Pronásledovaný (1952)

Hunted
Velká Británie, 1952, 83 min.

Premisa filmu Pronásledovaný v lecčem připomene Dokonalý svět (A Perfect World, 1993) režiséra Clinta Eastwooda s Kevinem Costnerem v hlavní roli. V obou snímcích je zločinec na útěku před zákonem v doprovodu malého chlapce. Muž a dítě vytvoří nepravděpodobnou dvojici, která k sobě zpočátku nemá žádnou přirozenou vazbu, ale nakonec na sobě existenčně závisejí. 

V britské verzi příběhu se hlavní hrdina Lloyd dopustí vraždy. Detaily se dozvídáme jen po kouscích, ale nakonec vyplyne, že šlo o zločin z žárlivosti, kdy mu jeho partnerka byla nevěrná. Šestiletý Robbie se k nevyzpytatelnému Lloydovi přidá poté, co uteče od přísných a násilnických adoptivních rodičů. Společně cestují různými prostředky na sever do Skotska. Kulisy válkou poničeného Londýna se mění v krajinu ostrovního venkova, kde lidé dělají vše proto, aby se uživili. 

Film soustavně poukazuje na materiální nouzi naší dvojice i ostatních obyvatel Británie. Robbie po cestě trpí hlady a Lloyd nemá peníze, aby mu dopřál něco k snědku. V závěru Lloyd prokáže lidské gesto a definitivně divákovi potvrdí, že to není bezcitná zrůda. Lloyd ani Robbie nejsou bez viny, ale přesto - v různé míře - vzbuzují soucit. Jsou to oběti situace a nezdravých mezilidských vztahů.

Celý film je natočen velmi úsporným a přitom efektivním způsobem. Narativ je přímočarý a do velké míry spoléhá na sugestivní herecké výkony Dirka Bogarda a Jona Whiteleyho. Nejnapínavější jsou ty scény, kdy se Lloyd a Robbie musejí skrývat. Režiséra Charlese Crichtona si více spojuji s komediemi (Zlaté věže /The Lavender Hill Mob, 1951/, Ryba jménem Wanda /A Fish Called Wanda, 1988/), ale to bude jen moje selektivní znalost. Zde prokázal cit i vynalézavost a jeho snímku lze objektivně stěží něco vytknout. Stejného názoru byli porotci na MFF v Locarnu, kde jej ocenili Zlatým leopardem pro nejlepší film. 

Režie: Charles Crichton
Produkce: Julian Wintle, Earl St. John (J. Arthur Rank Organisation, Independent Artists, British Film-Makers)
Scénář: Michael McCarthy, Jack Whittingham
Kamera:  Eric Cross
Hudba: Hubert Clifford
Střih: Gordon Hales, Geoffrey Muller
Výprava: Alex Vetchinsky
V hlavních rolích: Dirk Bogarde, John Whiteley, Elizabeth Sellars, Kay Walsh a další

Distribuce: General Film Distributors
Premiéra: 17. března 1952

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

Posedlost (1949)

Obsession
Velká Británie, 1949, 96 min.

V Británii natočený snímek hollywoodského režiséra Edwarda Dmytryka vypráví neobvyklý příběh o únosu a plánované pomstě. Vážený londýnský lékař a častý návštěvník pánských klubů Clive Riordan odhalí manželčinu nevěru s Američanem. Muže proto unese a drží jej zavřeného v opuštěném domě, kde ho chce zabít a těla se zbavit ve speciálně připravené lázni z kyseliny. Jak ale víme z jiných filmů, dokonalá vražda je chiméra a i zde se začne plán komplikovat, zejména vinou dotěrného detektiva a psíka Montyho. 

Film se odehrává v několika málo klaustrofobicky působících interiérech, které vytváří tu správnou temnou atmosféru. Dobře konstruovaný je i ústřední antihrdina: Clive sice metodicky vykonává krutou pomstu, ale jeho postava vyvolává i určitou účast, protože víme, že jej manželka soustavně podváděla. Ne že by to jeho jednání ospravedlňovalo, ale chápeme, že jeho zlo je produktem obyčejných okolností a není na něm nic mimořádného. 

Americká verze plakátu s alternativním distribučním názvem. 

Ozvláštňujícím dojmem v příběhu působí roztomilý pes Monty, naopak detektiv předstírající špatnou paměť a roztržitost působí lehce stereotypně (což však může být efekt i pozdějších detektivek, jako je seriál Columbo). 

Posedlost je výsledkem spojení americké a britské sensibility. Dmytryk přinesl impulzy z hollywoodského noiru a propojil je s typickým britským humorem a prostředím zdánlivých gentlemanů. V dialozích v pánském klubu se řeší britsko-americké vztahy a film tak prozrazuje, že si je své kulturní rozkročenosti mezi dvěma světy dobře vědom. 

Edward Dmytryk film režíroval krátce poté, co se v USA stal nežádoucím v důsledku antikomunistické kampaně a výslechů Sněmovního výboru pro neamerickou činnost. Východiskem se mu stal román z roku 1947 A Man About a Dog Aleca Coppela, který si látku sám zadaptoval. Zatímco v Británii byl pro snímek zvolen distribuční název Obsession, v USA šel jako The Hidden Room. V září 1949 se promítal na festivalu v Cannes, v jehož programu se tehdy objevily i další noiry, včetně Podvodu (The Set-Up, 1949), Násilného činu (Act of Violence, 1948) a Třetího muže (The Third Man, 1948).

Režie: Edward Dmytryk

Produkce: N. A. Bronsten, Kenneth Horne (Independent Sovereign Films)

Scénář: Alec Coppel podle vlastního románu

Kamera: C. M. Pennington-Richards

Hudba: Nino Rota

Střih: Lito Carruthers

Výprava: Duncan Sutherland

V hlavních rolích: Robert Newton, Sally Gray, Naunton Wayne, Phil Brown, Ronald Adam a další

Distribuce: General Film Distributors
Premiéra: 3. srpna 1949

Odkazy

IMDb

CSFD

Allmovie

Alias Nick Beal (1949)

Alias Nick Beal
USA, 1949, 92 min.

V souvislosti s filmem Alias Nick Beal se často mluví o netypickém žánrovém hybridu. Některé texty jej prezentují jako fantasy noir, podle záznamu na Wikipedii jde o mysteriózní film s prvky hororu. Režisér John Farrow zde navazuje na svůj o rok starší snímek Night Has a Thousand Eyes a noirové konvence znovu osvěžuje tím, že do nich přináší jinak žánrově cizorodý prvek - zde konkrétně faustovský motiv v podobě ďábla či Satanova vyslance. 

Ďábelský našeptávač Nick Beal...

Zkušený Thomas Mitchell hraje státního návladního Josepha Fostera, kterému se nedaří usvědčit vůdce místního podsvětí. Ve slabé chvilce prohlásí, že by za příležitost dostat zločince za mříže dal svou duši, čehož ihned využívá ďábel v kultivované podobě Raye Millanda. Foster se Nicka Beala, jak se vyslanec pekel jmenuje, nemůže zbavit a postupně jeho služeb využívá k dalšímu kariérnímu růstu, až se stane žhavým kandidátem na guvernéra. 

Nick Beal má k ruce svůdnou pomocnici Donnu (Audrey Totter), zatímco na správnou cestu se Fostera snaží vrátit jeho manželka Martha (Geraldine Wall) a reverend Garfield (George Macready v netradičně pozitivní roli). Jak asi skončí souboj o Fosterovu duši? 

Svěží nápad, jak inovovat noirové formulky, vychází z námětu Mindreta Lorda, jejž do podoby scénáře rozpracoval Jonathan Latimer, častý spolupracovník Farrowa (Night Has a Thousand Eyes a Velké hodiny /oba 1948/) a jinak také novinář a prozaik (ve 30. letech stál za sérií detektivních románů o Williamu Craneovi). John Farrow byl podle všeho oddaný katolík, takže je velmi příhodné, že moralistní příběh o souboji dobra a zla režíroval právě on. 

Režie: John Farrow
Produkce: Endre Bohem (Paramount Pictures)
Scénář: Jonathan Latimer, Mindret Lord
Kamera: Lionel Lindon
Hudba: Franz Waxman
Výprava: Hans Dreier, Franz Bachelin
Střih: Eda Warren
V hlavních rolích: Ray Milland, Audrey Totter, Thomas Mitchell, George Macready a další

Distribuce: Paramount Pictures
Premiéra: 4. března 1949

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Dokonalý zločin

The Upturned Glass
Velká Británie, 1947, 83 min.

Oblíbené motivy viny a pomsty zpracovává pozoruhodný britský noir Dokonalý zločin. Uznávaný londýnský neurochirurg Michael Joyce (James Mason) vede na univerzitě kurz o psychologii zločinců. V nejnovější přednášce otevře téma zločinů spáchaných zcela příčetnými a navenek normálními osobami. Aniž by to přítomným studentům přiznal, protagonistou jeho případové studie je přitom on sám. Ve flashbacku sledujeme jeho seznámení s matkou dívky, které Michael zachránil zrak. Žena však zanedlouho za záhadných okolností zemře a lékař je přesvědčen, že za to může její švagrová. Postupně začne vykonávat promyšlený plán pomsty... 

Snímek se vyznačuje netradičními vyprávěcími postupy: z velké části se odvíjí v retrospektivě a v jednom místě zapojuje i další úroveň vnořeného flashbacku. Část vyprávění si nemůžeme být jisti, zda to, co sledujeme, je minulost tak, jak se skutečně odehrála, nebo Michaelova představa. Diváci jsou neustále znejisťováni a musí si počkat na potvrzení nebo vyvrácení svých hypotéz. 

Michaelův příběh je současně použit pro prozkoumání vztahu mezi normálností a šílenstvím, vinou a trestem. Může být vražda v některých případech opodstatněna? Michael začíná jako spořádaný člen společnosti. Jako lékař je obdařen schopností zachraňovat lidské životy (k čemuž dostane příležitost i v závěrečné části filmu), ale stejně tak může člověka o život obrat. Vyvažuje jedno druhé? I pro film noir netypicky temný a bezvýchodný závěr naznačuje, že výčitky svědomí nakonec doženou každého. 

Hlavní roli bravurně zahrál James Mason, který byl u vzniku filmu od úplného začátku. Se svou tehdejší manželkou Pamelou Kellino plánovali zfilmovat příběh ze života spisovatelské rodiny Brontëových, ale nakonec se obrátili ke kriminálnímu námětu Jno (Johna) P. Monaghana. Kellino spolu s Monaghanem napsala scénář a zároveň ztvárnila těžko čitelnou postavu Kate Howard, švagrové zesnulé ženy, která se stane terčem Michaelovy odplaty. Snímek se stal solidním komerčním úspěch a ztvrdil Masonův status přední britské hvězdy. 

Režie: Lawrence Huntington
Produkce: Betty E. Box, Sydney Box (Triton Films)
Scénář: Pamela Kellino, Jno (John) P. Monaghan
Kamera: Reginald H. Wyer
Hudba: Bernard Stevens
Výprava: Andrew Mazzei
Střih: Alan Osbiston
V hlavních rolích: James Mason, Rosamund John, Pamela Kellino, Ann Stephens a další

Distribuce: General Film Distributors
Premiéra: 17. června 1947

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

Out of the Fog (1941)

Out of the Fog
USA, 1941, 85 min.

Out of the Fog od režiséra Anatola Litvaka a studia Warner Bros. má původ v divadelní hře Irwina Shawa The Gentle People, kterou na konci 30. let pod vedením Harolda Clurmana nastudovalo The Group Theatre. Inscenace se dočkala 141 repríz, k čemuž jistě dopomohlo mimo jiné velmi vydařené obsazení, ve kterém bychom našli jména jako Roman Bohnen, Lee J. Cobb, Elia Kazan, Franchot Tone, Sylvia Sidney a Karl Malden. Ve filmové adaptaci se však nikdo z nich neobjevuje a hlavní role ztvárnili warnerovští John Garfield a Ida Lupino, které doplnili Thomas Mitchell, John Qualen a Eddie Albert.

Bohužel právě obsazení filmové verze je jedním z důvodů, proč film selhává. John Garfield nepříliš přesvědčivě ztvárňuje vyděrače, který v brooklynském přístavu požaduje výpalné po dvojici neškodných rybářů (Mitchell a Qualen). Mezitím se do něho - bůhví proč - zamiluje dcera jednoho z nich (Lupino), což se nelíbí nejen otci, ale i jejímu příteli (Albert). Garfield hraje gangstera Goffa přehnaně žoviálně a role mu vůbec nesedí. Postava Lupino vidí v Goffovi jízdenku z tísnivého mikrokosmu, ale těžko uvěřit, že by to byla jediná možnost, jak se z přístavní komunity vymanit. Jediná chemie, která ve filmu funguje dobře, je mezi rybáři Jonahem a Olafem, i když i jejich postavy vyznívají spíše jako karikatury. 

Na scénáři si vylámali zuby jinak velmi schopní tvůrci jako Robert Rossen a Jerry Wald. Příběh oslabily i zásahy Správy Produkčního kodexu. V divadelní hře dojde k vraždě, ze které se ale ve filmové adaptaci stala pouze nehoda (stejný mechanismus byl uplatněn v Rebecce o rok dříve). Oslaben byl i společensko-kritický nádech inscenace, přestože Warner Bros. byli z hollywoodských studií během války asi nejvíce nakloněni liberální ideologii. 

Divadelní původ látky je zřejmý v akcentu na dialogy a malém počtu lokací, kterým dominují interiéry a do mlhy zahalený přístav (kameru dělal James Wong Howe). Out of the Fog je film noir jen částečně a spíše náhodou, v důsledku souhry historických okolností. Bosley Crowther film ve své recenzi ztrhal jako staromódní báchorku a není se co divit. Těžko říct, jestli by výsledný dojem zlepšila původně zvažovaná herecká účast Humphryeho Bogarta. Lupino s ním ale prý po dokončení Vysoko v horách (High Sierra, 1941) nechtěla mít nic společného a role byla přeobsazena Garfieldem.

Režie: Anatole Litvak
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)
Scénář: Robert Rossen, Jerry Wald, Richard Macaulay podle divadelní hry Irwina Shawa
Kamera: James Wong Howe
Hudba: Heinz Roemheld
Výprava: Carl Jules Weyl
Střih: Warren Low
V hlavních rolích: John Garfield, Ida Lupino, Thomas Mitchell, John Qualen, Eddie Albert a další

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 14. června 1941

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Ďábelské ženy (1955)

Les Diaboliques
Francie, 1955, 114 min.

Slavný film Henriho-Georgese Clouzota končí šokujícím twistem, po němž následuje naléhavá výzva divákům: "Nebuďte ďáblové. Neničte zájem, který by vaši přátelé mohli mít o tento film. Neříkejte jim, co jste viděli. Děkujeme vám za ně." Protože nechci skončit v pekle, budu se držet jen základních informací o zápletce, aniž bych prozradil její vyústění. 

Film, adaptovaný z knižní předlohy dvojice Boileau-Narcejac (mj. také předloha k Vertigu /1958/), se z velké části odehrává v prostředí internátní školy a zaměřuje se na zvrácený milostný trojúhelník. Krutý ředitel školy Michel Delassalle (Paul Meurisse) je ženatý s křehkou majitelkou instituce Christinou (Véra Clouzot), ale mezitím nepokrytě udržuje poměr s jednou z učitelek, Nicole (Simone Signoret). Mezi ženami se ale postupně vytvoří pouto, které je přivede k myšlence zabít bezcitného tyrana. Častý noirový motiv dokonalé vraždy má v tomto případě překvapivé vyústění, které není radno prozrazovat. 

Clouzot celý film režíruje velmi metodicky a chladně. Používá omezenou a nekomunikativní naraci, která se v závěru ukazuje jako maximálně efektivní. Skvěle funguje obsazení - zejména slizký Meurisse jako ohavný ředitel, jeho nemocná manželka v podání režisérovy skutečné životní partnerky Véry a nejslavnější z trojice, Simone Signoret, v roli málo čitelné Nicole. 

Snímek měl obrovský mezinárodní ohlas a jeho inovativní reklamní kampaň ovlivnila spoustu dalších projektů, včetně Wilderova Svědka obžaloby (Witness for the Prosecution, 1957) a Hitchcockova Psycha (1960). Po 70 letech od uvedení jde o vyhledávanou a často citovanou klasiku, která je dostupná například na DVD a blu-rayi od Criterion Collection. 

Režie: Henri-George Clouzot
Produkce: Henri-George Clouzot (Filmsonor, Vera Films)
Scénář: Jérôme Géronimi a Henri-George Clouzot podle knihy Pierrea Boileaua a Thomase Narcejaca 
Kamera: Armand Thirard
Hudba: Georges Van Parys
Výprava: Léon Barsacq
Střih: Madeleine Gug
V hlavních rolích: Simone Signoret, Véra Clouzot, Paul Meurisse, Charles Vanel, Jean Brochard a další

Distribuce: Cinédis
Premiéra: 29. ledna 1955

Odkazy:
IMDb
CSFD
Allmovie

Lid vs. O'Hara

The People Against O'Hara
USA, 1951, 102 min.

Film v režii Johna Sturgese (Mystery Street, Jeopardy, z nenoirových titulů například Sedm statečných, Velký útěk) vznikl jako adaptace románu Eleazara Lipského, který se mimo psaní živil jako prokurátor a právník. V knižní předloze spojil své dva profesní zájmy a vytvořil příběh věhlasného právníka Jamese Curtaynea (Spencer Tracy), kterého jeho dlouholetá specializace na kriminální případy psychicky vyčerpává, a nakonec u něj vede k vytvoření závislosti na alkoholu. Curtayne se přeorientuje na méně vysilující občanské právo, ale na naléhání chudých známých se ujme zdánlivě beznadějného případu mladého muže obviněného z loupeže a vraždy. Curtayne však mnohokrát chybuje, v zoufalství se dopustí podplácení svědka a nakonec celou kauzu prohraje. 

Film je na jednu stranu zamotaným krimi příběhem, který se několikrát vyvine nečekaným způsobem a pro diváky může působit až nepřehledně. Vedle toho jde ale taky o mimořádně působivou studii stárnoucího muže, který na vysokou právní hru už jednoduše nestačí. V tomto ohledu jde o nečekaně neúprosný film se silným závěrem, který nepřináší žádnou naději ani vykoupení. Obsazení Spencera Tracyho se v tomto ohledu jeví jako velmi šťastné, protože podporuje silný účinek díla. Herec, většinou spojený s autoritativními a morálně zásadovými postavami, zde hraje slabého a zlomeného člověka, který vyvolává soucit. Další postavou, jež si jistě vyslouží diváckou účast, je Curtayneova dcera Ginny (Diana Lynn), která kvůli péči o otce zanedbává vlastní život a postupně přichází o naději na štěstí. 

Kameraman John Alton volí v úvodu a závěru filmu temnější, expresivnější stylizaci, ale uprostřed převládá světlejší styl využitý mimo jiné k nasnímání autentických lokací New Yorku, kde se štáb zhruba polovinu natáčecí doby pohyboval. Snímek se ve své době dočkal solidní divácké i kritické odezvy a pro společnost MGM skončil skromným ziskem 22 000 dolarů. 

Režie: John Sturges
Produkce: William H. Wright (MGM)
Scénář: John Monks Jr. podle románu Eleazara Lipského
Kamera: John Alton
Hudba: Carmen Dragon
Výprava: Cedric Gibbons, James Basevi
Střih: Gene Ruggiero
V hlavních rolích: Spencer Tracy, Pat O'Brien, Diana Lynn, John Hodiak, Eduardo Ciannelli, Jay C. Flippen a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 4. září 1951

Odkazy:
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Illegal (1955)

Illegal
USA, 1955, 88 min.

Jedním z mnoha filmů, ve kterých Edward G. Robinson potvrdil svou hereckou extratřídu, je noirové drama Illegal, jež v produkci Warner Bros. režíroval Lewis Allen. Robinson zde hraje okresního prokurátora Victora Scotta, který má tak vyvinuté rétorické a argumentační schopnosti, že do cely smrti v ostře sledovaném případu vraždy dostane zcela nevinného člověka. Scott ale není zákeřná zrůda a když se objeví očišťující doznání někoho jiného, pokusí se nebohého odsouzeného zachránit. Bohužel to nestihne a tento ojedinělý profesní lapsus u něj vede k prudkému profesnímu a osobnímu pádu. 

Scott se potýká s alkoholismem a dokonce sám skončí před soudem. Po této ponižující zkušenosti se rozhodne udělat kariérní otočku a začne se věnovat privátní praxi. Jeho novými lukrativními klienty jsou mimo jiné i lidé pohybující se na hraně zákona, což nejenže ohrožuje Scottovu pověst a morální kredit, ale má to negativní dopad i na životy jeho nejbližších, včetně jeho bývalé asistentky, ke které má otcovský vztah. 

Celý film je koncipován jako charakterová studie pádu, vzestupu a dalšího, již definitivního, pádu jedince a nikdo by nepochyboval o tom, že ve Warner Bros. jej zamýšleli jako hvězdný vehikl pro Robinsona. Je s podivem, že zkušený herec (v době natáčení už překročil 60. rok věku) nebyl za tuto ani jinou roli v bohaté kariéře nominován na Oscara! Ve filmu dále hrají Nina Foch, Jayne Mansfield (tehdejší aktuální Playmate) a celá řada povědomých noirových tváří včetně Hugha Marlowea a Alberta Dekkera. 

Illegal nabídlo jednu z prvních větších příležitostí herečce Jayne Mansfield.

Snímek se vyznačuje přesvědčivým vykreslením soudního, respektive právnického prostředí, což je ve stejné míře zásluha kamery (J. Peverell Marley), výpravy (Stanley Fleischer) a scénáře (společná práce W. R. Burnetta a Jamese R. Webba /první z nich napsal předlohu k rané zvukové gangsterce Malý Caesar, která pomohla z Robinsona před 25 lety udělat hvězdu/). Zajímavě je řešená poprava nevinného odsouzence, kterou nevidíme přímo, ale je divákovi komunikována zlověstným pohasnutím světel v budově. V jedné scéně jsou součásti mizanscény obrazy od Degase a Gaugina, které produkci zapůjčil sám Robinson, vášnivý sběratel umění.

Režie: Lewis Allen

Produkce: Frank P. Rosenberg (Warner Bros.)

Scénář: W. R. Burnett a James R. Webb podle románu Franka J. Collinse

Kamera: J. Peverell Marley

Hudba: Max Steiner

Střih: Thomas Reilly

Výprava: Stanley Fleischer

Hrají: Edward G. Robinson, Nina Foch, Jayne Mansfield, Hugh Marlowe, Albert Dekker a další

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 15. října 1955

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

AFI

Ivy (1947)

Ivy
USA, 1947, 98 min.

Kostýmní gotické drama režiséra Sama Wooda vzniklo podle románu The Story of Ivy (1927) anglické spisovatelky Marie Belloc Lowndes, jejíž dřívější próza The Lodger, inspirovaná případem Jacka Rozparovače, byla také zfilmována, a to dokonce opakovaně. Adaptací byl pověřen Charles Bennett, ve 30. a 40. letech častý spolupracovník Alfreda Hitchcocka (Muž, jenž věděl příliš mnoho, Sabotáž, Zahraniční dopisovatel, Sabotér a další).

Ivy připomíná některé Hitchcockovy filmy, ale spíše než ty podle Bennettových scénářů jsou to gotické romance jako Rebecca (1940), Podezření (Suspicion, 1941) a Pochybná žena (Notorious, 1946). S prvními dvěma Ivy spojuje obsazení Joan Fontaine do hlavních rolí, s Pochybnou ženou pak zejména klíčový motiv otravy jedem. 

V Ivy ale oproti zmíněným filmům dochází k pozoruhodnému genderovému obratu, protože toxickým elementem je žena. Ivy (trefně pojmenovaná podle břečťanu s jedovatými bobulemi) je vdaná za Jervise Lextona, má nápadníka v podobě atraktivního lékaře Rogera Gretorexe, ale zamiluje se do třetího muže, šarmantního dobrodruha Milese Rushwortha. Je to právě tato platonická láska k Rushworthovi, která ji přiměje k vraždě: otráví manžela a vinu nechá padnout na nebohého Gretorexe. 

Ivy nicméně není vykreslena výhradně jako chladnokrevná vražedkyně. I po vykonání činu trpí, bojí se odhalení a žije v permanentní nejistotě. Její situace má také třídní rozměr: s manželem žila v nouzi a k vraždě se odhodlala i ve snaze dopřát si život v pohodlí a luxusu, ke kterému jen toužebně vzhlížela. Hollywoodské mechanismy spravedlnosti jsou ale neúprosné a Ivy je v závěru potrestána způsobem, který se nesluší prozrazovat (fanoušci seriálu Přátel si nicméně mohou vzpomenout na osud Drakea Ramoraye).

Film disponuje krásnou výpravou, zdařile evokující edwardovskou Anglii, za kterou stál věhlasný William Cameron Menzies, podepsaný pod snímkem jako producent. Za zmínku stojí i několik scén z úvodu, ve kterých je patrná fascinace leteckými pokusy z počátku století. 

Režie: Sam Wood
Produkce: William Cameron Menzies (Inter-Wood Productions)
Scénář: Charles Bennett podle románu Marie Belloc Lowndes
Kamera: Russell Metty
Hudba: Daniele Amfitheatrof
Střih: Ralph Dawson
Výprava: William Cameron Menzies
Hrají: Joan Fontaine, Patrick Knowles, Herbert Marshall, Richard Ney, Cedric Hardwicke a další

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: červen 1947

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
AFI

The Mask of Dimitrios (1944)

The Mask of Dimitrios 
USA, 1944, 95 min.

The Mask of Dimitrios od společnosti Warner Bros. zajímavým způsobem mixuje postupy a motivy z Občana Kanea (The Citizen Kane, 1941), Maltézského sokola (The Maltese Falcon, 1941) a pozdějšího Třetího muže (The Third Man, 1949). Peter Lorre se ve filmu objevuje - v netypicky kladné poloze - jako spisovatel, který pátrá po minulosti tajemného špiona a zlosyna Dimitria. Během svého snažení zjistí, že Dimitrios (debutující Zachary Scott) je oproti předpokladům naživu, což ještě více vybudí jeho zvědavost.

Podstatná část filmu se odvíjí ve flashbacích, které odhalují Dimitriovy podvody, lsti a intriky - a tím i důvody, proč jeho osudy nejsou lhostejné početné řádce lidí. Výstavba narativu se točí kolem divácké zvědavosti a několika otázek, které mají přibližně následující vývoj: Kdo byl Dimitrios? Proč zemřel? Zemřel vůbec? Pokud nezemřel, proč nafingoval svoji smrt?

Film je zasazen do exotického prostředí sahajícího od Istanbulu přes Ženevu až po Paříž. Podobně jako u Maltézského sokola jde ale především o ateliérovou záležitost. Právě ateliérové kulisy umožnily kameramanovi Arthuru Edesonovi dosáhnout temného, expresionistického stylu. Řada záběrů připomene jiné filmy Warnerů této doby - ostatně Edeson natáčel Maltézského sokola či Casablancu. Například při snímání Sydneyho Greenstreeta z podhledu si nelze nevzpomenout na podobně koncipované záběry z o tři roky starší adaptace románu Dashiella Hammetta.

Sydney Greenstreet v charakteristickém podhledu

I The Mask of Dimitrios se zakládá na knižní předloze, jejímž autorem byl britský spisovatel Eric Ambler. O rok dříve Warneři podle jeho jiného díla natočili film Background to Danger a RKO přišlo s adaptací stejnojmenného románu Journey Into Fear, na níž se autorsky podílel i Orson Welles. 

Film se může opřít o působivou atmosféru a kvalitní obsazení, nicméně vyprávění není tak vtahující, jak by bylo potřeba. U mě to mělo ten důsledek, že jsem se spíše kochal hezkými kompozicemi, než že bych se zajímal o postavy a jejich vztahy. 

Režie: Jean Negulesco

Produkce: Henry Blanke (Warner Bros.)

Scénář: Frank Guber podle románu Erica Amblera

Kamera: Arthur Edeson

Hudba: Adolph Deutsch

Střih: Frederick Richards

Výprava: Ted Smith

Hrají: Peter Lorre, Sydney Greenstreet, Zachary Scott, Faye Emerson a další

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 1. července 1944

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

AFI