Screaming Mimi (1958)

Screaming Mimi
USA, 1958, 78 min.

Než vnadná švédská blondýna Anita Ekberg oslnila filmové publikum ve Felliniho Sladkém životě (La Dolce Vita, 1960), natočila mj. tři snímky s americkým režisérem Gerdem Oswaldem, právě díky nimž vzbudila pozornost slavného italského tvůrce. Nejprve noirový western Valerie (1957), poté komedii Pařížské prázdniny (Paris Holiday, 1958) a nakonec klasický noir Screaming Mimi (1958). Ve všech ztvárnila smyslnou femme fatale, která to svým mužským protějškům pěkně zavaří..

Ve Screaming Mimi hraje Ekberg exotickou, psychicky narušenou tanečnici, která svým sex-appealem zamotá hlavu každému muži, který se k ní přiblíží. Nejprve uprchlého psychopata, který ji v úvodu filmu přichází s nožem v ruce zavraždit, zatímco se sprchuje ve venkovní sprše (každému musí naskočit Hitchcockovo Psycho, které tato scéna krásně předjímá), poté nevlastního bratra, který je násilnému činu svědkem, a jenž vražedného maniaka zastřelí, následkem čehož je posedlý vytvářením sošek své nahé, křičící sestry (nazývá je "screaming Mimi") za účelem zahnat myšlenky na tento otřesný zážitek. Dalším mužem, který je Virginií okamžitě okouzlen je doktor Greenwood z léčebny, kam je traumatizovaná tanečnice po úvodním vražedném incidentu umístěna. Je jí natolik uchvácen, že se po jejím propuštění vzdává své kariéry, aby jí mohl dělat manažera. Oba změní identitu - z doktora Greenwooda se stává Mr. Green a Virginia se svým silně erotickým číslem vystupuje jako Yolanda Lange v nočním klubu příznačně nazvaném "El Madhouse", kde se do ní zamiluje reportér Bill Sweeney...

Nebyl by to noir, kdyby tu nedošlo k vraždě a následnému pátrání po záhadném vrahovi. Podezřelých je celá řada a k tomu se objevuje hned několik fetišistických nahých sošek, co mají s násilným zločinem co do činění. Navíc femme fatale Anity Ekberg je opravdu hodně zajímavá, částečně i proto, že její postava působí, jakoby byla celou dobu na tripu. Neustále (často za doprovodu osobního strážce-psa) tápe kolem jako zhypnotizovaná či v polospánku - James Ursini ji trefně přirovnává k Cesarovi z Wieneho Kabinetu doktora Caligariho (1920). (1) 

Jedním z dalších důvodů, proč Oswaldův snímek vidět, je kromě vcelku překvapivého rozuzlení i nehorázně směšná parafráze slavného tance Gildy za doprovodu písně "Put the blame..". Nezpívá a netančí ji ovšem Anita, ale jedna z dalších zdejších "umělkyň", přičemž má kolem sebe omotané boa z jakýchsi hnusných bílých ocasů, z výstřihu si vytahuje dlouhý průsvitný šátek a ten její výraz... must-see. Zajímalo by mě, zda to mysleli vážně. Asi jo.

(1) viz URSINI, James, SILVER, Alain, WARD, Elizabeth, PORFIRIO, Robert. Film Noir: The Encyclopedia. New York : Overlook Duckworth, 2010, str. 257.

Režie: Gerd Oswald
Produkce:  Harry Joe Brown a Rober Fellows (Sage Productions)
Scénář: Robert Blees podle románu Fredrica Browna
Kamera: Burnett Guffey
Hudba: Mischa Bakaleinikoff
Střih: Gene Havlick
Výprava: Carey Odell
V hlavních rolích: Anita Ekberg, Philip Carey, Gypsy Rose Lee, Harry Townes,

Distribuce: Columbia
Premiéra: 8. srpna 1958

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Polibek před smrtí (1956)

A Kiss Before Dying
USA, 1956, 90 min.

Dílo amerického spisovatele Iry Levina (1929-2007) je bohatým zdrojem námětů pro mnoho filmařů. Doposud byla natočena řada filmových adaptací jeho románů a divadelních her, například Rosemary má děťátko (Rosemary's Baby, 1967) v režii Romana Polanskiho, Smrtící past (Deathtrap, 1982) Sidneyho Lumeta, Někdo se dívá (Sliver, 1993) Phillipa Noyceho, nebo dvojí adaptace Stepfordských paniček (The Stepford Wives) z let 1975 a 2004 a dvojí adaptace Polibku před smrtí (A Kiss Before Dying) z let 1956 a 1991.

První adaptaci Polibku před smrtí z roku 1956 režíroval Gerd Oswald a jednalo se o jeho celovečerní debut. Oswald, který mj. jiné natočil i noiry Crime of Passion (1957) s Barbarou Stanwyck a Screaming Mimi (1958) s Anitou Ekberg, dělal ve svých filmových začátcích asistenta režie u noirových snímků jako Desert Fury (1947), Chicago Deadline (1949), Sunset Blvd. (1950), Dark City (1950) a Niagara (1953) a evidentně byl jejich velkým fanouškem - především posledně jmenovaného, neboť jeho v CinemaScopu natočený Polibek před smrtí rovněž oplývá pestrými barvami.

Ústřední protagonista Oswaldova filmu, vysokoškolský student Bud Corliss (Robert Wagner), je dokonalou mužskou verzí noirové femme fatale. Wagnerův homme fatale je atraktivní, chladnokrevný svůdník, jehož středem zájmu jsou finančně zajištěné slečny, a který je pro získání jejich bohatství schopen udělat cokoli, i zabít. Tak dopadá jeho vztah s Dory (Joanne Woodward), které se Bud snaží zbavit kvůli nečekanému těhotenství. Jeho bezcharakternost však nemá meze - po smrti Dory úspěšně nadbíhá její sestře Ellen (Virginia Leith)...

Hrdinův majetnický vztah k ženám však asi nejvíc zaujme v poloze Bud a jeho matka (skvěle ušlápnutá zrzka Mary Astor), kterou Bud ovládá, terorizuje a ponižuje, ale přesto se zdá, že se jí sám nechá vláčet (že by Oidipák?). Wagnerův chladnokrevný zabiják skrývající se pod maskou pohledné a sympatické osoby mi hodně připomněl Ellen Gene Tierney v Leave her to Heaven (1945). Ta však narozdíl od Buda byla schopna opravdové lásky, byť v poněkud radikálním pojetí.

Za kamerou Oswaldova filmu stál slavný Lucien Ballard, jehož jméno jsme tu již zmiňovali v souvislosti s noirem Murder by Contract (1958), a který snímal i Premingerovu Lauru (1944), Wiseův The House on Telegraph Hill (1951) nebo Kubrickovo Zabíjení (The Killing, 1956). Že se na Polibku před smrtí podílela řada velkých jmen (od herců až po štáb) dokazuje i hudební  partitura, jejímž autorem je další (nejen) noirový král, skladatel Lionel Newman. 

Remake (jak už to tak bývá, nepříliš úspěšný) Oswaldova filmu natočil v roce 1991 James Dearden.

Režie: Gerd Oswald

Produkce: Robert L. Jacks (Crown Productions)

Scénář: Lawrence Roman podle románu Iry Levina

Kamera: Lucien Ballard

Hudba: Lionel Newman

Střih: George Gittens

Hrají: Robert Wagner, Joanne Woodward, Virginia Leith

Distribuce: United Artists
Premiéra: 12. ledna 1956

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie