Maltézský sokol (1941)

The Maltese Falcon
USA, 1941, 97 min.

Studio Warner Bros. vyprodukovalo celkem tři filmové adaptace působivého detektivního románu Dashiella Hammetta, původně vycházejícího na pokračování v legendárním pulpovém časopisu Black Mask. Poprvé Maltézského sokola zfilmoval Roy Del Ruth v roce 1931, tedy ještě v době před zpřísněním Produkčního kodexu. Hlavní roli soukromého očka Sama Spadea ztvárnil Ricardo Cortez, známý například z garbovského němého snímku Moderní Carmen (1926), vedle něj se v roli zrádné femme fatale objevila Bebe Daniels, zkušená herečka s bohatou kariérou v němém filmu. Druhou adaptací Sokola se stal snímek exulanta Williama Dieterleho Satan Met a Lady (1936) - v hlavních rolích s Bette Davis a Warrenem Williamem -, který však s předlohou naložil velmi volně, což mělo za následek nejen změnu názvu a jmen titulních postav, ale i posuny v zápletce a žánrovém ukotvení (odlehčená detektivní komedie). Nejvěrněji se předlohy drží verze debutujícího režiséra (v té době však již zkušeného scenáristy) Johna Hustona z roku 1941, všeobecně považovaná za definitivní adaptaci Hammettova románu.

Učebnicový McGuffin

Vnímání Maltézského sokola jako vůbec prvního filmu noir je snad již úspěšně vyvráceno a překonáno, přesto lze jeho význam pro následný vývoj cyklu - zejména pro jeho první "hard-boiled" fázi - jen stěží zveličit. K noirovým trademarkům, které pomohl ustanovit, mimo jiné patří: 

* cynický soukromý detektiv - morálně zpochybnitelný (nevěra, určitá míra zkorumpovatelnosti), v konečném důsledku však vždy stojící na straně dobra a spravedlnosti (pokud něco takového v noirovém světě existuje)

* zrádná femme fatale, využívající muže kolem sebe k vlastním sobeckým cílům

* plejáda výrazných podvodníků a zlosynů, v tomto případě představovaná hned trojicí mimořádných osobností - korpulentním Syndeym Greenstreetem v jeho filmovém debutu, Peterem "Pop Eye" Lorrem a neodolatelným Elishou Cookem Jr., navždy odsouzeným k rolím neurotických zbabělců nebo komických přisluhovačů

* břitké dialogy, skvěle vystihující atmosféru všudypřítomného cynismu a podvodnosti

* screen persona Humphreyho Bogarta, dále definovaná zejména Walshovým Vysoko v horách (1941) premiérovaným o půl roku dříve

Podhled na Greenstreetova Gutmana

Naproti tomu Hustonův styl má jen málo společného s vyhrocenou expresivní estetikou považovanou za stěžejní rys filmu noir. Naopak, Maltézský sokol je učebnicovým příkladem hollywoodského studiového high-key stylu a určité vybočení představují jen občasné výrazné podhledy - například na Greenstreetova Kaspera Gutmana, které tak zvýrazňují jeho mohutnost. 

Maltézský sokol nikdy nebude mojí srdcovou záležitostí - k tomu mu chybí vynalázavější režie a přesvědčivější chemie mezi Bogartem a Mary Astor (závěrečné scény působí až komicky) - jeho historickou hodnotu bych si ale nikdy neodvážil zpochybnit. Hustonův snímek stanovil standard, jímž se poměřovaly všechny noirové detektivky několika následujících let.

Režie: John Huston

Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)

Scénář: John Huston; podle románu Dashiella Hammetta

Kamera: Arthur Edeson

Hudba: Adolph Deutsch

Střih: Thomas Richards

Výprava: Robert Haas

V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Mary Astor, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Elisha Cook Jr., Gladys George ad.

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 22. července 1941

Na DVD s českou podporou od: 1. ledna 2002 (Warner)

Odkazy:

IMDB

Allmovie

CSFD
Filmserver (Eda)

Act of Violence (1948)

Act of Violence
USA, 1948, 82 min

Nočním městem pospíchá dvoumetrová postava v baloňáku. Za šoupavého zvuku nohy, kterou tahá za sebou a znepokojivé hudby Bronislau Kapera dojde do svého hotelového pokoje, vytáhne z šuplíku pistoli a přibalí ji do své cestovní tašky. Act of Violence.

Z temných uliček se společně s Joe Parksonem (Robert Ryan) přesouváme do slunného L.A, kde se nachází druhý hrdina tohoto příběhu Frank R. Enley (Van Heflin) - válečný hrdina, úspěšný podnikatel, majitel krasného domu, ženy a otec dvouletého syna.


Záhy se ukáže, že Joe nejel do L.A. nadarmo a hodlá svého starého kamaráda z války zabít. Frankova panika z nově nabytého stalkera vrcholí bezchybnou scénou, ve které se schovává doma ve tmě za zataženými závěsy. Ticho narušuje jen kapající kohoutek a šouravý zvuk Joea obcházejícího kolem domu. Divák, stejně jako Frankova žena, nic nechápe. Do čtvrt hodiny ale vše začne dávat smysl, minulost bude odhalena a béčková thrillerová zápletka se přetaví do hlubokého příběhu o lidském svědomí, cti a schopnosti žít se svou minulostí.

Jakkoliv je film námětem poplatný době, nesnaží se primárně kritizovat dopad války na životy lidí, jako spíš řešit morální dilemata a tíhu minulosti obecně. V Act of Violence se tak protínají Zinnemanova oblíbená témata minulá - válka, minulost (Seventh Cross, Search, Men) i budoucí - hrdinství, čest (High Noon, From Here to Eternity).


Původně měli být do hlavních rolí obsazeni lamači dívčích srdcí Gregory Peck a Humphrey Bogart (1). Nakonec, naštěstí, došlo na méně profláklé tváře se stejnou dávkou hereckého talentu. Dva metry Roberta Ryana v Zinnemanově podání vzbuzují neuvěřitelný respekt, Van Heflinova panika je zase podpořena expresivním svícením. Nebo spíš naopak - Frankovo psychické rozpoložení je vyjadřováno pomocí světelných kontrastů a prostředí, ve kterém se pohybuje.

Drama dvou mužů z opačných konců společenského žebříčku se proto v polovině přesune z přátelského sousedství do anonymních a prázdných ulic velkoměsta, kterými vyděšený Frank zoufale pobíhá. Nejprve ve snaze najít úkryt, později ve snaze ulevit svému svědomí (dokonalá tunelová scéna jako sonda do Frankovy mysli viz foto 1; výmluvný tunelový prostor použil rok poté i Carol Reed pro finále Třetího Muže). Scéna v kolejišti a houkání přijíždějícího vlaku je pak vrcholem Frankovy zoufalosti a zároveň předznamenáním westernového finále na nádraží (viz foto 2, 3). V rámci zachování rovnováhy natočí Zinneman o čtyří roky později western, který je v podstatě film-noir.


Na noir překvapivě ambivalentní charaktery drží divákovy sympatie uprostřed vzduchoprázdna a pozornost je tak zaměřena na příběh samotný. Nevyhnutelné rozuzlení, před kterým hlavní postava celý film utíká nakonec přijde, přesto je však děj prostřední části naprosto nepředvídatelný.

Kombinace typického vizuálu a exteriérů je neskutečně atmosferická a je velká škoda, že Robert Surtees nestál za kamerou noirových příběhů častěji. Orchestrální thrillerový soundtrack Bronislau Kapera umocňuje náladu a triviální příběh zahušťují vynikající vedlejší postavy, ať už je to Fredova žena Edith (You can't suffer all your life for one mistake), Joeova dívka Ann (You aren't gonna bring those men back), prostitutka za zenitem Pat (No law says you got to be happy) či nájemný vrah Johnny (Come on, sucker).

Zapomenutý klenot.


(1) Film Noir: An Encyclopedic Reference to the American Style

Režie: Fred Zinnemann
Produkce: William H. Wright
Scénář: Robert L. Richards podle povídky Colliera Younga
Kamera: Robert Surtees
Hudba: Bronislau Kaper
Střih: Conrad A. Nervig
Hrají: Van Heflin, Robert Ryan, Janet Leigh, Mary Astor, Phyllis Thaxter, Berry Kroeger a další

Distribuce: Metro-Goldwyn-Mayer
Premiéra: 21. prosince 1948

Odkazy:
CSFD
IMDb

Desert Fury (1947)

Desert Fury 
1947, USA, 92 min.

Když se řekne film noir, většině lidí se automaticky vybaví černobílá kamera, expresivní svícení, šerosvit, temné siluety postav apod. Představa klasického noiru v barvě (neo-noir, to je úplně jiná kapitola) nám přijde  naprosto bizarní a zcestná. Přesto existuje několik výjimek, které dokazují, že technicolorová přebujelost nutně nemusí být s typickou noirovou atmosférou a náladou nekompatibilní. Naopak k ní může vytvářet ironický kontrast - jako v případech snímků Niagara a Leave Her to Heaven. Nebo téměř zapomenutého filmu režiséra Lewise Allena Desert Fury (dále například Suddenly, Illegal, A Bullet for Joey).

Bohužel, skutečně krásné obrazové ztvárnění filmu je tak to jediné, co na něm lze bez výhrad ocenit (děj filmu se odehrává v Nevadě, státě, kterému dominují hory a pouště; rozsáhlé písečné plochy a skalnaté vrcholky často kontrastují s až kýčovitě azurovým nebem). Zápletka samotná je často k smíchu (místy nepochopitelné chování postav, o dialozích nemluvě), vůbec nejpodivnější jsou ale vazby mezi ústředními protagonisty. Vztah hlavní hrdinky Pauly k matce připomíná manželství s dominantním mužem (matka vede prosperující kasino, kouří jednu cigaretu za druhou, intimní momenty s dcerou prokládá hádkami a fackami), obávaný gangster Eddie, zodpovědný za smrt manželky, má zase nečekaně blízko k parťákovi Johnnymu, který se od něj nehne na krok a o jejich vztahu skutečně hovoří jako o svazku na celý život.

Homoerotickému čtení filmu napomáhá i chemie mezi postavami - mezi Eddiem a Johnnym to totiž opravdu jiskří mnohem víc než mezi jakýmkoliv heterosexuálním párem (mezi Eddiem a Paulou nebo Paulou a Tomem Hansonem v podání Burta Lancastera). Ostatně Lancasterův čestný a poctivý policista je asi nejméně zajímavou a nejhůře napsanou postavou filmu - neustále prochází ulicemi města, případně krouží po okresních silnicích, aby se vždy objevil ve správný čas na správném místě a pomohl vyřešit svízelnou situaci.

Pokud toužíte po ukázce povedeného barevného noiru, podívejte se raději jinde...

Režie: Lewis Allen

Produkce: Hal B. Wallis (Paramount Pictures)

Scénář: A.I. Bezzerides, Robert Rossen; podle románu Ramony Stewart

Kamera: Edward Cronjager, Charles Lang

Hudba: Miklós Rózsa

Střih: Warren Low

Výprava: Perry Ferguson

Hrají: Lizabeth Scott, Burt Lancaster, Mary Astor, John Hodiak, Wendell Corey, Kristine Miller a další

Distribuce: Paramount Pictures

Premiéra: 15. sprna 1947

Odkazy

IMDB

Allmovie