Studie profesora z Indiana University Jamese Naremorea, mj. autora knih o Stanleym Kubrickovi, Vincente Minnellim či filmu noir (More than Night: Film Noir in Its Contexts), vyšla v nakladatelství Britského filmového institutu teprve minulý rok. Naremore v ní proslulou Sladkou vůni úspěchu zkoumá z několika hledisek, přičemž film vnímá jako výsledek spolupráce několika výjimečných osobností (nikoliv jediného "auteura"): režiséra Alexandera Mackendricka, scenáristů Clifforda Odetse a Ernesta Lehmana (druhý z nich je i autorem novely, z níž snímek vychází), kameramana Jamese Wonga Howea, hudebního skladatele Elmera Bernsteina a herců Tonyho Curtise a Burta Lancastera.
Naremore zviditelňuje přínos každého z nich, když se v první části knihy zabývá produkční historií filmu, kterou sleduje přibližně od roku 1950, kdy v Cosmopolitanu vyšla Lehmanova předloha pod názvem Tell Me about It Tomorrow. Na několika stranách autor přibližuje reálné pozadí příběhu, který byl inspirován životem skutečného sloupkaře Waltera Winchella. Dále se například zabývá vyjednáváním produkční společnosti Hecht-Hill-Lancaster s úřadem PCA, který měl k některým aspektům připravovaného filmu závažné připomínky (zejm. incestní vztah Hunseckera a jeho sestry), četnými přepisy scénáře (v druhé fázi je měl na starosti uznávaný dramatik Clifford Odets; právě studium několika verzí scénáře Naremoreovi umožňuje s větší přesností určit autorský přínos toho kterého scenáristy) či konflikty Mackendricka s hercem a producentem Lancasterem, jenž měl s některými režisérovými rozhodnutími problém. Naremore se rovněž krátce zastavuje u nejednoznačného přijetí filmu, který v době svého premiérového uvedení do kin prodělal asi dva miliony dolarů.
Nejrozsáhlejší část 110stránkové knihy tvoří vskutku detailní analýza. Naremore neopomíjí vizuální stránku filmu, zároveň si však uvědomuje, že jeho největší síla spočívá v propracovaných dialozích a hereckých výkonech - proto jim logicky věnuje nejvíce prostoru. Jak sám poznamenává - o Sladké vůni úspěchu nelze psát, aniž byste citovali některé z jejích replik. Z hereckých představitelů vyzdvihuje především Tonyho Curtise, pro kterého se Sidney Falco stal dost možná nejvýznamnější dramatickou rolí.
V závěrečné kapitole Naremore píše: "Neither a formally adventurous nor a perfect film, it nevertheless has a strong narrative drive and skillfully manages its various internal tensions. Its style is swift and seductive, its atmosphere slick and sleazy, its mode smoothly oscillating between satire, melodrama and near tragedy." Citace nejen účelně shrnuje autorův názor na jím analyzovaný film, ale rovněž funguje jako ukázka jeho stylu psaní. Ke čtivosti knihy přispívá i to, že text není přerušován odkazy na poznámkový aparát, takže ji skutečně přečtete jedním dechem. Můj názor na Sladkou vůni úspěchu se Naremoreovi změnit nepodařilo, rozhodně se však díky němu cítím mnohem informovanější.
NAREMORE, James. Sweet Smell of Success. London: British Film Institute, 2010. s. 110.
Žádné komentáře:
Okomentovat