Lovcova noc (1955) & The Night of the Hunter (BFI Classics)

The Night of the Hunter
USA, 1955, 93 min.

Na otázku, kterou z filmových rolí Roberta Mitchuma považujete za nejlepší, by většina z vás by jistě odpověděla, že Harryho Powella z Lovcovy noci. Mitchumem ztvárněná postava psychopatického pastora s rysy Modrovouse je vskutku nezapomenutelná, ale kdybyste měli popsat film samotný (samozřejmě za předpokladu, že jej neznáte zpaměti), jeho dějovou osnovu a zásadní scény, dokázali byste to? 

Ono se toho totiž v Laughtonově snímku až tolik neděje. Mitchumův zvrácený kněz se v podstatě celých devadesát minut snaží z malých sourozenců dostat informaci o tom, kam jejich otec Ben Harper (Peter Graves) ukryl peníze z loupeže, k níž se ze zoufalství uchýlil a za kterou byl nedávno pověšen. A že se snaží urputně.

V rámci expozice jako diváci přihlížíme objevu ženské mrtvoly anonymními dětmi na schodech do sklepa anonymního domu. Kdo má její vraždu na svědomí a co je ona osoba zač, nám tvůrci naznačují v následujících scénách, jimž dominuje kazatel Harry Powell. Že s ním nebude něco v pořádku vyčteme z jeho tetování Love/Hate na prstech rukou. A skutečnost, že volné chvíle tráví v strip klubu, kde si při pohledu na spoře oděnou tanečnici protrhává kapsu orgasmicky se otevírající kudlou (navíc v momentě, kdy jej přichází zatknout policie), mu na věrohodnosti rovněž nepřidává.

Kazatel se právě chystá zabít svou ovečku

Osud ovšem Harrymu přeje - trest, který si musí odsedět za krádež auta (strážci zákona zatím nemají tušení, kam až jeho kriminálnické činy sahají), mu bohatě vynahradí zjištění, že sdílí celu s odsouzencem k smrti, jenž po sobě venku nechal slušnou sumu peněz. Když se tedy Harry po měsíci dostane na svobodu, logicky zamíří do Harperovy domoviny, kde se vychytrale vetře do rodiny jeho manželky Willy (Shelley Winters). Získat si její přízeň je pro něj coby zkušeného lovce osamělých vdov maličkost. Ovšem s důvěrou Harperových dětí už to tak snadné nemá. Přestože mladší Pearl (Sally Jane Bruce) matčina nového manžela zbožňuje, respekt k autoritativnímu bratrovi Johnovi (Billy Chapin) jí nedovoluje prozradit tajemství o tom, kde otec ukryl peníze. 

Trochu jako Tom a Jerry

V postavě Harryho a především díky jejímu ztvárnění Mitchumem se Laughtonovi a jeho spolupracovníkům, kameramanovi Stanleymu Cortezovi a autorovi výpravy Hilyardovi Brownovi, daří solidně budovat až hororovou atmosféru. Mitchum, přestože měl možnost částečně využít šarmu svých typických milovníků-zatracenců, zde hraje postavu natolik odlišnou od všech svých dosavadních rolí, že není divu, že Lovcova noc v jeho filmografii tak vyčnívá. Gary Cooper, kterého Charles Laughton oslovil jako prvního (a jemuž by Harry Powell seděl perfektně), možnost zahrát si morálně prohnilou postavu odmítl ze strachu, že by si zničil reputaci. Mitchum, pověstný drogovými skandály a lhostejným postojem k názorům okolí, na režisérovu nabídku "I'm directing this film and there's a character in it who is a diabolical shit" řekl pouze: "Present." 

Mitchumovi Lovcova noc samozřejmě kariéru nezničila, ale Charles Laugthon se z negativní kritické odezvy svého snímku nikdy pořádně nevzpamatoval a k režii se už nevrátil. Škoda.

Před jedenácti lety v rámci edice BFI Classics vyšla zajímavá monografie filmu od Simona Callowa. Autor v úvodu sorvnává Laughtonův snímek s jeho literární předlohou, románovou prvotinou amerického spisovatele Davise Grubba z roku 1953. Callow zařazuje Grubbův román z období velké hospodářské krize v Ohiu do kontextu americké literatury (Mark Twain, Ernest Hemingway, William Faulkner) a zmiňuje autorovu inspiraci v muži s tetováním Love a Hate na rukou, kterého kdysi zahlédl v baru. Následně zachycuje proces vzniku scénáře, který měl na svědomí básník, romanopisec a filmový kritik James Agee, scenárista Hustonovy Africké královny (Agee měl závažné problémy s alkoholem a zemřel pouhé čtyři měsíce před premiérou Lovcovy noci). Callow reflektuje změny oproti románu a píše, že většina dialogů byla převzata z knihy, případně je parafrázovala. Rovněž konstatuje, že se tvůrcům nepodařilo přenést na knize tolik ceněné vnitřní monology malého Johna.

Simon Callow tedy reflektuje fázi preprodukce (dotýká se Laughtonovy kariéry u filmu) a obsazování rolí (kromě toho, že jako Harryho chtěl Laughton již zmiňovaného Coopera, původně zamýšlel obsadit Jane Darwell (Hrozny hněvu) do role Rachel Cooper; z lásky ke Griffithovým filmů se však nakonec rozhodl pro Lillian Gish). V části zabývající se natáčením Callow přibližuje zajímavé pozadí vzniku zásadních scén a sekvencí (např. zoufalého útěku dětí po řece vizualizovaného v pohádkovém duchu předlohy či záběr s kazatelem na obzoru za ranního svítání - viz foto níže - kterého zahrál lilipután na poníkovi). Od procesu produkce se pak dostává k postprodukci a přijetí snímku publikem, které při preview vůbec nebylo úspěšné. Cituje tehdejší negativní recenze a objasňuje jeho pozdější reputaci.

Děti na útěku pod dohledem okolní fauny.

Harry Powell nikdy nespí.

CALLOW, Simon. The Night of the Hunter. London: British Film Institute, 2000.

Režie: Charles Laughton
Produkce: Paul Gregory (Paul Gregory Productions)
Scénář: James Agee podle románu Davise Grubba
Kamera: Stanley Cortez
Hudba: Walter Schumann
Střih: Robert Golden
Hrají: Robert Mitchum, Shelley Winters, Lillian Gish, Billy Chapin, Sally Jane Bruce a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 26. července 1955

Odkazy
CSFD
IMDb
Allmovie

The Bribe (1949)

The Bribe 
USA, 1949, 98 min.

The Bribe je ukázkovým příkladem toho, jak lze pomocí několika úvodních záběrů efektivně navodit charakteristickou noirovou náladu a atmosféru. Titulky, kterým dominují stíny benátských rolet (obr. 1), vystřídá celkový záběr ostrovního města někde ve střední Americe, kde zrovna zuří divoká bouře. Jízda kamery směrem zpět odhalí protagonistu příběhu Rigbyho (Robert Taylor), stojícího na balkoně (obr. 2). Rigby dokouří cigaretu, odejde z balkonu do budovy a ve spoře osvětlené místnosti spustí vnitřní monolog: "Well, here's the storm. Right on schedule. (...) It gives you time. Yeah. Time to think. And how do you like your thoughts? How do you like finding out that maybe you've got a price tag too? (...) How much do you cost, Rigby?" (obr. 3) Introspekce hlavního hrdiny, který řeší zásadní dilema, zda se má nechat uplatit, je zvýrazněna opakovanými pohledy do zrcadla (obr. 4). Na znepokojivosti scéně dodávají otáčející se lopatky stropního ventilátoru, které nepřirozeně vrhají stín na zeď a podlahu místnosti (obr. 5) a několikrát jakoby "rozsekávaly" postavy na kousky. (obr. 6) 

obr. 1

obr. 2

obr. 3

obr. 4

obr. 5 - stín lopatky ventilátoru v pravém dolním rohu

obr. 6

Po chvíli Rigby pokračuje ve voiceoveru: "Can a sellout ever look good? You never thought so before, did you? What changed you? She did. But is she guilty or innocent?" Odraz Rigbyho v okně se mění na atraktivní ženu ztvárněnou Avou Gardner. (obr. 7-8) Základní hádanka filmu je nastolena - je ústřední ženská postava zrádnou femme fatale? Rigby pokračuje: "You're not so sure of her now, are you? Think back. When did you first hear of her? Gibbs was breafing you that day in Washington." Voiceover ustává a začíná rozsáhlá retrospektiva, která charakterizuje přibližně dvě třetiny stopáže. (obr. 9)

obr. 7

obr. 8

obr. 9 - první záběr v rámci rozsáhlé retrospektivy

Navzdory zdařilé úvodní sekvenci je snímek spíše rutinním noirovým dramatem odehrávajícím se v exotickém prostředí krátce po druhé světové válce. Z nevyužitého potenciálu můžeme obvinit režiséra Roberta Z. Leonarda, rutinéra, který měl zkušenosti spíše s dramaty a lehčími žánry (The Bribe je jeho jediným noirem), a Roberta Taylora v hlavní roli, který se sice snaží, ale síly výrazu takového Bogarta zdaleka nedosahuje. Naopak vedlejší role jsou ztvárněny velice působivě, což je zásluha Vincenta Price, Charlese Laughtona a Johna Hodiaka (koncentrace takových hvězd ve vedlejších rolích je vizitkou studia MGM, které snímek vyprodukovalo a uvedlo do kin). 

Nevýraznost většiny snímku je však do jisté míry vyvážena efektní závěrečnou sekvencí, v níž se Rigby střetává se svým hlavním sokem, pašerákem letadlových motorů. Kulisu této konfrontaci zprostředkovávají bujaré oslavy obyvatel městečka Carlotta. (obr. 10-14) Vzpomenout si tak můžeme na jiné, podobně působivé přestřelky ve Wellesově Dámě ze Šanghaje (1947) nebo Vrahově polibku (1955) Stanleyho Kubricka. 

obr. 10

obr. 11

obr. 12

obr. 13

obr. 14

Bohužel, v případě The Bribe platí otřepaná pravda: v jednotlivostech je film silnější než jako celek. Dostat se k závěrečným scénám, které opravdu stojí za to, znamená prokousat se devadesáti minutami průměrnosti.

Režie: Robert Z. Leonard

Produkce: Pandro S. Berman (MGM)

Scénář: Marguirete Roberts; podle povídky Fredericka Nebela

Kamera: Joseph Ruttenberg

Hudba: Miklos Rozsa

Střih: Gene Ruggiero

Výprava: Cedric Gibbons, Malcolm Brown

V hlavních rolích: Robert Taylor, Ava Gardner, Vincent Price, Charles Laughton, John Hodiak ad.

Distribuce: MGM

Premiéra: 3. února 1949

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD