Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

Zobrazují se příspěvky se štítkemNoir City. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNoir City. Zobrazit všechny příspěvky

9. října 2016

Noir City, léto 2016

Aktuální číslo elektronického časopisu Noir City (léto 2016) zakládá novou tradici oceňování současných filmařů, kteří se nějakým způsobem zasloužili o rozvoj a aktualizaci tradice klasického filmu noir. Prvním nositelem Modern Master Award se stal britský režisér Stephen Frears, který se k noirové poetice přihlásil například snímky Gumshoe (1971), Práskač a jeho kat (The Hit, 1984) nebo Švindlíři (The Grifters, 1990). Cena bude Frearsovi teprve předána - dle režisérových časových možností buď v lednu v San Franciscu, nebo v dubnu v Hollywoodu -, ale již nyní si můžete přečíst rozsáhlý rozhovor, který s ním pořídil Vince Keenan

Dále letní číslo Noir City láká na článek Imogen Sary Smith zabývající se britskými noiry z období druhé světové války, dramatický příběh vzniku německého filmu Vrahové mezi námi (Die Mörder sind unter uns, 1946), jehož autorem je Eddie Muller, nebo profily scenáristy a spisovatele Martina M. Goldsmithe a kameramana Nicholase Musuracy. Obzvlášť dobře se nám četla reportáž ze čtvrtého ročníku Noir Film Festivalu, kterou pro časopis napsal Matthias Merkelbach. V jejím závěru píše: "Na filmy se můžete dívat i u sebe doma, ale být na Noir Film Festivalu, odehrávajícím se v tak unikátním prostředí, a potkávat tam lidi stejně zblázněné do něčeho, co sami tolik milujete - to dělá tuto akci skutečně nezapomenutelnou."

Odběrateli Noir City se můžete velmi snadno stát i vy - stačí jednorázově přispět na konto Film Noir Foundation alespoň dvaceti dolary a každého čtvrt roku budete mít zaručenu kvalitní dávku noirového čtení. Více informací zde


7. ledna 2015

NOIR CITY 13

Tradiční noirový svátek, festival NOIR CITY, se v San Franciscu uskuteční již potřinácté. Desetidenní přehlídka začne v nádherném Castro Theatre v pátek 16. ledna a potrvá až do následující neděle. Program sestávající z 25 titulů se letos zaměří na temné stránky manželství. Mezi zastoupenými filmy nechybí Clouzotovy Ďábelské ženy, noirové melodrama Maxe Ophülse V pasti, Hitchcockovo Podezření nebo Bigamista Idy Lupino. Dostane se ale i na řadu méně známých snímků, které na plátně hned tak neuvidíte. Kompletní program najdete na stránkách festivalu


Seznam všech filmů odpromítaných na předchozích ročnících NOIR CITY je k dispozici tady.

Pokud se do San Francisca nebo jednoho ze sedmi satelitních měst NOIR CITY letos nedostanete, můžete se noirově naladit alespoň při čtení nového čísla stejnojmenného čtvrtletníku. Aktuální vydání by měli všichni podporovatelé Film Noir Foundation dostat do mailových schránek 12. ledna. Pokud se chcete stát odběrateli NOIR CITY, stačí přispět na činnost této bohulibé organizace jednorázovou částkou 20 dolarů (více zde). 

21. prosince 2013

NOIR CITY 2014

12. ročník nejznámější noirové přehlídky na světě se ponese ve znamení mezinárodního noiru. Výběr amerických snímků odehrávajících se v exotických lokacích doplní filmy vzniklé například v Japonsku, Velké Británii nebo ve Francii. Eddie Muller označil program festivalu za dosud nejambicióznější v historii: "Mám podezření, že jeho celkový dopad změní přetrvávající etnocentrické předsudky mnoha lidí." A jaké filmy tedy budou od pátku 24. ledna do neděle 2. února 2014 v sanfranciském Castro Theatre promítány? 

pátek 24. ledna
Journey into Fear (1943)
Třetí muž (The Third Man, 1949)

sobota 25. ledna, odpoledne - Mexiko
En la palma de tu mano (1951)
Victimas del pecado (1951)

sobota 25. ledna, večer - nově restaurované snímky
Too Late for Tears (1949)
The Hitch-Hiker (1953)

neděle 26. ledna - Akira Kurosawa
Opilý anděl (Yoidore tenshi, 1948)
Toulavý pes (Nora inu, 1949)


pondělí 27. ledna - Německo
Vrahové mezi námi (Die Mörder sind unter uns, 1946)
Berlin Express (1948)

úterý 28. ledna - Španělsko a Norsko
Smrt cyklisty (Muerte de un ciclista, 1955)
Døden er et kjærtegn (1949)

středa 29. ledna - Velká Británie
It Always Rains on Sunday (1947)
Brightonský špalek (Brighton Rock, 1947)

čtvrtek 30. ledna - Argentina
No abras nunca esa puerta (1952)
Apenas un delincuente (1949)

pátek 31. ledna - Jižní Amerika
El vampiro negro (1953)
Mzda strachu (Le salaire de la peur, 1953)

sobota 1. února - Francie
Pépé le Moko (1937)
Taková hezká malá pláž (Une si jolie petite plage, 1949)
Nábřeží zlatníků (Quai des Orfévres, 1947)
Deux hommes dans Manhattan (1959)
Rvačka mezi muži (Du rififi chez les hommes, 1955)

neděle 2. února - Dálný východ podle Hollywoodu
Singapore (1947)
Podsvětí Šanghaje (The Shanghai Gesture, 1941)
Macao (1952)

Program opatřený krátkými anotacemi najdete na stránkách festivalu zde. Akreditace umožňující vstup na všechny projekce návštěvníky přijde na 120 dolarů. 

Pokud vám termín nevyhovuje, můžete si počkat na ozvěny přehlídky, které budou postupně probíhat v satelitních městech jako Washington, Chicago nebo Austin. Sledujte web Noir City kvůli dalším podrobnostem.

13. prosince 2013

Podzimní Noir City

S drobným zpožděním vyšlo podzimní číslo čtvrtletníku Noir City. Převážná část z jeho 120 stran je věnována herci Danu Duryeovi, kterého můžete znát například z Langových mistrovských kousků Žena za výlohou a Scarlet Street nebo lehce nedoceněného Black Angel. V posledně jmenovaném se Duryea objevil po boku Petera Lorreho, jenž je předmětem dalšího textu z pera Stevea Kronenberga. Kromě stálých servisních rubrik (recenze, reportáže) časopis rovněž nabízí sérii článků připomínajících atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, od kterého 22. listopadu uběhlo padesát let. Odběratelem Noir City se může stát každý, kdo přispěje noirové nadaci Eddieho Mullera alespoň dvaceti dolary. Více informací získáte zde.


P.S. V jednom z úvodních textů Noir City vydavatelé rovněž zveřejnili první tituly stejnojmenné přehlídky, která proběhne ve dnech 24. ledna - 2. února 2014 v San Franciscu. Názvy si zatím nechám pro sebe, ale 16 z celkového počtu 27 filmů bude promítáno s titulky, což znamená, že více než polovinu budou tvořit zahraniční noiry. Co myslíte, dojde i na Československo/Českou republiku?

6. dubna 2012

Noir City: Hollywood 2012

Noiroví fanoušci se v Kalifornii opravdu mají. Po lednovém Noir City v San Franciscu je na jaře čekají dvě další nabité noirové přehlídky. Předtím, než bude v Palm Springs v polovině května zahájen 12. ročník Arthur Lyons Film Noir Festivalu, se přímo v Hollywoodu v historickém Egyptian Theatre uskuteční další Noir City (koná se v celkem pěti amerických městech). 

zdroj: americancinematheque.com

14. ročník festivalu Noir City: Hollywood pořádá od 20. dubna až 6. května American Cinematheque ve spolupráci s Film Noir Foundation Eddieho Mullera. Ten společně s noirovými oborníky Alanem K. Rodem a Gwen Deglise do letošního programu vybral celkem třicet (!) snímků, mezi nimi například protonoiry The Maltese Falcon (1931), City StreetOkay, America!Afraid to Talk (všechny 1932) nebo trojici Mannových noirů Strange Impersonation (1946), T-Men (1947) a Reign of Teror (1949).

Kromě divácky vděčných festivalových stálic, jako jsou noiry Revolver na prodej (This Gun For Hire,1942), Phantom Lady (1944), Pošťák vždy zvoní dvakrát (The Postman Always Rings Twice, 1946), Black Angel (1946), The Window (1949), Caged (1950), hollywoodské Noir City rovněž uvede nově restaurovanou kopii Suddenly (1954) a takové rarity, jako je raný mysteriózní snímek Freda Zinnemanna Kid Glove Killer (1942) a noiry Circumstantial Evidence (1945), Three Strangers (1946), The Sign of the Ram (1948), Mary Ryan, DetectiveScene of the CrimeJohnny AllegroManhandled (všechny 1949), Shield for Murder (1952) či na lednovém sanfranciském Noir City uvedené filmy The Great Gatsby (1949) a Naked Alibi (1954).

zdroj: americancinematheque.com
Součástí programu bude taktéž diskuze se spisovatelkou Denise Hamilton, autorkou ceněných noirových povídek z LA (více zde) či se zasloužilými herci Normanem LloydemMarshou Hunt a Julie Adams a synem Geraldine Fitzgerald Michaelem Lindsay-Hoggem.

Další podrobnosti o programu a uváděných filmech najdete na stránkách American Cinematheque zde.

27. ledna 2012

Cry of the Noir City

Čtvrteční večer byl na Noir City oficiálně zasvěcen "zlobivým děvčatům". V případě snímku Naked Alibi (1954) se však nejednalo o příhodné označení. Gloria Grahame v něm hraje Mariannu, barovou zpěvačku, která je sice osudově zapletena s ženatým a násilnickým kriminálníkem Alem Willisem (Gene Barry), ve skutečnosti má však srdce ze zlata. Přidá se k propuštěnému policejnímu šéfovi Joe Conroyovi (Sterling Hayden) a i za cenu osobní oběti mu pomůže Willise dopadnout. Zřídka uváděný noir studia Universal začíná jako ambivalentní studie tenké hranice mezi spravedlností a zločinem. Policejní oddělení pod vedením Conroye je pod palbou kritiky kvůli údajné brutalitě a Willis zpočátku působí jako nevinná oběť. Postupně se ale karty obrací: Willis je ukázán jako nebezpečný psychopat a Conroyovo problematické jednání (užívání násilí, nerespektování presumpce neviny) je vlastně ospravedlněno. Z filmu se tak brzy vytrácí napětí a stává se z něj rutinní příběh o honu na zločince. 



Večer vyvrcholil projekcí Haasova Pickupu (1951). Téměř do posledního místa zaplněné kino (kapacita 1 407 míst) na režisérův americký režijní debut reagovalo bez přehánění nadšeně. Hlášky Betty v podání Beverly Michaels (takto má vypadat pořádná femme fatale!) odměňovalo smíchem a závěr, v němž je Betty vyhnána a nahrazena štěnětem ("This is what I should have brought home in the first place."), se dočkal hlasitých ovací. Na velkém plátně film vypadal velice dobře a hlavně vynikly detaily, které byste jinak přešli bez povšimnutí (obrázek Masaryka, vkladní knížka, ve které šly konečně rozluštit data apod.). Doufejme jen, že projekce Pickupu nebyla zcela ojedinělá a že se v budoucnu naskytne příležitost vidět i zbylé Haasovy filmy tam, kde jim to sluší nejvíc - na filmovém plátně.


Noir City zdaleka nekončí. V dalších třech festivalových dnech jsou na programu projekce (např. restaurovaná kopie snímku Breaking Point, maraton šesti filmových adaptací děl Dashiella Hammetta), ochutnávky vína a stylový večírek, během kterého se Swedish-American Hall na Market Street promění v noční klub ve stylu 40. let. My jsme však aktuálně na cestě ze San Francisca do Santa Barbary, kde nás čeká zdejší Mezinárodní filmový festival s účastí Martina Scorseseho nebo Lawrence Kasdana (projekce jeho neo-noiru Body Heat). Sledujte náš blog a stránky filmového časopisu 25fps.

26. ledna 2012

Night and the Noir City

Středeční večer na Noir City byl jako jediný kompletně zasvěcen jednomu režisérovi - konkrétně Samuelu Fullerovi. Jeho retrospektivu loni uvedl karlovarský filmový festival, který jsme však v důsledku festivalového přesycení vynechali, a tak první příležitost zhlédnout některý z Fullerových filmů na velkém plátně se nám naskytla až v San Franciscu. A dostavilo se mírné zklamání. The House of Bamboo (1955), barevný noir natáčený v autentických lokacích Japonska, byl festivalovými tiskovinami prezentován jako jeden z vizuálních vrcholů letošního Noir City. Ovšem až na závěrečnou sekvenci, odehrávající se střešním zábavním parku, se jedná o stylisticky spíše nevýrazný film. Systém CinemaScope není náležitě využit a působivý vizuální zážitek, který měl být umocněn velkým plátnem v Castro Theatre, se bohužel nedostavil. Ani příběh, sledující počínání amerického agenta v přestrojení, není z nejzajímavějších. Robert Stack a Robert Ryan odvádějí svůj standard - ale nic víc - což jen přispívá k finálnímu zklamání z nevyužitého potenciálu. Největší atrakcí se tak stává Japonsko, které se Fuller moudře nepokoušel zrekonstruovat v hollywoodských studiových ateliérech. 


Underworld U.S.A. vznikl o šest let později ve Fullerově nezávislé produkci. Jedná se o revenge film, v němž se Tolly Devlin (Cliff Robertson) pokouší pomstít násilnou smrt svého otce, jíž byl ve věku 14 let svědkem. Za tím účelem infiltruje gang nebezpečných zločinců, který ve městě ovládá obchod s drogami a prostitucí. Černobílý snímek nabízí několik působivých scén: například vražda Tollyho otce je vizualizována pouze pomocí stínů; v řadě obrazových kompozic jsou využity dětské panenky, které slouží jako důležitý leitmotiv procházející napříč celým snímkem. Underworld U.S.A. je odvyprávěn svižně a moderně, a i proto má větší šanci oslovit dnešního diváka než výše zmíněný House of Bamboo. Přičtěte si k tomu přitažlivou (i když rozhodně ne bezvýhradně kladnou) postavu ztvárněnou charismatickým Cliffem Robertsonem a vyjde vám nadprůměrné noirové drama, které se ve Fullerově bohaté filmografii rozhodně neztratí. Mimochodem, Muller vřele doporučuje Fullerovu autobiografii, která vyšla pod názvem A Third Face: My Tale of Writing, Fighting and Filmmaking. Například na Amazonu ji pořídíte za pouhých osm dolarů.

Náš poslední den na Noir City je zároveň tím nejočekávanějším: ve 21.20 začne projekce Haasova Pickupu. Jakými slovy jej Eddie Muller uvede? Z jak kvalitní kopie bude promítán? A jakými reakcemi publika bude doprovázen? Dozvíte se již brzy na Film Noir Blogu.

25. ledna 2012

Naked Noir City

Úterní dvojblok na Noir City možná leckoho překvapil. Dramaturgové festivalu se rozhodli ukázat, jak tenká může být hranice mezi komedií a tragédií a dvojprogram složili ze dvou "komediálních noirů".

Snímek Unfaithfully Yours (1948) byl zcela nepochybně trefou do černého. Poslední mistrovské dílo Prestona Sturgese se sice rozjíždí pomalu, ale o to mocněji finišuje. Snímek s výborně obsazenými a využitými Rexem Harrisonem a Lindou Darnell variuje motiv milostného trojúhelníku, tolik typický pro filmy noir jako Pojistka smrti nebo Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Zatímco v nich je ale postava podváděného staršího manžela většinou jen bezmocnou figurkou, v Unfaithfully Yours se pokusí s manželčinou nevěrou něco udělat: nejprve ve svých představách, poté i ve skutečnosti. Pečlivě promyšlený plán se však nepovede zrealizovat a celý film vrcholí sérií úžasně vtipných slapstickových scén, parodujících filmy o dokonalém zločinu. Eddie Muller po projekci publiku položil otázku: je to noir, nebo není? To si musí každý divák rozhodnout sám. Každopádně míra zlomyslnosti a zákeřnosti (zejména ve střední části) může směle konkurovat i těm nejtemnějším filmům noir. Kromě precizního scénáře a krásné Lindy Darnell se film může pochlubit i brilantně využitou zvukovou (hlavně hudební) stopou. 



Dokonalý zločin parodoval i snímek The Good Humor Man (1950) režírovaný Lloydem Baconem. Osobnost kdysi prestižního režiséra studia Warner Bros. zde však v roli scenáristy zastiňuje Frank Tashlin, známý spoluprací s komiky Jerry Lewisem, Bobem Hopem, bratry Marxovými nebo Lucille Ball. Jeho scénář vycházející z povídky Roye Hugginse, amerického spisovatele a vlivného scenáristy (The Lady Gambles a Too Late for Tears, oba 1949 nebo Pushover, 1954) a tvůrce známých televizních sérií 77 Sunset Strip, Maverick nebo The Fugitive, do zločinného schématu rovněž vnesl řadu groteskních gagů. V porovnání se sofistikovaností Sturgesova scénáře však zmiňované gagy v řadě případů působí značně lacině a prvoplánově. Stejně tak grimasy Jacka Carsona, charakterního herce vedlejších rolích (Mildred PierceJezinky a bezinkyKočka na rozpálené plechové střeše, Zrodila se hvězda), coby zmrzlináře, který se náhodou zaplete do zločinu, jsou až přehnaně expresivní (koulení očima, prskání). Přestože se našli diváci, kteří jeho počínání odměňovali zajíkavým smíchem, převažovalo v publiku spíše rozpačité, vlažné přijetí.

Tolik ke komediím. Dnes se v Castro Theatre vrátíme k vážnosti - na programu je dvojice noirů Samuela Fullera House of Bamboo (1955) a Underwold USA (1961). Už teď odpočítáváme hodiny a minuty!

24. ledna 2012

Noir City Confidential

Čtvrtý den Noir City začal již v šest hodin v podvečer koncertem Davida Olneyho a Sergia Webba. Olneymu nedávno vyšlo tematické minialbum Film Noir, tudíž jeho přítomnost na noirovém festivalu byla pochopitelná a vlastně nevyhnutelná. V mezaninu Castro Theatre jste si při jeho vystoupení s Webbem mohli usrkávat bourbonu či červeného vína značky Marilyn Monroe. Hodinový koncert příjemně naladil na následující dvojprogram filmů s Ritou Hayworth a Glennem Fordem.



Vidět Gildu (1946) na velkém plátně hned den po Lauře (1944) je snad více než splněný sen. První záběr Rity Hayworth, v němž po Macreadyho hlášce "Gilda, are you decent?" památně pohodí vlnitými vlasy, diváci v sále přesně dle očekávání odměnili bouřlivým potleskem. Díky kvalitní filmové kopii jsme si konečně mohli plně užít záběrové kompozice a glamorizující detaily Rity Hayworth. Až do včerejška jsme Vidorův film nepovažovali za mistrovské dílo, po projekci v Castro Theatre jsme však přesvědčeni, že do noirového pantheonu patří právem.


Kromě dalších dvou filmů Charlese Vidora (The Lady in Question, 1940 a The Loves of Carmen, 1948) si Hayworth s Fordem zahráli ve dvojici noirů Affair in Trinidad (1952) a Money Trap (1965). Posledně jmenovaný Noir City uvedlo ve zmiňovaném včerejším dvojprogramu (Affair in Trinidad se zde promítalo během pátého ročníku). Jeho bezprostřední srovnání s Gildou bylo vskutku zajímavé. Vidět atraktivní herce v Gildě a následně jejich o dvacet let starší já bylo svým způsobem až frustrující - obzvlášť v případě Rity Hayworth. Vyjma obsazení snímek Burta Kennedyho na Gildu navazuje i pojetím vztahu našich protagonistů (setkání po letech a společná minulost), jinak se však jedná o průměrné kriminální drama, jehož relativní neznámost (necelých 300 hlasů na IMDb) se dá snadno pochopit. 

Dnešní večer bude netradičně ve znamení noirové komedie. Velká očekávání máme spojena zejména se snímkem Prestona Sturgese Unfaithfully Yours, který se nám dosud (možná díkybohu - poprvé jej uvidíme na plátně!) vyhýbal. 

23. ledna 2012

Noir City Conquest

Aktuálně můžete na našem blogu sledovat zpravodajství z festivalu Noir City, který se už podesáté odehrává v San Franciscu. Redakce Film Noir Blogu se účastní pěti festivalových dnů, z nichž vám bude přinášet své bezprostřední zážitky a dojmy.

San Francisco nás přivítalo pro noirový festival naprosto ideálním deštivým počasím. V době našeho příjezdu Noir City běželo již třetí den. Zatímco v pátek se v Castro Theatre promítala dvojice noirů odehrávajících se v San Franciscu, Temná pasáž (Dark Passage, 1947) a The House on Telegraph Hill (1951), v sobotu byly na programu dvojbloky dva. Krátce po poledni byly uvedeny dvě proto-noirové rarity z roku 1932, Okay, America a Afraid to Talk, a večer se odehrával v duchu pocty Angie Dickinson. Za hereččiny osobní účasti mohli diváci zhlédnout dvojici post-noirů The Killers (1964) od Dona Siegela a Point Blank (1967) v režii Johna Boormana.


Nedělní část festivalového programu patřila americké spisovatelce Veře Caspary, respektive dvěma snímkům vzniklým podle jejích knižních předloh. Laura, kterou jistě není třeba detailněji představovat, běžela hned ve třech časech, přičemž poslední projekci ve 21.00 uvedla spolu s Eddiem Mullerem dcera Dany Andrewse Susan. Společnost Lauře dělala Bedelia natočená v britské produkci v roce 1946. Zajímavému snímku s Margaret Lockwood v titulní roli se už brzy budeme věnovat v samostatném příspěvku.

Na základě včerejšího večera můžeme konstatovat, že atmosféra Noir City je skutečně výjimečná: lidé, nezřídka stylově odění do baloňáků či koktejlových šatů, spontánně reagují na promítaný film a jde vidět, že noir opravdu milují. V mezaninu kina se prodávají knížky (odborná literatura i beletrie spjatá s filmem noir) a plakáty, mezi nimiž nechybí ani sběratelské kousky, včetně plakátů k filmům Huga Haase. Výraznou zásluhu na výjimečnosti projekcí má rovněž samo Castro Theatre. Historické kino zbudované v roce 1922 se pyšní kapacitou 1 400 míst a statusem významné kulturně-historické památky. Honosný interiér tvoří mj. varhany (které jsou využívány v přestávkách mezi filmy), nástěnné malby či lustr ve stylu art deco. Více o bohaté historii kina se můžete dočíst na jeho stránkách zde.


Na pondělí 23. ledna je naplánováno hudební vystoupení Davida Olneyho a dvojprogram věnovaný filmovému vztahu Glenna Forda a Rity Hayworth. Více zítra. 

15. ledna 2012

Interview with Eddie Muller, the Czar of Noir

Eddie Muller, prezident Film Noir Foundation a autor několika publikací o filmu noir, nám laskavě poskytl rozhovor, jehož anglickou verzi přikládáme. Český překlad je k dispozici na stránkách časopisu 25fps.

Could you briefly describe the purpose and various activities of Film Noir Foundation?

The Foundation was created to rescue and restore noir films that would otherwise be in danger of extinction. I wanted to make sure that there were still 35mm prints of all the films I loved, especially the independently produced films of the 1940s and ’50s that did not have a big corporation protecting them. Many such films can slip through the cracks. Joseph Losey’s The Prowler, for example, was a film known mostly through rumor and reputation, as it had only one deteriorating print to show for itself in this country. We found a fine-grain positive copy of the film at a defunct laboratory in Los Angeles and used it to recreat a new restored negative. So now there will always be an accessible print of that film. Our restoration was used as the basis of the recent DVD release, which received tremendous acclaim in 2011, both in the U.S. and France—because it brought one of Losey’s greatest films back into circulation.

In addition, we are trying to educate young people about the value of vintage films, so they won’t let all the new technology—3D and High-Definition and all that—prevent them from enjoying the classic storytelling in these older films, particularly noir. So when I present festivals in various cities, I also try to go into the schools, to impress upon the younger people how great these films are, and how they have influenced many of the films being made today.

How many people are working on Noir City Festival?

We try to keep the core very small, like a commando unit in the military; the less time you spend administrating things the more time you have to actually accomplish things. But having said that, we continue to grow, both the Foundation and the festival—which I must stress are two different entities. The Film Noir Foundation benefits from the largess of the NOIR CITY festival, but the festival is its own self-contained operation. We stage the festival with a core group of about six people and several dozen volunteers. And trust me, no one gets paid much. All the proceeds go to save the films!

 
What makes San Francisco the perfect "noir city"?

If you mean as a setting for film noir, it’s the town’s inherent sense of mystery, and how small it is. It’s also the last stop when you’re heading west across the United States—or the first stop when you arrive from the Far East. It’s always been a crossroads, a place when people come to find themselves and to lose themselves.

But as a film-loving city, it is I believe almost on a par with Paris. The success we have had with NOIR CITY could not have happened anywhere else in America. That’s because of the people here, and the majestic Castro Theatre, which is still a single-screen movie palace, seating 1400 people. The people here realize that this is something special, and they have embraced it. While many people in the U.S. now prefer to stay home and watch movies on their computers or big-screen TVs, the people in San Francisco, of all ages, still want to go out for a night on the town, the way people did back in the 1940s.

What film(s) from this year's program do you think can be best appreciated on the big screen?

All of them! It’s the way they were made to be seen! It’s remarkable how much even an average film gains from being shown in a pristine print on a big screen. That’s why we always show a few familiar films, such as Laura, Gilda, and The Maltese Falcon alongside the rarities—people may know the films, but they may never have actually seen them on a big screen, in all their original glory. And I sadly have to tell people now that digital is becoming the standard for movie projection, that these screenings may be the LAST time they’ll have a chance to see a classic film projected in 35mm. As for favorites, I’m a huge fan of The Breaking Point (1950), and I’m thrilled that Martin Scorsese‘s Film Foundation, which restored the film, is giving us the chance to present the debut screening.

Being from the Czech Republic, we have a special weakness for Hugo Haas. What's your opinion of his films? What made you decide to include his Pickup in this year's program?

I think Hugo Haas is one of the great stories of American filmmaking in the 1950s. He is derided by serious critics, of course, but he figured out precisely how to maintain a career in Hollywood while satisfying his own urge to write, direct, and act. And the films are better than people realize! Pickup is good, so is Strange Fascination! Haas is unique, and a genuine auteur, which is a term so cavalierly applied to directors that it’s lost all meaning. Haas is truly an auteur. I don’t think he’s a genius, like Sam Fuller, another 1950s era auteur, but he’s much better than he’s usually given credit for.


What makes film noir so attractive to contemporary audiences? Why is it still—several decades after its heyday—so popular?

My own theory is that people now recognize that moment in the mid-20th century, the immediate postwar years, as the apex of American culture—and the moment that the culture also lost whatever innocence remained and began a downward slide. It feels like most of the culture’s greatest artistic and aesthetic accomplishments—in art, movies, literature, music, fashion, design, architecture—all reached a watershed level right about that time. But simultaneously, something was revealed, under the surface, that made us question our national identity. You see it in the politics of the times, in the contest for control of the public consciousness, in the fallout of the atomic bomb, in the rampant growth of consumer culture through the 1950s and beyond.

I don’t want to read too much into it, because I know for many people the love of film noir is very simple: they are compelling stories, wonderfully told. But for me, there is something more at work when I see the passion people bring to it. I believe there is a sense that we reached our peak back then: we looked better, we spoke eloquently, we had extraordinary style—but it wasn’t enough to keep us from self-destructing—and I think that’s the underlying ethos of noir itself.

And let me just say that it’s time for Prague to have a festival of American film noir! I was in Czechoslavakia in 1989, right at the time of the revolution, and it was one of the greatest experiences of my life. I haven’t been back since then, and I am very intrigued to see how it has changed. I traded dozens of American music tapes for the revolutionary posters created by students and I still have all of them, archived. Quite a collection. I had to take them out for another look when Havel died. I am finally about to watch The Fifth Horseman is Fear (1964), which is the only Czech film noir known at all in this country.  If there are goood 35mm prints of it still available, I’d love to screen it in the U.S.

29. prosince 2011

Noir City 2012

Tak jako předešlých devět let se v lednu v San Franciscu uskuteční nejznámější noirový festival na světě pořádaný zdejší The Film Noir Foundation. Jubilejní 10. ročník Noir City během deseti dnů (od 20. do 29. ledna) odpromítá celkem 26 snímků, mezi nimi i první americký film českého emigranta Huga Haase Pickup (1951)!

Raritami programu budou zbrusu nové 35mm kopie Nugentovy adaptace Fitzgeraldova The Great Gatsby (1949) s Alanem Laddem v hlavní roli, noiru Naked Alibi (1954) s Glorií Grahame  a klasiky Three Strangers (1946) Jeana Negulesca s Peterem Lorrem a Sydneym Greenstreetem. Noir City rovněž premiérově uvede restaurovanou verzi Curtizova The Breaking Point (1950) s Johnem Garfieldem.

Váženým hostem festivalu bude herečka Angie Dickinson (1931), která bude s diváky diskutovat mezi projekcemi Siegelových The Killers (1964) a Boormanova Point Blank (1967).


Program festivalu:

20. 1. - SAN FRANCISCO NOIR:
Dark Passage (1947) r. Delmer Daves
The House on Telegraph Hill (1951) r. Robert Wise

21. 1. - PROTO-NOIR RARITIES: 
Okay, America (1932) r. Tay Garnett
Afraid to Talk (1932) r. Edward L. Cahn
          
         -TRIBUTE TO ANGIE DICKINSON:
The Killers (1964) r. Don Siegel
On-Stage Interview with Angie Dickinson
Point Blank (1967) r. John Boorman

22. 1. - TRIBUTE TO WRITER VERA CASPARY: 
Laura (1944) r. Otto Preminger
Bedelia (1946) r. Lance Comfort

23. 1. - RITA HAYWORTH & GLENN FORD: A 20-YEAR AFFAIR:
Gilda (1946) r. Charles Vidor
The Money Trap (1965) r. Burt Kennedy

24. 1. - A NIGHT OF COMEDY NOIR:
Unfaithfully Yours (1948) r. Preston Sturges
The Good Humor Man (1950) r. Lloyd Bacon

25. 1. - DOUBLE-BARRELED TRIBUTE TO SAMUEL FULLER:
House of Bamboo (1955) r. Samuel Fuller
Underworld USA (1961) r. Samuel Fuller

26. 1. - MAKE WAY FOR THE BAD GIRLS:
Naked Alibi (1954) r. Jerry Hopper
Pickup (1951) r. Hugo Haas

27. 1. - BLUE COLLAR NOIR:
Thieves' Highway (1949) r. Jules Dassin
The Breaking Point  (1950) r. Michael Curtiz

28. 1. - A PAIR OF 35MM PRESERVATIONS:
The Great Gatsby (1949) r. Elliott Nugent
Three Strangers (1946) r. Jean Negulesco

29. 1. - ALL-DAY DASHIELL HAMMETT MARATHON:
Roadhouse Nights (1930) r. Hobert Henley
The Maltese Falcon (1931) r. Roy Del Ruth
City Streets (1932) r. Robert Mamoulian
Mr. Dynamite (1935) r. Alan Crosland
The Glass Key (1942) r. Stuart Heisler
The Maltese Falcon (1941) r. John Huston



Více na http://www.noircity.com/