolarů. A tady je deset aspektů, které dělají Objížďku tak dobrou:

1. Hlavní hrdina Al je "totally fucked up".

2. Retrospektivní vyprávění prostřednictvím hrdinova voiceoveru.

3. Alova nezapomenutelná svérázná klavírní variace Brahmsova valčíku.

4. Scéna v mlze: Al se svou láskou Sue kráčí nočním městem zahaleném v mlze, když se od ní dozvídá, že odjíždí za kariérou do L.A.

5. Alův telefonát Sue: Přestože jde o dialog, Al chrlí své otázky a odpovědi do sluchátka tak rychle, že se zdá, že vede jeden dlouhý monolog.

6. Trip across the USA: Al stopuje z New Yorku do L.A. za hojné pomoci zadní projekce.

7. Osudovost: Al je přesvědčen, že svého spolujezdce Charlese omylem (!) zabil, on však ve skutečnosti zemřel na srdeční zástavu. Nicméně Al se zbaví těla a vydává se za mrtvého muže. A co osud nechce? Krátce nato nabere stopařku, která náhodou Charlese znala a odhalí tak Alův podvod.

8. Femme fatale: stopařka Vera je mrcha se vším všudy. Nepříjemná uječená a panovačná kráva, vedle níž všechny ostatní FF působí jako neškodné nanynky, a kterou byste nejradši zaškrtili...

9. Vražda pomocí telefoního kabelu:...a přesně to Al (byť nezáměrně) udělá.

10. Naprostá zráta identity: Al během pár dní přijde o všechno, především pak o svou vlastní identitu. Nejprve si vymění totožnost s mrtvým Charlesem, aby se jí posléze snažil zbavit po zavraždění Very. Stává se mužem bez jména, nikým.

Režie: Edgar G. Ulmer

Produkce: Leon Fromkess (PRC Pictures)

Scénář: Martin Goldsmith

Kamera: Benjamin H. Kline

Hudba: Leo Erdody

Střih: George McGuire

Hrají: Tom Neal (Al), Ann Savage (Vera), Claudia Drake (Sue), Edmund MacDonald (Charles)

Distribuce: PRC Pictures

Premiéra: 30. listopadu 1945

Odkazy:

CSFD

IMDb

Allmovie