Další noirový příspěvek do ediční řady BFI Classics má na svědomí Noah Isenberg, odborný asistent působící na University Humanities at the New School v New Yorku a odborník na osobnost a dílo Edgara G. Ulmera (v současnosti by měl dokončovat oficiální - protože Ulmerovou dcerou posvěcenou - biografii "krále béčkového filmu"). Nepřekvapí proto, že jej zástupci British Film Institute oslovili, aby se na prostoru cca 100 stran věnoval režisérovu nejslavnějšímu snímku, Objížďce (Detour, 1945).
Isenberg knihu člení do šesti oddílů, v nichž se věnuje různým aspektům snímku. Zabývá se například knižní předlohou Martina Goldsmithe a srovnává ji jak se scenářem (rovněž Goldsmithovo dílo), tak s hotovým filmem. Z komparace vyplývá, že Ulmerův tvůrčí přínos byl značný - mnoho pasáží z knihy bylo vypuštěno (zejména části vyprávěné Sue, hrdinovou přítelkyní) a naopak řada filmových scén byla přidána a nemá tak v románu svůj ekvivalent. Ve třetí kapitole Isenberg na základě pečlivého studia archivních materiálů podává výklad produkční historie Objížďky a vyvrací některé zažité mýty. Například rozpočet nebyl 30 000 dolarů, jak se v některých zdrojích uvádí, ale téměř čtyřnásobek (i to však byla ve srovnání s prestižnějšími produkcemi velkých studií směšná částka). Natáčení netrvalo šest dnů, ale téměř tři týdny (14 dnů ve studiu, další čtyři dny v exteriérech). Věnuje se rovněž stylistickým postupům, které z omezených podmínek vyplynuly (zadní projekce, sporé svícení a užití mlhy, "nejlepšího přítele béčkového režiséra"). Ve snímku rovněž zůstaly některé chyby a nedostatky - například v jedné scéně Al stopuje na levé straně silnice a auta projíždějí v levém pruhu (nebo to byl Ulmerův záměr?).
Na dalších stranách Isenberg podává přehled toho, jak na Objížďku v průběhu let pohlíželi kritici. Někteří (např. Tania Modleski) v něm viděli odraz perverzních mužských fantazií, jiní alegorii Ulmerova exilového osudu, další se věnovali (ne)spolehlivosti Alova vyprávění. Řada z nich snímek vsazovala do kontextu filmu noir a někteří pro něj hledali jiné, příhodnější kategorie (znáte termín film gris? nebo film asphalte?). Isenberg sám v Objížďce spatřuje ozvuky německého kammerspielu (zejména v závěrečné pasáži, kdy dochází ke konfrontaci Ala a Very). Poslední kapitola pojednává o pokusech zaktualizovat Objížďku či rovnou natočit její remake. Sám Ulmer v 60. letech pracoval na vlastní "psychedelické" verzi pod názvem Loser (dochoval se scénář). Již realizovaný remake z roku 1992 má na svědomí režisér Wade Williams, snímek je však údajně vhodný pouze pro nekritické obdivovatele originálu. Pro ostatní by jeho zhlédnutí bylo asi jako "prohlídka muzea Madame Tussaud pro domorodce z Nové Guiney". Inspiraci v Ulmerově snímku našli mj. bratři Coenové (Muž, který nebyl) nebo David Lynch (Lost Highway).
Publikaci nelze než vřele doporučit. Těšme se na Ulmerův životopis, který bude jistě stejně pečlivou a čtivě napsanou prací, která vyvrátí nejeden mýtus.
ISENBERG, Noah. Detour. London: British Film Institute, 2008. 110 stran
Žádné komentáře:
Okomentovat