Illegal (1955)

Illegal
USA, 1955, 88 min.

Jedním z mnoha filmů, ve kterých Edward G. Robinson potvrdil svou hereckou extratřídu, je noirové drama Illegal, jež v produkci Warner Bros. režíroval Lewis Allen. Robinson zde hraje okresního prokurátora Victora Scotta, který má tak vyvinuté rétorické a argumentační schopnosti, že do cely smrti v ostře sledovaném případu vraždy dostane zcela nevinného člověka. Scott ale není zákeřná zrůda a když se objeví očišťující doznání někoho jiného, pokusí se nebohého odsouzeného zachránit. Bohužel to nestihne a tento ojedinělý profesní lapsus u něj vede k prudkému profesnímu a osobnímu pádu. 

Scott se potýká s alkoholismem a dokonce sám skončí před soudem. Po této ponižující zkušenosti se rozhodne udělat kariérní otočku a začne se věnovat privátní praxi. Jeho novými lukrativními klienty jsou mimo jiné i lidé pohybující se na hraně zákona, což nejenže ohrožuje Scottovu pověst a morální kredit, ale má to negativní dopad i na životy jeho nejbližších, včetně jeho bývalé asistentky, ke které má otcovský vztah. 

Celý film je koncipován jako charakterová studie pádu, vzestupu a dalšího, již definitivního, pádu jedince a nikdo by nepochyboval o tom, že ve Warner Bros. jej zamýšleli jako hvězdný vehikl pro Robinsona. Je s podivem, že zkušený herec (v době natáčení už překročil 60. rok věku) nebyl za tuto ani jinou roli v bohaté kariéře nominován na Oscara! Ve filmu dále hrají Nina Foch, Jayne Mansfield (tehdejší aktuální Playmate) a celá řada povědomých noirových tváří včetně Hugha Marlowea a Alberta Dekkera. 

Illegal nabídlo jednu z prvních větších příležitostí herečce Jayne Mansfield.

Snímek se vyznačuje přesvědčivým vykreslením soudního, respektive právnického prostředí, což je ve stejné míře zásluha kamery (J. Peverell Marley), výpravy (Stanley Fleischer) a scénáře (společná práce W. R. Burnetta a Jamese R. Webba /první z nich napsal předlohu k rané zvukové gangsterce Malý Caesar, která pomohla z Robinsona před 25 lety udělat hvězdu/). Zajímavě je řešená poprava nevinného odsouzence, kterou nevidíme přímo, ale je divákovi komunikována zlověstným pohasnutím světel v budově. V jedné scéně jsou součásti mizanscény obrazy od Degase a Gaugina, které produkci zapůjčil sám Robinson, vášnivý sběratel umění.

Režie: Lewis Allen

Produkce: Frank P. Rosenberg (Warner Bros.)

Scénář: W. R. Burnett a James R. Webb podle románu Franka J. Collinse

Kamera: J. Peverell Marley

Hudba: Max Steiner

Střih: Thomas Reilly

Výprava: Stanley Fleischer

Hrají: Edward G. Robinson, Nina Foch, Jayne Mansfield, Hugh Marlowe, Albert Dekker a další

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 15. října 1955

Odkazy

IMDB

CSFD

Allmovie

AFI

House of Strangers (1949)

House of Strangers 
USA, 1949, 101 min.

House of Strangers vypráví příběh italo-americké rodiny, jejíž patriarcha Gino Monetti (Edward G. Robinson) vlastní banku a při schvalování půjček se řídí více intuicí než platnými zákony. V centru pozornosti jsou ovšem zejména Ginovy vztahy s jeho čtyřmi syny - třemi vyvrženci, kterým nic nedaruje zadarmo, a milovaným Maxem (Richard Conte). Vedle toho film rozehrává i komplikovanou romanci mezi Maxem, který se živí jako právník, a jeho klientkou Irene (Susan Hayward). 

Snímek nedisponuje klasickou kriminální zápletkou, a tak jej za film noir považuji spíše okrajově. Tvůrci kladou akcent zejména na často zhoubné rodinné a partnerské vztahy. Film líčí nerovné postavení mužů a žen v rodinné hierarchii i generační střet mezi Ginem a jeho syny. Gino jako přistěhovalec z Itálie sice ví, že americká společnost je postavena na odlišných principech, než na jaké je zvyklý, ale stejně se řídí starými vzorci chování a odmítá se přizpůsobit. 

Scenárista a režisér Joseph L. Mankiewicz je známý zejména oscarovými, rafinovaně vystavěnými dramaty Dopis třem manželkám (A Letter to Three Wives, 1949) a Vše o Evě (All About Eve, 1950). I v House of Strangers používá retrospektivu, ale snímek se nevyznačuje složitou narativní strukturou ani vícehlasostí, kdy by se například kombinovaly flashbacky více postav. Příběh je uvozen motivem vendety, kdy se Max vrací po sedmi letech z vězení, aby se pomstil zbylým bratrům za to, že zradili otce a tím i celou rodinu. Úvodní sekvence velmi efektivně vytváří zvědavost, co přesně se vlastně před lety stalo. 

Většina děje se odehrává v první polovině 30. let během hospodářské krize. Kamera Miltona Krasnera velmi sugestivně zachycuje atmosféru New Yorku a jeho zalidněných ulic. Nejpropracovanější je ale moment situovaný do interiéru: záběr, který zprostředkovává přechod do rozsáhlé retrospektivy, je koncipován jako dlouhá jízda, kdy kamera za zvuků předehry z Rossiniho opery Lazebník sevillský 
Gino je milovník italské hudby) zdolává několikaúrovňové schodiště v rodinném sídle.

Snímek se může spolehnout také na hvězdné obsazení, přičemž ze silné ústřední trojice Richard Conte – Susan Hayward – Edward G. Robinson nejvíce vyniká posledně jmenovaný, který v roli rodinného patriarchy podává jeden z nejlepších výkonů v kariéře – a to už něco znamená!

Režie: Joseph L. Mankiewicz
Produkce: Sol C. Siegel (Twentieth Century-Fox)
Scénář: Philip Yordan podle románu Jeroma Weidmana
Kamera: Milton Krasner
Hudba: Daniele Amfitheatrof
Výprava: George W. Davis, Lyle R. Wheeler
Střih: Harmon Jones
V hlavních rolích: Richard Conte, Susan Hayward, Edward G. Robinson, Luther Adler, Debra Paget a další

Distribuce: Twentieth Century-Fox
Premiéra: 30. června 1949

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

Tight Spot (1955)

Tight Spot 
USA, 1955, 97 min.

Tight Spot je jedním ze čtveřice Karlsonových filmů noir, které byly do kin uvedeny během roku 1955. Natočen byl podle divadelní hry Leonarda Kantora s názvem Dead Pigeon, jež byla sama inspirována skutečným případem Virginie Hill, přítelkyně mafiánského bosse Bugsyho Siegela. Ginger Rogers ve filmu hraje trestankyni Sherry Conley, která je povolána státním prokurátorem, aby svědčila v procesu proti nebezpečnému mafiánovi. Zatímco ji policie drží v ostře střeženém hotelovém pokoji, snaží se gangsteři k Sherry dostat a ve svědectví jí za každou cenu zabránit. 

Po 25 letech strávených v Hollywoodu měla Ginger Rogers za sebou role v nejrůznějších snímcích, nejen v muzikálech a komediích, které ji proslavily především (mj. i v noiru Storm Warning, o němž jsme psali nedávno). Přesto je tak trochu nezvyk vidět ji v dramatické roli. Sherry je životem protřelá žena s drsnou slupkou a cynickým pohledem na svět. I navzdory tomu na diváka působí spíše jako oběť, která se do světa zločinu připletla nešťastnou náhodou. Ač se Ginger Rogers snaží, v několika případech jsem se nemohl zbavit dojmu, že k charakterizaci Sherry používá až příliš laciných prostředků (mluva, gesta), často hraničících až s karikaturou. Rovněž, jak poznamenávají některé recenze, byla na roli příliš stará, což se projevuje v nepříliš fungující chemii s postavou ztvárněnou Brianem Keithem. Trojici ústředních hereckých protagonistů doplňuje Edward G. Robinson. Jeho postava státního prokurátora Lloyda Halletta je však plochá, nezajímavá a nenabízí žádný prostor vyniknout.

Policie odvádí důležitého svědka do soudní budovy,
když náhle se ozve výstřel a svědkovo tělo padne k zemi.

Po střelci ani stopy - vidíme pouze zdi a okna newyorských mrakodrapů.

Limity materiálu byly dopředu jasné: jakožto adaptace divadelní hry se snímek odehrává především v hotelovém interiéru, s čímž si Karlson nedokázal zcela poradit. Filmu tak dominují dlouhé dialogy, jen výjimečně přerušené nějakou akcí. Z filmu vyčnívá zejména úvodní sekvence, kdy sledujeme zabití klíčového svědka v případu neznámým střelcem (viz obrázky výše), a dále nápad zapojit do vyprávění televizní vysílání, v němž běží nekonečná hudební benefice. (obrázek níže) Ta poskytuje humorné odlehčení, ironický komentář k ději a zároveň slouží jako "časomíra", jež neustále připomíná, kolik času zbývá do začátku soudního přelíčení a tím i do doby, kdy bude Sherry konečně v relativním bezpečí. 

Celkově je Tight Spot jedním z méně rozpoznatelných Karlsonových snímků. Pokud hledáte kvalitu, poohlédněte se raději jinde.

Režie: Phil Karlson

Produkce: Lewis J. Rachmil (Columbia Pictures)

Scénář: William Bowers; podle divadelní hry Leonarda Kantora

Kamera: Burnett Guffey

Hudba: George Duning

Výprava: Carl Anderson

Střih: Viola Lawrence

V hlavních rolích: Ginger Rogers, Edward G. Robinson, Brian Keith, Lucy Marlow, Lorne Greene a další

Distribuce: Columbia Pictures

Premiéra: 19. března 1955

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Žena za výlohou (1945)

Woman in the Window
USA, 1945, 96 min.

Langova Žena za výlohou (Woman in the Window, 1945) byla jedním z prvních noirů, který jsem viděla a jenž mě přivedl k hlubšímu zájmu nejen o filmy noir obecně, ale o tvorbu Fritze Langa jako takovou. Teď, když u nás konečně vyšla na DVD (téměř rok poté, co Levné knihy její vydání oznámily), jsem si ji po letech velice ráda připomněla.

V okruhu zdejších noirových nadšenců se už zřejmě nenajde nikdo, kdo by ji neviděl, takže při zmínce o finální pointě asi nebudu příliš spoilerovat. Překvapivý konec, který odhaluje, že všechny trable stárnoucího profesora Wanleyho (Edward G. Robinson) byly pouhým výplodem jeho fantazie během snění, patrně naštval a otrávil spoustu lidí, ale tak to zkrátka v Hollywoodu chodilo. Navíc dnes už víme, že podobně zakončených noirů je hned několik, například Mannův snímek Strange Impersonation. Kromě toho - v kontextu psychoanalýzy, kterou je Žena za výlohou viditelně inspirována, je takové rozuzlení naprosto přijatelné. Příznivci Freuda proto nad Langovým noirem musí zaplesat, jiní se všem těm s psychoanalýzou spjatých motivů mohou od plic vysmát a ostatní si říct, jak šikovně je tvůrci využili.

Z dvojice Žena za výlohou - Scarlet Street, tedy Langových noirů příbuzných jak tematicky, tak hereckým obsazením (Robinson, Bennett, Dureya), budu mít sice vždy radši druhý jmenovaný, ale i přesto mě Žena nikdy nepřestane bavit. Flirtování božské Joan Bennett coby "prodejné" modelky Alice Reed s uťáplým profesorem v podání E. G. Robinsona má svoje kouzlo a v rámci příběhu skvěle funguje. Akorát o tom, zda je Alice Reed femme fatale, jak se ostatně dočtete na přebalu DVD z LK, bych polemizovala. Její postava FF zpočátku charakterově odpovídá zcela přesně - krásná, tajemná, atraktivní, nezávislá, sebevědomá žena, která ví, co chce a hlavně jak toho dosáhnout. Díky ní se do té doby nevinný a slušný muž dostane do značně prekérní situace - zabije kvůli ní druhého muže a co koho zajímá, že v sebeobraně.

V tomto bodě ovšem (a to se mi na Ženě za výlohou tolik líbí) dochází k zásadními obratu - od momentu vraždy totiž přebírá iniciativu Wanley. Muž, který ještě před pár hodinami byl vzorným otcem od rodiny, nyní zkušeně plánuje, jak se zbavit těla a všech důkazů. Genialita snímku spočívá v tom, že nám nevyvrací, že tohle všechno měla Alice přesně naplánováno, ale ani nám to nepodsouvá, takže je jen na nás, jak si danou situaci interpretujeme. Později se Alice sice proradně pokouší spolčit s vyděračem (Dan Dureya), což můžeme chápat i jako projev její slabosti, ale rovněž se zdá, že o Wanleyho má opravdu starost (viz její finální telefonát). Jestli výše zmíněná nejasnost její postavy byla záměrem tvůrců (potažmo autora románové předlohy J.H. Wallise) nebo naopak scenáristická nedotaženost, je jedno. Dvojlomnost a nevyzpytatelnost charakterů je totiž jedním z těch prvků, které na noirech oceňujeme.

Nevydařený pokus o dokonalý zločin, který Langův snímek tematizuje, není sice nijak inovativním námětem, ale zajímavě uchyceným rozhodně. Co na tom, že Wanley žárlivého milence Alice zavraždí pouhým několikerým píchnutím nůžek do jeho zad (aniž by ukápla jediná kapička krve) a že zřetelně robustnějšího muže bez problému odnese do auta. Stejně tak je dost nahodilá skutečnost, že okresní prokurátor Frank Lalor (Raymond Massey), který vraždu vyšetřuje, je Wanleyho blízkým přítelem. Ovšem tento fakt nás opět staví před zajímavou situaci. Nad tím, zda Lalor před Wanleym otevřeně mluví o všech detailech vyšetřování a bere jej s sebou na místo činu proto, že od začátku moc dobře ví, že Wanley je vrah, nebo to dělá jen pro potěšení vlastního ega, se rovněž můžeme pouze dohadovat.

Jak plyne z výše uvedeného, Žena za výlohou není tak hloupá a přímočará, jak se může na první pohled zdát. Pokud jste ji tedy po prvním zhlédnutí odsoudili jako průměrnou, dejte jí ještě šanci. Kvalita obrazu vydaného DVD sice není nijak závratná a oslňující, ale co byste za 69 korun chtěli.

Režie: Fritz Lang
Produkce: Nunnally Johnson (Christie Corporation)   
Scénář: Nunnally Johnson podle románu Once Off Guard J.H. Wallise
Kamera: Milton R. Krasner
Hudba: Arthur Lange
Výprava: Duncan Cramer
Střih: Gene Fowler Jr., Marjorie Fowler, Thomas Pratt
V hlavních rolích: Edward G. Robinson, Joan Bennett, Raymond Massey, Edmund Breon, Dan Duryea a další

Distribuce: RKO Radio Pictures
Premiéra: 26. ledna 1945
V ČR na DVD: od 1. dubna 2011 (Levné knihy)

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Cizinec (1946)

The Stranger

USA, 1946, 95 min.

Vyšetřovatel Wilson pátrá krátce po druhé světové válce po uprchlém Franzi Kindlerovi, nacistovi odpovědném za genocidu Židů. Případ ho dovede do connecticutského maloměsta, kde se Kindler skrývá jako oblíbený středoškolský učitel a čerstvý novomanžel Charles Rankin. Hra kočky s myší může začít. Kindler se ale rozhodně nevzdává.

Je škoda, že se Orson Welles nenarodil později. Kdyby tvořil v dnešní době, mohli jsme si užívat jeho režisérské sestřihy aspoň na DVD. Na druhou stranu, možná že by na své snímky ani nesehnal peníze, těžko říct. Fakt je, že stěží najdete podobně zásadního tvůrce, kterému by producenti tolik mršili jeho díla. S radostí jsem během dvou dnů slupnul Wellesovy příspěvky k noirovému žánru a nedá mi to se o pár postřehů nepodělit. Na začátek zvolím titul nejtuctovější a vlastně logicky při uvádění v kinech nejúspěšnější. Nebo jinak – film, který nejen pokryl své náklady, ale dokázal producentům přinést i nějaký zisk, což byla u Wellese věc opravdu nezvyklá.

Přehlednost a přímočarost svědčí o tom, že Welles hodně stál o to, aby dokázal, že umí natočit divácky úspěšný film. Proto se taky bude Cizinec nejspíš víc líbit fanouškům noiru obecně než fanouškům Orsona Wellese. Nedočkáme se žádných velkých vizuálních orgií ve stylu Dámy ze Šanghaje nebo Doteku zla, ale velmi solidně odvyprávěného, standardně vystavěného thrilleru, který baví. A může za to hlavně Orson Welles – herec, který je stejně přesvědčivý jako zdánlivě milující manžel a maloměstský učitel nebo jako vraždící nacistická bestie zahnaná do kouta. „Columbovsky vlezlý“ (díky, Rogue) Edward G. Robinson (dosazený studiem místo Wellesem preferované Agnes Moorehead) odvádí svůj typický nadstandard, stejně jako do poslední chvíle v nevinu svého manžela věřící Loretta Young (i když její role by si zasloužila rozšířit).

Cizinec je také první film, který zobrazuje záběry z koncentračních táborů. Těžko to z dnešního pohledu hodnotit – na jednu stranu to jde chápat jako nepříliš etickou snahu o dodání větší vážnosti čistě zábavnému, stylizovanému filmu, na stranu druhou je dobré některé věci připomínat pořád. Ovšem ukazovat prohnilost padoucha tím, že si během telefonního hovoru kreslí hákový kříž, to musel velký Orson nejspíš myslet jako vtip. Aspoň doufám. Smál jsem se stejně, jako když hrdinný vojín Zoller během boje vyrýval svastiku v Tarantinově skvostných Hanebných panchartech.

Aby nedošlo k omylu, při veškeré střednoproudnosti filmu, i zde producenti stříhali - prý něco mezi 20 až 30 minutami. Každopádně Cizinec je buď vhodným pozvolným „úvodem do studia“ mimořádného režiséra, anebo (jak říkají jiní) je nejlépe si ho nechat až na konec. Mimochodem sám Welles tenhle film prý vůbec rád neměl…

Režie: Orson Welles
Produkce: Sam Spiegel
Scénář: Anthony Veiller, Victor Trivas, Decla Dunning
Kamera: Russell Metty
Hudba: Bronislau Kaper
Střih: Ernest J. Nims
Výprava: Perry Ferguson
Hrají: Edward G. Robinson, Loretta Young, Orson Welles

Distribuce: RKO Radio Pictures
Premiéra: 25. května 1946

Odkazy:
CSFD
IMDB