Asfaltová džungle (1950)

The Asphalt Jungle
USA, 1950, 117 min.

John Huston dal světu první noir (pokud nepřistoupíme na tezi, že prvním klasickým noirem byl již Ingsterův Stranger on the Thrid Floor /1940/) a dal mu i první caper film, Asfaltovou džungli. Přestože v souboji s Dassinovou Rvačkou mezi muži (Du rififi chez les hommes, 1955) či Kubrickovým Zabíjením (The Killing, 1956) Hustonův stylisticky nepříliš výrazný snímek neobstojí, zůstává jeho význam jakožto filmu, který určil pravidla tohoto subžánru, nesporný.

Loupež jako taková není v rámci filmu noir motiv nijak výjimečný, nicméně Asfaltová džungle byla prvním noirem, který jejímu procesu dal organizaci a řád. Hustonův snímek, jenž vznikl podle románové předlohy W. R. Burnetta (Malý Caesar /Little Caesar, 1931/, The Beast of the City /1932/, Vysoko v horách /High Sierra, 1941/), ustanovil základní narativní konvence caper filmů, když na úkor vyšetřování moralizujících policistů zdůraznil průběh zločinu z hlediska kriminálníků a syžet filmu podřídil třem základním situacím: počátečnímu představení a utvoření zlodějské skupiny, následnému provedení loupeže a nakonec vylíčení jejích důsledků (pro ústřední aktéry povětšinou tragických).

Doc pozoruje kasaře Guse při práci.

V úvodní části filmu tedy poznáváme síť vztahů mezi ústředními protagonisty, ostříleným kriminálníkem a notorickým sázkařem Dixem (Sterling Hayden), který sní o tom, že se vrátí do rodného Kentucky, kde kdysi měli rodinný ranč, bezcharakterním právníkem Emmerichem (Louis Calhern), kterého mladá milenka (Marilyn Monroe) přivedla na mizinu, zlodějskou legendou Docem (Sam Jaffe), jehož právě propustili z vězení a v hlavě už má další plán na loupež, zkorumpovaným policistou Ditrichem (Barry Kelley) a v neposlední řadě bookmakerem Cobbym (Marc Lawrence), jehož prostřednictvím se všichni setkají.

Klíčová scéna loupeže, která v noirových intencích nejde podle plánu (kasař Gus je postřelen a podlý Emmerich chystá podvod) a v důsledku nezabere více než deset minut, se zdaleka nevyrovná proslulé půlhodinové sekvenci beze slov a bez hudby z Rvačky mezi muži či přepínání v čase a mezi hledisky jednotlivých aktérů loupeže v Zabíjení. Asfaltová džungle dnes zaujme spíše vykreslením "nezdravé"  a sebedestruktivní záliby Doca a Emmericha v mladých dívkách. Doc, který si v úvodu zálibně prohlíží pin-up kalendář, na sebe nakonec díky horlivému pozorování tančící dívky v dineru upoutá pozornost policistů, stejně jako Emmericha v závěru prozradí falešné alibi v podobě jeho "neteře" ztvárněné začínající Marilyn Monroe.

Závěrečný záběr umírajícího Dixe mezi jeho milovanými koňmi.

Z hlediska tehdejší produkce MGM vcelku netypický snímek studiu získal cenu z festivalu v Benátkách pro Sama Jaffeho, jenž byl rovněž nominován na Oscara. Na Oscara a shodně i na Zlaté Glóby byl snímek ostatně nominován i v dalších třech kategoriích (kamera, režie, scénář).

Režie: John Huston
Produkce: Arthur Hornblow Jr. (MGM)
Scénář: John Huston, Ben Maddow podle románu W. R. Burnetta
Kamera: Harold Rosson
Hudba: Miklos Rozsa
Střih: George Boemler
Hrají: Sterling Hayden, Louis Calhern, Jean Hagen, James Whitmore, Sam Jaffe, John McIntire, Marilyn Monroe ad.

Distribuce: MGM
Premiéra: 23. května 1950

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

Niagara (1953)

Niagara
USA, 1953, 92 min

Ray a Polly Cutlerovi (Max Showalter a Jean Peters) přijíždějí na opožděné líbánky k Niagarským vodopádům. Zde se setkávají s Georgem a Rose Loomisovymi - Josephem Cottenem a nádhernou Marilyn Monroe. Brzy se dozvíme, že George byl právě propuštěn z pchychiatrické léčebny a uvidíme, že jeho žena na něj nemá právě nejlepší vliv. Navíc ho podvádí s mladým svalovcem a plánuje vraždu. Více příběhu není záhodno prozrazovat a hlavně na něm vůbec nesejde.

Noirový matador Henry Hathaway (Kiss of Death, Dark Corner, Call Northside 777) natočil Niagaru v krásných sytých barvách, které ostře kontrastují s temným příběhem. Nutno přiznat, že černobílý by byl film sotva poloviční - krása Marilyn i Niagarských vodopádů v technicoloru vynikne naplno (a netřeba v tomto ohledu podceňovat Jean Peters). Čas od času Hathaway využije oblíbenou hru se stíny a je zde i žánrově typický syndrom nesmyslného útěku nahoru zakončený vizuálně orgastickou vraždou.

Marilyn mění ošacení s muzikálovou kadencí, atmosféra je výtečná a horečnost Josepha Cottena a druhé poloviny obecně je strhující. Ne nadarmo se říká, že Niagara byla jednou z inspirací Hitchcockova Vertiga (podobností mezi filmy je příliš mnoho na to, aby to byla náhoda). S Cutlerovými pak zpravidla přicházejí vtipné scénky nabízející příjemné chvíle odlehčení. Celým příběhem nás pronásleduje oblíbená Rosina píseň - tu zpívaná, tu hvízdaná a v klíčovén okamžiku hraná kostelními zvony. Propojuje příběh, je hybatelem událostí a dává falešné naděje.

Obsazení nemá chybu - ti tři jsou skvělí a čtvrtá je (tehdy ještě v podstatě neznámá) Marilyn, u které se neodvažuju posoudit, jestli hraje nebo ne. Každopádně je v tom, co dělá, dokonalá. Charaktery jsou parádně vykreslené, v pozadí každého z nich je minulost, která je jen lehce poodhalena a divák se tak ocitá v roli náhodného kolemjdoucího. Vidí, jak se kdo chová, ale jejich motivace i životní příběhy mu zůstávají skryty. O to víc může zamrzet přímost příběhu - karty jsou rozdány příliš brzy a potenciál několika dějových zvratů tak zůstává nevyužit. Ale ono je to vlastně stejně jedno, protože krása Niagarských vodopádů a Marilyn přebije cokoliv.

Pokud by noiry byly vážnou hudbou, byla by Niagara Vanessou Mae.

Režie: Henry Hathaway
Produkce: Charles Brackett
Scénář: Charles Brackett, Walter Reisch, Richard L. Bree
Kamera: Joseph MacDonald
Hudba: Sol Kaplan
Střih: Barbara McLean
Hrají: Marilyn Monroe, Joseph Cotten, Jean Peters, Max Showalter

Distribuce: 20th Century Fox
Premiéra: 21. ledna 1953

Odkazy:
CSFD
IMDB