Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

7. listopadu 2009

Cizinec (1946)

The Stranger
USA, 1946, 95 min.

Vyšetřovatel Wilson pátrá krátce po druhé světové válce po uprchlém Franzi Kindlerovi, nacistovi odpovědném za genocidu Židů. Případ ho dovede do connecticutského maloměsta, kde se Kindler skrývá jako oblíbený středoškolský učitel a čerstvý novomanžel Charles Rankin. Hra kočky s myší může začít. Kindler se ale rozhodně nevzdává.

Je škoda, že se Orson Welles nenarodil později. Kdyby tvořil v dnešní době, mohli jsme si užívat jeho režisérské sestřihy aspoň na DVD. Na druhou stranu, možná že by na své snímky ani nesehnal peníze, těžko říct. Fakt je, že stěží najdete podobně zásadního tvůrce, kterému by producenti tolik mršili jeho díla. S radostí jsem během dvou dnů slupnul Wellesovy příspěvky k noirovému žánru a nedá mi to se o pár postřehů nepodělit. Na začátek zvolím titul nejtuctovější a vlastně logicky při uvádění v kinech nejúspěšnější. Nebo jinak – film, který nejen pokryl své náklady, ale dokázal producentům přinést i nějaký zisk, což byla u Wellese věc opravdu nezvyklá.
Přehlednost a přímočarost svědčí o tom, že Welles hodně stál o to, aby dokázal, že umí natočit divácky úspěšný film. Proto se taky bude Cizinec nejspíš víc líbit fanouškům noiru obecně než fanouškům Orsona Wellese. Nedočkáme se žádných velkých vizuálních orgií ve stylu Dámy ze Šanghaje nebo Doteku zla, ale velmi solidně odvyprávěného, standardně vystavěného thrilleru, který baví. A může za to hlavně Orson Welles – herec, který je stejně přesvědčivý jako zdánlivě milující manžel a maloměstský učitel nebo jako vraždící nacistická bestie zahnaná do kouta. „Columbovsky vlezlý“ (díky, Rogue) Edward G. Robinson (dosazený studiem místo Wellesem preferované Agnes Moorehead) odvádí svůj typický nadstandard, stejně jako do poslední chvíle v nevinu svého manžela věřící Loretta Young (i když její role by si zasloužila rozšířit).

Cizinec je také první film, který zobrazuje záběry z koncentračních táborů. Těžko to z dnešního pohledu hodnotit – na jednu stranu to jde chápat jako nepříliš etickou snahu o dodání větší vážnosti čistě zábavnému, stylizovanému filmu, na stranu druhou je dobré některé věci připomínat pořád. Ovšem ukazovat prohnilost padoucha tím, že si během telefonního hovoru kreslí hákový kříž, to musel velký Orson nejspíš myslet jako vtip. Aspoň doufám. Smál jsem se stejně, jako když hrdinný vojín Zoller během boje vyrýval svastiku v Tarantinově skvostných Hanebných panchartech.
Aby nedošlo k omylu, při veškeré střednoproudnosti filmu, i zde producenti stříhali - prý něco mezi 20 až 30 minutami. Každopádně Cizinec je buď vhodným pozvolným „úvodem do studia“ mimořádného režiséra, anebo (jak říkají jiní) je nejlépe si ho nechat až na konec. Mimochodem sám Welles tenhle film prý vůbec rád neměl…
Režie: Orson Welles
Produkce: Sam Spiegel
Scénář: Anthony Veiller, Victor Trivas, Decla Dunning
Kamera: Russell Metty
Hudba: Bronislau Kaper
Střih: Ernest J. Nims
Výprava: Perry Ferguson
Hrají: Edward G. Robinson, Loretta Young, Orson Welles

Distribuce: RKO Radio Pictures
Premiéra: 25. května 1946
Odkazy:
CSFD
IMDB

4 komentáře:

  1. Svastika je alespoň vtipná, ale koncentrák je jen samoúčelný. Pořád nechápu, proč se vám něco tak průměrného líbí :o) Agnes mohla být fajn

    OdpovědětSmazat
  2. Pošťáka nemáš ráda, Wellse nemáš ráda, co s tebou? :) koukej něco napsat, ať ti to můžu pomluvit! :P

    OdpovědětSmazat
  3. ale mam rada Langa a Hitche ;o) Pisu Shock... chtela jsem ho pochvalit, ale pak jsem se na nej podivala a bez rychloposuvu jsem to nedala... musim se rozmyslet co s tim :o)

    OdpovědětSmazat
  4. tak aspoň že tak. :) Shock vypadá dost zajímavě.

    OdpovědětSmazat