The Glass Key (1942)

The Glass Key
USA, 1942, 85 min

Po Maltézském sokolovi a úspěšné kriminálně-komediální sérii The Thin Man s Myrnou Loy a Williamem Powellem je The Glass Key pravděpodobně nejznámější adaptací jednoho z literárních děl Dashiella Hammetta. Již v roce 1935 jeho stejnojmenný román zfilmoval Frank Tuttle s Georgem Raftem v hlavní roli (tato verze bohužel není příliš dostupná). O sedm let mladší verze v ústředních rolích představila hereckou dvojici Alan Ladd-Veronica Lake, která půl roku předtím slavila úspěch v noirové adaptaci Grahama Greenea Revolver na prodej (This Gun for Hire, 1942). Studio Paramount ji posléze znovu a naposled spojilo v roce 1946, pro změnu ve filmové adaptaci Raymonda Chandlera The Blue Dahlia.

Pro někoho mírně překombinovaný děj filmu s řadou vedlejších postav rozvíjejících spletenec vztahů a intrik má svoje kouzlo právě v ústředním duu Ladd-Lake. On ztvárňuje ledově klidného, šarmantního drsňáka Eda Beaumonta, který čestné chování vůči blízkému příteli staví nad vlastní milostné city. Ona křehkou krásku Janet Henry, která se nenechá odbýt a zarputile si jde za svým. A tak v momentě, kdy je Janetin bratr zavražděn a důkazy hrají proti Edovu parťákovi, politickému lídru Paulovi Madvigovi (Brian Donlevy), jejich cesty se opakovaně kříží a rozchází a naši protagonisté jen těžko hledají společnou řeč.

Vedle emancipovanosti Janet, dívky z prominentní rodiny významného senátora, zaujme především Edova morální nejednoznačnost - byť v příběhu figuruje jako kladná postava, ke spořádaným typům má daleko. Pro hard-boiled protagonistu typicky prohání každou sukni, kterou potká, a někdy přitom zachází až za hranice slušnosti - například když s přehnanou ostentativností přímo před očima jejího manžela svádí ženu zkrachovalého vydavatele novin Matthewse. Ten je vydírán místním gangsterem Varnou, aby ve svých novinách diskreditoval Madviga, který vystupuje proti jeho zájmům (Madvig podporuje razantní reformy senátora Henryho omezující gamblerství). Edovo nevybíravé chování nakonec vyústí v Matthewsovu sebevraždu, po níž navíc Ed neváhá zničit poslední vůli zemřelého.

Dalšími příklady Edovy amorálnosti jsou hojně citovaná scéna jeho přihlížení Varnově smrti (nechá jej uškrtit jeho vlastním nohsledem) a v neposlední řadě jeho závěrečné obětování Janet, na niž vydá zatykač, aby získal doznání domnělého vraha.

Ačkoli Alan Ladd neoplýval takovým sexappealem jako třeba Robert Mitchum, role charismatického milovníka, který (aniž by si to přiznal) se romanticky zamiluje do něžného "anděla", mu jde velmi přesvědčivě. Že je Ed atraktivní nejen pro ženské pohlaví lze vypozorovat na zmiňované postavě Vardova nohsleda Jeffa (výtečný noirový záporák William Bendix), v jehož vztahu k Edovi lze implicitně vyčíst homoerotickou vazbu.

Režie: Stuart Heisler
Produkce: B. G. DeSylva (Paramount)
Scénář: Jonathan Latimer; podle románu Dashiella Hammetta
Kamera: Theodor Sparkuhl
Hudba: Victor Young
Střih: Archie Marshek
Výprava: Haldane Douglas, Hans Dreier
V hlavních rolích: Veronica Lake, Alan Ladd, Brian Donlevy, William Bendix, Bonita Granville, Richard Denning

Distribuce: Paramount
Premiéra: 14. října 1942

Odkazy
CSFD
IMDb

Veronica Lake: anděl filmu noir

Veronica Lake, jedna z nejkrásnějších hereček klasického Hollywoodu, je dnešním divákům známa spíše prostřednictvím role Kim Basingerové ze snímku Curtise Hansona L. A. – Přísně tajné z roku 1997. Basingerová, která byla za tuto roli oceněna Oscarem, zde ztvárnila prostitutku stylizovanou právě do podoby legendární hollywoodské krásky. 

Veronica Lake, vlastním jménem Constance Frances Marie Ockleman, se narodila v New Yorku do středostavovské rodiny. Oba její rodiče byli evropského původu – matka byla Irka a otec měl nizozemsko-německé kořeny. Veronica byla jejich jediné dítě. Datum jejího narození se v mnoha zdrojích liší. Někdy se mylně uvádí (jako například na IMDb) rok 1919, na což kriticky upozorňuje životopisec Jeff Lenburg, který v její biografii s názvem Peekaboo: The Story of Veronica Lake (1983; 2001) uvádí jako správný rok 1922. Většinu svého dětství Veronica prakticky prožila pouze ve společnosti matky, otec musel kvůli svému zaměstnání (byl námořníkem) hodně cestovat, a když jí bylo deset let, tragicky zemřel. Lenburg píše, že svého otce vlastně ani moc neznala. Její dětství a následně i dospívání nebylo příliš poklidné. Neustále revoltovala proti přísné výchově v katolické škole a jako problematické se jevilo i časté stěhování rodiny, které neustalo ani poté, co se matka znovu vdala. Rodiče se snažili vzpurnost a drzé chování své dcery, které označovali za nevyzpytatelné, řešit prostřednictvím psychiatrů. Ani ti si s ní moc nevěděli rady, a tak jí nakonec diagnostikovali paranoidní schizofrenii. ...více zde